Taktování – jednodušeji to nejde
Taktování se postupem doby stalo skoro tak běžnou činností, jako koupě samotného počítače. Samozřejmě nemá cenu taktovat všechny počítače, ale většinu domácích počítačů ono taktování posune do zcela jiných sfér výkonu, za který by jste normálně musely zaplatit mnohem více pořízením nejdražších součástek.
V Prvním článku našeho taktovacího seriálu bych nejdříve rád rozebral samotnou problematiku taktování, jeho klady a zápory. Pokud něco děláte, tak je dobré vědět všechny aspekty. Pokusím se to stručně a jednoduše vysvětlit.
Co je to taktování …
Taktování je zvyšování výkonu pomocí zvýšení taktu (rychlosti) dané komponenty na hodnotu, kterou při výrobě nastavil výrobce. Taktovat lze dnes takřka vše přes procesory (těm se budeme věnovat nejvíce), paměti, grafické karty až po například USB. Vysvětleme si to na procesorech. AMD i Intel prodávají Procesory různých označení ale stejných řad. Abychom byli In :) budeme se také věnovat dvoujádrovým procesorům. V dnešní době totiž asi většina z vás už nic jiného pořizovat nebude. Taktování dvoujádrového procesoru je však zcela stejné jako jednojádrového.
tabulku berte orientačně, jaké jsou modely v řadě. Ceny odpovídají cenám před snížením, alespoň můžeme znovu kroutit hlavou za jaké ceny jsme to nakupovali :)
Procesory ve stejné řadě existují v několika typových označeních. U AMD je to např. řada X2 s označením 3800+, 4200+, 4600+ a 5000+. U Intelu očekáváme nové Conroe, ale dnes zatím hrají prim Pentia D 9xx. A tedy 915, 920, 930, 940, 950 a 960. Možná vás někoho překvapím, ale ve skutečnosti se jedná o stále stejný procesor prodávaný na různých frekvencích. AMD X2 3800+ má 2,0GHz (každé jádro má 2,0GHz, ale hodnota se nesčítá) a X2 5000+ tiká na 2,6GHz. Jediným rozdílem mezi těmito procesory je tedy 600MHz a příslušný násobič (k vysvětlení pojmu se dostanu později). Za to si však nechá výrobce pořádně zaplatit. Alespoň donedávna, před velkým snižováním cen, kdy rozdíl činil více, jak 10 000 korun. Dnes je rozdíl necelých 5000,- s DPH. U Intelu je to naprosto stejné stejný procesor stejné jádro, ale různé frekvence s odpovídajícím násobičem.
Taktování bylo donedávna považováno s trochou nadsázky za skoro trestnou činnost :), ale již několik se několik let těší velké přízni a výrobci ho již vzali na milost. Samozřejmě AMD ani Intel nevidí rádi, že mnoho lidí zadarmo využívá výkonu jejich nejsilnějších a nejdražších výrobků. Výrobci základních desek na druhou stranu vzali taktování zcela za své a dnes deska, která od určité ceny nemá dobré taktovací schopnosti je předem odsouzena k neúspěchu. Berme trh s požadavky běžných zákazníků. Taktéž výrobci pamětí s taktováním počítají ba dokonce jsou výrobci, kteří se jím přímo zabývají a dokonce dávají na schopnost přetaktování záruku!
Proč taktovat …
Důvodů proč taktovat je hned několik. Ale hlavní je naprosto jasný. Když řeknu, že kdo netaktuje se okrádá o výkon možná se to někomu nebude líbit, ale to nic nemění na skutečnosti, že na tom něco bude. Proč nezískat zadarmo i několik desítek procent výkonu navíc? Možná by mohlo i platit, že kdo netaktuje okrádá rodinu :). Pravdou je, že taktováním pokud to děláte dobře nic neriskujete.
Proč netaktovat …
Jako každá věc i taktování má háček a zápory. Pravdou sice je, že pokud taktujete správně, tak nic neriskujete, ale na druhou stranou je také pravda, že pokud to správně neděláte neriskujete jenom taktovanou věc ale značnou část počítače. Do správného způsobu taktování patří i správné a účinné chlazení. Špatným chlazením opět riskujete taktovanou součást a vysoká teplota výrazně snižuje životnost. Poslední háček je v poskytované záruce. Pokud výrobce nestanový jinak je taktování porušení záručních podmínek z vaší strany a důvod k zamítnutí reklamace pokud vám taktování prokáží. Což je ale v neextrémních a tedy naprosté většině případů nemožné prokázat. Dalším aspektem, který je jedním z hlavních argumentů odpůrců taktování je jakási ztráta stability systému. Upřímně řečeno tato teorie má dost mezer, protože nejenom taktování ohrožuje stabilitu systému. Navíc nestabilní může být i netaktovaný počítač. Samozřejmě taktovat má smysl jen do ohrožení nestabilitou, pak ztrácí smysl. Opět ale pokud se to umí, tak i vysoce a správně přetaktovaný počítač je bez problémů stabilní.
