Vybíráme PC - od teorie k praxi
Výběr vhodných dílů je velice složitou a zároveň nejkritičtější fází, při pořízení nového stroje, rozhodl jsem se, že sepíši takový soupis důležitých věcí, které by se neměli opomenout a kde také uvedu nejčastější chyby při výběru sestav a dílů. Samozřejmě většina věcí má svou životnost i tyto rady mají svou omezenou dobu platnosti, s příchodem nových formátů a standardů se poměry změní, ale v té době tady opět budu s novým aktuálním článkem. Tento článek by tak měl sloužit jako vodítko a soupis informací, jak nenaletět a vybrat opravdu to nejlepší možné za vaše peníze.
1, s čím začít?
Na co vlastně budu PC používat:
Účel, pro jaký nový stroj pořizujete, je první nad čím by jste se měli zamyslet. Zda potřebujte komplet na kancelářskou práci, herní vyžití, či náročnější programy. Až v tomto budete mít jasno, pak je čas přistoupit k samotnému výběru.
Často se stává že v rámci utahování opasků se sice ušetří pár stokorun, ale zejména na strojích do 20000,- je každé takové ušetření poznat, když už ne tolik na výkonu, tak na kvalitě součástek, Sestava tak nedosahuje vašich výkonových ani kvalitativních představ při koupi. Heslo nejsme tak bohatí, abychom si mohly dovolit kupovat levné věci, bych při výběru nového PC, (se kterým nejspíše plánujete nějaký čas vyžít), měl opravdu na zřeteli. Navíc často se to ušetření pár stokorun, nedá za ušetření ve výsledku ani považovat. Samo sebou přihazovat korunky má smysl, jen do určité částky ceny kompletu (tak 25 000,- na sestavě), kdy každá 100,- se projeví na kvalitnějším výrobci, vyšším výkonu, lepším provedení apod. … nad tuto částku už jsou příplatky v řádech tisíců a to už jde mimo správnou strategii většiny: nakupování poměrem cena-výkon/kvalita. Opačným problémem jsou tzv. ,,velké oči“. To je, když nakoupíte hodně výkonný a hodně drahý hardware a pak vlastně zjistíte, že ty hry až tak nehrajte a že na word a surfování po netu, by vám bývala bohatě stačila místo grafické karty za 15000,- , grafická karta za 5000,- .
Samostatnou kapitolou je vlastně ono vybírání vhodného výrobce konkrétně procesoru (dle CPU vybíráte celou platformu), kdy každý výrobce nabízí procesor výkonnější v těch a těch typických aplikacích a je tedy jen na nás, jaké aplikace používáme zvolit pro vás vhodný procesor.
2, Hledat, hledat, hledat …
Informace jsou dnes často ceněny zlatem a ten, kdo je má, ví proč. Rozhodně není dobrou strategií naběhnout hned k prvnímu vykutálenému obchodníčkovi a nechat si seskládat sestavičku, dle jeho rad a doporučení. Opět se zde uchýlím k lidovému rčení: ,,Dvakrát měř jednou řež“. Raději se dvakrát zeptat, či spíše správněji strávit více času hledáním potřebné informace, než jednou špatně koupit. V dnešní době není vůbec problém sehnat názory, rady a zkušenosti dalších lidí, kteří se nacházejí, či nacházeli ve stejné situaci jako vy. Nejvíce mohu doporučit pro toto internetová diskusní fóra. Zde najdete opravdu více než dostatečné množství rad, ale je třeba se mít na pozoru, také se tam pohybuje spousta lidí, kteří zrovna kompetentní radit úplně nejsou. Ale také je tam řada těch, co kompetentní jsou a ty poznáte vcelku snadno, jednak jsou na fórech většinou déle, jejich názory jsou respektovány a hlavně jejich názory jsou podložené důvěryhodnými testy (i několika) a vůbec mají úroveň..
