- ZÁPISNÍK Z CEST: Velká cesta po západu USA den za dnem
- 3 týdny a 8 tisíc kilometrů zážitků
Aktualizován na KOMPLETNÍ - 3 týdny a 8000 km za volantem a prohlídky úžasných přírodních i městských scenérií.
Protože z minula mě spousta lidí uháněla o pár řádků a fotek z jedné velmi zajímavé cesty, rozhodl jsem se, že ho pro letošní rok udělat tak nějak pro všechny. Takže doufám, že oceníte takovou malou vsuvku, mimo IT témata (na které mám dost času většinu roku) na našem webu.
EDIT: Protože jsem dostal neuvěřitelné množství ohlasů a žádostí o další informace z této cesty, rozhodl jsem se to dopracovat. Díky vytížení jsem se k tomu dostal až nyní. Každopádně dnes už tedy kompletní cesta až do konce! :)
)
(rád na cestách testuji zajímavé věci - letos jsem si vzal sebou BenQ GH800, což je překvapivě schopný a vybavený Ultrazoom za velmi přístupných 7 tisíc - samostatný uživateslký review bude brzy.)
Všechny fotografie se dají po kliknutí na zmenšený obrázek v textu zvětšit.
)
Před časem jsem absolvoval první dlouhou cestu po USA, a ačkoliv už jsem projel pěkný kus světa, tato poznávací cesta je bezkonkurenčně nejlepším zážitkem, na které uvidíte jedny z nejúžasnějších scenérií, které lze kde spatřit. Já si užiji tuhle cestu hned dvojnásob, protože se jezdí auty a tak si to nejen všechno odchodím, ale také odřídím. To není úplně pro každého a je to jednak velká zodpovědnost (za osádku auta) a také velmi vyčerpávající, takže boj s mikrospánkem je téměř na denním pořádku, jelikož přejezdy jsou často velmi dlouhé, je často velké vedro a do toho poměrně velké výšlapy v mnoha národních parcích a na odpočinek a spánek je jen omezeně času. Ovšem pokud rádi řídíte a neřídili jste po Americe pořádné SUV, jak ve velkém městě, tak v dlouhých pláních i na horských klikatých úzkých silničkách často bez svodidel(!), o hodně jste přišli. A nemyslete si, že pojede pořád jen rovně :).
)
Každopádně jsem se na cestu po západu USA vydal letos znovu a věřím (a doufám), že nikoliv naposledy.
- Co nás čeká?
21 dní na cestách, včetně příletu a odletu a něco přes 7000 ujetých kilometrů. Desítky zastávek na zajímavých přírodních, i jiných krásách na západě USA, včetně jedněch z nejlepších národních parků na světě. Malá mapička, abyste měly představu, co nás zhruba čeká, přičemž se můžou a budou průjezdy měnit v závislosti na vývoji situace, jelikož některé oblasti kam míříme, postihly aktuálně poměrně vážné problémy jako mohutné záplavy (Colorado) a požár (Yosemity), které samozřejmě ovlivňují možnosti průjezdů a návštěv některých plánovaných oblastí. Ale s tím se musí počítat – proto máme auta a můžeme reagovat na situaci dle potřeby.
Každopádně začínáme v Los Angeles a končíme v San Franciscu. Začátek a konec je tedy ve státu CALIFORNIA, který je ale velmi rozmanitý. Mimo něj navštívíme a projedeme státy NEVADA, ARIZONA, UTAH, COLORADO, WYOMING a IDAHO. Vypisovat, co vše navštívíme, tady teď nebudu, počkejte si na jednotlivé kapitolky …
- Čím pojedeme?
