|
- Recenze: F.E.A.R. Perseus Mandate - nášup strachu
Nejen prací živ je člověk a tak se dnes podíváme na recenzi druhého datadisku k dnes již starší hře F.E.A.R. Přináší nám datadisk něco nového? Stojí za to investovat do dalšího rozšíření dnes již trochu postarší hry? Uvidíme ...
Pro téměř kultovní hru FEAR platí možná následující pravidlo: „Ať si kdo chce co chce říká, F.E.A.R. ten je pro fanatika." Již druhý a také poslední datadisk s podtitulem Perseus Mandate nás o jeho pravdivosti nenechá ani na vteřinu zapochybovat. Samotnou hru FEAR asi netřeba dlouze představovat. Klasická 3D střílečka s prvky hororové atmosféry vyšla už v roce 2005. O dva roky později vychází v pořadí již druhý datadisk s podtitulem F.E.A.R. Perseus Mandate. Dnes se tedy podíváme právě na něj.
Ocitáte se v situaci, kdy se Armacham pustil do vlastních jednotek a otevřeně bojuje s agenty F.E.A.R. Váš druhý tým je Rowdy Bettersem na briefingu připravován do akce. K výcviku slouží nejsterilnější ze sterilních prostředí kanálu, kde seskočíte se dvěma podivně se pohybujícími parťáky. Stejně jako minule i nyní vypadá různé harampádí jako hrouda textur a ani vraky automobilů zde nepůsobí úplně realisticky. Nepřítel se objeví brzy a je třeba si dávat pozor, protože datadisk je od úvodní fáze těžší než původní hra. Bohužel, ať se pohybujete v šedém kanále, nebo černošedé elektrárně, jde o škaredá a dosti k sobě neladící místa. Proč jsem ze hry od začátku neměl dobrý pocit? Důvodem může být chybějící atmosféra, špatné rozložení místností a stereotypní útoky formací nepřátel, kteří se objevují rychle a jakoby na zavolanou, prostě bez překvapení. Zajímavé je, že minule to nevadilo, protože to od začátku perfektně zapadlo do děje a situace. Zde jakoby chyběl autorům nápad a čas na tvorbu. Prostě a jednoduše začátek nevyšel, jak by měl. Snažím se tu najít pověstnou atmosféru strachu (FEAR), ovšem kde nic tu nic, dokonce ani řídké halucinace nepomáhají. Na druhou stranu o nebezpečná překvapení s krvavým koncem není v další fázi hry nouze. Myslím si, že úvodní dvoučlenný doprovod se příliš nevydařil, i když, na rozdíl od spousty jiných, stříleček je proti nepřátelským vojákům (zde Replica) velmi účinný.
Naštěstí se dvou „parťáků" rychle zbavíte a zase je temný svět jen pro vás. Zde se F.E.A.R. začíná vracet zpět k tomu nejlepšímu. Brzy setkáte s novou a milou zbraní, osmiranným granátometem K3-BT, kterou, ale neberete jako „Wunderwaffe". Nepřátelé budou tentokrát více chodit z boků a týla, takže si šetřete lékárničky. Nová zbraň je sice účinná, ale vzhledem k nedostatku nábojů budete stále spíše měnit samopaly s brokovnicí, která je na kratší vzdálenost jednoznačně smrtící. V jednom z prvních úkolů jste nuceni se probojovat k datovému centru, kde vás čekají kámoši Raynes a Chen. Že bych se na ně těšil, to věru ne. Nemusíte se obávat, že by vás na cestě k nim čekala nuda, nebo naopak přemrštěná obtížnost.
Pokud se ještě v této době budete schopni dívat okolo sebe, spatříte podivně roztroušené betonové zábrany, které vás omezují v pohybu, divně stojící a nerealisticky vypadající auta a celkově naprosto nefunkční a z tradičních několika kusů „nábytku" složené prostředí. Dříve byly „místnosti" dobře zvoleny, nyní tomu tak bohužel není, čímž hráč duševně strádá. Otevřenější bojiště funguje jen zdánlivě a kdo trochu hraje, pochopí, že bylo šito horkou jehlou. Naštěstí s velkým N na začátku, vás potkají kanceláře, a v nich Nightcrawlers, kteří mají nejen noční vidění, ale hlavně od začátku hází i granáty, takže pravá zábava začíná až s nimi. Pojďme se poněkud blíže podívat na nejzajímavějšího nepřítele.