Samozřejmostí je, alespoň trochu vědět, cože to vlastně vybírám, takže není na škodu se podívat po webech s testy hardware (jako je třeba typicky ten náš), na CZ internetu jich je několik. A zjistit tak, co a jak zrovna je, co a který výrobce si jak zrovna vede. Ono vybírat komponenty s názory a znalostmi 3 roky opožděnými opravdu není dobrý nápad. Určitě je velice dobré si prohlédnou recenze a testy pro vás nejzajímavějších produktů a udělat si obrázek, aby vás pak kdejaký obchodník netahal za nos a nenabízel vám něco čeho se potřebuje zbavit a z čeho by jste radost opravdu neměli. Také však, díky této vaší znalosti situace na trhu, můžete snadno poznat solidního obchodníka, který vám nabídne opravdu to, co by v dané době nabízet měl.
Hledat a získat potřebné informace značně usnadní vybírání, sestavování a mnohdy i používání PC.
3, Nenechat se napálit! – kde vůbec nakupovat?
V dnešním světě je tak snadné někomu naletět, mnoho lidí to bohužel zná, ale nenaletět není tak těžké, jak se může na první pohled zdát. S tím úzce souvisí otázka: ,, Kde nakupovat? “ . Nemůžu zde nic, než zcela upřednostnit internetové obchody. Nejsem si vědom nějaké převažující výhody kamenného obchodu, jen spousty jejich nevýhod.
Výhod e-obchodu je několik. Například to jsou maximálně nízké ceny, spousta obchodů neudržuje velké skladové zásoby a skladuje jen to nejprodávanější, tímto ušetří nemalé finanční prostředky a tak může nabídnout často i výrazně nižší ceny než kamenný obchod. Ovšem i rozdíly mezi e-obchody mohou činit na stejné sestavě třeba 15 stovek a to už rozdíl je. Navíc také záleží na výši marže, kterou si každý obchodník na výrobcích účtuje. Výběrem toho správného obchodu se dají ušetřit nemalé finanční prostředky za nákup stejné věci. Ale nesmíme zapomínat na kvalitu služeb, která je stejně důležitá jako cena, tudíž výběru správného obchodu věnujte také nějaký ten čas.
Po zkušenostech mnoha lidí si dokonce troufám tvrdit, že takové vyřízení reklamace je často rychlejší u internetového obchodu než u kamenného. Není to však pravidlo, jsou tu čestné i nečestné výjimky na obou stranách. Záruční podmínky jsou úplně stejné u obou.
Další nespornou výhodou e-obchodu je i maximální výběr komponent, kdy máte opravdu výběr! Ne jako některé kamenné obchody, které nabízejí často dvě značky, navíc i dost pochybné značky a zákazníku vyber si (bláto nebo louži). Takovým obchodům, kde není příliš výběr z kvalitního zboží a může to být jak kamenný, tak internetový obchod, se radím obloukem vyhnout.
Jedinou nevýhodu (a to v uvozovkách - pro mě je to spíše výhoda), je nutnost zasílání zboží, obousměrně. Když pominu českou poštu, tak je skvělou alternativou některá zásilková společnost. Nikam se s ničím nemusíte tahat, objednáte, přijedou si, odvezou a často druhý den to je na místě určení.
Takže výběr obchodu je důležitý, ale jak poznat dobrý obchod?! Kromě dobrých cen, které dobrý obchod prostě mít musí, má hlavně kompletní údaje u prodávaného zboží (k jednotlivým trikům se dostanu v dalších částech článku). Skutečné nejen informativní foto výrobku je také často samozřejmostí. Funkční kontakty, rychlé a kvalitní odpovědi také ledascos napoví, a rozhodně se nezdráhejte obchodníků ptát, uděláte si obrázek s kým to vůbec jednáte. Výběr obchodů v CZ je opravdu veliký a rozhodně před nákupem doporučuji si jich pár projít, reference na ně od obyčejných lidí - zákazníků jako vy, opět můžete často získat na diskusních fórech.