Upřímně pokud by to byl zájezd autobusem, řekl bych: „děkuji, nechci“. Ideální je půjčit si prostě vlastní auto (nebo auta v závislosti na tom kolik vás pojede) a mít volnost pohybu, zastávek atd. V půjčovnách si lze půjčit v podstatě cokoliv od mini auta, přes klasické kompakty, sedany, kabriolety (Camaro, Mustang) a MPV. Vyšší kategorií jsou pak klasická americká SUV. Ty mají výhody a nevýhody a asi se při větší počtu lidí (4 a více) budete rozhodovat mezi typickým MPV (např. Dodge Caravan) nebo SUV (často Chevrolet Tahoe nebo většího bráchu jménem Suburban a příbuzné modely od GMC atd., ve stejném provedení). Já osobně dávám přednost většímu SUV (v půjčovnách označené jako „premium SUV“) a konkrétně právě Suburmanu. Je to vysoká a velká 4x4 (ale odpojitelný náhon zadních kol) s dobrou výbavou. Vejde se do něj v pohodě 7 lidí a ještě je dost místa na velká zavazadla na dlouhou cestu, což do MPV prostě nenacpete. 5,3L benzínový 8válec (320 koní) a 6stupňový automat jsou ideální a jezdím s tím tady normálně v průměru kolem 13l na 100 km, přičemž nádrž má 120 litrů, takže to ujede dost. A protože v některých parcích se dá-musí jet i mimo silnici (a i ve městech občas musíte překonávat pořádné příkopy), nemusíte se bát, že s plně naloženým autem něco někde na spodku urvete, nebo se někde zaseknete. Nemluvě o rozhledu, který z toho auta je, zvlášť když kolem vás v běžném provozu jezdí často stejně velká, nebo i větší osobní(!) auta.
)
Samozřejmě jsou tu nevýhody. V první řadě je i na pouhé půjčení dražší než MPV (zhruba o třetinu). A pak na provoz, protože má naložené ke 4 tunám, žere minimálně o ty 3 litry více na 100 km než třeba Dodge Caravan s 3,6l V6 benzínem. Takže si spočítejte rozdíl na těch několika 1000 km, které ujedete. Mimochodem, v USA se uvádí spotřeba ve tvaru kolik mil ujedete na 1 galon, což se mi zdá šikovnější než naše x litrů na 100km. Nicméně v Americe nejste každý den a to SUV je prostě lepší volba, je širší, pohodlnější, větší, vyšší a překvapivě se i lépe řídí a pak je tu ten zvuk 8válce, kdy se jen otřesete při vzpomínce na naše k uzoufání nudné kubatury 1.2L až 1.6L skoro by se dalo říci bez duše.
)
No a pak stačí něco málo dolarů, kreditka a dobrý plán abyste neztráceli cenný čas hledáním, kam vlastně máte jet a co tam budete dělat (+rezervace v motelech bez kterých jste v mnoha oblastech nahraní) a můžete vyrazit :). Takže jedem …
- Přílet
Protože cestujete směrem na západ, tak jdete s časem. A pokud vyrazíte jako já ráno našeho času, do LA v USA dorazíte téhož dne, ale tam bude odpoledne. Samotný let záleží na tom, jak letíte. Možností je hromada, určitě to bude vždy minimálně s 1 přestupem, protože z Prahy přímo do LA prostě nic nelétá. Zajímavá volba je Praha – Amsterdam – LA (letecká společnost KM) nebo Praha – Paříž – LA (Air France) atd.
)
(USA z 10 000 metrů ...)
Po příletu do LA jsme si jeli vyzvednout auta a vzhůru do provozu a na první ubytování. Vzdálenosti a provoz jsou zde mnohonásobně větší než si i v Praze ve špičce umíte představit, takže než to všechno absolvujete, bude večer a to je tak akorát čas něco někde sezobnout a jít spát.
Zítra už to bude zajímavější …
- Den první – Los Angeles v kostce,
jedeme na hvězdy do Hollywoodu a Santa Monica
Když už jsme v tom Los Angeles, byla by škoda se v něm nezastavit. Přeci jen pár věcí stojí za vidění, když už jsme strávili těch asi 6000 mil v letadle.
