Toca Race Driver 3 – recenze závodní hry
Počítačové hry jsou mým koníčkem, i když na ně v poslední době moc času nemám, určitě si na ně chvilku vždycky najdu. Navíc dnes mi to i výrobci her ulehčují, počítačových her sice vychází obrovské množství, ale kvalitních her u kterých trochu toho času strávit stojí, vychází opravdu pomálu.
Já osobně, jako automoto fanda, vyhledávám a hraji závodní simulátory. V nich jsem najezdil doslova tisíce a tisíce kilometrů, ještě pře nedávnem jsem jezdil při každém víkendu konání závodu F1 svůj vlastní před závod ve hře GP4. Samozřejmě kompletní kvalifikaci a hlavně závod na plnou délku kolem 300km na maximální obtížnost nastavení. Občas se tak stalo že jsem pro havárii nedojel atd. Dvakrát se mi podařilo, že mi došel benzín apod. Tímto se chci tedy představit a ukázat, že o závodních hrách a hlavně o závodních autech něco vím a mohu tedy si myslím vám občas přinést nějakou tu pěknou recenzičku.
Původně jsem recenze her nechtěl vůbec dělat, ale zjistil jsem, že v této republice snad není jediná kloudná recenze závodní hry, kterou by dělal někdo, kdo tomu opravdu rozumí. Poslední kapkou byla recenze na Tocu Race Driver 3, kterou dotyčný recenzent pouze testoval na klávesnici. Inu rozhodl jsem se tedy udělat vlastní recenzi, abych jen nekritizoval práci druhých. Vy následně můžete posoudit výsledek.
Toca Race Driver 3 – 116 v 1
Pro dlouholetého fanouška a hráče série TOCA, je TOCA 3 naprostou povinností. Ale ani ti co, neznají předchozí díly, a hledají pěkné zazávodění, by si určitě neměli nechat tuto hru ujít. Hned z kraje je potřeba říci, že jiná komplexní závodní hra, jako Race Driver 3, prostě neexistuje. Řečí čísel je zde 116 většinou licencovaných šampionátů, takřka všeho, co na světových tratích jezdí v tomto případě více než sedmdesáti automobilů či příbuzných vozítek. Všechno od motokáry, přes DTM až po skoro nejnovější F1. Je zde i množství historických šampionátů, mezi nejkrásnější patří Formule 1 ze 30,60 a 90let dvacátého století. Kompletní seznam vozidel vidíte na obrázku.
Samozřejmě ke všem vozidlům a šampionátům je přítomno i pěkných pár tratí. Opět pěkně licencovaných a předem musím říci i parádně zpracovaných. Nejkrásnější tratě, které určitě doporučuji jsou zde podle mého názoru Belgické SPA, České Brno a Australská trať Bathurst. Všechny tratě jsem opět uvedl na obrázku.
Oproti předchozím dílům , kde Toca přinesla do závodních her nový prvek v podobě příběhu, je zde od tohoto trochu upuštěno.(Což mě osobně trochu mrzí, byla to jedna z věcí, na kterou jsem se těšil). Ale stále jsou tu přítomny mezifilmečky. Ve filměčku potkáte svého, ( nejspíše závodního inženýra ), průvodce - dědula v montérkách, co se ale opravdu vyzná. Sem tam v průběhu hry, na vás takový filmeček vykoukne a vy se můžete dozvědět něco málo o autě či šampionátu. Příjemné rozptýlení, které určitě hře neuškodí.
V samotné hře naleznete dvě ,,kariéry“. První je ,,World Tour“ , která vás provede všemi šampionáty, opět je to uděláno stylem od nejlehčích po nejtěžší (nejpomalejších po nejrychlejší), přičemž na každém ,,patře“ (většinou obsahuje 3 různé šampionáty) musíte dojet alespoň jeden šampionát do třetího místa celkově, aby jste odemkli patro následující. pater je opravdu hodně, takže není to hra jen na pár hodin. Já osobně doporučuji jezdit všechno, alespoň si užijete trochu té zábavy, naučíte se tratě a pak vám půjde závodění se silnými auty lépe.