Samostatnou kapitolou jsou obchody typu supermarket. Tam bych se po věcech kolem PC raději ani nestaral. Jednak málokde umí kvalitně poradit, jednak jejich sestavy, co tam mají, jsou často několik let pozadu, ale s dnešními cenami.
4, Vybíráme komponenty – sestavy
Nejkritičtější fáze výběru nové sestavy je vybírání komponent, tak aby bylo všechno, jak má být tj. minimální, nejlépe žádné, problémy s kompatibilitou a důraz na maximální možnou kvalitu a hlavně vyváženosti sestavy!
Na trhu je nepřeberné množství výrobců a výrobků i s podobnými parametry, jakého tedy zvolit. Rozhodně nevycházet z představy, že co bylo dobré před lety bude dobré stále a naopak. Rozdíly mezi výrobci jsou, k jejich zjišťování tu jsou opět webové magazíny, které stihnou otestovat stejný výrobek od více výrobců a tak se můžeme dozvědět, co potřebujeme. Opět se takovéto informace dají sehnat i jinde viz předcházející kapitola o hledání.
Vyváženost! To je jedna z hlavních věcí na každé sestavě a zároveň její nedodržení je jedním z největších prohřešků většiny, již hotových a prodávaných sestav. Také tuto chybu dělá hodně lidí vybírající PC. Nejčastější chyba je výkonný procesor v kombinaci se slaboučkou grafickou kartou a malou operační pamětí a zejména u Pentií i zcela nedostatečný zdroj.
Vybírání komponent je věc aktuálních znalostí produktů, co trh nabízí a velkého přehledu, takže se nebojte zeptat ale častěji doporučuji, zejména na fórech, kde už se ptalo 10 lidí před vámi na to samé, hledat než se zeptáte.
Jako zajímavá varianta se pro mnoho lidí může jevit koupě kompletní již sestavené sestavy. Tuto myšlenku, ač ten, co dává přednost vlastní kompletaci, vůbec nezavrhuji. Ba naopak, ji pro mnohé lidi spíše doporučuji. Doba nekonfigurovatelných sestav naštěstí minula, i když někteří stále nabízejí ,,hotové“ sestavy, které však mají povětšinou vážné nedostatky. Existují i čestné výjimky, které prodávají kvalitní a vyvážené či jinak zajímavé sestavy a navíc si danou sestavu můžete konfigurovat. Každopádně dnes snad každý e-shop nabízí kompletaci sestavy z vámi vybraných dílů, takže o sestavení, pokud se toho z nějakého důvodu obáváte, máte postaráno. Opět důrazné varování před sestavami ze supermarketů apod., tam si nenakonfigurujete nic a vlastně tam často není nic, co by za konfiguraci stálo a ještě častěji by vás to, co tam prodávají vyšlo mnohem dráž než v e-obchodu.
Platforma – CPU:
Osobně bych nejspíše začal procesorem, jelikož od něj se vlastně odvíjí všechno ostatní, celá platforma apod. O tom, že se oba největší výrobci neustále přetahují nemůže být pochyb, o tom že není absolutně žádný důvod nadržovat jednomu či druhému tu mluvit snad ani nebudu. Oba se snaží v první řadě vydělat. Rozhodně radím se vyhnout všem flamerům, kteří vám prostě hlava nehlava budou doporučovat to, co mají zrovna doma, že je to to absolutně best a to druhé je ,,suxx“ . Testů po internetu je dost a dost, rozdíly v jednotlivých oblastech jsou a nejsou malé, takže bych vybíral CPU tak, aby byl co možná nejvýkonnější v oblastech, kde ho hodlám používat. Zároveň bych se zaměřil i na stránku spotřeby a topení CPU. Dnes je dokonce i možné se rozhodovat mezi dvoujaderným CPU a jednojaderným CPU. Tam kde je optimalizace (typicky práce s videem), tak přinese dvoujádro opravdu vysoký výkon. Tam kde není, je výkon závislý na parametrech jednoho jádra, ale stále můžete dělat současně jinou činnost na druhém jádře. A dnes se dají sehnat i dvoujaderné CPU už kolem 4000,-. Poměrem cena výkon jsou právě nejzajímavější CPU do 5000,- s DPH, nad tuto částku už jsou nárůsty výkonu malé, ale nárůsty doplatků veliké. Do nových sestav má dnes smysl vlastně pořízení jen procesorů s následujícími paticemi: s754 (AMD low end) do nejlevnějších sestav, s939 (AMD) do všeho ostatního. U Intel je zajímavý pouze s775, který je stejný, jak pro low endové , tak pro výkonnější mainstream a high-end CPU.