Taktování základní pojmy …
Taktování neboli overclocking je odvozeno od taktu, což frekvence na které tiká např. procesor. Takt neboli pracovní frekvence je frekvence vnitřních hodin procesoru, která udává rychlost zpracování dat uvnitř procesoru. Pracovní frekvence se obvykle měří v gigahertzích (GHz) neboli v miliardách pulzů za sekundu.
Důležité: Pozor, sice rychlost procesoru je velmi důležitá do výkonu, ale rychlost není vše. Důležitá je i konstrukce. Například AMD v klidu konkuruje s 1,8GHz Pentiu na 3.0GHz. Nová Intel Conroe snižují výrazně takty. Nejslabší E6300 tiká jen na 1,86GHz přitom v klidu porazí Pentium D na 3.0GHz.
FSB:
(Front Side Bus) je sběrnice, pomocí které je procesor spojen se základní deskou. U Sběrnice FSB je důležité několik parametrů kromě šířky hlavně rychlost, přičemž ta je vyjadřována obvykle pracovní frekvencí. Rychlost sběrnice se uvádí různě buď jako přímá rychlost nebo dvojnásobná. U dnes testovaných AMD je to 200MHz.
Násobič:
(Multiplier) je číselná hodnota, která určuje na jaké frekvenci má procesor pracovat. Frekvenci pak zjistíme velice jednoduše. Pokud znáte FSB procesoru a jeho násobič.
Výpočet je: FSB x násobič = frekvence
Násobič a frekvence FSB jsou dvě naprosto základní věci pro přetaktování. Asi si řeknete, že přeci stačí změnit násobič a máme hotovo. Bohužel toho si jsou dobře vědomi výrobci a právě rozdíl v násobiči je rozdíl mezi jednotlivými modely procesorů. AMD X2 pro socket AM2 mají všechny FSB 200, ale 3800+ má násobič 10, 4200+ má 11, 4600+ má 12 a 5000+ má 13. Defacto tedy neplatíte za frekvenci, ale za násobič :). AMD (i Intel) jsou si dobře vědomy, že s otevřeným násobičem by se jim to asi špatně prodávalo a tak u většiny dnes prodávaných procesorů máme násobičem směrem nahoru zamknutý. Nelze to obejít. V minulosti existovalo u některých modelů několik možností, dnes to však není možné. Jediné procesory, které se u AMD prodávají s otevřeným násobičem jsou modely FX. Za ty ale zaplatíte velký balík a tikají na vysoké frekvenci, takže to výrobce dává jako bonus a právě tyto procesory jsou určeny pro taktovací rekordy.
Důležitým se tak stává právě FSB, protože jen jejím zvyšování můžeme taktovat. A právě na vysoká FSB potřebujeme výbornou základní desku a proto je dobrá základní deska naprostou nutností.
Hyper Transport:
(HT) je sběrnice, která je připojena na NorthBridge a posílá data oběma směry. Je schopna dnes pracovat na rychlostech od 200MHz do 1400MHz, což v nejlepším případě zajišťuje rychlost až 2.8GT/s. Dnes je u AMD situace taková, že HT násobič je 5x frekvence nakonec 1GHz (200MHz FSB x5 ) to znamená propustnost 8GB/s a šířka je nyní 16bit. Možnosti HT sběrnice jsou ale takové, že v blízké budoucnosti se očekává šířka 32bit frekvence 1,4GHz a propustnost tedy 22,4GB/s!
Problém při taktování je ten, že HT frekvence dnes u většiny základních desek funguje jen do rychlosti 1100MHz (AMD tedy předepisuje 1000MHz z výroby). Musíme tedy při taktování sáhnout právě na HT násobič, na což mnoho lidí zapomíná a je to základní problém, proč při taktování neuspějí. Vcelku se také nedoporučují používat půlené děličky. Používejte jen celočíselné.
