Test SSD disků Intel a Transcend - rychlých 80 a 60GB v akci |
Napsal Tomáš "Holoway" Hort | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pátek, 30 duben 2010 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vyplatí se takové disky koupit nebo nám nic extra oproti běžným HDD nepřinesou? Pevné SSD disky se na trhu stávají stále žádanějšími hlavně kvůli své klesající ceně a vysokým přenosovým rychlostem. My se dnes podíváme na dva poměrně levné a rychlé 2,5" modely Intel X25-M 80GB a Transcend 60GB. Vyplatí se takové disky koupit nebo nám nic extra oproti běžným HDD nepřinesou? Vývoj Solid State disků jde velmi rychle dopředu. Hlavní však je, že se cenová dostupnost poměrně schopných modelů zvyšuje měsíc od měsíce. Kvalitní a rychlé 60GB a 80GB verze již můžeme pořídit okolo čtyř tisíc korun. A právě dva takové SSD disky si dnes představíme. Intel X25-M 80GB je jedním z nejoblíbenějších modelů z této cenové skupině s rychlostmi dle specifikace 70MB/s pro zápis a 250MB/s pro čtení. Transcend 60GB je méně známý avšak skladově v českých obchodech hojně dostupný SSD disk se specifikacemi přenosových rychlostí 210MB/s pro čtení a 150MB/s pro zápis. Na začátek si musíme říci, co to znamená, pokud je SSD kvalitní po stránce přenosových rychlostí. Přenosové rychlosti dle specifikace, které jsem popsal k oběma diskům v prvním odstavci, jsou rychlosti označované jako sekvenční. Někdy se stává, že výrobce udává hodnoty větší než se pak při testech naměří, někdy dokonce naměříme i více. Je však otázkou kdy a v čem. Obecně se ale dá říci, že výrobci označují poměrně správně.
Rozdíl mezi běžným pevným diskem a SSD diskem si zde vysvětlovat nemusíme. SSD disky jsou budoucnost, u čím dál více uživatelů už dokonce přítomnost. Jelikož nemám čas ani chuť vás rozmazlovat zdlouhavými odstavci o ničem, vezmu to dnes stručně, výstižně a hlavně co nejvíce uživatelsky. Co tím myslím? Tak hlavně to, že je hezké, že některé recenze se doslova vyžívají v grafech, jaký disk rychleji zapisuje soubory o stejných velikostech v nereálných benchmarcích. Však já snad doma zapisuji 50MB ve stejných 4KB souborech? Ha, to určitě. Nepřijde ani PCMark Vantage a podobné ptákoviny, o kterých každý má svou pravdu v tom, co vlastně v daném testu měří. Ne, že bych vynechal opravdu klasické testy, to ne, ale zaměření na realitu je přeci jen otázkou zajímavější a hlavně na DDWorldu se o to snažíme den co den. Poskytovat informace, které využijete, informace v kontextu, informace z reálného využití pro reálné využití. Raději pár grafů a víc vlastních poznatků z testování než rozpitvání každého benchmarku o deseti různě pofidérních měřeních do deseti grafů, jen aby toho bylo hodně. Takže, pokud zbyl někdo, kdo chce číst i po tomto vysvětlení dál a zajímá ho, jak to s těmi SSD disky vlastně aktuálně je, jdeme se podívat, co to dneska testujeme.
