Nepřekvapivě je rok 2006 opět dalším rokem, který znamená další růst výkonu počítačů a rozvoj všech věcí s ním úzce souvisejících. Podívejme se tedy na největší události právě uplynulého roku 2006. Ačkoli se to nezdá, tak za těch 365 (a kus) dní se toho stalo celkem dost. Podíval jsem se tedy na několik kategorií a stručně jsem se pokusil nastínit, co se nám to letos přihodilo.
Procesory: rychlost dolů, výkon nahoru!
Pokud se někdo řídí při určování výkonu procesorů čistě frekvencí, pak letos z toho musí být skutečně jelen. Neinformovaný uživatel by dokonce mohl nabýt dojmu, že letos šel výkon dolů. Bývaly roky, kdy se frekvence procesorů zdvojnásobila. Například v letech 1999/2000 jsme z 500MHz dostali až na 1GHz. Kdeže ty doby jsou. V posledních letech se nám tento vývoj rapidně zpomalil a dokonce letos jsme se defacto o 1GHz posunuly zpět. Hlavní myšlenku neustálého zvyšování frekvence prosazoval Intel spolu se svou technologií Netburst v procesorech Pentium 4. Právě letos jsme se podle plánů, které Intel zveřejnil při uvádění Pentia 4, měli dočkat rychlosti až 10GHz. Tyto plány se ukázaly jen jako bláhový sen s realitou naprosto neztotožnitelných. Tedy alespoň v případě technologie a architektury Netburst. 90nm výroba prostě dále při zvyšování frekvence procesoru neudržela v přijatelných mezích energetické nároky ani hodnoty vyzařovaného tepla. Přechod na 65nm výrobu se Intelu u Pentií 4 sice povedl, výsledkem byla Pentia D a Celerony D, nicméně Intel už tušil, že jako nepotopitelný Titanic i nepotopitelné Pentium 4 narazil na ledovec a za několik málo chvil bylo po něm.
Pokud tedy pomineme možnosti taktování povedených Pentií na 65nm výrobním postupu, kdy se můžeme pohybovat běžně kolem 4,5GHz a s extrémně chlazenými kusy i mnohem výše, pak jsme se během roku dočkali takového toho vydání-nevydání Pentia D, vyrobeného 65nm postupem na tovární frekvenci 3,73GHz, ale to je také maximální hranice kam se Netburst technologie a s ní slavná Pentia 4, která měla přinést 5-10GHz, oficiálně dostala. Od slibovaných 5-10GHz tedy hodně daleko, postup se zastavil zhruba na třetině a dál to prostě nešlo, či lépe řečeno uživatelé již nebyli ochotní tolerovat zvyšující se spotřebu a nároky na chlazení.
Kde se stala chyba? Intel podcenil důležitost architektury a soustředil se na zvyšování výkonu pomocí frekvence, což je jediné co mu u používané technologie Netburst zbývalo. Jenže to prostě dále nešlo. AMD se jen tiše v pozadí smálo se svým dlouholetým tvrzením: ,,nehledejte frekvenci, hledejte výkon“. AMD tak například se svými běžnými procesory Athlon64 3000+ na reálné frekvenci 1,8GHz v pohodě překonávalo Pentia 4 na 3,0GHz. A to už Intel fungoval na 65nm, zatímco AMD stále drželo a do dnes drží 90nm výrobu. A tak se stalo, že Intel celou svou technologii netburst a s ní i název Pentium vzal a vyhodil z okna. Několik let vývoje a marketingové masáže tak přišlo naprosto v niveč. Pentium 4 je horkým kandidátem na největší technologický propadák desetiletí a s určitostí je slepou vývojovou uličkou. Zároveň je však ukázkou, že i z nepovedeného výrobku se dá udělat marketingem natolik skvělý produkt, že i kdyby konkurence vydala kdoví co, Pentium 4 je zkrátka pro mnohé modla a symbolem maximálního výkonu. A tak se stalo, že Pentium 4 nedůstojně a neslavně ukončilo svou pouť – Intel se vrátil na začátek, přesněji do dob Pentia 3, inspiroval se a výsledkem byla technologie Core, představená právě v letošním roce.