Důležité: HT u AMD a dalších firem není to samé HT, jako u Intelu! Jedná se o zcela něco jiného. HT u AMD je Hyper Transport, HT u Intelu je HyperThreading! U intelu to je vlastně zjednodušeně simulace dalšího jádra procesoru.
AGP/PCI lock:
právě kvůli absenci této maličkosti byly v minulosti s taktováním problémy. AGP byl dříve grafický slot pro Grafické karty a právě i tento problém byl jedním z důvodů, proč byl nahrazen Pcie slotem. Stále stejný problém dnes představují PCI sloty.
Asi nemusím vysvětlovat, že i tyto sloty jsou vlastně sběrnice, které pracují na určité frekvenci. No a pokud nemáte onen zámek na pevné nastavení těchto frekvencí, pak při zvyšování FSB zvyšujete zároveň i frekvenci těchto sběrnic a ty nesnesou moc. Dnes již AGP není, bylo nahrazeno PCIe a tam je to vyřešeno jinak. Pcie je na FSB více nezávislá. Umožňuje vlastní taktování. U PCI slotů je to stále řešeno zámkem. Ale ani zde již při taktování nejsou příliš problémy. Na obojí je ale také často nutné sáhnout. V režimu auto totiž není zámek aktivní. Ale nastavením požadované hodnoty se aktivuje.
Dělička pamětí:
Dostávám se k jedné ze stěžejních záležitostí. Nastavení pamětí je životně důležité pro taktování. Vůbec výsledek taktování závisí značnou měrou právě na kvalitě a druhu pamětí. Mohu uvést dobrý příklad, kdy můj Opteron 144 (1800MHz) s obyčejnými 400MHz paměťmi fungoval stěží na 2790MHz, stačilo ale vyměnit za pořádné (například 500MHz kvalitní moduly) a ihned jsem dosahoval 3065MHz!
Jak nastavit děličku pamětí? Většina výrobců poskytuje standardní děličku v podobě: 133/266/333/400MHz v případě DDR1 – v případě DDR2 je to stejné akorát jsou děličky odpovídající pamětem tedy 400/533/667/800 atd. (někdy to výrobci udávají v poměrech Ram/FSB pak je to 200Mhz FSB ku 400MHz DDR poměr 1:1) Existuje na to několik možných přepočtů a vzorců - nejjednodušší:
Takt modulů, které vlastním = ( současný takt CPU * děličku kterou musím použít) / původní tak CPU
Př. Mám Opteron 144 (1,8Ghz) nataktovaný na 2,8GHz a paměti 400Mhz, které taktování nemusí, pak musím najít nejvhodnější děličku, aby paměti stále běžely na 400MHz:
( 2,8Ghz * 266Mhz ) / 1,8GHz = 413 Mhz
413 by ještě měli paměti zvládnout, pokud ne doporučuji přidat něco málo na napětí, k čemuž se za chvíli dostanu. Pokud nasadíte nevhodnou děličku systém nebude stabilní nebo budete ztrácet hodně na výkonu.
Samozřejmě právě pro taktování jsou speciálně určeny některé paměťové moduly, které zvládají mnoho frekvencí a tak si můžete nastavit přesně to, co potřebujete. Samo o sobě kapitolou je časování pamětí, to si nechám do jiného článku a ani nedoporučuji se v nastavení časování pamětí vrtat. Zde se dá pokazit vcelku dost stačí jen když budete vědět, že paměti by měli fungovat většinou na časování 1T. někdy nastanou případy, kdy poběží na 2T to je zpomalení systému a budou nutná další nastavení a zkoušení.
Napětí:
Celé toto taktování je poměrně bez problémů a bez rizika až do doby, než se začnete zajímat o napětí. Frekvence sama o sobě neničí procesory. Procesory ničí napětí. Výrobce sám určí kolik je bezpečné a dostatečné pro procesor na určité frekvenci. Většině z vás bude stačit přetaktování na nějakou úroveň právě bez zvýšení napětí. I tak se dá získat často hodně, protože výrobci dávají dost velkou rezervu.