Na začátek jsem si nemohl dovolit neotestovat jeden z nejprodávanějších modelů SSD disků na trhu, navíc od společnosti Intel, která má na tomto poli velmi dobré jméno hlavně kvůli dobrému řadiči, který do SSD používá. Její modely úspěšně rebrandují i ostatní výrobci jako A-Data či Kingston. Hlavním milníkem tohoto disku je 34nm výrobní technologie, která umožňuje Intelu prodávat SSD disky za mnohem nižší ceny, než tomu bylo třeba před rokem a půl u X25-M 80GB první generace. Ten byl vyráběn 50nm výrobním procesem a náklady byly o poznání větší, stál přes deset tisíc korun. Výroba NAND flash čipů pokročila a není tajemstvím, že vývoj a snižování výrobního procesu pokračuje a v plánu je u Intelu už další zmenšení. X25-M 80GB je od svého vydání tak prodávaným modelem i proto, že jeho cena vzhledem ke specifikaci a podobné konkurenci opravdu nízká. Horší je to s aktuální dostupností. Skladem seženeme disk až okolo ceny 5300 korun. Přitom nejnižší neskladová aktuální cena na internetu se pohybuje již okolo 4600 korun. Pevný disk už na trhu sleduji dlouho a vlastně nikdy nebyla situace s dostupností o moc lepší. Pojďte se už ale podívat na samotný Intel X25-M 80GB. Pevný disk je zabalen v kartonové krabičce základní světle hnědé barvy. Váha je opravdu malá, skoro se zdá, ze v krabičce bude jen vycpávka ve formě molitanu. A opravdu tam molitan je. Šedivá pórovitá hmota a v ní v pytlíku zasazený pevný SSD disk. Na vrchu hned stručný manuál. Pokud budete mít SSD disk velikosti 2,5" poprvé v ruce, připadne vám hodně malý, menší než jste si mohli představovat. Na další fotce vidíte porovnání velikosti s běžnou čipovou kartou. SSD disky je jen o málo větší. Oproti první 50nm sérii je užší, tedy alespoň uprostřed, kde není černé olemování. NAND paměťové čipy nejsou z obou stran plošného spoje (PCB), ale jen z vrchní části v počtu deseti kusů. Už zde je vidět úspora - místo 20 čipů jen 10. Tělo disku je hliníkové. Hliník není leštěn, a proto se na něm nachází stopy, které vidíte z obrázku. Hraje se ale hlavně na výkon a kvalitu. I přes šmouhy je ale použití hliníku praktické. Disk je lehký a odolný. Zapojení do systému je možno provést přes SATA 3Gbps konektor zpětně kompatibilní s původním SATA I konektorem. Napájení je taktéž SATA. Pokud chceme pevný disk provozovat v běžné počítačové skříni, je možné ho položit buď do volného prostoru, nebo přímo dokoupit zmenšovací (redukční) kit z 3,5" velikosti na 2,5". Použity jsou samozřejmě čipy s technologií MLC. Z technologií najdeme TRIM, NCQ a další, o kterých si něco málo povíme dále, abychom byli v obraze. Očekávané rychlosti jsou 250MB/s pro sekvenční čtení a "pouze" 70MB/s pro zápis. Ten je však s novým firmwarem v nové verzi disku vyšší a může se dostat až na 100MB/s. Zda tomu tak je se podíváme v testech. Firmware disku 2CV102HA byl z aktuální prodejní verze, která byla balena 27. prosince 2009.
Společnost Transcend je méně známý výrobce SSD disků. Než 60GB SSD přišel, nevěděl jsem, že nějaké vůbec vyrábí. Ale proč ne, celá společnost se věnuje výrobě paměťových čipů, a proto je výroba SSD disků logická. Do testu nám dorazila 60GB verze ze série Ultra. Krabička pevného disk je tentokrát barevná ale ne tak pevná jako u Intel SSD. V příslušenství najdeme čtyři šroubky, manuál, brožurku pro rychlou instalaci, záruční list výrobce a reklamní leták s dalšími výrobky. Přiznám se, že jsem nezkoušel ani jeden SSD disk rozšroubovat a vyfotit paměťové čipy, použité řadiče a podobně. Proč vlastně taky. Však jde o to, jak pevný disk pracuje a zda má dobré čipy poznáme z lehkého otestování, stejně tak zda je řadič kvalitní. I v tomto případě se jedná o model velikost 2,5". Tělo je černé, specifikační tabulka bílá. Oproti Intel SSD nemá žádný rámeček a vypadá to, že bude uvnitř větší, neb je stejně velký jako Intel s černým zvýšeným lemováním. SSD jsem neměl u sebe najednou, a proto se nedočkáte společné romantické fotografie. Připojení k systému a napájení je samozřejmě řešeno přes SATA konektor datový a napájecí. Podle specifikace a zjištění přes diagnostické programy podporuje disk funkce SMART, NCQ i TRIM. Firmware je nahrán poměrně nový verze 1881. Možná někdo neví, co ty značky v podobě písmen znamenají, tak se na to ještě ve stručnosti podívejme...