Na co si dát u CPU pozor? Na označení. Znáte to GigaHerce létají a nakonec se zjistí, že ten výkon je nějaký malý. U AMD procesory nedosahují zdaleka, tak závratných hodnot, jako u Intel, kde dnes již sahají i ke 4,0GHz a stejně jsou mnohdy AMD výkonově před současnými Intel. To samé platí o vyrovnávací paměti CPU AMD má ,,pouze“ max. 1MB na jádro a stejně mu to stačí na poražení Intel s 2MB vyrovnávací pamětí. ( Více o výkonu CPU se můžete dozvědět v našem nedávném testu: ). Nelze tak všeobecně říci čeho si máte všímat, jen bych si dával pozor přehnaně vysokého čísla v GHz za podezřele malou částku, jelikož to často o výkonném procesoru nehovoří. Sledujte proto při výběru CPU aktuální recenze a testy pro zjištění stavu věci, které se zejména v tuto chvíli přechodu obou firem na nové výrobní technologie, rychle mění. Nedávno jsme otestovali zajímavé kousky v recenzi na Intel Pentium D 805.
Označení CPU dnes není pro běžného smrtelníka zrovna přehledné a pochopitelné – bohužel. Obě firmy užívají číselné vlastní označení, ze kterého toho moc nezjistíte. Například častý omyl je, že označení u AMD 3000+ znamená procesor s taktem 3,0GHz. Tak to přesně není pravda. Je to určitý poměr výkonu proti starým procesorům AMD - Athlonům sA, není to tedy ani porovnání proti Intelu na 3,0GHz, i když to v tomto případě vcelku +/- sedí. Prostě jsou to jen nějaká interní označení procesorů obou firem, mající stejný význam, jako třeba označit procesory písmeny řecké abecedy.
Základní deska:
Základní deska je jedna z nejdůležitějších součástí počítače, protože ta vlastně všechno spojuje. Mnoho uživatelů zcela nesmyslně na základní desce šetří. Vzhledem k tomu že výbava desek, i těch levných, je na úrovni, kdy prostě musí stačit běžnému uživateli, nemá cenu se zde o rozdílech v běžné výbavě moc bavit. Důležitá tak je většinou jen stabilita, kvalita, provedení, chlazení chipsetu a výkon + potenciál pro přetaktování a samozřejmě i dražších desek i nadstandardní výbava..
Co se týká platformy Intelu, tak zde máme na výběr z následujících chipsetů: ATI,VIA, nVidia a největší výběr pochopitelně má Intel, minimálním chipsetem, který by se v tuto chvíli měl na Intel pořizovat je i945P, kvůli podpoře nových dvoujádrových procesorů.
Na AMD máme výběr v podobě nVidia,VIA, ATI … z jmenovaných budete nejspíše nejčastěji vybírat chipset nVidia nForce 4 Ultra nebo nejnovější počin ATI – ATI CF X3200.