Druhou kariérou je tzv. Pro Career. Zde se setkáte s několika šampionáty obsahující právě různé typy závodních aut. Například jedna z nich vás provede od nejslabší formulky po Formuli 1. Samozřejmě komu se nechce jezdit tyhle kariéry, je možnost si prostě zajezdit jen tak. V menu se nalézá simulace, kde si prostě vyberete auto, trať a nastavíte, co chcete a jedete.
Technické zpracování:
U počítačové hry je, co si budeme povídat, důležité technické zpracování. Toca však byla vždy zárukou dobré úrovně technického zpracování a ani třetí díl není výjimka.
Minimální a doporučenou konfiguraci počítače vidíte v první tabulce a v druhé tabulce vidíte použitou testovací sestavu.
Grafika:
Použitý herní engine, který hru pohání, není poslední výkřik herního světa. Nicméně umožňuje pěkné zpracování všeho, co je potřeba při zachování přijatelné náročnosti na počítač. Hra ani v maximálních detailech není příliš náročná a maximální nastavení včetně vyhlazování jsem si mohl dovolit i na své, poněkud dnes již z módy vyšlé, grafické kartě.
Samotná auta jsou vymodelována opravdu perfektně s citem pro detail, takže jsou jako z odborných publikací. Prostě radost pohledět, ať se díváte z kterékoli strany. Pěkné jsou i doprovodné efekty, kouř od pneumatik, plameny z výfuků apod. A takový prach při rallycrossu, ten je opravdu hodně povedený.
Bohužel všechno není jen skvělé. Okolí tratě diváci, značky, stromy, prostě všechno, co k závodní trati patří se zrovna příliš nepodařilo. Je to trochu až příliš kontrastující se skvěle provedenými modely aut. Vyložená ohavnost je vzhled diváků. Také provedení samotné vozovky a okolí jako tráva a hlína, určitě zasloužilo více pozornosti a hlavně méně odlesků. Například právě hlína je skoro jako zrcadlo. Při rally závodech to opravdu nevypadá příliš věrohodně, působí to, jako když jedete po hlíně s vrstvou ledu.
Efekty počasí jsou hodně nepovedené, déšť moc déšť nepřipomíná navíc zde není prvek umazávání předního skla, což pokud se nepletu, již v Toce bylo a nyní to chybí. Také slunce, svit a odlesky nepůsobí vůbec povedeně.
Samotný destrukční model je vyveden výborně, stejně jako celý model auta. Odpadnout vám může kde co, i když si nejsem zcela jist, jako jsou si viditelně jisti autoři hry, prohýbáním a zkroucením dílů z plastu a karbonu. Autoři se snažili o realistiku, takže nešetrné výjezdy mimo trať vám poškodí podvozek, špatné řazení při brzdění zase převodovku atd. O všem jste informování v dolní části obrazovky na animovaných ukazatelích. Tam jsou přítomny i věci, jako ukazatel teploty motoru, teploty pneumatik a stav každé ze čtyř pneumatik i ukazatel benzínu je přítomen. Pneumatiky můžete spálit, až do jejich exploze a pak se projedete pěkně po ráfku, motor můžete uvařit, až do jeho plamenného konce. Pneumatiky se během jízdy zahřívají a opotřebovávají, což se projeví na jízdních vlastnostech, je vcelku poznat když vyjedete z boxů se studenými pneumatikami. To vás pak první zatáčka do které najedete jako jste zvyklí, ale se zahřátými pneumatikami, pěkně vyklopí. Nicméně i tohle všechno má do zpracování a realistického provedení ve hře GTR, pěkně daleko a je znát, že autoři hledali spíše kompromis.
Po grafické stránce mě bohužel Toca Race Driver 3 nenadchla zdaleka tolik, jako bych čekal. Už druhý díl, byl podle mě o něco horší celkovým grafickým dojmem, než první díl. A třetí mi jako zlepšení opravdu nepřijde – škoda, snad příště.
