Historie konzolí: Sega Megadrive

Dnes se podíváme na další dnes již legendární kus techniky. Slavné jméno a slavná historie, to je dnes značka Sega, jak to bylo v případě konzole Sega MegaDrive?

Náš malý seriálek o technice, která utvářela dobu nedávno minulou, dnes pokračuje. Minule představené ATARI nebylo jediným veleslavným kusem hardwaru. Neméně slavný byl i produkt dnes již legendárního výrobce SEGA ...

Zatímco byla Sega převálcována v éře osmibitů, protože Master System nebyl tak úspěšný jak se od něj čekalo, měl být Mega Drive přímým opakem, protože byl po technické stránce mnohem lepší než Nintento Entertainment System (NES) a měl přinést firmě Sega finanční zajištění. Interní označení bylo "MK-1601", ale CEO Sega Hayao Nakayama ho oficiálně pojmenoval "Mega Drive". Tato slova představovala nadřazenost (="mega") a rychlost (= "drive"). Slova "mega" bylo použito již při reklamní kampani podporující Sega Master System, kde vyzdvihovalo hry, které byly lepší než jejich předchůdci. Takže kombinace těchto dvou slov "Mega Drive" byla pro děti, rodiče a ostatní zákazníky lépe zapamatovatelná než suché, nic neříkající "MK-1601". Zkrátka obyčejný marketingový tah. :-)

Hideki Sato byl šéfem Research & Development (Výzkum a vývoj) oddělení Segy a cílem jeho týmu pracovníků bylo vytvořit pro Segu nový 16-bit systém. Mega Drive je odvozen z již dříve dobře známého arcade systému nazývaného "System 16". Ve skutečnosti jsou technické parametry System 16 a Mega Drive téměř shodné, takže vývoj postupoval rychle. Kromě pár menších odlišností jsou těmi hlavními to, že Mega Drive používá trochu pomalejší variantu CPU (běží na 7,61 MHz oproti 10 MHz u System 16), že má slot na cartridge místo EPROM na desce a samozřejmě že má tv výstup místo obrazovky. Díky tomu bylo velice snadné tvořit konverze arcade her pro Mega Drive a přenést je tak na trh s domácími konzolemi a to bylo přesně to, co se Sega chystala udělat.

Jakožto první opravdová 16-bit konzole byl Mega Drive uveden na japonský trh 29. října 1988 za zaváděcí cenu ¥21000. Po nové konzoli nebyla moc velká poptávka. Ve skutečnosti se prodávala ještě hůř než PC Engine od firmy NEC. Na americkém trhu musela Sega konzoli přejmenovat, protože značka "Mega Drive" byla v USA již zaregistrována jinou firmou. Mega Drive byl tedy přejmenován na Sega "Genesis", což znamená "znovuzrození" nebo taky "nový začátek". Původně plánované datum uvedení na trh v USA bylo 9. ledna 1989, ale nakonec byl start zpožděn na 14. srpna téhož roku a ještě k tomu jen pro New York a Los Angeles. Všechny ostatní kouty země poprvé spatřily Genesis o měsíc později, 15. září. Tou dobou byla cena konzole $189.99. V Evropě, která byla jako obvykle poslední, co se týče uvádění výrobků na trh :-), byl Mega Drive k dostání 30. listopadu 1990. Nejprve se objevil v Anglii, kde byla cena stanovena na pěkných £189.99, díky čemuž nebyla nouze o obchody dobře zásobené těmito konzolemi. ;-) Dokonce až do Austrálie se dostala zásilka Mega Drivů v roce 1990. :-)

Mega Drive byl zástupcem Segy mezi konzolemi nové generace, protože Sega byla známá díky svým automatovkám a mnoho z těchto úspěšných titulů se mělo objevit i na Mega Drive, jakožto na první konzoli, která byla schopná přenést výkon arkádových automatů do pohodlí domova. Reklamní slogan Segy "Genesis does what Nintendon't." (Genesis umí to co Nintendo ne) vedl k velké marketingové a reklamní válce s Nintendem ...

Existovaly čtyři druhy původního Mega Drive, které se drobně lišily podle toho, jestli byly určené pro japonský, evropský, americky nebo asijský trh.

Konzola je lesklá, černá s futuristickým designem. Hlavním motorem Mega Drive je CPU Motorola MC68000, známé také z Commodore Amiga 500 a funkci koprocesoru zastává Zilog Z80. Na čelní straně konzole jsou dva 9-pin konektory pro gamepad a sluchátkový jack výstup. Většina ostatních výstupů se nachází na zadní straně. Konzole se dá připojit k TV dvěma způsoby: Nejběžnější je použít anténní kabel, který je součástí balení konzole, využívající RF výstup, ale je možné použít video výstup typu commodore. Stereo zvuk je pouze ve výstupu na sluchátka. Výstup přes RF i A/V poskytuje pouze zvuk mono. Na zadní straně se také nachází 9-pin EXT konektor, který obvykle slouží k připojení příslušenství jako je modem (např. "Mega Modem"). Vpravo dole na konzoli je kryt, po jehož odstranění objevíte slot sloužící k připojení Sega Mega CD.