Rozsah nastavení napětí závisí právě na schopnostech desky. Ty špičkové umožňují nastavit napětí u všeho a s velikou přesností. Lze pak nastavit napětí u procesoru + speciální napětí apod. Dále lze nastavit napětí na chipsetu, napětí na Pcie napětí na pamětech atd. vše se používá až v případě, kdy se pokoušíte dosáhnout vysokých taktů. Přidáním napětí zvyšujete spotřebu a snižujete životnost a zvyšujete riziko poruchy. Některé desky vás nenechají nastavit mnoho, ale jsou tu i desky, které umožňují nastavit hodnoty, které nesnese žádný běžně používaný a chlazený hardware.
S napětím opravdu opatrně. U všeho doporučuji nastavovat opravdu s mírou, když už musíte, tak maximálně o 0,1V. U procesoru jsou jemnější kroky, ale platí pořád to maximálně 0,1V. Lidé věci znalejší jistě chápou, proč si dávám rezervu ;).
Důležité: ke změně napětí přistupujte až jako k poslední možnosti a dbejte opatrnosti. Heslo dvakrát měř a jednou řež si vezměte za své. Samozřejmě tento ani jiný server neručí za vaše činy. Cokoli dle jakéhokoli návodu nastavíte nad rámec nastavení výrobce, je na vaši zodpovědnost a riziko.
Šetřící utility:
Takřka všechny dnes prodávané procesory obsahují šetřící utilitu, která reguluje dle vytížení potřebné napětí a tím snižuje spotřebu atd. U AMD se takováto utilita jmenuje C&Q – Cool and Quiet. Intel má obdobnou. Bohužel tyto utility s taktováním příliš nekamarádí, protože dělají vlastní předepsaná nastavení a v případě přetaktování by nastavili případně něco co by se nám nelíbilo, či spíše se nám většinou taktovat se zapnutou šetřící utilitou nepodaří vůbec. Doporučení je tedy šetřící utility vypnout.
Důležité: nataktovaný, ale nevyužívaný procesor má bez šetřící utility vysokou spotřebu stále. To je také určitá daň. Výrobci základních desek nabízejí některé utility na svých základních deskách, kde si nastavíte úrovně taktování a hodnoty a systém pak dle vašich nastavení postupuje. Tedy pokud potřebujete výkon nastaví maximální takty pokud výkon nepotřebujete nastaví nejnižší. To vše taktování a hlavně provozování nataktovaného PC usnadňuje a spřístupňuje více lidem.
Další doporučení:
Doporučuje se povypínat veškeré nepotřebné věci jako například druhá síťovou kartu, řadiče disků které nevyužíváme, RAID řadiče, COM port, LPT port, Game port, nevyužitá USB případně nevyužívanou zvukovou kartu pokud máme jinou v PCI slotu. Prostě vše co nepotřebujeme vypnout.
Clear CMOS:
Poslední záchrana :) . Věc, které asi většina z nás, co se kdy o taktování pokoušela vděčí za hodně. 4asto se prostě stane, že nastavíte něco, co vám způsobí totální zásek počítače. Nepůjde vypnout, zapnout prostě nic. Když ho vypnete ze sítě tak stejně nepůjde. Naštěstí nemusíme panikařit máme Clear CMOS. Dnes je realizována dvěma způsoby. Starší je pomocí jumperu, kdy přemostíme dva ze tří pinů tak, že se nastavení desky vrátí na defaultní nastavení výrobcem. Druhá dnes příjemnější je pouhým stisknutím tlačítka. Tuto věc má například nedávno testovaná MSI K9N Ultra. No a můžeme fungovat dál a nastavovat znovu - to po použití Cmos přímo musíme.
Praktická ukázka
Máme doma sestavu, která obsahuje následující věci:
- Procesor: AMD X2 3800+ Manchester s939
- Základní desku: DFI Lan Party NF4Ultra-D
- Paměti: A-DATA 400MHz 2x512MB
Samozřejmostí je kvalitní chladič procesoru. Sice konkrétně tohle AMD příliš netopí, ale kvalitním chlazením šetříme životnost atd. Více o chlazení v našem straším článku. Další samozřejmostí je kvalitní zdroj, kdy nezáleží ani tak na počtu Wattů, jako na kvalitě dodávaného napětí, které musí být i při vysokém zatížení stabilní. A samozřejmě musí být dostatek Ampér na všech větvích zdroje. O zdrojích malý článek zde.
1, Od výrobce máme stanovené parametry procesoru takto:
Náš sen je dostat tenhle procesor alespoň na úroveň dnes nejdražšího v řadě X2 – AMD X2 5000+ tedy 2,6GHz. Inu můžeme se pokusit.