)
Miluji ranní špičku v LA :). Nacpané mnohaproudé obchvaty atd. Pokud si myslíte, že raní špička v Praze je nějaká zácpa a hustý provoz, tak jste nic neviděli. Podjíždění i předjíždění, vše je dovoleno a i v tomto hustém provozu se pořád jede 70 mil v hodině. Naštěstí na obchvatech existují vyhrazené pruhy pro auta s 2 a více pasažéry, které bývají prázdné (Američani prostě jezdí sólo) a můžeme je tak využít. Začínáme v Čínské čtvrti (tam se dá i dobře najíst) a míříme pěšky do centra.
)
Známé UNION nádraží.
Radnice města (která budova to je, říkat určitě nemusím, je hodně známá. Nápověda: šplhala po ní jedna taková větší gorila).
)
Mrakodrapy (tipněte si, který je z nich nejvyšší - ano, je to ten uprostřed kulatý).
)
Koncertní hala Walta Disneyho. Další notoricky známá budova, která se objevuje často ve filmech.
)
Letos jsem se byl podívat i uvnitř, zajímavý design, samozřejmě účelný.
)
Potom zamíříme do Hollywoodu, kde nechybí samozřejmě obligátní fotografie nápisu na kopci, dá se k němu i dojet, ale je to na dlouho:
)
A samozřejmě nesmíme vynechat chodník slávy. Možná to některé překvapí, ale tenhle hlavní bulvár je poměrně krátký, jen pár set metrů. Táhne kolem slavného Čínského divadla (před ním je prostranství, kde slavné hvězdy tisknout své otisky a podpisy do betonu) a hned vedle je velký KINO sál, ve kterém se předávají Oskaři (po těch schodech se normálně můžete projít a vedle na sloupech jsou jména filmů, které v daném roce získaly nejvyšší ocenění)
)
Je čas se vydat na pláž do Santa Monica, tak proč to nevzít přes Beverly Hills (pohled na LA z výšky v Beverly Hills). Mimochodem, Beverly Hills 90210 neexistuje. Jinak samotná čtvrť je obrovská, hlavně co do rozlohy a stále se rozšiřuje, už právě na kopce kolem LA, což už je v podstatě pustina. Takže z centra LA k některým čtvrtím v Beverly Hills už jsou to desítky kilometrů a já bych tam bydlel tedy nechtěl.
)
(pohled na centrum a HollyWood z Beverly Hills)
Pláž na Santa Monica jejíž dominantou je slavné velké molo, kde končí neméně slavná silnice Route 66. Tato silnice, která zde začíná (nebo končí), vede až do Chicaga a měří 2347 mil (3774km). Také se po ní kousek projedeme (i když už to není nutné, protože dávno byly dokončeny dálnice). Ale dříve byla Route 66 hlavní spojnicí, jedinou silnicí, která spojovala západ s východem USA.
)
Stihli jsme akorát západ slunce nad Pacifikem. Před pár měsíci jsem si prohlížel vlastně stejný oceán z druhé strany (východ TAIWANu), teď to mám tedy i z té Americké strany. V obou případech je mokrý až na dno :). Koupat se dá, ale je celkem studený.
)
No a je na čase si jít zase lehnout, protože zítra už vyrážíme směr Las Vegas, do Mohavské pouště.
- Den druhý – Joshuha Tree, poušť Mojave,
Hooverova přehrada a viva Las Vegas
Dost bylo Los Angeles, po kterém jsme najeli první stovku kilometrů, nyní je čas vyrazit na skutečnou cestu.
)
Samozřejmě nejdeme do Las Vegas přímo, to by byla nuda, ale jedeme přes první národní park, který je už v hlouby Californie, kde začíná poušť Mojave.
)
Joshua Tree je parádní pouštní krajina. Letos nám přeje počasí, je po deštích, takže není až takové vedro. Teplota ve stínu je lehce na 30°C (bývá tu obvykle více).
)
Takže i vycházka po té pouštní krajině je letos fajn a narážíme i na vodu. Jak jsme se později dozvěděli, před pár dny tu byly obrovské deště, které zde nikdo nepamatuje a způsobily i lokální záplavy. Ostatně několikrát oceňujeme svá vyšší SUV, když musíme přejíždět vyschlá koryta a značné nánosy naplaveni na silnicích.