Nightcrawlers je velmi hbitý, a to jak v pohybu do stran, tak vertikálně. Jednoduše vyskočí na železné schody jako opice a schová se vám tak, že mu prostě mozek nevystřelíte. Má velmi dobrou schopnost vyhýbat se vaší palbě, ovšem nakonec vždy vyleze a snaží se vás zlikvidovat přesnou a smrtící palbou nebo granáty, a to i ve tmě. Vyzbrojen není pouze novou strojní puškou s červeným nočním viděním, ale i klasickou brokovnicí nebo samopalem.
Postupem času se akce stále více stupňuje a místy se obtížnost zvedá do nepříjemných a v původním FEARu dříve neviděných výšin, kdy nevíte který z „nočníků" vám poslal ty kovové dárečky, které vám upravili fasádu. Ono to bude asi taky tím, že v noci nic nevidíte. Ještě štěstí, že taktika: „zalezu dozadu a s pětatřicetiranným zásobníkem si na ně počkám", funguje překvapivě dobře. Neznamená to, že od teď vojáky Replica nepotkáte, protože intenzita akce přejde až do plně válečné vřavy. Kdo hrál obě předchozí hry, rozpozná podobné momenty, včetně perfektního ovládání velkorážního kulometu, nebo letu helikoptérou do akce. S tím jak se akce dostává do obrátek, jde úroveň datadisku nahoru. V té vřavě si možná ani nestačíte všimnout, že se nepřítel rychleji pohybuje a především, že můžete rozbít více věcí než minule, včetně některých rour, za kterými se skrývá nepřítel. V přesné palbě vám pak bude bránit kouř a oblaka prachu, obzvláště pokud neustále využíváte červené noční vidění. Opravdu se nevyplatí využívat pouze crawlovskou zbraň, ale pozorně sledovat kde a s kým bojujete a podle toho i volit způsob zápasu. Nezapomeňte, že můžete využívat granáty, dotykové miny, přísavné výbušniny a kulometné věžičky. Vše se vám bude hodit, obzvláště proti vychytralým „nočníkům" a obrněným cílům, které zde potkáte častěji než minule. To vše vás přiková k monitoru a jen tak nepustí. V houstnoucí bitvě narážíte na hbité skupinky nepřátel, které vás hlavně ve tmě nenechají dlouho na živu. Je velmi nepříjemné, když na vás zaútočí v temném prostranství z více stran.
Zvláště nechutní jsou roboti, kteří tentokráte mohou přijít i ve větším počtu. Speciálně na ně účinkuje blesková zbraň LP4, zatímco na vzbouřené Delta Force doporučují tři ostřelovači ze čtyř ASP, ovšem chce to pevnou a přesnou ruku. Nepříjemná je i laserová karabina typ 12, která účinkuje skoro stejně dobře jako MP 50, který i nejsilnějšího „nočníka" pošle maximálně dvěma ranami do ráje.
Na datadisku zamrzí snad jedině procházení stejnými špatně nadesignovanými místy bez zřetelného důvodu. Stejně jako minule, i v tomto datadisku se jen stěží orientujete v ději, horší je však to, jak je hra poskládána. Jakoby k sobě precizně jednotlivé mapy neseděly. Pozitivem, spíše malým než velkým, je změna prostředí, negativem jsou některé opakující se bugy, které rovněž souvisejí s dnes již zastaralým herním enginem. Když chcete střílet skrze rezivějící části vlaku, kulky se zastavují o neexistující texturovou stěnu.
Další menší vadou na kráse jsou do sebe zasunuté textury ležící zbraně a podlahy, zvláště viditelné u LP4 před bitvou mezi vlaky. Nepříjemnou drobností je návrat zvukové chyby z dema prvního datadisku, kdy mrtvý nepřítel spadne a ozve se několik dodatečných ran. Naštěstí žádná chyba nenastává ve sféře hratelnosti, což celkové hodnocení musí zvednout. Díky dnes již staršímu lehce vyladěnému a přeci jen stále celkem pěkného enginu, je hardwarová náročnost velkým plusem. Na maximální detaily a s plným vyhlazováním si ji zahraje kde kdo. Výhodou je v tomto případě opět vlastnictví CRT a rozlišení 1024x768, které vás nemůže donutit dělat jakékoli kompromisy v nastavení. Vše prostě naladíte na opravdový vrchol grafického žebříčku. Přesto ti, kteří jsou již notně zmlsaní z plných detailů Crysis, budou si u F.E.A.R. Perseus Mandate, připadat jako na návštěvě v letech minulých.