Časté dotazy jsou typu, jakože když deska podporuje pouze DDR400MHz, tak tam můžou být i 433,500,550,600Mhz. Protože podpora DDR400 je posledním formálně uznaným standardním formátem, což nějakou dobu trvá a tak to prostě není aktuální. Pozor na Intel desky kam musíte již dnes vybírat paměti DDR2, ke stejnému kroku se blíží i u AMD, ale až s příchodem nové patice AM2.
Existuje i řada desek s integrovanou grafickou kartou. Zejména do kanceláří a pro ty, co prostě nepotřebují výkonné grafické karty, je toto velké ušetření nemalých finančních prostředků. Dnes už snad doufám nemá cenu mluvit o tom, že desky s AGP slotem pro grafické karty už opravdu ne, a pokud vám toto někde budou podstrkovat, důrazně odmítněte.
Chlazení desky je často vyřešeno obyčejným, malým a bohužel i po nějaké době hlučným chladičem. I když i takovýto chladič jde udělat kvalitně. Dalším negativním řešením je chlazení některých chipsetů malým pasivem. To ovšem v nechlazené skříni může posléze způsobovat nestabilitu, díky přehřívání chipsetu. Výtečné a často bezhlučné chlazení chipsetu se dnes objevuje na některých deskách a je řešené pomocí heatpipe pasivních chladičů.
Operační paměti:
Máme dnes dva druhy osazovaných operačních pamětí a to starší DDR (400, 433, 500, 550, 600…MHz), ty jsou určené dnes již pouze pro AMD. Intel je dnes možno osadit již novějším DDR2 (400, 533,550, 667, 675, 750, 800, 900, 1000 … MHz). Frekvence není jediným faktorem výkonu, důležitá je také hodnota časování. Čím nižší, tím lepší. I když vliv časování se zase často přeceňuje a nárůsty výkonu pořízením mnohem dražších pamětí jsou v řádech procent, ale nárůst ceny je v desítkách i stovkách procent. Pro většinu lidí jsou stále nejzajímavější paměti DDR400MHz cl 2.5 a nebo DDR2 533 či 675 s cl 4.0. Pro taktovací záměry jsou tu jiné, přímo určené produkty. Značka pamětí je důležitá, často tak lze předejít problémům, opět testy na webových magazínech mnohé napoví.
Co se týká velikosti RAM, tak dnes je naprostým standardem 1GB, což stačí pro většinu činností, jako minimum považuji 512MB, kdy pro kancelářské účely je to hodnota dostatečná. 1GB je dnes do herních počítačů takřka minimum většina her už vyžaduje více paměti a dnes jsou již dostupné i kvalitní a cenově přijatelné 1GB moduly takže osazení 2x1GB je stále častější a rozhodně plně využitelné.
Zapojení pamětí do DualChannel (dvě stejné paměti v páru) pokud máte možnost, tak ji rozhodně využijte. Na s939 a s775 je to bez problémů, na s754 tuto možnost nevyužijete, jelikož tam ji procesor nepodporuje.
¨
Grafická karta:
Opět tu máme neustálou přetahovanou dvou výrobců (ATI a nVidia). A opět bych se vyvaroval rad od flamerů a lidí, co se budou do krve hádat (bez argumentů), že jejich karta je ta nej. Grafické karty jsou jednou z nejvíce testovanou komponentou, takže nenajít testy je věc nemožná. Situace se zde velice rychle mění, co bylo před pár měsíci TOP, to je dnes stěží high end, nebo už to vůbec není. V mainstreamu se to točí ještě rychleji. U grafických karet si budeme zejména všímat poměru cena-výkon, (ten je nejlepší u GK od 5000-10000,-) a výkonu ve hrách, kam jsou běžné grafické karty určeny. Do kanceláří bohatě postačí grafická karta integrovaná na základní desce. Nemá smysl koukat po grafice do 1500,- ty jednak mají k integrovaným velice blízko a jejich výkon je za danou cenu opravdu malý. Taktéž tu byla již řeč o tom, že AGP karty už do nové sestavy opravdu ne, nejde ani tak o výkon, ale i ten je nižší, ale karet PCIe se dělá daleko více, daleko větší výběr (čemuž pak odpovídá i cena) a jsou dnes už i mnohem výkonnější, protože většina dnešních výkonných PCIe karet už nemá AGP variantu.