)
Pak už zamíříme hlouběji do pouště a záměrně se držíme mimo dálnice, což znamená, že jedeme v podstatě osamoceni pustinou. Nicméně scenérie jsou fantastické a osobně, i když je to dlouhý přejezd, mám tuto část cesty hrozně rád. Teplota venku brzy začne stoupat ke 40°C a dojíždíme na onu slavnou silnici Road 66. Dnes už je to skutečně hlavně výletní cesta, a pořád populární. Jak říkám, krajina kolem stojí za to.
)
Cestou do Las Vegas se ještě zastavíme na přehradě Hoover Dam. Dobře známá hráčům například z Fallout New Vegas. Mimochodem, Mojave poušť okolo vypadá skoro jako ve hře, tedy výborně a nechybí ani sluneční elektrárna atomová střelnice a letecká vojenská základna atd. :). Samozřejmě ve skutečnosti jsou všechny ty lokace dále od sebe. Bohužel letos jsme to i proto, že na podzim se stmívá dříve, nestihli za světla. Ale mám fotky z minula :). Dříve se jezdilo přes přehradu běžně, dnes už ne, nad přehradou se tyčí obří dálniční most. Pokud se vám zdá v jezeře málo vody, tak to není jen zdálo. Naposledy bylo jezero plné někdy kolem roku 1980. Dnes je spotřeba vody značná a prostě ho vypili v Las Vegas a okolí.
)
Do Las Vegas, pak asi po více než 600 km jízdy, dorážíme už za tmy. A dokonce prší (což znamená hodně vody a naplnění obřích koryt, které znáte z filmů). Nevadí. Přes tu záři se Las Vegas nedá minout a v noci nevypadá alespoň tak odporně.
)
Upřímně se přiznám, že nemám Las Vegas rád. Není to ani pravé americké město, je to taková kýčovitá díra pro zoufalce uprostřed pouště :). Takže večerní výlet po LV si rád odpustím. Přesto je pro spoustu lidí Las Vegas vysněným cílem a koná se zde i CES veletrh. Naštěstí už zase ráno vyrážíme dál a Las Vegas (Nevada) necháme za sebou a podíváme se na další pořádnou přírodní scenérii.
- Den třetí - národní park ZION a dál do vnitrozemí
Třetí den vyjíždíme ráno z Las Vegas (Nevada), které je ve dne ošklivější než v noci, a míříme do států Utah a Arizona.
)
Cesta nabízí úžasné přírodní scenérie, takže se mimo řízení snažím sem tam i něco vyfotit. Kromě ohromných plání a zdánlivě nekonečně dlouhých rovných silnic, nás čekají první klikatější kaňony a točité průjezdy atd. ale to až ke konci dne.
)
Nyní zamíříme do národního parku ZION, což je vlastně takový jeden velký kaňon s mnoha vysokými skalami a vrcholky kolem, na které se lze dostat. Je to tedy první opravdu velká procházka, což při těch porcích kilometrů za volantem je pořádný tělocvik.
)
Nicméně výhledy stojí zato. ZION park patří rozhodně k nejlepším a nejzajímavějším scenériím.
)
Strávíme zde několik hodin a poté zamíříme úžasnou klikatou cestou přes ZION park vzhůru do skal.
)
Zde kromě pořádného zážitku za volantem, čekají další skvělé výhledy a jeden větší výšlap na vyhlídku, která stojí rozhodně za to:
)
Parádní klikatá cesta pokračuje dále a krajina se jakoby lusknutí prstů rapidně změní ze skal a písku na v podstatě zalesněné pastviny. Dalších několik stovek kilometrů za námi a příští den vyrážíme směr Bryce Canyon Park, který je podle mnohých vůbec tím nejkrásnějším na naší cestě.
- Den čtvrtý – Bryce Canyon Park a cesta k Velkému Kaňonu
Hned ráno vyjíždíme na cestu a míříme do Bryce Canyon, což je podle mnohých nejhezčí přírodní park nejen v USA.
