Recenze: Settlers 7: Cesta ke koruně – Budovatelská strategie se vrací ke kořenům. Úspěšně? |
Napsal Jan "DD" Stach | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Sunday, 02 May 2010 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Recenze: Settlers 7: Cesta ke koruně – Budovatelská strategie se vrací ke kořenům. Úspěšně? Série Settlers je jedna z mála starších herních sérií, která přežívá do dnešních dílů a výrazně neztrácí na kvalitě. Ačkoliv je bohužel pravda se žádnému zatím nepodařilo dosáhnout na popularitu, dnes už klasického druhého dílu série. Máme ale rok 2010 a přichází v pořadí již 7 díl, s podtitulem Cesta ke koruně. Autoři hry nám slibují návrat ke kořenům a tak se dnes podíváme, zda má tato svérázná budovatelská strategie, co nabídnout. Řada z nás je nepochybně zvědavá hlavně na to, jak se autoři hry vypořádají s faktem, že příznivci této série od druhého dílu notně povyrostli a věkový průměr bude stejně jako u našich čtenářů dnes tak 30 let. Bude tomu sedmý díl odpovídat?
Pokud vás nezajímají souvislosti, můžete celý tenhle Úvod přeskočit. Budu v něm totiž mluvit o tom, jak a proč hru recenzujeme a nějakých technologických záležitostech testování. Pokud je znalost těchto souvislostí pod vaší úroveň, pokračujete prosím dolů k další kapitolce. Bohužel ani této hře se nevyhnuli podivní recenzenti, kteří si myslí, že recenzi hry udělají z prvních dvou hodin hraní, jistě po přečtení některých recenzí snadno uhádnete, kteří to jsou. Ano ano, DDWorld je zase ten špatný, že na na toto business bláto upozorňuje. Pokud se vám to nelíbí, dejte svou nelibost najevo, třeba na hlavním nádraží máte možnost křičet a nadávat do sytosti. Ostatní se nebojte, DDWorld jako magazín nezávislých uživatelů je tu od vás pro vás, a recenze neflákáme. Sice nám to trvá o něco déle, což vzhledem k tomu, že hru dostáváme na recenze ve stejné době z oficiálních zdrojů, jako ostatní, vám může to pozadí vzniku některých „recenzí“ hodně poodkrýt, ale to je zkrátka pro to, že hry skutečně dohráváme. A tedy testujeme celý produkt, kterým moderní hry jsou. A protože nejsou zrovna levné, je rozhodnutí a doporučení nějaké o to vážnější záležitost. A tak k hrám přistupujeme stejně objektivně a nezávisle, jako ke každému jinému produktu. Základní otázkou tedy je, stojí tento produkt za vaše/naše peníze? Na to vám na DDWorldu hledáme odpovědi … V případě Settlers7 jsem se pustil do recenze já, protože budovatelské strategie mě baví a znám je dokonale, na rozdíl od válečných strategií. Vždy jsem si třeba v AoE rád stavěl a vůbec se mi nelíbilo, když pak přišel někdo a celé mi to pobořil. Settlers7 jsou naproti tomu více na budování zaměřenou hrou, i když válčení si také užijete. Že by tedy konečně další hra pro nás, budovatelské stratégy, co raději budují než ničí? No uvidíme … Stejně jako minule, i dnes recenzuji hru na odpovídajícím HW a testuji její maximální možnosti. Neděláme tedy s kolegy závěry na hraní hry v omezených detailech a kvalitě na zastaralém, hře nedůstojném hardwaru. Zkrátka aby hra byla hrou a mělo smysl u ní strávit (v podstatě prohrát) nějaký ten čas, mělo by to k něčemu vypadat. V současnosti všechny nové hry podporují i technologii ATI Eyefinity, tedy systém více monitorů (3 a více) na jedné grafické kartě. Díky tomu dostává hraní naprosto nový rozměr. Zatímco dosud jste/jsme hráli z pozice řidiče tanku s průzorem s velmi omezeným výhledem, Eyefinity vám zpřístupní periferní