Zvuk:
Ozvučení rozhodně není špatné, ale bohužel jsem objevil i pár podstatných chyb. Vím trochu ze zkušenosti, jaké to v závodním autě je, jak zní motor a bohužel s tím mě zde autoři poněkud zklamali. Ať jsem nastavoval, jak jsem chtěl, zvuk vlastního motoru při pohledu z auta byl skoro v pozadí, proti ostatním zvukům. Přitom kdo ví, jaké to je v závodním autě, tak mi dá za pravdu, že v autě s odstrojeným interiérem je hluk motoru opravdu obrovský ať jedete v čemkoli, a je naprosto dominující, což zde bohužel dost často není. Co mě sice zaujalo, ale v některých chvílích nemile překvapilo, že jsem slyšel i zvuky ostatních soupeřů, když jsem pod mostem či jedu blízko zdi, tak mě ozvěna až tak nepřekvapí, ale když jsem v čele na volném prostranství a slyším soupeřovo přejíždění přes obrubníky řazení a to i dalších soupeřů mnoho metrů za mnou, napadá mě, že se tam autorům připletl nějaký šotek. Ke zvukům aut jako takovým nemám co vytknout. Zní opravdově, každý svým charakteristickým způsobem, i když do dokonalosti ještě hodně chybí. Taková Honda Civic zní ve skutečnosti mnohem nabroušeněji.
Komentáře vašeho průvodce během závodu se bohužel rychle oposlouchají, chtělo by to poněkud více alternativ. Ale tyto komentáře k závodění patří a tak nemohou chybět.
Zvuková stránka není špatná, ale zdá se mi že se tam vloudily chyby. Je tu však i značný prostor ke zlepšení. Chválím skutečnost, že při závodech nehraje hudba.
Provedení Menu:
Bohužel zde hra doznala změn špatným směrem, zatímco Toca Race Driver 1 vynikala opravdu povedeným menu, jak hlavním, tak závodním v podobě simulace garáže či kanceláře. Zde, jako již ve druhém dílu, toto chybí a menu je jednoduché bez nápadu a hodně konzolové. Ovládání šipkami a funkčními klávesami neshledávám přínosem. Tohle je vývoj prostě špatným směrem. Kam se poděl ten skvělý nápad z prvního dílu?.
Ovládání:
Hru lze samozřejmě ovládat různě. Klávesnicí, gamepadem, volantem atd. primárně je hra logicky dělaná na volant. Nicméně v rámci recenze jsem si zkusil hrát i na klávesnici.
Hra na klávesnici je v případě Toca Race Driver 3 udělaná tak, že i na klávesnici lze dohrát a vyhrát hru. Ovšem musíte počítat s tím, že nikdy dokonale neodstartujete, vaše průjezdy zatáček a výjezdy z nich nebudou ideální atd. Také se hrou na klávesnici oberete takřka o vše, proč si závodní hru, jako je Toca vyplatí pořizovat. Rozdíl proti hraní na volantu a na klávesnici je v tomto případě obrovský, rozdíl bude činit mnoho sekund na kolo. Není to prostě arkáda stylu NFS MW, kde rozdíl na kolo mezi klávesnicí a volantem je naprosto minimální.
Hra na volantu dostává hru do zcela jiných dimenzí. Nastavit lze volant takřka dokonale, veškeré mrtvé zóny, síla a jemnost force feedback. Přítomna je i spojka, kterou bohužel těžko použijete. Hra podporuje 900° volanty. Samotný Force Feedback funguje výborně, i když v některých situacích, třeba ve smyku vypne, což se mi zdá ne zcela reálné. Ale kvalita a úroveň force feedbacku závisí také na vámi použitém volantu a věřte, že tam jsou značné rozdíly.