Oproti ostatním verzím, které mají menší "Mega Drive" logo vpravo dole, má americká vytištěný velký nápis "Genesis" pod slotem na cartridge a obdélníková část okolo diody napájení má fialovou barvu místo bílé. Tento design celkově působí jako hračka, ale SNES od Nintenda vypadá jako hračka ještě víc. :-) Americká i japonská verze má na výstupu 60Hz NTSC signál.

Japonská verze na sobě má velký nápis "16-BIT" zlatým písmem a modré tlačítko reset a start na ovladači. Asijský Mega Drive (často zaměňovaný s japonským) se dá odlišit díky většímu nápisu "16-BIT" a vnitřnostem stejným jako má evropská verze s výstupem 50Hz PAL. Evropská verze byla vypuštěna také v Austrálii a na Novém Zélandu, takže není zase až tak úplně evropská. ;-) Díky odlišnému tvaru slotu pro cartridge není možné na evropské verzi hrát japonské hry.

Za celou dobu se prodávalo mnoho různých edicí. Úplně první edice stála US$ 189.99 a obsahovala přibalenou hru Altered Beast a jeden ovladač. Altered Beast byla oblíbená automatovka od Segy převedená na Mega Drive. Stejný osud potkal mnoho herních titulů Segy a díky své velké technologické převaze nad Nintendo Entertainment System (NES) se stal Mega Drive známý tím, že přinášel požitek z automatových her do domovů, což NES nabídnout nemohl. Mezi další předělávky automatovek patří např. Ghouls 'N Ghosts, Space Harrier, Super Thunder Blade a Strider.

Přestože software development kit pro Mega Drive byl považován za složitý, na konci roku 1990 existovalo přes 30 third party vývojářů, kteří vytvářeli hry pro tuto úspěšnou konzoli. Dokonce i E.A. (Electronic Arts) přešli od Nintenda k táboru Segy. Když Nintendo představilo svůj SNES v září 1991, Sega už měla na trhu něco, s čím se nemusela bát postavit se Nintendu.

Pozdější verze konzole používají upravenou system boot ROM, obsahující přidaný TMSS (Trademark Security System) kód od Segy. Jakožto TPM (Trusted Platform Module) své generace, hledá určitou část kódu v hlavičce softwaru, který je na cartridge. To bránilo third party vývojářům v tvorbě nelicencovaných Mega Drive kartridží. Pokud TMSS nenalezne unikátní kombinaci kódu, kterou hledá, vůbec nenabootuje system. Pokud nalezne, je cartridge považována za platnou, legálně licencovanou a na několik sekund se před samotným spuštěním hry zobrazí nápis "Produced by or under license from Sega Enterprises Ltd.". TMSS je v boot ROM konzolí vyrobených od roku 1991. Některé hry od E.A. tak fungují jen na prvních verzích Mega Drivů kvůli problémům s kompatibilitou s TMSS, protože používají nestandardní způsob komunikace s Mega Drive. Některé firmy jako Accolade se dokonce snažily hacknout TMSS pomocí falešného kódu v hlavičce, ale k tomu se dostaneme později... ;-)

Ano! Na Mega Drivu je opravdu možné hrát hry z jeho předchůdce s názvem Sega Master System pomocí speciální redukce "Power Base Converter". Toto zařízení má v hodní části slot pro Master System cartridge a dá se vložit do cartridge slotu v Mega Drivu. Tento doplněk se začal prodávat ihned po uvedení Mega Drive na trh, aby zkonzole získala větší počet zákazníků hned od počátku a aby Mega Drive přilákal i lidi, kteří stále chtěli hrát své oblíbené hry z Master System.

Sega Master System obsahoval CPU Zilog Z80a, který se také nachází i v Mega Drive, kde je však hlavně kvůli zpracování zvuku. Power Base Converter toho teda vlastně moc nedělá a jenom vypne hlavní CPU MC68000 Mega Drivu a donutí Z80a aby se ujal úlohy hlavního CPU. Redukce také obsahuje boot ROM Master Systemu a podporuje Sega Cards. Sega Cards jsou malé... mno... karty :-) o velikosti běžné platební karty. Nicméně, na Sega Cards bylo vydáno pouhých 8 her. Doplňky jako 3D brýle se také připojují do Sega Cards portu. Výrobní náklady na tyto karty byly díky hromadné výrobě sice nižší, než u kartridží, jenže jejich velikost je omezena na 32K. Tato redukce tak rozšiřuje seznam Mega Drive her o asi 80 Master System her z USA plus další hry vydané v evropě a japonsku.

První verze Power Base Converteru bohužel není kompatibilní s Mega Drive II a ani s Genesis 3, takže existuje druhá verze Power Base Converteru, která se prodávala jen v evropě. Rozdíl mezi těmito dvěmi verzemi je v tom, že druhá verze už nepodporuje Sega Cards, protože ne ně nemá potřebný port. :-) Společně se jménem "Power Base Converter II", měla tato redukce design sedící k Mega Drive II. V evropě se prodávala nejspíš díky tomu, že zde byl Master System oblíbenější než v USA.