2, Víme, že procesor má 2000MHz při děličce 10. S děličkou nehneme a potřebujeme tedy zvýšit FSB. To má hodnotu 200MHz ( 200MHz x 10 = 2000MHz ). Tedy abychom procesor dostali na 2600MHz potřebujeme 2600/10 = 260MHz. 260MHz je tedy naše cílová hodnota. Není to hodnota nijak zvlášť vysoká konkrétně námi použitá základní deska zvládá stabilně i FSB vysoko na 350MHz. 260MHz je pro ní jako odpolední procházka :) .
3, Paměti neoplývají zvláštními přetaktovacími schopnostmi, proto se budeme snažit držet je na standardních 400MHz. Tedy při FSB 200Mhz máme 400Mhz RAM. Při 260Mhz FSB potřebujeme také 400MHz Ram. Tedy dělička dle vzorce bude:
(2,6Ghz * neznámá) / 2,0GHz = 400MHz
A máme bohužel trochu problém. Dělička musí být něco mezi 333MHz a 266MHz. 333Mhz je moc, protože paměti asi 432MHz nesnesou. 266MHz je zase málo, protože pak bychom fungovali na 345Mhz. Námi zvolená deska naštěstí umožňuje ještě jemnější nastavení děličky pamětí vybíráme tedy z nabídky poměrů hodnotu 300(150)MHz a pak náš vzorec vypadá:
(2,6 * 300) / 2,0 = 390MHz což jde :)
4, HT – víme, že potřebujeme FSB 260. HT je nastaveno na x5. To znamená 260FSB x 5 = 1300MHz. Víme však, že nutit vyšší HT jak 1000MHz nemá cenu, protože nefunguje. Pak tedy nastavíme odpovídající nižší násobič HT: 260 x4 = 1040MHz, což by ještě HT mělo snést - vyzkoušíme.
5, Zkontrolujeme PCI a PCIe frekvence. PCI nastavíme pro jistotu na 66MHz a PCIe na 100MHz. Dále povypínáme všechny zbytečnosti nevyužívané porty apod. A hlavně vypneme šetřící utilitu. V našem případě tedy C&Q.
6, S tímto vším nastavením zkusíme spustit systém. Výsledkem v našem systému byl bohužel hned restart. To značí nestabilitu a někde máme problém. V první řadě zkontrolujeme všechna nastavení, zda jsou správná. Až po zkontrolování toho všeho začneme uvažovat dále. A problém bude asi v nedostatku napětí. Zkusíme tedy mírně přidat napětí. U pamětí netřeba netaktovali jsme je. Chipset také nejspíše nepotřebuje - nejdeme do extrému. Procesor ale zkusíme z 1,4V zvýšit na 1,45V.
7, Chvíle napětí a výsledek je:
Ještě než si začneme gratulovat, jací jsem to profíci :) je nutné provést pár testů na stabilitu, abychom si byly úplně jistí, že to vydrží. Doporučuji zátěžové testy typu Prime nebo 3Dmark apod. prostě naplno zatížit na delší dobu systém. Delší dobu v řádech hodin ;). Také by při taktování pamětí byl na místě test pamětí typu Memtest, ale v našem případě jsem je spíše podtaktovali takže to ani není potřeba.
Berte to prosím, jako takový návod nenávod, protože taktování je věc kusu. Nelze zaručit, že váš hardware třeba že budete mít k dispozici to samé tak se bude chovat trochu jinak a bude zapotřebí jiné nastavení k dosažení výsledku a možná ho ani nedosáhnete. Prostě hardware je kusová záležitost v sériové výrobě :). Naše sestava nakonec byla stabilní, což potvrdilo 10hodin nepřetržitého chodu v Prime testu. Jak se to projevilo na výkonu můžete vidět v následujících grafech.
více výsledků naleznete v našem starším testu AMD X2
V dalších článcích, které během tohoto roku chystáme do seriálu o taktování dojde i na taktování Intel procesorů, podrobnější taktování pamětí a velice zajímavé a v poslední době zvlášť oblíbené taktování grafických karet.
| AUTOR: Jan "DD" Stach |
|---|
| Radši dělám věci pomaleji a pořádně, než rychle a špatně. |
| Komentáře |
|
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
chjo ... nějak to tu nezvládám, tolika témat a tak málo času :/
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
ale to mi asi prvy krat samemu a ked mam precitany jeden clanok neodporucate, ze?
| ||||||
| ||||||
| ||||||