Dojmy z jízdy:
Recenzi závodní hry není možné dělat pouze na klávesnici, jak si někteří ,,recenzenti“ myslí. Nejlepší způsob je udělat ji, jak na klávesnici, tak na volantu. Závodní hry jsou dělány především pro volant a valná většina hráčů, co si Tocu pořídí ji na volantu provozovat bude. V dnešní době hrát závodní hru bez volantu je 10% zážitek ze hry. S tím také přistupuji k hodnocení jízdních dojmů hry. Beru v potaz jen hru na volantu, jelikož mluvit o nějakých jízdních dojmech při hře na klávesnici je scestné.
Předem je nutné říci, že Toca Race Driver 3 není absolutní simulátor. Tedy přesněji není simulátorem, jako jsou velice realistické hry GTR nebo Richard Burns Rally. Do jejich úrovně simulace má opravdu ještě pěkný kus cesty. Zároveň to není zdaleka dětská arkáda, jakou je například NFS MW. V nastavení hry lze víceméně úroveň simulace nastavit. Při kariérách těch možností moc není. Nastavit lze jen realistické ovládání (ano/ne), zpomalení při výjezdu z tratě (ano/ne) a poškození auta (ano/ne). Úroveň obtížnosti lze u kariér nastavit pouze ze dvou možností normal-hard. U free závodů lze nastavit mnohem více, včetně vlastní obtížnosti protivníků.Pokud si nastavíte vše lehké, nebude pro vás žádný problém, již v polovině prvního kola (ne-li v první zatáčce) se dostat do čela ať jste startovali, třeba z chvostu startovního pole. I když uděláte během závodů pár chyb, soupeři vás stejně nedojedou. Navíc na některých tratích působí soupeři, jako když trať vidí poprvé a brzdí před každou zatáčkou. Což pokud jedete těsně za nimi vás může nemile překvapit a soupeři poněkud vylepšíte zadní část vozu.
Já jsem si nastavil samozřejmě hru na maximum ,,realistického“. Rozdíl ve hře mezi vypnutým realistickým chováním a zapnutým mi přišel poněkud zvláštní. Při vypnutém, tedy lehčím nastavení, auto mnohem více až nerealisticky smykovalo, ale zase byl daleko menší model poškození. Při realistickém nastavení, pro mě osobně bylo ovládání auta snazší, nicméně zde se musíte hodně vyvarovat kolizí a výjezdů mimo trať. To vás totiž dokáže hodně poškodit, což je tady vcelku dobře vyvedeno, lehká a křehká formulka se poškodí snáze než závodní tahač.
Rozdíl mezi jednotlivými auty je daleko výraznější než v předchozím díle Toca. Pokud pojedete závod s malou formulkou a pak přesedláte do závodního tahače, zkuste brzdit stejně a uvidíte, kam s tím tahačem poletíte. Náhon na přední, zadní či všechna čtyři je opravdu pěkně poznat. K samotné jízdě, bohužel ani na maximální nastavení to není reálné, některá auta se chovají příliš klidně, některá zase až přespříliš přetáčivě. Co se mi nelíbilo, je nereálnost některých aut. Že bych se závodním tahačem jel 240km/h a pak brzdil 100m před zatáčkou a dobrzdil, je poněkud více než přehnaně naivní, navíc několikrát za závod.
Slip stream ve hře funguje, ale funguje nereálně, že jedete rychleji když jste schovaní za soupeřovo autem je správné fungování a to zde je, jenže on to zde funguje i když jedete těsně před soupeřem, což už jaksi není možné.