)
Jak to jen popsat, no představte si Prachovské skály, vynásobte to 10x přírodní parádou a minimálně 100x velikostí no a výsledek je takovýhle:
)
Úžasné scenérie s ohromným výhledem do stovky kilometrů vzdálené oblasti.
)
Samozřejmě nechybí náročná turistika dolu do kaňonů, kde to nabízí další zajímavé pohledy.
)
Pak se opět vyšplháme nahoru a zamíříme na dlouhý přejezd k jedné ze světově nejznámější přírodní scenérii, k velkému Kaňonu.
)
To se bavíme o dalších stovkách kilometrů řízení, kdy krajina často nabízí zajímavé pohledy. Zatavujeme se u Glenn Dam, kde mají aktuálně dostaveníčko i pěkně udělané Corvetty. Takže jsem si vedle ní zaparkoval :).
)
Výhledy na krajinu kolem Glenn Dam jsou fantastické. Stovky kilometrů prostorů kolem vás.
)
Není divu, že k fantastickému Grand Canyon dorážíme navečer až těsně před západem slunce, což je ale právě to, co chceme. A výhled i západ slunce stojí rozhodně za to. Po 20 minutách se celá scenérie noří do tmy a s tmou přichází i značný pokles teploty.
)
Za tmy pak dorážíme do omezených ubytovacích kapacit, které jsou těsně u Grand Canyon vybudovány a pokud neseženete ubytování zde, připravte se na mnoho desítek mil dlouhou cestu k jinému možnému ubytování. Samotný kaňon si slezeme až ráno ;).
- Den pátý – Grand Canyon a Monument Valley
- nejdříve díra a pak skály :)
Jedny z nejzajímavějších výhledů nás čekají pátý den. Hned ráno zamíříme na „procházku“ ke Grand Canyon.
)
Možností jak ho poznat máte hromadu. Dá se i letět malým letadlem nebo helikoptérou (osobně doporučuji letadlo), ale já se rozhodl pro „malou“ procházku dolů ke dnu Grand Canyonu. Je sice reálné ho slézt ty 3 míle do prvního tábora dolů, ale ne při našem omezeném času zde. Takže slezeme sotva míli, protože i to je slušná podívaná a hlavně slušná makačka se vyšplhat zpět – mnozí vtipně zapomínají, že zatímco dolů jim to sice trvá hodinu, nahoru už se za stejnou hodinu vyškrábe málokdo.
)
Poté, co to prošmejdíme dole, se projdeme nahoře po okraji a udělám si pár foteček, protože výhled je to parádní. Samozřejmě není to pro každého. Žádné zábradlí a od vám stovky metrů prostoru, do toho ostrý nárazový vítr, takže usadit se na útesu nad Grand Canyon je skutečně jen na vlastní nebezpečí.
)
U Grand Canyon by se dalo strávit mnoho dní, nejdelší trasa má přes stovky kilometrů a dá se dokonce samotný Canyon dnes spodem přejít z jedné strany na druhou, ale na to zde prostě nemáme čas. Dnes mě opět ale dnes čeká velmi náročný a dlouhý přejezd z Arizony do Utahu. Hodně mil přes zajímavou (leč vlastně pouštní) krajinu územím indiánů Navahoo. Naštěstí dnes už bez obav z přepadu :).
)
A kam, že to jedeme? K další parádní a známé přírodní scenérii, kterou znáte z mnoha westernů, ale i reklam:
)
Bohužel letos nám nevyšlo počasí a brzy se navíc setmělo (na podzim to jde prostě rychle), takže jsme dorazili už po západu slunce. Nicméně dobré foto mám i z minula :). Zde je mimochodem možné a žádoucí využít možností SUV a projet se off-road. Jezdit tady po různých trasách můžete i několik dní a všechny stojí za to. Jsou různě náročné a na některé si nemůžete dovolit vyjet ani s našimi nízkými SUV.