Technologie Core byla uvedena v polovině roku 2006 a jedná se o jednu z největších událostí v technologii v právě uplynulém roce 2006. Se starými a nepovedenými Pentii 4 nemá vůbec nic společného. Méně informované uživatele však musel tento vývoj poněkud zmást. Intel totiž rázem z procesorů Pentium 4 na frekvencích blížících se 4GHz se dostal na nějaké Core2Duo na 1,86 – 2,7GHz. Přesto je Core2Duo E6300 pracující na taktu 1,86GHz výkonnější, než Pentium D na 3,4GHz. Navíc se do konce roku objevily i čtyřjádrové procesory CoreQuadro, kdy nejvýkonnější model QX6700 prozatím tiká na frekvenci 2,66GHz. U Intelu tedy prozatím můžeme konstatovat, že ačkoli reálná rychlost procesoru šla přibližně o 1GHz dolů, tak výkon, pakliže umíte využít čtyři jádra v procesoru, mnohonásobně stoupl. Ale i v oblasti procesorů běžným uživatelům bližších se v souboji dvoujádrové Pentium D vs dvoujádrové Core2Duo dočkalo jednoznačného vítězství nové technologii Core. I na menší frekvenci naprosto dominantním způsobem porazí Pentia a to se ani nezmiňujeme o diametrálně odlišných provozních vlastnostech. Intel nás tedy letos určitě nezklamal, ačkoli jsme zatím neokusili nové technologie pod hranicí 5000 korun za procesor.
A co AMD? To si v poklidu vypilovalo své Athlony64 k dokonalosti. Kompatibilita s paměťovými moduly již patří k problémům minulosti. Athlony vynikají vysokým výkonem na relativně nízké frekvenci spolu s nízkým zahříváním a s nízkou spotřebou. Jenže opájet se dokonalostí nejde na věky a tak se může leckomu zdát, že s příchodem konkurenčních Core2Duo v polovině roku, AMDčku nějak ujíždí vlak. Zatímco nejvýkonnější Athlony64 v pohodě porážely nejvýkonnější Pentia 4 i Pentia D, tak na nejvýkonnější Core2Duo současná AMD koukají z velmi uctivé vzdálenosti a tak o trůnu výkonnostního krále si může nechat AMD jen zdát. Významným datem bylo 23.května 2006, kdy AMD uvedlo nový socket AM2 (pozn. socket = patice pro procesor). Po dlouhé době tak opět máme u AMD jediný socket pro silné a slabší procesory. Low endový s754 a pro výkonnější procesory určený s939, vystřídal jeden jediný v podobě sAM2 stejně jako je tomu u Intelu. Ačkoli mnoho uživatelů to nelibě neslo, protože sAM2 nepřinesl z hlediska výkonu vůbec, ale vůbec nic nového, tak je sAM2 jasným přínosem pro zjednodušení a přehlednost situace. Samozřejmě je také nutné připomenout, že socket AM2 přinesl i podporu operačních pamětí formátu DDR2 a tedy oba výrobci opět používají stejný formát pamětí a starší DDR1 tak odcházejí do důchodu.
Bohužel už nepříliš slavně pro AMD dopadlo uvedení čtyřjádrové platformy AMD 4x4 se sockety F, kdy ani dva ultravýkonné dvoujádrové Athlony64 řady FX na 3,0GHz nejsou schopny překonat jedno čtyřjádrové Intel CoreQuadro. A to samozřejmě s dvojnásobnými provozními náklady. AMD 4x4 do příchodu skutečně čtyřjádrových procesorů AMD nemá proti konkurenčními Intelu žádnou šanci. AMD tak musí urychleně přijít s novou vývojovou fází svých Athlonů. Postup dnes již začal a ke konci roku spatřily světlo světa první dvoujádrové Athlony64 X2 vyrobené 65nm postupem. Snížení výrobního postupu je však pouze první krok. V letošním roce AMD už však více nestihne. Letos jsme se tedy ze strany AMD nedočkali žádného podstatného nárůstu výkonu dostupného pro běžné uživatele. Na počátku roku jsme koukali na Athlony X2 do s939 například model 4800+ a na konci roku se díváme na stejné modely s jiným označením na stejných frekvencích a stejné architektuře akorát s rozdílem, že jsou určené do patice AM2 s podporou DDR2 RAM. Výkon však nenarostl. Jedinou více zaznamenání hodnou situací tak zůstává to, že v den uvedení konkurenčních Intel Core2Duo AMD zlevnilo své dvoujádrové procesory ze dne na den o 50 a více %. Pro AMD bude tak velmi důležitým, ne-li přímo životně důležitým, rok 2007.