Soupeři:
Inteligence soupeřů je dobrá, ale značně nestálá. Jsou tratě kde ať jedete, jako pánbůh stále je máte za kufrem. Pak jsou však tratě, kde jsou soupeři doslova ,,impotentní“. Nejsou schopni projet rychlou zatáčku, aniž by před ní brzdili, jak o život. Takže je bez velké snahy, překonáte na kolo klidně o 15 sekund. Obtížnost hry je dána především obtížností a chováním soupeřů. Je vcelku velký rozdíl v kariéře mezi soupeřem na normal a hard obtížnost. Ale pro hráče, který hraje simulátory nebudou ani na hard nastavení neporazitelní. Bohužel chování soupeřů se autorů hry nepovedlo. Do realističnosti má hodně daleko. Starty mají všichni stejné – dokonalé! Nikdy se nestane, že by někdo na startu zaspal. A většinou mají starty lepší než vy. Při soubojích je jejich chování hodně drzé až vyloženě nebezpečné a nesportovní, naprosto neváhají vás vystrčit z tratě. Což je sice relativně bezpečné v autech, ale ne ve formulích a formulkách s odkrytými koly, tam jsou soupeři naprosto nereální. O tom, že když stojíte přes cestu, tak to soupeři do vás bez skrupulí napálí, jako by se nechumelilo, snad už vůbec nebudu mluvit. Bohužel i když soupeři nejsou zase přehnaně těžcí, jejich chování je otřesné a ve spojení s penalizací při výjezdu z tratě se hra na maximální obtížnost jeví, jako nehratelná, či spíše bez notně pocuchaných nervů, jako nedohratelná.
Reálnost závodění:
Zde už musím být poněkud kritičtější, autoři se snažili zabránit úmyslnému zkracování tratě, což bylo možné v prvním díle Race Drivera a někteří nováčci při multiplayeru se nestačili divit, kudy se dá jezdit. Bohužel v tomto díle to udělali obtěžujícím způsobem. Na lehkou obtížnost občas, na těžkou stále. Stačí i nepatrný výlet mimo trať, výjezd dvěma koly mimo vozovku při chybě, či boje se soupeřem, a hra ihned upozorní že budete penalizování, pokud se vám to stane v závodě ještě jednou tak obdržíte penalizaci 5s a pokud to provedete ještě jednou jste vyloučeni ze závodu. Tohle je opravdu hodně nepovedená a nedomyšlená věc, která hře celkově ubírá mnoho bodů a dokáže připravit o nervy. Spousta těch výjezdů je nezaviněně, či v rámci jezdecké chyby, takže si tím výjezdem mimo trať vůbec nepomůžete a ještě jste takto potrestání. V krátkém závodě to ještě není, tak hrozné, ale v delším to může některé jedince se slabšími nervy přivést až do stavu nepříčetnosti. Pokud se tedy autoři snažili o reálné závodění, touto malou, bohužel však stěžejní věcí, udělali pravý opak.
Samotnou kapitolou jsou rallycrossové a rally závody. Přímo pokus o Colina McRae autorům Race Drivera 3 vůbec nevyšel. Je to nejnepovedenější složka hry vůbec. Je to trochu škoda, protože hra obsahuje pěkná rally auta. Ale neprůrazné drátěné bariéry, hladké silnice a polní cesty a okruhové chování rally auta prostě není ono. Při rallycrossu či jízdy na terénních tratích s různými vozítky zase nepříliš na jízdním dojmu přidá fakt, že ve výskoku, kdy je auto ve vzduchu a kola se točí na prázdno, tak při naplno sešlápnutém plynu se má logicky motor vytáčet na maximum, on však dělá pravý opak. Otáčky klesají a můžete držet plyn, jak chcete. To je hodně mimo realitu. Opět škoda, protože tuhle složku závodů shledávám rozhodně zajímavou.
Zastávky v boxech
Bohužel do reálné zastávky v boxech je zde opravdu hodně daleko. Zastávka zde probíhá tak, že najedete plnou rychlostí do boxové uličky a doufáte že se trefíte, obrazovka ztmavne, máte 10s na případná nastavení, co chcete opravit apod. poté vyjíždíte (počítač za vás vyjíždí na trať) a pak vám předá řízení. Tohle prostě nemůže hra, která si chce hrát na simulátor, obsahovat. Oproti předcházejícím dílům značný ústup k horšímu, jelikož tam pokud se nepletu zastávka probíhala, jako zastávka a ne, jako reklamní přestávka.