V oblasti SSD disků se setkáváme s některými pojmy, hlavně tedy zkratkami, které nám ještě nemusí být úplně jasné, a nemáme je tak úplně zažité. Pojďme se na ně ve stručnosti podívat, než si ukážeme, jak dnešní dva rychlíci dopadli v testech. S.M.A.R.T. - po anglicku "Self-Monitoring, Analysis, and Reporting Technology", po česku technologie, která se stará o vlastní monitorování disku, analýzu výstupů a informování o nich. Nejedná se o novou funkci u pevných SSD disků oproti běžným plotnovým, avšak existuje zde také. Pro někoho to ale může být překvapivé. Přeci jen, když se podíváte na výpis SMARTu u vašeho plotnového disku (zobrazuje se třeba v Everestu, CrystalDiskInfo a dalším programech), zjistíte, že většina položek tak jaksi souvisí s mechanickým pohybem. SMART jako takový sleduje nastávající změny na pevném disku a v případě překročení normy hlásí chybu. Je s ním tak možné předvídat budoucí větší chyby disku. V případě překonání prahové hodnoty, kterou SMART označí jako chybu, stačí při reklamaci přinést vytisknutý výpis a disk bývá obvykle ihned vyměněn. Ukázka SMARTu u pevného disku Intel X25-M 80GB Ukázka výpisu SMART technologie u plotnového magnetického disku Samsung F3 500GB Co tedy ale SMART monitoruje i SSD disků, když pohyblivé části nemají? Tak musíme si přiznat, že ač je SSD disk složen z paměťových čipů, který si hrají s nulami a jedničkami elektronicky, chyba může nastat i u nich. Po čase nebo při horší kvalitě paměťového čipu se mohou objevit špatné flash bloky, tedy něco jako vadné sektory u plotnových disků. SSD disky mají také extra bloky, na které řadič po zaznamenání chyb data ze špatně fungujících bloků přepíše. Pokud extra místo na disku pro takto zachráněná data dojde, jsou v ohrožení. Jenže to už dávno víme, neb nám podobnou situaci od začátku monitoruje SMART a ihned po přepsání dat do extra bloků nahlásí chybu, aby nedošlo k dalšímu postupu, který jsem zmínil. Toto může být jeden z případů, který může nastat. SMART u SSD disků logicky monitoruje položek méně, než u plotnového disku. NCQ - aneb anglicky Native Command Queuing, česky pak něco jako přirozené řazení požadavků nebo příkazů. Je to další technologie, kterou známe z plotnových pevných disků a k SSD nám možná nesedí. Nejlepší příklad využití NCQ je, pokud na běžném plotnovém disku pustíme víc načítání z disku najednou. Jeden program je uložen tu, druhý o kousek dále. Pokud zapneme oba najednou, NCQ zajistí optimalizaci hledání dat. Hlavička pak nemusí skákat ze strany na stranu, což disk zpomaluje, jde ale po datech logicky, jak jdou přibližně za sebou. Může se tím zvýšit rychlost načítání a zmenšit opotřebování. Podívejte se na obrázku, který je už poměrně známý. A jak to funguje u SSD, když nemá žádnou hlavičku? Docela podobně. Nemají to ale všechny SSD (SMART možná také ne, i když jsem se s diskem bez vyznačeného SMART zatím nesetkal), ale jen některé. NCQ u SSD také zajišťuje řazení požadavků za sebe tak, aby byly úlohy vyřešeny co nejrychleji. Dělá tedy takovou frontu požadavků. Podle testů na internetu je se zapnutým NCQ velká změna při načítání menších souborů, SSD je pak o mnoho rychlejší. TRIM - poměrně hodně řešená záležitost, která pomáhá SSD disku, aby stále běžel stejně rychle jako při prvním použití. SSD disky jako nová zařízení totiž nemají zrovna dobrou podporu operačních systémů, které s nimi jaksi nepočítají (až na nejnovější Windows7). A protože je zápis magnetického plotnového disku a SSD disku jiný, neumí se vypořádat s tím, že po zmazání dat nestačí jen dané bloky označit za smazané, ale je potřeba je uvést do původního stavu. Tato rychlá označovací metoda, kterou operační systémy používají, není pro SSD vhodná. Je potřeba po smazání ještě buňku modifikovat na standardní hodnotu 0. To, že toto operační systémy nedělají, zpomalovalo SSD disky hned poté, co už se do paměťových bloků zapisovalo podruhé. Technologie nebo spíše jen příkaz TRIM byl vyvinut právě k tomu, aby systém ihned po smazání buňky zmodifikovat. Když se tak nestane, musí se při zápisu buňka přečíst, modifikovat