Rok 2006 je však v oblasti procesorů rokem, kdy se výkon opět zvyšoval a dá bez nadsázky označit rokem dvoujádrových procesorů. Právě v polovině roku spadly ceny dvoujádrových procesorů o 50 a více %. Na počátku roku 2006 se prodával dvoujádrový Pentium D 930 na 3,0GHz za stejnou cenu, jako jedno jeho jádro v podobě Pentia 4 630 v roce 2005. A to je posun jako hrom. Obecně se ceny procesorů dostaly v roce 2006 velmi dolů. Dnes již není problém koupit výkonem ucházející procesor za 1500 korun a nad 4500 korun je to už jen samé dvoujádro. Ačkoli tedy výkon jednoho jádra příliš nestoupl, a frekvence (rychlost) šla letos dokonce dolů, tak celkově jsme opět o notný kus dál. Navíc procesory dnes nejsou ohledně výkonu tím, co nás u dnešních PC omezuje. Rychle se tedy podívejme, co se dělo v dalších oblastech hardware …
Operační paměti: DDR2 vytlačují DDR1
Zatímco Intel již podporuje paměti formátu DDR2 už pěkně dlouho, u AMD jsme si na podporu pamětí DDR2 museli počkat až do uvedení socketu AM2 v květnu letošního roku 2006. Dnes již víme, že výkonově vlastně DDR2 začínají tam, kde DDR1 končí. Také se letos citelně zvýšilo vnímání optimálního množství kapacity v PC. V současnosti je již 1GB takřka naprostým standardem. 2GB jsou optimem a 4GB naproti tomu nejsou již žádnou raritou.
-dual.jpg "DDR2-ultra(P)-dual")
Konkrétně bavíme-li se o běžných modelech, tak srovnání DDR 400MHz proti DDR2 533MHz, dopadne remízou. Samozřejmě však DDR2 mají potenciál vyšších frekvencí a tak dnes se již běžně osazují 800MHz moduly. U 800MHz je to s výkonem přeci jen obecně lepší. V letošním roce se vyrobilo podstatně více pamětí formátu DDR2 než DDR1. Výrobci pamětí podstatně navýšily své zisky, přesto ke konci roku vznikla situace, kdy nedostatek pamětí zapříčinil prudký růst cen. Obecně u operačních pamětí jsou výkyvy v cenách skutečně veliké. Není nic divného, když se cena změní o stokoruny během týdne. Na trh se postupně tlačí rychlejší a rychlejší RAM, dnes jsme na nějakých 1300MHz, které současné Intel Core2Duo v pohodě využijí. Příštím roce nás u Intel čeká přechod na formát DDR3. Operační paměti jsou tak další částí PC, kde došlo k růstu výkonu. Letos se také opět zvýšilo množství operační paměti v průměrném počítači. Stále se tedy potvrzuje, že Bill Gates neměl pravdu, když tvrdil že 640kB paměti musí stačit každému. Naopak je tedy stále v platnosti rčení, že místa na disku a operační paměti není nikdy dost.
Grafické karty – výkonnější, lepší, hezčí
Rok, co rok je to stejné. Alespoň v oblasti grafických karet jsme již celkem zvyklí, že nová generace grafických akcelerátorů po stránce výkonu přibližně dvojnásobně předčí generaci předchozí. Letos se toho opět zase celkem dost událo. Od počátku roku se nám na trhu zabydlovaly ATI Radeony řady X1000 a konkurenční grafické karty od nVidie označované GeForce 7. A boj to byl od počátku roku skutečně na ostří nože.
V nejvyšší kategorii klasických grafických karet proti sobě od počátku bojovaly Radeon X1900XTX a nVidia 7900GTX, zde však zaznamenala vítězství ATI a po většinu roku už ho vlastně nepustila. Nvidia v polovině roku kontrovala vydáním zajímavého SLI kompletku, který je vlastně systémem dvou karet v jedné - 7950GX2. Bohužel, tento počin trpí díky koncepci SLI značně nevyváženým výkonem a tak sice sem tam konkurenční ATI kartu porazil, jenže SLI zdaleka nefunguje všude a tak tato karta na ATI celkově neměla, ačkoli její cena byla velmi vysoká. V letošním roce také zaznamenaly velký posun v před právě koncepty více grafických karet. Ať už se jedná například o právě zmíněný nápad v podobě nVidie 7950GX2, nebo dalšího zlepšování CrossFire a SLI. Právě ATI CrossFire však letos doznalo mnohem více větších a lepších změn, než nVidia SLI. Vylepšené ATI Radeon X1950XTX dokázaly poprvé porazit koncept nVidie SLI. A to hned čtyři grafické karty v Quad SLI, které byly poraženy dvěma Radeony X1950XTX. ATI se tak ujala trůnu absolutně nejvýkonnějších grafických systémů na trhu a to jak v případě jedné, tak dvou karet.