Pohledy a kamera:
Kamery jsou standardní, samozřejmě jinak než jezdit z pohledu řidiče, ten kdo hraje simulátor, jezdit nemůže. Bohužel zde se mi zdá, že autoři chtěli zkusit něco nového, ale opět se to příliš nepovedlo. Při pohledu z auta totiž nevidíte herní volant, chápu o co se autoři snažili, ono to tak i ve skutečnosti vypadá, bohužel ne zcela. Ve skutečnosti z pohledu, jak nám ho prezentují autoři, vidíte do zpětných zrcátek, což zde bez otočení hlavy nehrozí.Opět je sice možnost zapnout simulované zpětné zrcátko, ale to je nereálné a zrcátka v autě fungují, jen na ně není bez otočení hlavy vidět. Co mě zarazilo, že nefungují zpětná zrcátka u formulí, do kterých vidět je. Takže opět bohužel trochu nepovedená záležitost v podobě pohledu od řidiče. Ve hře jsou i auta s levostranným řízením a pohled tomu bezvadně odpovídá, já osobně s tím nemám problém, nějaké velké zvykání se nekoná. Přece jenom nemusím při tom řadit levou rukou.
Přítomen je samozřejmě replay, který si můžete ukládat. Ovšem ocenil bych mnohem více možností při jeho ovládání.
Nastavení automobilu:
Automobil si můžete, ale nemusíte nastavovat v garáži. Jelikož hra se snaží o simulaci, je přítomno mnoho k nastavení, ale do možností nastavení v jiných hrách, tu opět mnoho zbývá. Nicméně rozdíl v nastaveních je dobře patrný i při jízdě s vozem. Vždy existuje lepší nastavení, než je nastavení defaultní, ale i sním se dá bez problému vyhrávat. Přítomny jsou také následné údaje z telemetrie. Podle kterých se pak dá při nastavení snáze orientovat. Bohužel vše je v duchu konzolovosti menu.
Multiplayer:
Hra obsahuje, jak je dobrým zvykem, i multiplayer. Takže pokud vás bavilo soupeření s jinými lidmi po internetu ve starších dílech, určitě si opět přijdete na své. Zde je samozřejmě možné nastavit vše, jako ve free modu. Vřele doporučuji, pokud si myslíte, že umíte jezdit, tak zde zjistíte, že to možná až tak neumíte. Počítač se zkrátka okouká, ale člověk dokáže, vždy překvapit.
Celkové hodnocení
Závěr:
Toca Race Driver 3 je závodní hra, která nemá konkurenci díky obrovskému množství šampionátů a závodních aut. Pro všechny fandy automobilových simulátorů a závodních her je to naprostá povinnost. Hra si však stále na skutečný simulátor jen hraje, na maximální obtížnost se díky nerealističnosti chování soupeřů a pravidel hry stává nehratelná. Nebýt také toho, že hra obsahuje tak velké možnosti závodění, byla by po technické stránce, nápaditosti a provedení některých věcí horší než její předchozí díly. Ale kvalitních závodních her je pomálu a Toca Race Driver 3 vítaně jejich řady rozšíří.
S recenzemi závodních her počítám i do budoucna, tedy pokud vás zajímají a tato dnešní recenze nebude z důvodů špatného přijetí na dlouho poslední ;). Vcelku bych sem tam byl i pro recenze jiných her a samozřejmě pokud někdo si píše doma do šuplíku a měl by zájem o zveřejnění, tak se můžeme domluvit. Kvalitní recenzi či článek nikdy neodmítnu.
PS: omlouvám se za češtinu - hold to asi ke mě patří, snažím se o zlepšení :)
| AUTOR: Jan "DD" Stach |
|---|
| Radši dělám věci pomaleji a pořádně, než rychle a špatně. |
| Komentáře |
|
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
Ani ty slovní obraty mě nepřijdou divný ... pokusím se s tím něco udělat
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||