V low endu (to je kategorie grafik do cca 3500,-) už se dají najít kousky, na kterých je možno i vcelku obstojně si ledascos zahrát. Dnes bych zmínil zejména ATI X1300pro, která toho za danou cenu nabízí opravdu hodně navíc do 3500,- se dá sehnat už i výkonnější X1600pro. U nVidie je v této cenové hladině momentálně mrtvo a 7300 je příliš slabá 7600 zase nová a drahá. Ano jsou tu starší záležitosti v podobě 6600, ale ty bych již v dnešní době vynechal.
V střední třídě, která je poměrně rozsáhlá od dejme tomu 3500-10000,- (pokud bereme rozdělení: nižší střední třída, střední třída, vyšší střední třída). Tak v nižší je dnes zajímavá ATI X1600pro - XT (pro technologickou pokročilost), nezajímavé nejsou ani starší X800 a u NV 6800GS ovšem tyto všechny karty jsou staršího data vývoje a postrádají některé technologie, které nové hry budou obsahovat. Ale výkon pro dnešní hry mají více než dostatečný. Ve středu pole dnes leží nová nV 7600GT, která toho, na své parametry, nabízí opravdu hodně, ovšem je otázka, jak na ní poběží chystané hry, ztrácet bude zejména díky 128bit sběrnici. Jako konkurence se velmi zajímavá ukazuje X1800GTO, která má velké předpoklady i pro nové hry. Test těchto karet uvedeme v nejbližší době.
Ve vyšší střední třídě tu máme zajímavou 7900GT (7800GT už opravdu ne) a proti ní více než zajímavou, ale dražší X1800XT 256MB nahrazovanou pomalu ještě zajímavější, ale o něco dražší X1900XL.
V high endu je situace vcelku jasná, jako favorita na koupi zde můžu doporučit x1900XT, která se dá nataktovat na opravdu závratné hodnoty, kdy dosahuje vysokých výkonů a má velké rezervy pro přicházející generaci her. Konkurence v podobě 7900GTX sice nabízí také skvělý výkon a skvělou spotřebu, ovšem do nových her jí její parametry proti ATI X1900 nefavorizují. Jak si tyto karty stojí se můžete dočíst například v našem nedávném testu X1900XTX vs 7900GTX.
Samostatnou kapitolou jsou zapojení nV SLI a ATI Crossfire. To jsou zapojení dnes už dvou či dokonce 4 karet. Výkon sice rapidně roste, ale každý si jistě umí představit cenu takového kompletu a nároky na zdroj a napájení. Pro 99% lidí jsou obě tyto možnosti nezajímavé, tato zapojení má smysl provozovat jen na nejvýkonnějších dostupných kartách, jelikož při zapojení dvou slabších karet je zpravidla stejně překoná jedna silnější navíc s nižší spotřebou, nároky na chlazení a konec konců i pořizovací cennou. Tato zapojení dvou GK totiž zdaleka neznamenají 2x takový výkon.
Obecné rady na výběr GK jsou:
1, důležitější než počet MB paměti na grafické kartě je velikost sběrnice … tj. pod 128bit nechoďte (to je také oblíbený trik obchodníků, kdy právě důležitější velikost sběrnice neuvedou).
2, 256MB RAM na grafické kartě má smysl jen pro ty které to jsou schopny využít, tj. dnes většinou pro karty mající 256bit sběrnici (až na malé vyjímky). Nemá smysl připlácet na 256MB kartu v low endu, to výkon nejenže nepřidá ale dokonce mnohdy naopak, ale dnes se dělají často kvůli nákladům levné GK s 256MB DDR2 pamětí takže prostě není zbytí, ale pokud existuje varianta karty se 128MB DDR3, tak berte ji, zpravidla je výkonnější a hlavně je tady šance na přetaktování.