Během prvních dnů prodeje původního Mega Drive si zákazník mohl vybrat z několika her jako Last Battle, Space Harrier 2, Super Thunder Blade, Thunder Force a Tommy Lasorda Baseball. Sega si dala záležet na tom aby mezi hrami bylo dostatek předělávek z automatů. Zpočátku byl k Mega Drive přibalena hra Altered Beast, která byla předělávkou z automatu System 16.

Prvního spojence našla Sega ve firmě Namco, která měla do té doby s Nintendem velmi výhodnou smlouvu. Jenže smluva v roce 1989 skončila a Nintendo už nehodlalo tyto, pro Namco tak výhodné podmínky, nadále udržovat. Ve skutečnosti Nintendo Namcu nabídlo jen standardní third party smlouvu plnou podmínek a omezení, které neměl nikdo rád. Tato omezení spočívala například v omezení počtu povolených her, které taková firma mohla pro Nintendo a ostatní konkurenční firmy, jako např. Sega, vydat a to Namco samozřejmě omezovalo. Takže Namco se Nintendu "pomstilo" tím, že přešlo k Seze, začalo pracovat na předělávkách automatových her jako Phelios, Klax, Burning Force, Megapanel a Dangerous Seed dokud nepřišli na to, za jakou cenu tato pomsta byla. Po krátké době nespokojenosti s finanční situací, se rozhodli potupně vrátit zpět k Nintendu a podepsat dříve odmítnutou smlouvu :-/

I když měly hry pro Mega Drive pověst her s vynikající grafikou a zvukem, jejich hratelnost byla často hráči kritizována. Zklamání fanoušků Segy se zmírnilo s příchodem prvních her s Mickey Mousem vydaných pod licencí Disneyho (Fantasia a Castle Of Illusion). Tyto hry stanovily nové standardy v oblasti programování grafiky a animací, ale hratelnost stále nepřinášela dostatek nových neokoukaných prvků, přestože se trochu zlepšila. Sega potřebovala kvalitní hry, které by zajistily Mega Drive lepší pozici na trhu videoher

Pomoc však byla na cestě díky Electronic Arts (E.A.). Když se prezident E.A. Trip Hawkins rozhodl vstoupit do 16-bitové éry, zahájil v roce 1990 jednání mezi Segou a EA s cílem uzavřít licenční smlouvu. Nicméně Sega nesouhlasila, protože se jí nelíbilo jaké licenční ale i jiné podmínky E.A. navrhovala. Sega nesouhlasila do té doby, dokud ji E.A. nenaznačili, že vlstně nemá moc navybranou, protože E.A. Mega Drive rozmontovali a prozkoumali jeho vnitřnosti aby mohli vyrábět své vlastní nelicencované cartridge. Díky tomu se nakonec obě firmy dohodly na smlouvě, která nebyla přesně (ale skoro ano) taková, jak si ji Trip Hawkins představoval předtím, nicméně pro Segu byla third party podpora přínosem. K prvním hitům od E.A. patřily The Immortal (izometrické RPG) a bojovka Budokan: The Martial Spirit. S E.A. na straně Segy tak bylo vlastně rozhodnuto ke komu se přikloní kteří hráči. ;-) Cílová skupina Segy byly lidé, kteří skončili s hraním roztomilých, pro rodiny orientovaných her na Nintendo NES. :-) Byl čas na něco nového a jiného...

Sega rostla a počty prodaných konzolí šplhaly nahoru po pomyslném žebříčku na jehož horním konci čekalo Nintendo. V japonsku teď bylo na tahu Nintendo se svým "Super Famicom", který uvedlo na trh 21. listopadu 1990. Nintendo bylo stále daleko před Segou, protože v předchozích letech osmibitů prodalo 32 milionů konzolí NES, zatímco Sega se tou dobou mohla pochlubit jen 1 milionem Genesis prodaných v USA. i když to bylo taky velké číslo.

Yuji Naka a Naoto Oshima vytvořili pichlavého modrého ježka jménem "Sonic", jehož osudem bylo stát se novým makotem Segy. Byl něčím jako anti-Mario (hrdina Nintenda). Byla to doba, kdy herní magazíny začaly na své obálky tisknout Sonica a Maria hrozící jeden druhému aby přitáhly pozornost čtenářů. :-) Sega vyvynula pro Sonica hru, založenou na rychlosti, kterou SNES postrádal, alespoň co se týče grafiky a rychlého scrollování. První Sonicova hra s názvem "Sonic The Hedgehog" byla v USA vydána 23. června 1991. Japonské vydání následovalo 26. července a evropské hned potom. V posledním čtvrtletí tohoto roku následovaly ještě další hry se Sonicem pro ostatní konzole Segy (např. Master System a Game Gear).

Série her se Sonicem skončila až s vydáním Sonic & Knuckles, která byla posledním zhmotněním Sonica v klasické hratelnosti na Mega Drive. Je to celkem kuriozita, protože tato cartridge se dala nakombinovat se staršími hrami se Sonicem, tzn. tato cartridge má na svém vrchu slot pro další cartridge tak jako tomu bylo i u adaptérů umožňujících hrát hry vydané pro odlišné regiony (např. jste mohli hrát NTSC hru na PAL konzoli a naopak). Pokud jste tedy vlastnili předchozí díly série her se Sonicem, mohli jste je spojit se Sonic & Knuckles a zahrát si tak předchozí díly s novou postavou "Knuckles" a navíc Sonic & Knuckles byla plnohodnotnou hrou sama o sobě, pokud jste ji zasunuli do Mega Drive samotnou.