na původní úroveň a zapsat. S TRIMem už jen zapisujeme, neb modifikace se provedla při smazání dat. TRIM opět podporují jen některé disky, problém s tím měli Intel a A-Data i OCZ, ale vše už by mělo být ok. Mimoto se dá stáhnout také program, který všechny nezmodifikované bloky pořeší. To jsou tři základní technologie, na které budete narážet pořád. Pokud něčemu nerozumíte, prejte se v diskuzi a nějak to vysvětlíme jinak. Ještě nakonec bych chtěl vysvětlit jednu nepravdu, kterou dost často slýchám od méně informovaných jedinců. "Ten Intel disk vypadá dobře, ale má jen 70MB/s zápis a to je málo. Spíše by to chtělo rychlejší zápis než čtení, aby to rychleji běželo." Různé obměny podobných tvrzení si udělejte sami a já vysvětlím. Obecně je u pevných disků testováno více čtení souborů než zápis. Proč je tomu tak je vidět právě z rychlostí Intel disku. Pokud totiž něco na disk nahráváme, nemusí to být zase tak rychle, prostě si počkáme, velká instalace je místo za tři minuty za čtyři. Je však důležitější, aby se nainstalovaný program co nejrychleji načítal, aby se s ním mohlo co nejrychleji pracovat. Je proto důležitější pro běžnou práci mít rychlejší čtení než opačně. Mnohem více totiž čteme, než zapisujeme. Takže se rychlosti zápisu u SSD disků nebojte, nevadí, že není 200MB/s jako čtení, neb není tak důležitý.
Jak jsem předeslal hned na úvodní stránce, testování bude jednoduché, rychlé, bez zbytečných benchmarků "ničeho". Disky jsem neměl najednou, ale byly testovány na stejně sestavě a proto je možné hodnoty porovnávat. Sestava byla:
K testům SSD disků jsem vám navíc přidal i klasický plotnový disk Samsung F3 500GB, který je jedním z nejrychlejších běžných na trhu. Testováno bylo v IDE módu, který platforma AMD zvládá lépe, než AHCI. Výsledky budete mít tak, jak se ukázaly mně, tedy pěkně v obrázcích. Jako první testujeme rychlosti zápisu a čtení přes tradiční testovací nástroj:
(Intel X25-M 80GB SSD) (Transcend Ultra 60GB SSD) (Samsung F3 500GB 7200ot HDD)
Výsledky zápisu jsou u Intelu poměrně dobré, nový firmware asi hraje roli a rychlosti budou vyšší než 70MB/s. Čtení je trošku pomalejší, jinde můžeme ve stejném testu vidět výsledky kolem 260MB/s, což je ale zase docela hodně na můj vkus. Transcend nepodává také žádné oslnivé výkony, u něj jsem i z nouze použil obnovovací program, který se používá při nefunkčnosti TRIM, ale vše zůstalo stejné. Samsung F3 500GB podává stabilní výsledky, je velmi rychlý. Test není na čas nikterak dlouhý, a proto jsem u každého disku spustil třikrát a vybral nejlepší výsledek.
Dalším testem je opět klasický HDTach 3.0.0.4 32MB, který spustíme přes kompatibilní mód pro Windows XP. Zde vidíme průběh čtení z disků. U Intelu se na začátku disku projevuje nainstalovaný operační systém. No koukneme dál, co na to HDTune 3.50.
A hele, zajímavé! V testu File Benchmark zápisu a čtení souborů různé velikosti se nám objevila zajímavá věc. Zápis Transcendu je konečně tam, kde bychom ho očekávali. U větších souborů dosahuje pokaždé 150MB/s, u čtení necelých 200MB/s. U Intelu je zápis očekávaných 70-80MB/s, ale docela nízká rychlost čtení, podobná té Transcendu. Program nám také Transcend disk určuje jako 64GB verzi, což ale opravdu není. Jednalo se o 60GB verzi, 64GB mají nižší modely tohoto výrobce. Samsung je na svém - čtení a zápis okolo 120MB/s. V dalším testu programu HDTune Pro 3.50 jsme se podívali na odezvy pro různě velké datové soubory. Co je na tomto testu zajímavé je to, že nám ukázal rozdíl mezi SSD Intel a Transcend v tomto směru. Opět jsem testoval třikrát každý, ale výsledky byly skoro totožné. Intel tak má rychlejší přístupovou dobu, která se projevuje hlavně u větších souborů. Obrázků je hodně, a tak, pro lepší přehled, si druhou půlku testů ukážeme na další straně. Intel vs. Transcend vs HDD - Testy 2
Pokračujeme dále a to ještě jednou u testu HDTune Pro 3.50, tentokrát klasického čtení. Čtění obou SSD disků tentokrát skoro stejné okolo 150MB/s. Jinak ještě jsem možná nezmínil, že operační systém byl úplně nově nahraný, se všemi ovladači.