)
Temnou nocí se jinak vydáváme k dalšímu ubytování a dorážíme v noci. Malé městečko uprostřed pouště je ale parádní a nabízí se úžasný pohled na noční oblohu. Ráno už opět vyrazíme na cestu …
- Den šestý – do země kaňonů
Ráno už jsme opět na cestě. Musí říci, že tento den je pro mě jedním z nejoblíbenějších. Hlavně za volantem, protože dnes nás čekají nádherné klikaté silničky, ostré serpentiny ve stoupání a hodně zajímavého off-road jezdění.
)
No a pak je tu krajina, kdy dnes uvidíme hned několik fantastických vyhlídek na velmi různorodé scenérie. První nás čeká už kousek za naším nočním ubytováním.
)
A pak pokračujeme cestou k pořádnému stoupání.
)
Výhledy ale stojí za to:
)
Na vrcholu plošiny na nás čeká zase úplně jiná krajina, kterou zamíříme do národního parku Canyon Lands.
Opět jeden z horkých kandidátů na nejkrásnější přírodní park, který toho nabízí opravdu hodně.
)
Už příjezd k němu je spektakulární. Uvnitř parku se pak můžete vydovádět na dlouhých skutečně hard-core offroad trasách. Nicméně naše SUV zvládnou jen ty méně náročné, ale i ta naše je parádní.
)
Na konci nás čeká další pořádný několikamílový výšlap zajímavou krajinou. A pak cesta zpět a opět onou parádní krajinou. Je to taková procházka, letos není ani takové vedro, takže těch pár kilometrů je letos fajn.
)
To už se ale pomalu blížíme k naší poslední více méně skalnaté-pouštní procházce, která nás bude čekat následující den. Pak už zamíříme na sever do skalistých hor.
)
Aktuálně za uplynulých 6 dní za sebou máme zhruba třetinu délky celé cesty, konkrétně něco kolem 2500 kilometrů a hodně dalších kilometrů v nohách po výšlapech!
- Den sedmý – Vzhůru k obloukům a pak vysoko do hor
Dnes se pomalu prozatím loučíme s Utahem a zamíříme do hor státu Colorado. Nicméně před tím nás čeká ještě jedna zastávka. Hned ráno zamíříme do Arches:
)
Opět velmi známá lokalita a národní park. V něm je největší koncentrace přírodních oblouků na světě, ve všech stádiích, včetně dvou vůbec největších a nejznámějších.
)
Protože jsme vlastně stále v pouštní oblasti, je pořádné vedro. Čas nás ale tlačí, protože do večera musíme vystoupat do výšky 3600m do skalistých hor, ve vzdálenosti téměř 300 mil.
)
Zatímco ten velký oblouk je poměrně blízko parkoviště, na ten nejhezčí dvojitý si musíte vyšlápnout i vyšplhat téměř 4km daleko.
)
Ale pohled je to fantastický. Po stezce pro kamzíky to v tom vedru ale už musíme opět otočit zpět.
)
Čeká nás totiž ještě jeden výšlap:
)
K možná nejznámějšímu oblouku na světě, který je ale jak na potvoru umístěn skoro 2 km od parkoviště, a ještě se k němu jde po značné stoupání po holé skále, takže ve stínu je sice 30°C, ale na sluníčku je mnohem více. Tenhle kopec vyloženě nenávidím a to není zdaleka z nejdelších nebo nejobtížnějších, ale prostě si tam celou dobu připadáte jak vajíčko na pánvičce.
)
Ale ta radost, když se konečně dostanete nahoru k tomu oblouku. Parádní, a když máte štěstí, focení proběhne rychle. Když ne, čekáte, až se tam vyfotí banda Japonských turistů. To už je ale nejvyšší čas "seběhnout" dolů a vydat se na cestu. Takže po náročné procházce sedám za volant a čeká mě velmi dlouhý přejezd.
)
Opouštíme poušť a míříme dál do státu Colorado a pohoří Rocky Mountains, kolem známých horských středisek, která už se v této době pomalu chystají na sezónu. To se samozřejmě výrazně změní podnebí i krajina. Do večera vyšplháme až do výšky 3600m nad mořem a čeká nás nocleh v horské středisku. Letos zatím není sníh, ale už brzy dorazí. V noci už zde mrzne, což je proti 30°C, které byly na začátku našeho dne dole v UTAHU, na které jsme byli v první části výletu zvyklí, pořádný šok. Hlavně když dole v těch 30°C nalezete do auta v šortkách a večer vystoupíte u motelu do skoro 0°C :). Zítra nás čeká pravá vysokohorská turistika ...