vidění ve hrách a výsledkem je fantastický zážitek. Kdo jednou vyzkoušel, už nechce jinak. Settlers7 samozřejmě tuto novou technologií bez problémů podporují a dojem ze hry je tak fantastický. Recenze tedy obsahuje mé vlastní screeny ze hry, které si můžete zvětšit kliknutím na obrázek. Originálně hraji v rozlišení 5760x1200, ale z praktických důvodů jsou obrázky zmenšeny, abyste nemuseli moc rolovat. Dodejme jen, že Eyefinity není nijak cenově nedostupné, stačí třeba i 3 levné 22“ LCD z druhé ruky. O rámečky se nestarejte, ničemu nepřekáží, to tvrdí jen ti, kteří tento systém neznají a nepoužívají. Ale dost už o moderních technologiích a pořádném recenzování, kterými jsme na DDWorldu trochu posedlí, což přiznáváme bez okolků, nastartujeme Hardware a pusťme se do toho budování …
Na naše nabušené herní PC, které se od vydání druhého dílu doufám, že hodně změnily, přichází tedy už sedmý díl série, u kterého jsme byli v očekávání, zda nějak autoři změní dříve nastavenou cestu směrem od budovatelské RTS k válečné RTS. A stalo se. Settlers 7 jdou trochu jinou cestou, než předešlé díly a jsou trochu více podobné starším, tolik populárním dílům. Nicméně přeci jen jdou i vlastní cestou. Jak se tedy Settlers7 povedlo? První dojem ze hry je ve skrze dobrý. Líbivé neagresivní grafické zpracování, které však působí dosti pohádkově, ale pořád lépe než takové WoW, i když v obou případech se nemohu ubránit dojmu, že neodpovídá věkové skupině, pro kterou jsou obě hry určeny především. Velice pěkná jsou působivá příběhová kreslená videa, jako z Holywoodského kresleného filmu. Hra se snaží být i IN, když je poměrně dost spojena z Facebookem, takže když chcete, můžete se vytahovat po ukázce vašich spodků z rána s tím, co jste zrovna vyhráli a jak jste si přestavěli hrádek v poměrně nápaditém menu hry. Samozřejmě pokud jste normální a Facebook nemáte, můžete celou tuhle IN záležitost ignorovat a hrát to jako obyčejně a nezahlcovat internet dalšími životně důležitými zprávami z dalšího imaginárního světa. Hra nabízí možnost příběhové kampaně, hraní přes internet v režimu říše, klasické hraní online a také soubojové mapy. Jinými slovy poměrně dost možností se vyřádit, i když toho obsahu, co hra nabízí v základu, není zase tolik. Hlavními jsou ale kampaň a soubojové mapy, které lze hrát také online. Na ty se v naší recenzi zaměříme především. Takže vzhůru pro Korunu …
Příběhová kampaň není nijak zvlášť dějově náročná. V podstatě je to takový velký tutoriál a jednotlivé soubojové mapy dělí příběhové filmové sekvence. Nutno říci, že podezření, že něco není v příběhu v pořádku, pojmete od prvního hraní. Zkrátka příběh hry je příliš čitelný, jakoby autoři hry neměli jasno v tom, pro koho je hra určena, což ale není jediný aspekt hry, který tomu napovídá. V kampani vás čeká hodně vláčný tutorial, který zabírá skoro polovinu délky celé kampaně. Odhalíte tak velmi pomalým tempem, co hra nabízí a pokud znáte starší díly, tak i to, v čem se sedmý díl liší. Nechme tedy příběh příběhem, který sice tedy není na nobelovu cenu za literaturu, ale jako takový zabaví a lepší, než kdyby tam nebyl. Podívejme se na samotné základy hraní. Hned od začátku zjistíte skutečně velký důraz na budovatelský ráz hry, přesné plánování a myšlení dopředu. Nově totiž bojujete ani ne tak s protivníky, jako sami se sebou, Hra se totiž dá vyhrát i jinak, než vojensky. Stačí sesbírat dostatečný počet Vítězných bodů, což není vůbec složité. Zejména