Sonic se stal dobrým prodejním artiklem a tak vznikalo plno nejrůznějších samolepek, alb, hudebních CD s jeho motivem a dokonce existovala i Sonic pěna do koupele a samozřejmě měla modrou barvu. :-) Série her se Sonicem tak pomohla firmě Sega postavit se proti Nintendu a zajistila a udržovala pro Mega Drive dobrou pozici na americkém trhu. Všechno šlo tak jak si to Hayao Nakayama naplánoval. Díky Yuji Nakamu a všem ostatním co s ním spolupracovali, byl Sonic pro Segu neuvěřitelným úspěchem. První díl Sonica byl přibalován ke Genesis a koncem roku 1991 se počet prodaných konzolí Genesis v USA více než zdvojnásobil. Evropa a Japonsko následovaly příklad USA a tento bundle se tak stal tím hlavním důvodem, proč najednou byl o tuto konzoli takový zájem.

Následující roky 1992 a 1993 ukázaly Mega Drive v tom nejlepším světle a byly nejlepším obdobím této konzole. Když Sony udělala v roce 1992 průzkum trhu, zjistila, že většina hráčů vlastnících SNES nechtěla přiznat svým kamarádům, že SNES vlastní. Sega byla In! :-)

Dalším zajímavým tématem, které je aktuální i dnes a nejspíš bude navždy, je "násilí ve videohrách". ;-) Acclaim, vývojář bojovky "Mortal Kombat" byl velice dobře zaplacen jak Segou tak Nintendem za to, aby převedl svoji automatovou verzi hry pro doácí konzole. V této hře může člověk provádět tzv. "dokončovací pohyby". :-) Stiskem kombinace tlačítek na ovladači vaše postava zasadí protivníkovi poslední, smrtící úder utržením halvy, rozsekáním těla na kousíčky apod . Kontrola kvality her u Nintenda donutila Acclaim vypustit tyto závěrečné scény ze SNES verze hry. A hádejte, která verze hry se asi prodávala lépe... Správně! Protože násilí, krev a brutalita je hlavním smyslem hraní Mortal Kombat, hráči volili Segu. Toho se chytlo Nintendo ve své obchodní strategii: obvinili Segu z kažení nevinných dětských dušiček, jejichž rodiče by měli více dbát na to, jaké hry dětem kupují. Nicméně děti, zdá se, nebyly tak nevinné a určitě nečekali od Mortal Kombat, že to bude hra od Disneyho... nebo ano? ;-) Ale to bylo jedno, ať už byla vina na straně Segy nebo ne. S pomocí amerického senátora Josepha P. Liebermana Nintendo dokázalo zasadit dokončovací pohyb reputaci Segy. Zasedání kongresu v letech 1993 až 1994 ohledně násilí ve videohrách posloužily Nintendu k vsugerování myšlenky "Dávej pozor, co tvé dítě na Genesis hraje." amerivkým rodičům.

Tip: Pro zapnutí krve v "Mortal Kombat" musíte použít následující kombinaci tlačítek v průběhu úvodní "code of honor" obrazovky: a, b, a, c, a, b, b. Měli byste pak uslyšet slova "Get over here!", která následně zrudnou. :-) Jak provést dokončovací pohyby naleznete ve vašem oblíbeném vyhledávači.

Je opravdu škoda, že na Mega Drive nevzniklo moc RPG her a byla to rána, do které se Nintendo chystalo nasypat pořádnou dávku soli. Nintendo cíleně podporovalo rozšiřování RPG her a přečíslilo tak portfolio RPG pro Mega Drive. Landstalker (od Climax Entertainment, známá díky svému izometrickému pohledu), Soleil (a.k.a. Crusader Of Centy), samozřejmě série Phantasy Star series (od Yuji Naka & Co.), kolekce Shining Force (od Climax Entertainment) a The Story of Thor jsou velmi dobrým příkladem RPG pro Mega Drive. U Nintenda jste našli mnohem širší paletu RPG vč. her jako je např. Zelda: A Link to the Past, Secret of Mana a Final Fantasy a to SNESu hodně pomohlo. SquareSoft byla jedna ze společností produkujících RPG hry pro Nintendo, pričemž jediným jejich titulem pro Mega Drive byl Bahamut Bahant Senki. Další šťasnou výhodou pro SNES bylo, že tato RPG nevyžadovala tolik výpočetního výkonu jako rychle scrolující plošinovky, takže Nintendo mohlo zapůsobit audiovisuálními efekty, ve které prý SNES zvládal lépe než starý Mega Drive.