V testu čtení pevných disků v programu Sandra je zase vše jinak, i když také podobně. Oba SSD disky totiž dosáhly skoro stejné rychlosti čtení, Intel o chlup vyšší (pokud připočteme propad na začátku kvůli nahranému OS). Na porovnání s ostatními disky nekoukejte, ty se tam porovnávají z nějaké místní databáze a jsou pokaždé jiné. Tím končíme testy čtení a už nám zbývá jen reálný zápis v programu FC Test.
(Intel X25-M 80GB SSD) (Transcend Ultra 60GB SSD) (Samsung F3 500GB 7200ot HDD) Program FC Test nebo také ViceVersaPro nám ukazuje výsledky reálného kopírování souborů, v tomto případě 3GB velkého souboru obrazu disku.iso. Vybereme soubor a necháme ho projít zápisem na daný disk. Je otázkou, zda a jak moc může rychlost přenosu ovlivňovat zdroj, ze kterého kopírujeme. Já si osobně myslím, že to může být ovlivněno maximální rychlostí čtení zdroje a díky tomu také považuji výsledek Transcendu za nízký. Avšak dokázat to nemůžu, na podobné možné chyby přicházím až po testování a to už povětšinou daný HW doma nemám. Ostatní dva disky, Intel a Samsung, si vedou asi tak, jak mají. (Intel X25-M 80GB SSD) (Transcend Ultra 60GB SSD) (Samsung F3 500GB 7200ot HDD) Tak a poslední test zápisu nám to zavařil úplně. Na menších souborech totiž jasně vítězí Intel nad Transcendem v poměru 100:80 MB/s. Zřejmě tedy Intel má radši menší soubory. Do teď jsem si myslel, že na tom nezáleží u SSD disků, že podávají výkony u všech souborů stejné, tedy poměrově, nemyslím, že by měly stále stejnou rychlost. A možná ne. Fakt nejsem nějaký odborník, abych toto rozlouskl. Myslím ale, že někteří čtenáři k tomu budou mít co říci ze zkušenosti a praxe a také o to prosím, aby se v diskuzi podělili. Ne tedy kritikou, protože o tom, že to není dokonalé, vím, ale spíše konstruktivní diskuzí na téma "Výsledky v testu".
No a úplně naposled jsem ještě změřil některé instalační doby. A když už to je změřeno, proč se nepodělit. U některých disků jsem zkusil změřit dobu, za kterou se nahraje operační systém Windows 7 Ultimate. Počítal jsem čas od kliknutí na disk, kam e má systém nahrát (tedy počátek instalace) až po první restart a poté až do naběhnutí celého systému do hlavní obrazovky (desktopu). Systém jsem instaloval z DVD mechaniky, tedy z běžného optického média. Zkusil jsem také instalaci her Crysis a Call of Juarez a načtení této hry. Samozřejmě jsem také měřil čas, za jaký nabootuje operační systém Windows 7 čerstvě po instalaci. Zde mě čekalo překvapení, neb i Intel X25-M 80GB i Samsung F3 500GB načítaly skoro stejně. Verzi Ultimate načetly opakovaně v čase 38 sekund. Intel X25-M 80GB
Samsung F3 500GB
Není pochyb o tom, že oba SSD disky jsou rychlé. To sice poznáme z pár testů, co však na otestování nevidíte přímo, resp. nedokážete si představit, je rychlost, kterou má operační systém při práci. Ta je oproti běžnému plotnovému disku až nadpřirozená, několikrát větší, avšak je otázkou, zda to využijete. Kliknu na spuštění prohlížeče, ten se spustí ve vteřině (reálně rychleji). Otevřu word, excel, outlook, vše naběhne jako blesk. Ano, je to skvělé na to koukat, jak to lítá. Jenže zapojím Samsung F3 500GB a zjistím, že sice nabíhá vše pomaleji, ale rychlost SSD disku vlastně ani nevyužiji. Než se vzpamatuju, mohu pracovat ihned i se Samsungem. Při běžné práci vám prostě SSD nepomůže, nejste schopni rychlost načtení běžných programů oproti běžnému rychlému plotnovému disku využít. To, že se vše tak rychle načítá, je způsobeno extrémně rychlou odezvou. Rozdíl mezi 13ms a 0,2ms prostě je, ač jsou to oboje nepředstavitelné