Ke konci roku však přišla nová generace grafických karet nVidia – GeForce8. Absolutně nová architektura, ohromné změny proti GeForce7, další nárůst rozměrů, jak samotného jádra karty, tak fyzických rozměrů karty – to všechno se podepsalo na takřka dvojnásobném výkonu proti kartám předchozí generace, reprezentované ATI Radeony X1950 a nVidia Geforce 7900. nVidia tedy zakončila rok se svou 8800GTX, jako suverénní výkonnostní král – konkurence v podobě ATI R600 totiž přijde až na začátku roku 2007. Nicméně nová nVidia skutečně ohromujícím stylem zvedla výkon a vzhled her k novým výšinám. Vysoká rozlišení, plné detaily ohromné stupně vyhlazování a filtrování, plné HDR a stále jakákoli hra plně hratelná.
Samozřejmě z pohledu většiny uživatelů je nejzajímavější kategorie grafických karet, které stojí sotva třetinu až polovinu ceny grafických velikánů typu 8800GTX. Od počátku roku to byl velmi zajímavý souboj. Hlavní zájem byl zejména o nástupce velmi úspěšné nVidie 6600GT. Jenže 7600GT to neměla zdaleka tak jednoduché, jako 6600GT ve své době. Z počátku byla 7600GT velmi drahá, bohužel velmi brzy přišla konkurence v podobě ATI Radeonu X1800GTO, který za o málo vyšší cenu nabízel o mnoho silnější parametry a z toho plynoucí výkon. Stal se tak velikým hitem právě na úkor 7600GT. 7600GT ale pomalu snižovala cenu, což u X1800GTO díky náročnosti výroby již nebylo možné. 7600GT si tak po nějaký čas udržovala pověst slušné nabídky přestože oblíbenosti a popularity předchůdce 6600GT nedosáhla. Až ke konci roku byla o chlup překonána konkurenční ATI X1650XT. Ta však byla přímo cílena na 7600GT, a přišla skoro rok po vydání 7600GT.
O něco cenově výše se odehrával taktéž velmi zajímavý souboj nVidia 7900GT proti X1900GT. ATI X1900GT byla z počátku velmi podceňovanou grafickou kartou, ale zejména proto, že ji většina serverů otestovala v době, kdy nebyla dostupná pro veřejnost a neměla dodělané ovladače. 7900GT vycházela v té době výkonově lépe. Bohužel pro ni, však měla blíže nespecifikované potíže. Byla dokonce doba, kdy jste o ni v obchodě prostě nezakopli a nebylo by to tím, že by o ní byl takový zájem. X1900GT tak pomalu sklízela zasloužený úspěch a díky rychlému snižování ceny se dostala na úroveň, kdy s ní nVidia neudržela krok. Přibližně od srpna až doposud nVidia nenabízí v cenové hladině nad 5000 do přibližně 8000 korun vůbec nic konkurenceschopného proti X1900GT a později vylepšené a přejmenované na X1950PRO. Neúspěchem skončil model 7900GS, který za stejnou cenu měl konkurovat X1900GT, jenomže se jednalo o ještě více osekanou 7900GT, která byla výkonově tím konkurentem k X1900GT. 7900GS prostě neměla sebemenší šanci uspět a byla bohužel dle hesla - ,,Více marketingu, méně výkonu“.