na lehkou obtížnost se soupeři moc nesnaží a tak i ty nejfrekventovanější body, o které se budete přetahovat, se stanou snadnou kořistí. Na vyšší obtížnost se už ale musíte snažit více. Zatímco v kampani jsou vítězné body fajn, v hraní soubojových map mi trochu vadí nemožnost si podmínky vítězství nastavit. Vraťme se ale k samotnému budování. Stejně jako u každé strategické hry, je i zde životně důležitý začátek. Nutno říci, že po nějaké době hraní, najdete ten jediný skutečně výhodný způsob začátku hraní a budete tak hrát už vždycky. Jinými slovy postupem času se z hraní stane mechanická záležitost, stejně jako u každé strategie, což je dobré znamení a svědčí o funkčnosti hry. Nijak tím netrpí dynamika hry, což si vyzkoušíte už v kampani, kde vás čeká souboj proti více protivníkům, ale hlavně pak v soubojových mapách. Z počátku, než se důmyslný a rozsáhlý ekonomický systém rozjede, je to snadné, pokud ale uděláte chybu na počátku, jde sice napravit, ale zabere vám to dost času a vaši soupeři ho nepochybně využijí. Hra tedy klade dost důraz na ekonomické myšlení a plánování a musím říci, že se mi opravdu líbí, jak to funguje. Zkrátka musíte mít přístup ke dřevu, abyste mohli vyrobit prkna a z nich stavět. Pak musíte těžit kámen, což je jediná surovina, kterou nelze obnovit, ale lze je získat i z jakéhokoliv jiného dolu, takže i kámen je pak v podstatě neomezená surovina. Ano z počátku se hra tváří, že všeho máte neomezeně a musíte plánovat, postupem času ale vybudujete řetězce a objevíte technologie, díky kterým se suroviny okolo stanou neomezenými. Za pár desítek minut tak vybudujete silnou ekonomiku v podstatě kdekoliv a vytváříte více, než spotřebujete. V tomto ohledu se mi tedy nezdají dobře nastavené podmínky vítězství. Nicméně při budování musíte počítat i s expanzí, protože místa na budování není na začátku mnoho a dokonce nemáte přístup ani ke všem potřebným surovinám. Každá mapa je tak rozdělená na množství sektorů, které obsazujete a o které se přetahujete s ostatními. Ty můžete na začátku, když jsou neutrální získat třemi způsoby. Dobýt, zkonvertovat posláním mnichů, nebo uplatit. Nejjednodušším způsobem a také z počátku většinou nejrychlejším je použití mnichů, kteří se navíc hodí i k výzkumu důležitých technologií. Takže podle mě nejlepší strategií k hraní hry je vybudování obilných farem a následná výroba piva a jídla. Je ale pravda, že vybudování vojenské síly je jen o málo náročnější, zejména časově. Poté, co jsou už jednotlivé sektory obsazeny vámi nebo nepřítelem, lze nové získat jedině vojenskou cestou. Jednotlivé sektory je dobré opevnit. Některé jsou životně důležité pro vaši ekonomiku. V podstatě ale může každý fungovat jako samostatný celek. Budujete totiž jednotlivé výroby samostatně a středobodem jsou skladiště, do kterých všechno vaši pracanti nosí a také si z nich berou suroviny. Je tedy dobré s tím počítat. Pokud jde o samotné válčení, je zjednodušeno na minimum. V podstatě si jen budujete opevnění ze dvou možných, můžete si najmout specializované generály a pak je vybavit 5ti typy jednotek, z nichž nejlepší jsou děla a střelci. Samotné souboje probíhají zcela automaticky a můžete se jen dívat. Ovlivňujete jen stav svých armád a to, kam budou útočit, nebo kam se přesunou. Nic více. Nutno říci, že to není tak špatné a osobně mě tento systém úplně stačí. Armád samozřejmě můžete mít více, a protože jsou velikostně omezeny a generálové mají až na výjimky různé