 Jsou čtenáři DDworldu malí lidé? Aneb dopis věnovaný tomu, co to tu má na povel
Milý DD,
nově vzniklá diskuze kolem tvé recenze Alan Wake mě přinutila napsat ti dopis. Otevřený či soukromý. To už je na tobě. Ostatně jako vše tady.
Čtu tě už nějakou řádku let. Proč? Píšeš zajímavě. Čtivě. Tvé články jsou jiné, než tomu bývá u ostatních internetových magazínů. Mají zvláštní kouzlo. Jsou psány s jakousi vervou. Sálá z nich nadšení. Energie. Jsou prostě tvoje.
Čtu tě už nějakou řádku let. Za tu dobu jsem si nemohl nevšimnout té tuny kritiky, která na tebe prakticky dennodenně padá.
„Stach fandí jen ATI!“
„Neví, co je plovoucí čárka!“
„Je to amatér!“
„Neudělá deset dřepů!“
Nevím, jestli jsi očerňován právoplatně. Nevím a nezajímá mě to.
Ano, chápu, že tě takováto nařčení musí deptat. Dovedu si představit, že to bolí. Určitě někdy zuříš. Snažíš se přece jen o kvalitní recenze.
Vidím to. Obsažnost tvých článků je obrovská, stejně jako čas nad nimi strávený. A mnohdy to vypadá, že za tuto práci sklízíš jen nevděk.
Můžeš nesouhlasit, ale za dobu svého působení ses stal (internetovou) celebritou. A dosáhls všech jejích „výhod“.
Small people talk about other people.
Proč si myslíš, že je u nás nejvydávanějším periodikem Blesk? Výše zmíněný citát to vystihuje. Malí lidé mluví o druhých.
A co z toho vlastně plyne? Proč ti to celé píšu? Je to jednoduché. Chci ti položit otázku. Nejednu.
Píšeš pro malé lidi? Má smysl se zabývat jejich problémy? Omlouvat své články? Svá jednání?
Se vší úctou
Tvůj čtenář
|