Z pohledu výkonu však samozřejmě došlo k dalšímu nárůstu i v oblasti slabších grafických karet. Samozřejmě nelze vždy hovořit o dvojnásobném výkonu, ale takový Radeon X1800GTo či X1900GT (X1950PRO) nabídly proti předcházející generaci grafických karet (ve stejných cenových hladinách) za přijatelnou cenu skutečně vysoký a viditelný nárůst výkonu. Letos také byla jasně vidět snaha výrobců soustředit se i na kvalitu chlazení jednotlivých modelů grafických karet. Největší novinkou letošního roku je však zánik firmy ATI, jako samostatné firmy. ATI totiž bylo odkoupeno firmou AMD. Vznikla tak podobná firma, jakou je Intel. Sám Intel je stále neotřesitelným vedoucím v počtu vyrobených grafických čipů a ATI i nVidia se mu dívají s ohromným odstupem na záda. Z pohledu výrobců ATI a nVidia skončí rok celkově úspěšněji pro nVidii, které se proti ATI daří zejména v integrovaných grafických řešení a to jak na desktopech, tak v noteboocích. Spojení ATI a AMD však může (a to se 100% jistotou) ohrozit tento dobrý výsledek nVidie v příštím roce.
Základní desky a chipsety – nové standardy
Spojení AMD a ATI přineslo samozřejmě změny i do oblasti chipových sad pro základní desky. AMD si nepořídila ATI jen tak z rozmaru. AMD chce vytvořit stejnou koncepci, jakou je Intel. Tedy vlastní procesory, vlastní chipové sady a vlastní integrované grafické chipy. Na plody spojení AMD a ATI si budeme muset ještě počkat. Bohužel toto spojení prozatím přineslo jen odklady vydání nových chipových sad ATI a bohužel také na spojení AMD a ATI zareagoval konkurenční Intel a to samozřejmě omezením chipsetů ATI pod svými procesory.
Letos byly představeny další generace chipových sad. U AMD je nejvýznamnější nVidia nForce 5, která vystřídala velice úspěšnou a však problematickou nForce4. nForce5 přišla samozřejmě v souvislosti s příchodem AMD socketu AM2. Ke konci roku se objevil koncept tří grafických karet spolu s AMD 4x4 a tak na světě byla chipová sada nForce 680a SLI, což je však jen zdvojená NF590SLI. Chipové sady nVidia tak i po spojení ATI s AMD stále drtivě kralují na platformě AMD.
Méně už se daří nVidii na Intel platformě, ale to je celkem pochopitelné. U samotného Intelu byla v souvislosti s Core2Duo představena chipová sada i965. Ta jako první přišla s absencí klasických IDE konektorů. Ty jsou dodávány extra až výrobci základních desek. Samotné základní desky díky novým chipovým sadám letos opět zaznamenaly rostoucí kvalitu a výkon. Mnoho výrobců se dnes také soustředí na absolutní možnosti taktování. Dokonce i samotný Intel, který taktování naprosto odsuzoval přišel ke konci roku se základní deskou, na které taktovat jde. Inu časy se mění a tak taktování zdar.
Z pohledu standardů dnes na všech deskách nalezneme jednu a více síťových karet, obstojné zvukové chipy formátu 5.1 a 7.1. Na deskách již dávno nenalezneme grafický slot AGP, ale pouze PCIe sloty. Ubývá i konektorů IDE, které jsou na základních deskách jen pro strýčka příhodu a na další generaci se s nimi nepočítá. Prim hraje jednoznačně SATA a to formátu SATA2. Z pohledu kvality značek dochází k zajímavým posunům. Někteří z dříve špičkových výrobců zaznamenali velký ústup ze slávy. MSI ani letos nepatří tam, kde jsme ho v minulosti byly zvyklí vídat a ABIT měl v letošním roce takřka klinickou smrt. Naštěstí se zachránil a pomalu obnovuje výrobu. Zajímavá bude spolupráce firem Gigabyte a ASUS, které otevřely společnou továrnu na společné výrobky. Spolu s koncem Pentií 4 byly ukončeny veškeré snahy o prosazení formátu BTX. Ten tak zůstane navždy jen raritou než dobrým konceptem. Novinek je tedy více než dost. Čeho jsme se letos opět nedočkali, je vydání přídavných počítačových karet s rozhraním PCIex1. Stále tak používáme PCI a sloty PCIex4 a x1 nám na deskách zejí prázdnotou. I letos se tedy potvrdilo, že základní deska je skutečně základem počítače.
Pevné disky – kapacita opět na dvojnásobku
Pokud je někde vidět pokrok, pak je to v oblasti pevných disků. Každý rok se kapacita pevných disků defacto zdvojnásobí. Na počátku roku jsme začínali s 500GB disky. Během roku dorazil Seagate 750GB a do konce roku jsme se měli dočkat 1TB pevných disků. To se však nestihlo. Přesto jsme na počátku roku kupovali průměrně 160-250GB v cenách 2500 – 4000 korun. Ke konci roku je běžnou kapacitou 250-320GB v cenách od 2000 – 3000 korun. Tedy opět máme za stejnou cenu více místa.