Existovalo několik titulů vydaných v Brazílii, mezi kterými byl i Duke Nukem 3D, jediná verze této hry pro 16-bit konzole. K tomu došlo v době, kdy už byl Mega Drive označen za oběť války v USA koncem roku 1997. Tyto hry byly vydány pouze v Brazílii. Na počátku roku 1998 nízkonákladový distributor Genesis 3 s názvem "Majesco Sales" prodával obnovenou verzi konzole Mega Drive (viz. Ostatní modely a hybridy) společně s nově vyvynutou hrou "Frogger". Frogger je portem původní automatové hry od Konami z roku 1981 a byla poslední oficiálně licencovanou hrou pro Mega Drive. Tak tomu bylo až doteď, kdy internetem proběhla informace o tom, že na Mega Drive bude vydána přeci jen, ještě jedna hra. Začátkem jara 2006 by mělo být vydáno RPG "Beggar Prince", jež původně vyšlo v roce 1996 na Taiwanu pod názvem "Xin Qi Gai Wang Zi". Super Fighter Team se dal dohromady s autory této hry a zapracoval na jejím překladu do angličtiny a tak letos, neuvěřitelných 18 let od vydání konzole Mega Drive, budou mít její fanoušci možnost zakoupit novou komerční hru!

V roce 1993 Sega provedla lifting Mega Drive aby snížila výrobní náklady. Tato verze je více známá v Evropě, Brazílii a Austrálii než v USA. Hlavní odlišností "MK-1631" (interní označení u Segy) od původního modelu je nový, hladký a aerodynamický tvar. Jsou tu i další odlišnosti jako nový RF adapter, který má automatické přepínání, takže uživatel jej nemusí ručně přepnout, pokud chce hrát hry, nebo naopak sledovat televizi. Trafo je také jiné, konektor pro napájení je menší a je použito nové červené tlačítko pro zapnutí. Nová verze postrádá jack pro sluchátka, ale ten ani není moc potřeba, protože nový vydeo výstup podporuje stereo zvuk, který byl u přechozího modelu možný jen ve sluchátkách. Evropský Mega Drive II má tlačítka červená, zatímco americká Genesis II má víc usedlejší barvy a na gamepadech je tlačítko start také šedé. Některé doplňky původně konstruované pro tvary původního Mega Drive na novém modelu nesedí a tak bez příslušných redukcí nebo úprav nejdou použít.

Nový Mega Drive II byl prodáván společně s hrami jako Sonic 2, Street Fighter 2, Virtua Racing, Sonic 3, The Lion King a mnoha dalšími. Existovaly i edice s kartridžemi x-her v jedé (2in1, 3in1 atd.). Například Mega Games I obsahovala hry Columns, World Cup Italia 90 a Super Hang-On na jedné cartridge.

Sega Mega CD se dá považovat za konzoli se svou vlastní historií. Zaměříme se jen na ty nejdůležitější věci. První model byl vypuštěn na japonský trh v listopadu 1993 a Mega Drive se k němu připojuje přes rozšiřující slot na pravé straně vespod Mega Drive. Mechanika využívající CD nosiče tak byla srovnatelná s TurbografX 16 CD od NECa.

O rok později byl pod názvem "Sega CD" vypuštěn i na předvánoční americký trh. Zpočátku tam byl hodně oblíbený i když se prodával za $299 a potřebovali jste k němu ještě Mega Drive. Kromě hraní uměla mechanika přečíst také hudební CD a CD+G (CD+Graphics). CD+Graphics jsou hudební CD s dodatečnými grafickými informacemi k přehrávané hudbě.

Koncem roku 1993 Sega vydala Mega CD II s designem který seděl k Mega Drive II. Automatická vysouvací dvířka CD mechaniky byla nahrazena otvíracími kvůli snížení výrobních nákladů. Obsahuje i podložku na kterou se dá připojit i původní Mega Drive, takže obě tyto konzole jsou kompatibilní s oběmi verzemi Mege Drive i Mega Drive II. Mega CD byla jednou z prvních konzolí na vidoherním trhu uchovávající hry na CD nosičích.

Zájem o tvorbu her pro Mega CD však rychle poklesl díky chystaným Sega 32X a Sega Saturn, které měly být brzo uvedeny na trh a tak už nikdo neměl zájem vyvýjet hry pro ustupující doplňek, který si ne každý majitel Mega Drive koupil. Mega CD byla na svou dobu velmi inovativní, jenže trpěla velmi běžným problémem - nedostatečnou third party podporou.

Opět nebudeme rozebírat 32X do podrobna, protože by to vydalo na další samostatný článek, stejně jako u Sega CD. :-) 8. ledna 1994 CEO Segy, Hayao Nakayama, se rozhodl vyrobit 32-bit následovníka Mega Drive. 32X je ve skutečnosti konzole závislá na Mega Drive. Připojená do cartridge slotu na Mega Drive z něj dělá 32-bit konzoli, takže je schopná přehrávat 32-bit hry s lepší grafikou a vyšší rychlostí.

Obsahuje dva Hitachi 32-bit RISC procesory na 23MHz a doplňkový zvukový čip s podporou digitálního stereo PCM zvuku (plus ty stávající čipy v Mega Drive). MC68000 a Z80a z Mega Drive používá jako koprocesory. 32X je kompatibilní se všemi verzemi Mega Drive / Genesis kromě Genesis 3 a CDX. Do 32X se dají zasunout i kartridže Mega Drive / Genesis her, takže člověk nemusí před hraním hry pro Mega Drive odpojovat 32x. 32X také vylepšuje některé hry ve spojení s Mega CD / Mega CD II.