- Den osmý – Vzhůru na 4tisícovky a do Aspenu
Letos jsme museli upravit program, protože v Coloradu aktuálně zuřily obří záplavy, které zničily řadu dálnic a mostů, takže do Národního parku a na naši obvyklou trasu se nedostaneme. Nevadí, Rocky Mountains jsou obrovské a je kam jet.
)
Dokonce jsme možná letos našli i lepší výlet než obvykle. Rozhodli jsme se vyjet si do světoznámého luxusního střediska Aspen, do kterého se od nás jede přes horské průsmyky a opravdu fantastickou horskou scenérii.
)
Klikatá silnička se pěkně vlní a neustále stoupáme. Nakonec se v průsmyku Independence dostaneme až do výšky 3800 metrů nad mořem. Krátká procházka ihned prozradí, v jaké výšce se nacházíme :) - ostatně řidší vzduch netrápí jen nás, ale i naše auta, která trápíme ve strmých stoupáních.
)
Počasí nám přeje a kousek nad námi už je vrchol, který má přes 4 tisíce metrů a vážně přemýšlím, že bych si na ně "vyběhl". Bohužel času není na zbyt a v tomto prostředí by ten 300m výšlap trval minimálně hodinu tam a hodinu zpět.
)
Takže pokračujeme dále. Přes průsmyk vede dlouhé klikaté a úzké klesání k Aspenu. Samotný Aspen je výstavní malé horské město, kterých v USA zase tolik není.
)
Nicméně zajímavá jsou i maloměsta okolo.
)
Blíží se čas návratu zpět do našeho výchozího bodu. Zítra totiž zamíříme do Denveru.
- Den devátý – Buffalo Bill, mílové město a cesta prérií
Čeká nás sjezd z hor dolů k městu Denver. Ještě před tím ale musíme udělat zastávku.
)
(pohled na Denver, Colorado)
Těsně před Denverem leží vyhlídka na samotné město a také místo posledního odpočinku jednoho z nejslavnějších Američanů a představitele „divokého“ západu. Buffalo Bill alias William F. Cody.
Pak už zamíříme dolů, do DENVERU, kterému se říká mílové město, protože leží přesně ve výšce 1600 metrů nad mořem.
)
Ve městě se podíváme do místního Capitolu, což je hlavní správní budova státu Colorado a obdoba hlavního Capitolu v DC.
Samozřejmě si skočíme i do pěkného centra Denveru. Mimochodem, zatímco v našich parcích máme problémy s holuby, ve zdejších parcích mají pěkně vyžrané (a drzé) veverky.
.jpg'))
Pomalu je ale na čase se rozloučit nejen s Denverem, ale také se státem COLORADO, protože se chystáme přejet celý stát Wyoming směrem na sever do úžasného YellowStone. A to se bavíme o cestě dlouhé skoro 600 mil. Takže je na čase vyrazit na první část této dlouhé cesty.
Po v podstatě stále rovné dálnici ujedeme prvních 300 mil, se zastávkou v hlavním městě Cheyenne a prohlídkou místního mini-Capitolu. Tam nás opět překvapí otevřenost pro veřejnost, kdy i dveře do kanceláře Guvernéra jsou doslovně otevřeny veřejnosti - proč to nemáme v ČR? To by se naši politici jinak chovali!
)
No a nesmí chybět zastávka u místní legendy, vzácného místního zvířete, které se jmenuje Jackalope :).
)
Zítra nás čeká další dlouhý přejezd přes Wyoming a návštěva zajímavého města Cody …
- Den desátý – zbraně kam se podíváš a cesta k bráně YellowStone
Další den pokračujeme ohromnými prériemi Wyomingu. Mimochodem, přejíždíme skoro celý stát, který má rozlohu 254 tisíc kilometrů čtverečních, který obývá jen 600 tisíc lidí. Pro srovnání, celé ČR s 10ti miliony obyvatel má jen 79 tisíc kilometrů čtverečních! Prostě kdo to nevidě, nepochopí.