specializace, je dobré, aby se doplňovaly. Nicméně zase tak často mít velkou armádu nebudete, protože většinou mnohem dříve dosáhnete potřebného počtu vítězných bodů ekonomicky, či dosažením určitých cílů. Armáda a válčení má tak v Settlers7 pro vás hlavně obranný efekt k udržení nepřítele co nejdál od narušení vaší ekonomiky, nemyslete si ale, že můžete tuto složku hry podcenit, protože vaši protivníci, zejména když se spojí, vám připraví horké chvilky. Víceméně vše výše uvedené tvoří celou hru. Ta je opravdu principiálně velice jednoduchá a výrazně se blíží jiné, velmi populární hře, která je ale podle mě, více zábavnější. Která? Na to se podíváme v závěru …
Dnes nebudu dělat ani samostatnou kapitolku se zpracováním. Settlers 7 jsou technicky nepříliš náročná záležitost. Jejich pohádková grafika nevyužívá nejmodernější technologické záležitosti a o nějakém DX11 v životě neslyšela. Nevypadá vůbec špatně, ale upřímně řečeno nejsem si úplně jist, jak mám celé tohle pohádkové zpracování vnímat. Líbí se mi ale rozhodně detailnost, i když je to dosti hranaté, a možnost zoomování. U budovatelské strategie nepostradatelná záležitost, protože rád pozoruji výsledky svého snažení. Grafické zpracování rozhodně neurazí, ale klade prostě jen tu otázku, pro koho má být určeno. Odpověď nepomáhají nalézt ani nádherné, opět ale pohádkově lazené příběhové filmečky. Pochvalu si zaslouží hudební doprovod, a vůbec ozvučení celé hry. Zejména při dlouhých budovatelských hodinách se hudba neoposlouchá, což je důležité. I když pravda je, že se neoposlouchá vám, jako hráči, ale pokud vás slyší okolí, bude mít po pár hodinách připomínky, zda byste nechtěli už přeladit na jinou stanici. Z hlediska ovládání nemám hře moc co vytýkat, ovládací menu jsou triviální, přístupná, přehledná. Dnes žádné výkonové testy dělat nebudeme. Hra je totiž hodně nenáročná a pro naši sestavu ani v Eyefinity nepředstavovala žádnou výzvu a neposkytuje ani žádné moderní technologie, kromě využití ATI Eyefinty. Neměli byste mít tedy žádné problémy ani na poměrně slabých sestavách, nebo mobilních PC. Snad jen dobré doporučení je dostatek operační paměti. Na mé sestavě v 5760x1200 s jedinou Sapphire Radeon HD 5870 na plné detaily hra i v nejvypjatějších momentech běžela pohodlně na 25-40FPS, což je naprosto plynulé. Důležité je snad zmínit, že hra je vybavena ochranou, která vyžaduje neustálé připojení k internetu. S tím jsem ovšem nezaznamenal jediný problém, takže nijak hraní neznepříjemňuje. Kupujete ale tuhle hru s tím, že ten internet k hraní potřebujete, pokud vám to vadí, tak hru si prostě nekupujte a nehrajte jí, to je vaše jediné právo, kterého můžete bezezbytku využít. Ze zkušenosti mohu říci, že není v ničem omezující, když funguje a jako že se mi nestalo, že by nefungovalo, takže není problém …
Dostáváme se na konec. Říkal jsem, že Settlers 7 nápadně připomínají celým systémem a celým hraním jednu starší hru, která je v podstatě stejná, ale myslím si, že je o něco zábavnější. Během hraní ta podobnost byla často více než extrémní. Tou hrou, mám na mysli starší Stronghold. Ten byl, musím říci, v podstatě dokonalý. Měl podobný, téměř identický budovatelský systém, ale byl mnohem zábavnější a hlavně měl možnost neomezeného hraní, bez ohledu na nějaké vítězné body. Vítězné body jsou totiž nesmysl, když na ně hrát nechcete a to řada z nás, kteří si užívají proces budování a pozorování funkčního vybudovaného systému, nechce. A to v