Když se v roce 1994 začaly šířit zvěsti o next-gen konzolích, potřebovala Sega vyvynout nástupce za Mega Drive. Sega of Japan přišla s nápadem 32X a postoupila jeho produkci k Sega of America, kde se Joe Miller později, 8. ledna 1994 rozhodl, že 32X bude upgrade. Výhodou tohoto kroku bylo, že 32X tak byl mnohem zajímavější pro zákazníky, kterým stačilo jen vylepšit svoji stávající konzoli místo toho aby kupovaly celé nové zařízení. Nevýhodou ale zase bylo, že jste potřebovali Mega Drive, abyste mohli 32X použít. Pod krycím názvem "Project Mars" tak začala v Americe práce na nové rozšiřující konzoli.

Koncem roku 1994 v průběhu listopadu byl 32X v USA a o měsíc později i v Japonsku pod názvem "Super 32X" vypuštěn na trh. Jako obvykle si Evropa a Austrálie museli na 32X počkat až do ledna 1995. A aby těch označení nebylo málo, tak v Evropě a Austrálii se 32X jmenovalo "Mega 32X". Tou dobou ještě nebyly vyvynuty žádné hry, takže majitelé zánovních 32X si museli po koupi ještě trošku počkat. :-) Zpočátku se 32X prodávala dkvěle. Sega dokonce nebyla schopná dodat slíbený 1 milion kusů jak slibovala a prodejci tak dostali ze slíbeného poštu jen polovinu. Na druhou stranu se ale objevily novinky o tom, že se chystá Sega Saturn a zákazníci začali být zmatení. Lidé si nebyli jistí, kterou z těchto konzolí koupit, jestli Mega CD, 32X (které obě vyžadovaly k funkci Mega Drive) nebo Saturna. Bylo jasné, že životnost 32X nebude mít dlouhého trvání. Vzniklo na něj pouhých 27 evropských, 18 japonských a 39 amerických her. Někteří lidí říkají, že tohle byl počátek pádu firmy Sega. :-(

Snahy Nintenda znovu ovládnout vydeoherní trh se staly skutečností koncem roku 1994. Sega byla odsunuta na druhou kolej a během tohoto roku ztratila 30 % svého podílu na trhu, což přispělo k pádu ceny Genesis až na $100. SNES se začal prodávat mnohem lépe díky novým hrám, obzvlášť díky velkému množství RPG her od SquareSoft. Sonic & Knuckles neměl žádnou šanci proti druhé nejlépe prodávané hře Nintenda "Donkey Kong Country", která měla skvělou grafiku i hratelnost. Nakonec to nebyly jen hry, co vyneslo na špičku žebříčku prodejnosti... Nepříjemnost s násilím ve hrách poškodila pověst Segy (viz " Stručná historie Mega Drive her"). Také nedostatek RPG her pro Mega Drive, které byly Nintendem podporovány potvrzuje, že Sega úplně vynechala část trhu, která jí mohla přinést slušné peníze. Kromě toho tu byl ještě nováček na trhu, který měl dostatečné zdroje na to aby se mohl stát lídrem... Sony se svým Playstation.

V příším roce 1995 Sega sama udělala několik vážných chyb. Společnost se musela postavit nové 32-bitové době, ale pro Hayao Nakayama to znamenalo jednoduše přenechat 16-bit trh Nintendu, protože se rozhodl koncem roku zastavit podporu pro Mega Drive. 16-bitový trh mohl Seze zajistit silný přísun peněz v průbehu let 1994 až 1996 a i pak mohl poskytovat stále slušné množství peněz. Sega by tak mohla použít těchto peněz na vývoj něčeho jiného, než pouhých rozšíření pro stárnoucí 16-bit systém. Lidé si už nechtěli pořizovat drahé 32-bit rozšíření jako 32X. Navíc tato "add-on" strategie omezovala okruh zákazníků na lidi, kteří si už dříve koupili Mega Drive a to činilo 32X pro přeběhlíky od Nintenda neatraktivní.

Na severoamerickém trhu nastala v roce 1998 obroda Genesis, ale bohužel netrvala příliš dlouho (více pod " Ostatní modely a hybridy"). Nicméně Sega byla schopná prolomit monopol Nintenda, i když jen na krátkou dobu. Takže Mega Drive / Genesis byl ve své době se svými 30 miliony majitelů rozhodně revoluční konzolí a já se pořád bavím u jeho her a Sonic je lepší než tlustý a pomalý Mario! :-)

Tato verze Genesis byla uvedena pouze v severní americe v roce 1998 firmou Majesco Sales. Obsahovala port hry Frogger od Konami, což byla první nová hra pro Genesis a poslední 3 roky. :-/ Tato konzole byla cílená jako low-budget a prodávala se za $50. Nintendo brzy přišlo také se svou nízkonákladovou variantou SNES a Majesco snížilo cenu z $50 na $40 a pak $30. Nintendo samozřejmě kopírovalo tyto skoky také, ale nakonec bylo Majescem prodáno 1 až 2 miliony Genesis 2 a Genesis 3 konzolí společně s okolo 10 miliony Genesis kartridží, zatímco nízkonákladového SNES se prodalo okolo 1 milionu kusů s 6-ti miliony her. Takže to tak vypadá, že Sega vyhrála alespoň poslední bitvu, když už ne celou válku. ;-)