3, chlazení karty co nejlepší, móda malých uřvaných větráčků je opravdu pryč a pokud můžete, tak slabé karty se prodávají s pasivními chladiči, které v dobře chlazené case v pohodě uchladíte.
4, Vyhněte se u ATI modelům SE a u NV modelům XT,LE to jsou osekané karty vycházející z výkonnějších v dané řadě, mají jen spousty nevýhod. Pozor na označování např. u ATI je XT super produkt, ale u nVidie je to často označení nejhoršího produktu v dané řadě. Výrobci také rádi označování čas od času mění ;) – oblíbeným trikem nepoctivých obchodníků je uvedení názvu karty bez onoho podstatného LE, korunované tvrzením, že tato karta je připravená na všechny moderní hry.
Pevné disky:
Pevný disk je dnes dosti limitujícím faktorem výkonu PC, je to totiž mechanická součást a ta naráží na určitá fyzikální a výrobní omezení. Jako dnes dobrou věc beru dva disky v PC, nejen že pro komfort práce na PC je to vítaná věc, ale hlavně z důvodů zálohy je to opravdu užitečné.
Opět při výběru disku bych se nejvíce zaměřil na poměr cena-kapacita. Dnes jsou nejvýhodnější 250GB+ kapacity. Důležité je také rozhraní. Zastaralá ATA100/133 už pomalu končí (Intel dokonce v nových chipsetech už ani s ATA zařízeními nepočítá) , velikost výkonu těchto disku právě naráží na omezení rychlosti ATA. Dnes hrají prim SATA disky, a to buď starší SATA150 , nebo novější SATA300 (zcela nesprávně SATA2, SATA2 je název organizace nikoli název rozhraní disku, bohužel se tento zcela špatný název vžil. Správně je to SATA300, je to jen rozšíření staršího SATA150, obohacené nativně o funkci NCQ (i když její přínos do normálních PC je takřka žádný) nic víc nic míň.) Dnes bych, ale jednoznačně volil novější SATA300, jednak je plně zpětně kompatibilní se SATA150 a přitom stojí stejně. Určité problémy jsou s kompatibilitou některých disků na některé chipsety základních desek. Aktuální situace se kolem toho stále mění, brzy se na to v nějaké aktualitě blíže zaměřím. Každopádně na možné problémy s kombinacemi, bych se před koupí raději informoval.
Dalším důležitým parametrem je vyrovnávací paměť disku, stále jsou na trhu disky s 2MB, těm se opravdu radím vyhnout, minimem a standardem jsou dnes 8MB a u větších dnešních disků se pomalu, ale jistě, prosazuje velikost 16MB.
Další často diskutovanou záležitostí je možnost zapojení disků do tzv. RAIDpole. Vzhledem k náročnosti takového zapojení a jeho užitečnosti bych se s ním v domácích podmínkách vůbec nezabýval. K RAID polím se vrátím v některém z budoucích článků.
Velké souboje jsou opět mezi výrobci disků, testů na internetu je opět požehnaně, opět musím zdůraznit, že disk a výrobce, který byl dobrý před nějakou dobou, už dnes zdaleka tak dobrý být nemusí, takže je třeba sledovat situaci a nenechat se napálit, či vycházet ze starých informací. Při stejné ceně není dnes problém pořídit lepší produkt.