Letos také došlo k zajímavým změnám. Svou činnost ukončil Maxtor. Ten byl odkoupen firmou Seagate, která tak ovládá více jak 50% trhu s pevnými počítačovými disky. Hlavně Seagate letos hrál důležitou roli v představování nových věcí. Jako jediný nabízí 750GB pevný disk, který je tak největším na světě. Hlavně však jako první do desktopových pevných disků přivedl technologii kolmého zápisu. Ta samozřejmě z počátku nenabízí nic navíc proti jiným technologiím, ale do budoucna slibuje další možnosti zvyšování kapacity. Po stránce výkonu se hodně dařilo společnosti Western Digital. Její řada WD série JS a KS slaví zasloužený úspěch a jsou příjemným překvapením nejednoho srovnávacího testu. Samozřejmě bezkonkurenční zůstávají 10 000 otáčkové Raptory. Cena nejmenšího 36GB ke konci roku klesla až k hranici 3000 korun.
Letošní rok také znamenal další rozvoj flash disků a podobných zařízení. Začínají se dokonce objevovat první hybridní pevné disky. Samozřejmě také letos pomalu zvoní umíráček IDE pevným diskům. SATA disky a to hlavně revize SATA2 drtivě vládnou trhu. Výrobci se snaží vyrábět i menší pevné disky a celkem se to daří. Na trhu se tak můžeme setkat i s pevnými disky se slušnou kapacitou o rozměrech 1 palce. Klasický mechanický počítačový disk však nadále zůstává jednou z hlavních brzd výkonu dnešních počítačů.
Ostatní hardware –
další zlepšování, zrychlování, zkvalitňování
Letošním roce, díky společné snaze několika autorů a redaktorů technických magazínů došlo i k posunu uvažování lidí při koupi počítačových komponent, které přímo výkon neovlivňují. Tím myslím zejména počítačové zdroje, kdy mnoho lidí zjistilo, že není zdroj, jako zdroj a levný počítačový zdroj není ušetřením, ale právě naopak.
Možná se to nebude mnoha lidem zdát, ale průměrná spotřeba počítače nestoupla ani významně neklesla. Zejména díky novým procesorům Intel došlo u procesorů obecně ke snížení spotřeby. U grafických karet si zejména u nové generace reprezentované 8800 spotřeba stoupla, ale za to se značně vylepšil tzv. výkon za Watt.
I letos se dále vylepšovaly optické mechaniky – jsou rychlejší, s novými funkcemi typu ligh scribe apod. a ceny DVD RW mechanik spadly pod 1000 korun. Letos jsme se také poprvé setkali se soubojem dvou možných nástupců DVD: BlueRay a HD DVD. Obě technologie jsou navzájem nekompatibilní a nakonec to vypadá, že díky své vyšší použitelnosti zvítězí Blue Ray. Tedy 26GB Blue Ray disky již brzy vtrhnou do běžných domácností. Zatím je však jejich cena enormně vysoká, ale to byla cena DVD při uvedení také.
Rok 2006 – technologie dále na vzestupu
V roce 2006 jsem se tedy dočkali nárůstu výkonu či zlepšení ve všech oblastech. Přesto se nedá říci, že by rok 2006 přinesl nějakou převratnou technologickou novinku. I nadále fungujeme na křemíkové technologii i nadále spoléháme na snižování výrobního postupu. Za snižování cen počítačů nemůže jen snaha vyrábět efektivněji, ale také další ekonomické vlivy. V naší republice stojí za slevami také slábnoucí americký dolar.
Lze tedy prohlásit rok 2006 za úspěšný avšak nikterak nevybočující ze zaběhnutých kolejí. Žádnou převratnou věc nepřinesl, přesto to byl rok významných zpráv, jejichž důsledky budou mít do dalších let a hlavně do roku následujícího značný vliv. Zítra se podíváme na další shrnutí, tentokrát z jiného pohledu. Začneme žebříčkem největších průserů letošního roku.
| AUTOR: Jan "DD" Stach |
|---|
| Radši dělám věci pomaleji a pořádně, než rychle a špatně. |
| Starší články |
|---|
| Komentáře |
|
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||