Konzole má velikost staršího modelu "přenosného" CD přehrávače a protože nemá žádnou ochranu kartridží, dají se na ní spustit hry ze všech regionů. Není kompatibilní se Sega CD, protože nemá rozšiřující slot a kolují zmíňky že snad nemá ani Z80a CPU, takže má problémy s některými Genesis kartridžemi. "MK-1641", jak se jmenuje, se fanoušci skutečné Mega Drive vyhýbají a označují ji za "hokejový puk". :-D

Sega Multimega je pseudo-handheld. :-) Skládá se z přenosného CD přehrávače, Mega Drive a Mega CD. Za úvodní cenu$399, jste stále nemohli hrát hry z Mega Drive nebo Mega CD v MHD, protože byla schopná na cestě přehrávat jenom hudební CD a pro hraní her se musela připojit k TV a k trafu, protože její 2 tužkové baterie napájí jen CD přehrávač. Sega miluje vydávat věci v USA pod jinými jmény a tak se tam tato konzole jmenovala "CDX". :-)

Sega Nomad je přenosnou variantou Mega Drive s 3" barevným podsvíceným LCD displejem. Navíc ho ale můžete připojit k TV pomocí stejného kabelu jako je u Mega Drive II. Pomocí tohoto handheldu se slotem na kartridže, které ale nejsou moc přenosné, si můžete zahrát téměř všechny hry z Mega Drive (americké a japonské). S 6-ti tlačítky je Nomad připraven na hry které to využijí, jako např. Street Fighter 2 a kvůli hře dvou hráčů má na zadní straně i zásuvku pro druhý ovladač. Nomad je napájen 6ks AA tužkových bateriemi na zadní straně handheldu. Pokud byste nechtěli používat baterie, mohli jste si také koupit AC trafo, případně nabíjecí baterie. Tahle věcička dokáže vycucnout všech šest baterií v rekodním čase tří hodin hraní, takže musíte hrát rychle a přinutit Sonica utíkat hodně rychle abyste se dostali na konec dřív než dojdou baterie. :-) Nomad byl uveden na trh za celkem vysokou cenu $180 v říjnu 1995. V tomto případě opět neexistuje evropská PAL varianta. Ke konci se prodával v létě 1999 za cenu $40 v Toys'R'U, ale nečekejte, že byste jej dnes koupili za tuto cenu ani použitý, protože všichni fanatici do Genesis musí mít věci jako je tato... ;-)

Sega MegaTech je něco jako arcade jukebox založený na hardware Mega Drive. Je to trochu ironie, protože samotný Mega Drive je také založený na arcade systému nazývaném "System 16". MegaTech a MegaPlay používají různé zaměnitelné moduly, které se dají zasunout do jejich několika slotů. MegaTech je také schopný přehrávat hry z Master System. I když je tvar i velikost těchto arcade modulů hodně podobná těm u norrmáních Mega Drive / Master System, nejde je mezi sebou jednoduše zaměňovat. Ale je velmi snadné převést existující Mega Drive hry tak aby jely na těchto arcade stroích. System C byl vydán v roce 1990, MegaTech v roce 1991 a MegaPlay v roce 1992. Meti oblíbené hry na tyto stroje patří např. Altered Beast a Sonic The Hedgehog.

JVC Wondermega byl vydán v Japonsku v roce 1993 za $620. Jedná se o multimediální zařízení, které v sobě kombinuje Mega Drive s Mega CD společně s vylepšenými zvukovými schopnostmi, MIDI konektorem, funkcí karaoke, dvěma vstupy pro mikrofon a S-VHS konektorem. Původně byl dodáván se čtyřmi hrami na jednom CD ("Game Garden"). Další funkcí Wondermega je zabudovaný program pro vizualizaci hudby, který se zobrazí při přehrávání hudebních CD. Nejzajímavější věcí na Wondermega je jeho rozšířená podpora zvuku a hudby: Spolu s přídavnou kartridží "Wonder MIDI" se dá připojit k MIDI kompatibilním zařízením. Dalším doplňkem je klavír "Piano Player", který vám spolu s dalším softwarem umožňuje naučit se hrát a tvořit hudbu. V roce 1994 byl Wondermega upraven design a byl pro americký trh přejmenován na "X'Eye". Americká zaváděcí cena $499 byla levnější než ta předchozí, protože nová verze měla méně funkcí. Wondermega byla oblíbenější v Japonsku, hlavně díky funkci karaoke. ;-) Evropská varianta nikdy nevznikla.