Absolutní závěr hry sice oplývá akčním nábojem, ale pomalu se vkrádají stereotypy. Bitka s hlavním záporákem není žádným dechberoucím se rozuzlením. Zajímavé je, že zbraní máte vždy spoustu, přičemž je snad ani nebudete všechny potřebovat, zato se vyplatí šetřit s obyčejnými granáty, přísavnými granáty a minami. Nepěkné pak je, když nejtěžší moment není ta poslední akce, ale někdy půl hodinky před koncem. Nejvíce však zamrzí, že můžete vyhrát celkem snadno, pouze si najdete to správné místo, kdy vás nepřátelská umělá demence nějak nevidí, nebo nezačne střílet, zatímco vy do borce šijete zásobník za zásobníkem. Škoda, hodnocení mohlo být vyšší.
Pozitivem však je, že se po dohrání kampaně otevřou tři solidní mise, které jako by vypadly ze samotné hry. Hned v té první začínáte s pistolkami, zato bez možnosti ukládat a používat lékárničky. Další dvě mise jsou podobné, ale blíže je prozrazovat nebudu, ať máte alespoň nějaké tajemství. Jedno vám ale řeknu, projít to na těžkou obtížnost napoprvé je kumšt. Samozřejmě jsem v celé hře nepoužil zpomalení času, které hru neúnosně zjednodušuje. Důrazně, proto doporučuji nepoužívat ho, i když je to skvělá zábavná věc, hra je pak velice jednoduchou záležitostí.
Druhý datadisk, který je rozšířením původní hry FEAR z roku 2005, je nejslabším článkem série F.E.A.R. Prostředí není vystaveno ideálně s předešlou pečlivostí a uceleností, se kterou k nám přišla původní hra. To platí hlavně pro venkovní scény, které jsou uměle omezeny. Kancelářské prostory naopak jako vždy ve F.E.A.R.u sedí jako ulité, na druhou stranu si jich zas tak moc zde neužijete. Grafická stránka hry je dobrá, ale nikoli inovativní. Naštěstí alespoň můžete rozstřelit nějakou tu rouru, což dělá hru trochu zpracováním aktuální. Samozřejmě vzhledem k datu vzniku tohoto herního enginu nemá na poslední herní pecky, na druhou stranu si ho dnes můžete dovolit na maximální detaily i na celkem slabých PC.
Po vlažném začátku se postupujícím časem hra zlepšuje a houstne a dostává se do velmi solidní úrovně, kdy se od ní neodtrhnete. Kvalita je v úplném závěru znovu velmi proměnlivá, což snižuje výsledné hodnocení. Vzhledem na datadisk slušné hrací době, která je přibližně necelých 8 hodin, ale ne zcela dokonalému a aktuálnímu zpracování, by cena datadisku měla být poloviční, protože 600 korun je celkem hodně. 299 korun by byla odpovídající cena. Přesto, pokud se jako fanda hry FEAR rozhodnete ty peníze obětovat, nejspíše nebudete zklamáni.
(ukázka F.E.A.R. Perseus Mandate)
Do třetice všeho dobrého zde až tolik neplatí. Potřetí se vydáváme do prostředí hry FEAR, ale Perseus Mandate už není tím pravým propracovaným a dech beroucím FEARem, který jsme před dvěma lety procházeli. I tak si zaslouží slušných 70%. Tímto datadiskem se nejspíše s původním FEAR definitivně loučíme a možná již na konci tohoto roku se setkáme s neoficiálním pokračováním této akce s názvem Project Origin.
Pokud máte zájem přispět nebo přispívat pravidelně svou vlastní podobnou recenzí některé hry, ozvěte se prosím na email:
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
. Nechávám volný prostor, vlastní názor vítán.
|
skoda..tenhle datadisk fakt za moc nestoji...a na project origin se tesim jak malej...kam se na to hrabe crysis
Naprosta spokojenost!