Zdroj a PC skříň:
Zdroj je velice často podceňovanou součástí PC, přitom se vlastně jedná o kritickou součást každého počítače. Bez něj by byl všechen ten drahý hardware úplně k ničemu. A tak na zdroji leží velká odpovědnost a na majiteli odpovědnost vybrat dostatečný a kvalitní zdroj. Dnes je standardem zdroj formátu ATX 2.0 s 24 pin napájením, dvojitou 12V větví a chlazením pomocí 120x120mm větrákem. Co se týká počtu Wattů, tak to je bohužel často udávaná hlavní hodnota, ve skutečnosti je to však takřka nic neříkající hodnota, jelikož tu si každý výrobce může defacto vymyslet v závislosti na způsobu, jak to ,,naměří“. Pro většinu sestav je tak dostatečný zdroj víše uvedených parametrů o výkonu 350W s cenou okolo 1000,-. Ano na trhu existuje spousta rádoby zdrojů za malé peníze. Opět vám v brzkém testu ukáži v testech, jak podstatný je mezi nimi rozdíl za nepříliš podstatného cenového rozdílu. Není totiž 350W jako 350W, důležitější než Watty jsou hodnoty na napájecích větvích, jejich stabilita a počet ochran (funkčních), kterými je zdroj vybaven.
Pro výkonnější sestavy jsou tu zdroje v cenové hladině 1500,- s výkony nad 400W. Pro opravdu výkonné PC, nebo pro zájemce o kvalitu jsou tu zdroje kolem i nad 3000,-, za což dostanete to nejlepší, co si můžete ve zdrojích pořídit, s neporovnatelně kvalitnějším zpracováním, kvalitnějšími součástkami, ochranami a vůbec vším ostatním.
Podhodnocený nebo nekvalitní zdroj je jednou z nejčastějších příčin potíží se stabilitou počítače a spoustou dalších problémů (pískající disky, pruhy na obrazovce, restarty atd. atd.). Mnoho z těchto problémů je zcela neprávem přisuzováno jednomu operačnímu systému, přitom je ale chyba úplně někde jinde.
Kvalitní PC skříň je také opomíjenou záležitostí, protože si bohužel lidé neuvědomují, kolik dobrého, jim za těch pár korun navíc, může kvalitní case přinést. V době, kdy jsou na trhu kvalitní a levné produkty, jmenujme například Thermaltake mambo, lidé stále pořizují papírové krabice EuroCase,KME atd.(které navíc obsahují onu parodii na zdroj). Malé představení zajímavých a cenově dostupných case máme také naplánováno na nejbližší týdny. Nekvalitní case jsou dělány levně, z měkkých a tenkých plechů, které hluk příliš netlumí, naopak ho často vydávají ve formě vibrací. Nevhodně řešené chlazení a kryty v podobě malých otvorů před místy na větráky, jsou dalším častým neduhem těchto case. V neposlední řadě i celkové zpracování case, bohužel zcela odpovídá ceně.
Součástí PC jsou samozřejmě i další věci jako periferie, optické mechaniky a další věci. Jejich výběr je však poněkud složitější, jelikož u nich se modely mění opravdu rychle a jejich parametry také. Čas od času se vyskytne nějaký ten zajímavější produkt a mi vám samozřejmě přineseme jeho otestování v samostatném článku. Dále jsem se v tomto prakticko-teoretickém přehledu o výběru PC nevěnoval důležité kapitole – chlazení. Tu si totiž nechávám na samostatný a větší článek.
Doufám, že vám informace zde obsažené pomohou trochu se z orientovat a při výběru vašeho počítače vám budou k užitku. Náš server bude ještě pravidelně každý měsíc přinášet konkrétní přehledy situace na trhu v oblastech grafických karet, základních desek, procesorů a pamětí. Také vám nabídneme každý měsíc, námi doporučené ukázkové sestavy. Uvítám v diskusi pod článkem jakékoli relevantní a doplňující informace k dnešnímu článku. Prosím spíše více teoretické věci na které jsem mohl zapomenout. Rady, co konkrétně za součástky apod. budou předmětem právě měsíčních přehledů.
| AUTOR: Jan "DD" Stach |
|---|
| Radši dělám věci pomaleji a pořádně, než rychle a špatně. |
| Komentáře |
|
| ||||||
Kéž bych něco takového četla před výběrem PC :p
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||