hodnoty. Rozdíl jsem čekal u načtení operačního systému, ten ovšem nepřišel, bůhví proč. Běžně by se rychleji načíst měl, po čisté instalaci však ne. Změna ale nastala u hry Call of Juarez, ač prastaré, tak vhodné pro takový typ testování. Pár let zpět si totiž pamatuji, že se mi hra načítala a já mohl zajít uvařit kafe a na záchod, než jsem mohl hrát. To už tak není a SSD disk zde exceluje. Načte hru skoro dvakrát rychleji a to už potěší. I u ostatních her lze rychlejší načtení pozorovat, záleží na množství a typu dat, která se načítají, ale ano, zde to potěší. Jenže dát za 15 sekund rychlejší načtení několik tisíc navíc, navíc s několikanásobně menší kapacitou? Těžké říct. Jak to všechno rozsoudit? Je to složité. Záleží na každém uživateli, jeho potřebách, penězích. Existují i aplikace, kde rychlost určitě využijete, ovšem já žádné takové nepoužívám. A pokud někdo stříhá hudbu nebo video (píšete to tak v těch diskuzích ne?) a ta rychlost SSD mu pomůže, tak samozřejmě, volba je to jasná. Jenže takový uživatel už je zkušený, skoro profesionál a ví, co potřebuje a co chce. Ale ostatní? No dobře, nebudu soudit každého z vás či vás nominovat jako vhodné kandidáty pro koupi. Napíšu svůj názor po testování - jako celkem běžný uživatel bych za to peníze nedal, tedy alespoň ne takové, jako tyhle disky nyní stojí. 4500 korun za 60GB Transcend, a 4800 za 80GB Intel je stále moc. Pro běžné uživatele je to stále velmi drahé, ačkoliv pozitivní vliv na výkon jim nelze rozhodně upřít. To, že většina z nás jsou nadšenci do IT a radost si udělat chtějí, s tím problém nemám. Osobně bych si také udělal radost, finančně to není zase tak krvavé, ale raději si koupím novou grafickou kartu, kde rozdíl oproti té stávající integrované poznám razantněji a pomůže mi v tom, abych si své oblíbené hry vůbec zahrál. Samozřejmě to záleží na vašich prioritách, pokud už výkonnou grafiku máte, není důvod, proč si nedal SSD na seznam „další na řadě“.
Nic to nemění na tom, že SSD disky, jak Intel X25-M 80GB tak Transcend Ultra 60GB jsou kvalitní, rychlé a vhodné pro koupi pro toho, kdo přesně ví, že mu to v jeho práci pomůže nebo pro toho, kdo prostě chce to nejlepší a nejrychlejší za slušnou cenu. Pořád jsme totiž jen v cenové hladině lehce nad 4000 korun. Existují i rychlejší modely, hlavně co se zápisu týče, jenže jejich cena už stoupá k 10 000 korunám. Ještě jednu výhodu vidím u SSD disku. Měl by být totiž méně poruchový než klasický mechanický plotnový disk, ve kterém se části neustále pohybují a tak hrozí rychlejší odchod do křemíkového nebe.
Testované SSD Intel a Transcend jsou zhruba stejně výkonné, v některých testech je lepší Transcend, jinde Intel, celkově se tak setkají někde uprostřed, ale stále vysoko předčí klasický 7200ot HDD. Transcend začíná cenově a skladem o něco níže kolem 4500 korun, ale také má menší kapacitu 60GB, než 80GB Intel, který stojí skladem až kolem 5000 korun. Je tedy těžké určit jednoznačného vítěze testu. Jedno je ale jisté, mají rozhodně hodně co nabídnout a myslím si, že 4000 korun je taková ta zlomová hranice, pod kterou když klesnou, tak už o nich skutečně začnou uživatelé hodně přemýšlet, a čím více se budou blížit 2500 korunám, tím jasnější to bude volba, snad to nebude dlouho trvat. Samozřejmě pokud neřešíte nějakou tu korunu a zajímá vás ten vynikající výkon, a je jedno zda máte desktop nebo notebook, pak vám nemůžeme nic než investici do rychlých SSD doporučit. Za zapůjčení disků děkujeme společnosti Transcend a společnosti Intel
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář! |