Settlers 7 prostě v singlu nejdou vypnout a nastavit podmínky vítězství, jako v jiných strategických hrách. Často jsem dělal to, že jsem se získání vítězného bodu snažil co nejvíce oddálit, někdy jsem dělal všechno proto, abych se ho zbavil a mohl si vybudovaného systému užívat déle. To je ale proti smyslu celé hry. Situaci zachraňuje jen vlastní editor map, kde si můžete nastavit 18 bodů vítězství, což vám konečně umožní hrát v podstatě do úplného zničení bez omezení. Je tu ještě jeden znak, ve kterém jsou Stronghold mnohem vyspělejší, než Settlers 7. Tím je zpracování hry, které u Strongohld bylo také kreslené, ale zdaleka ne tak dětsky (dětinsky). Settlers 7 neví, pro koho jsou určeny. Tváří se jako pohádková hra pro děti do 12 let, ale pro ně jsou příliš obtížné a neumím si představit, že by takovou hru nějaké dítě hrálo. Hra je jednoznačně herně určena dospělým a zejména fandům série, kterým je dnes už ale kolem 30ti let a upřímně řečeno, tyhle pohádkové omalovánky nejsou vůbec úměrné věku těchto hráčů. Nevím, ale mám pocit, že autoři hry a vydavatel nějak zapomněli, pro koho tuhle sérii tvoří. Dále se nemůžu zbavit dojmu, že ve hře něco chybí, zejména více soubojových map. Že by se na nás Ubisoft chystal nějakou pastičku s dalšími placenými DLC? Móda vydávání her s minimem obsahu za plnou cenu, a posléze nám nutit platit za „bonusy“ se rychle a nebezpečně rozšiřuje. Tento systém by přitom měl být výhodný pro obě strany. Kdyby základní hra obsahovala skutečně jen základy, ale stála třeba 200-300 korun, nemusela by vznikat dema. Hru bychom si vyzkoušeli, a zjistili, že je dobrá/špatná a podle toho si koupili/nekoupili ta DLC, tedy zbytek hry. Jenže herní studia toho zatím využívají jen ke zvýšení svých zisků. Ve smyslu: „Plné hry ořežeme, prodáme za plnou cenu a k tomu pak budeme prodávat ty původně ořezané kousky za polovic ceny základní hry, to bude prachů!“ Netvrdím, že Ubisoft na nás u Settlers 7 šije podobnou kulišárnu, ale něco tomu napovídá …
Settlers 7 jsou budovatelskou strategií postavenou na osvědčeném a v některých jiných hrách úspěšně použitém podrobném a provázaném budovatelském systému. Bohužel se tvůrci pokusili o inovaci v podstatě dokonalého a lety osvědčeného. Zbytečným implementováním systému vítězných bodů. Ten by byl fajn, kdyby šel nastavit, případně zcela zrušit. To ovšem nejde a kazí požitek ze hry. Navíc obtížnost hry je trochu nevyvážená v kampani. V soubojích pak záleží na tom, kolik protivníků stojí proti vám. S jedním-dvěma to také není žádná výzva, ale tři spolupracující nepřátelé už vám pěkně pocuchají pírka. Další spornou záležitostí je celkové zpracování a pojetí hry. Copak technologicky se hře dá vytknout jen málo, vše plní svůj účel a dobře to vypadá a funguje, ale celkové pohádkové zpracování prostě neodpovídá tomu, pro koho je tato hra určena. Není pro děti do 12ti let, které by poměrně složitý systém implementovaný do rychlých soubojů nezvládly, přesto se hra tváří (doslova), jako pohádková knížka pro předškoláky. Settlers 7 jsou rozhodně jedním z lepších novodobých dílů série, ale úspěch prvních dílů nepřekonají. Dobrým znamením je směr, kterým se Settlers 7 vydaly a ústup od stylu válečných RTS. Tvůrcům bych ale doporučil se zamyslet nad tím, jak má hra vypadat a působit, zda odpovídá věkové skupině hráčů, která dnes tuhle hru, a pravděpodobně i další budoucí díl, hraje a bude hrát.
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář! |