Laseractive ("CLD-A100") od firmy Pioneer je dalším hybridem, který se začal v USA 20. prosince 1993 prodávat za $699. Je to laser disc přehrávač který používá tzv. PAC moduly ke čtení LD-ROM médií. Nebyla to zrovna věc pro socíálky, protože cena takového PAC modulu byla mezi $400 a $600. Prvním LD-ROM PAC, který byl vydán, byl vytvořen ve spojení se Segou a jmenoval se "Mega-LD" (následován dalšími, např. ve spolupráci s NEC). Mega-LD PAC umožňuje přehrávat 8"/12" Mega-LD disky, Mega CD, CD, Mega Drive kartridže a CD+G disky. Byl dodáván spolu s hrou "Pyramid Patrol" a s CD 4v1 hře (Revenge of Shinobi, Golden Axe, Streets of Rage a Columns). A aby to nebylo moc matoucí, existuje i kopie od NECa pod názvem "PCE-LD1". :-)

Sega Terra Drive byla vyvinuta ve spojení s firmou Amstrad a prodávala se v Japonsku v roce 1991. V Japosku se zahájení prodeje moc nepovedlo, ale přitáhla zákazníky ze zámoří. Existují tři rzdílné modely Terra Drive. První obsahuje 10 MHz i80206 CPU (ať už to znamená cokoliv...), 2.5MB RAM a 20MB harddisk. Je schopný rozlišení 800x600 pixelů.

Druhý model se jmenuje "MegaPlus" a třetí model "Mega PC" a byl v Evropě distribuován Amstradem. Tento X86 počítač v sobě obsahuje Mega Drive jako 16-bit ISA kartu. Takže je schopný přerávat Mega Drive i běžné PC hry. Toho je dosaženo použitím přepínače na předním panelu, který přepíná mezi režimem Sega Mega Drive a PC, zatímco režim PC zůstává při hraní Mega Drive her na pozadí. Další zajímavostí je, že Mega Drive ISA karta je použita pro adlib kompatibilní zvukový výstup.

Mega PC obsahuje AMD 386SX CPU běžící na 25MHz spolu s 4MB RAM, disketovou mechanikou a 40MB harddiskem a je kompatibliní s Mega CD. Součástí jsou i vývojářské nástroje pro tvorbu vašeho vlastního Mega Drive softwaru, ale nebylo to moc úspěšné, pravděpodobně kvůli vysoké pořizovací ceně. Japonská verze se liší od evropské vzhledem i vybavením. U japonských verzí převládá černá barva, zatímco u evropské a americké tíhnou spíš k bílé . :-)

Sega Megajet je dalším Mega Drive handheldem, který by se hodil do výbavy japonským aeroliniím. ;-) Ve skutečnosti opravdu některé aerolinie tyto handheldy používaly. Tahle věc by se doma asi těžko používala, protože se musela připojit k LCD displeji, který obvykle byl součástí sedačky v letadle. Má 6 tlačítek, takže je kompatibilní s 6-ti tlačítkovými hram na Mega Drive, které se zasouvají na horní straně handheldu a stejně jako Nomad má i port pro další joypadkvůli hrám pro dva hráče. Ve skutečnosti je to vlastně předchůdce Segy Nomad.

Existovala kolekce her jako Sonic The Hedgehog nebo Super Monaco GP 2, které jste si mohli zapůjčit. Mohli jste si samozřejmě také přinést svoje vlastní hr. Omezený počet kusů Megajet bylo také dostupných ke koupi v japonských obchodech jako přenosný Mega Drive.

Dalším přírůstkem do rodiny zvláštních hybridů Mega Drive je "Aiwa CSD-GM1". Přehrává CD+G, Audio CD, Mega Drive kartridže a dokonce Sega CD CDčka. Prodávala se v Evropě a Japonsku v průběhu roku 1994.

A tímto naše dnešní povídání o legendární SEGA MegaDrive ukončíme. Příští týden nás čeká další pohled do historie našich oblíbených herních konzolí ...

Komentáře

Přidat Nový

Unnamed3 [Zobrazit profil] [Poslat zprávu] - Sega na tržnici

2007-09-06 15:32:40

hm...Opravdu krasnej clanek, az me donutil se registrovat

. Takovej naval nostalgie... Jen mi v nem trochu chybi zminka a o konzolich co se prodavaji na kdejake trznici pod nazvem SEGA. To je asi uplne neco jineho ze? A pokud se nepletu tak je na nich snad napsano i MEGADRIVE II... Strkaji se do nich takove zlute kazetky. Ty hry ale nestoji z nic

prask [Zobrazit profil] [Poslat zprávu] - uffff

2007-09-06 15:54:29

tak pri takomto stroji a Micro Machines sme s kamosom stravili neuveritelne hodiny... to boli casy

Neznámý - Moje zlata SEGA :)

2007-09-06 18:27:22

hmm fakt super clanek

Pripomnel jsem si stare dobre casy, kdy pokazde ze skoly sem sednul pred televizi a hral sem s kamaradama zelvy ninje

Ach to byly casy

Jinak kdyz se blizily prazdniny tak snad nebyl ani jeden den, kdy sme se s kamaradama nenudili!

)
Jeste vlastnim dve SEGy 1. a 2. generaci, kdy ta prvni mela jeste takove hranatejsi tvary a druha uz byla " modernejsi"

Takove casy uz nikdy nebudou

Jinak sem nemohl jeste odolat logu SEGA tak sem si nechal udelat 2 x SEGA logo ve stribrne barve a oblepil sem si nadrz od masiny

Eso Rimmer [Zobrazit profil] [Poslat zprávu] - odkaz

2007-09-07 19:47:01

Na konci je špatný odkaz. Má tam být Odkaz

Jinak na megadrive bylo tolik skvělých her, že to ani nejde vyjmenovat.

Dohromady na něj vyšlo tuším okolo 1000 her.

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!