)
V průběhu cesty tak jedeme skoro 500 mil přes jediný okres tohoto státu, jehož okresní město má 1 (slovy jeden) obydlený dům! Musím říci, že právě tato oblast dá nejlepší představu o tom, jak pro našince nepředstavitelně obrovská je USA země. A hlavně, proč se říká, že USA je země neomezených možností.
)
Každopádně pokračujeme napříč Wyomingem až k bráně do nejstaršího národního parku na světě, YellowStone. Nejdříve se ovšem na noc zastavíme ve městě CODY, což je město, ve kterém dlouho žil Buffalo Bill.
)
)
Je zde umístěno parádní muzeum, které se jednak věnuje Buffalo Billovi, ale také přírodě, umění a hlavně je zde umístěna jedna z největších sbírek palných zbraní na světě.
)
)
Ta nás některé samozřejmě zajímá nejvíce. Zbraně jsou tématicky rozdělené od 16.století až po moderní zbraně. Dále je zde vystaveno obrovské množství návrhů a zbraní od nejznámějších konstruktérů. Je zde celá řada speciálních modelů včetně unikátů.
)
)
Nechybí ani některé české zbraně. Sbírka slouží i ke studijním účelům. Soustředěna je hlavně na americké zbraně, kterých obsahuje nejvíce na světě. Kromě zbraní jsou zde i další expozice, velká část patří přírodovědeckému muzeu, další pak indiánům a americkému umění.
)
)
Než to všechno prolezeme, je večer a jdeme spát.
)
Mimochodem, proti pouštním státům, kde teplota ani v noci většinou nespadla pod 20°C, zde už v noci mrzne. Druhý den už zamíříme přes Montanu přímo do národního parku YellowStone.
- Den jedenáctý – Vzhůru do kráteru supervulkánu v YellowStone
Ráno už míříme klikatými horskými silničkami s úžasnými výhledy do nejstaršího národního parku na světě – YellowStone.
)
Obrovské území, jehož velká část je vulkanicky plně aktivní oblastí a pod povrchem je vlastně jeden z největších supervulkánů na světě.
)
Nahromaděné magma je pouze asi 5km pod povrchem, což znamená ohromné množství gejzírů, vroucích jezírek a dalších podobných záležitostí. V parku také žije spousta zvěře, včetně již poměrně velkých obnovených stád Bizonů.
)
V parku je celá řada vycházkových tras, které probíhají aktivními oblastmi s řadou aktivních gejzírů, vřídel, výdechů atd.
)
Samozřejmě šlapat mimo trasy se nedoporučuje a koupání v bublajících jezírkách už vůbec ne :).
)
Park je ohromný, takže se nelze divit, že za jeden den se dá stihnout jen malá část. Nicméně nevynecháme kaskádu vodopádů, kdy skála vedle nich dala celému parku jméno.
)
Takže zamíříme na noc do státu Montana, kousek od vstupu do YellowStone.
)
Zítra nás čeká největší atrakce tohoto parku, což je velký pravidelný gejzír.
- Den dvanáctý – Gejzíry, jezírka, dravá zvěř a Teton
Hned ráno zamíříme zpět do YellowStone a k dalším jeho atrakcím.
)
Hned zkraje nás vítají první Bizoni, bohužel všude je plno mlhy a páry, takže stáda, která jsou obvykle ve větší vzdálenosti od silnice u řeky, nejsou nyní vidět. Ale jindy se dají Bizoni běžně potkat i na silnici.
)
)
Chybět ani nemůžou další procházky kolem aktivních gejzírků a jezírek. Je to jako v pekelné kushyni, všude pach síry atd.
)
Nechybí ani další fauna, tentokrát velcí Krkavci. Mám podezření, že jeden z těch krkavců na mě vyloženě čeká, protože minule byl na úplně stejném místě a stejně překážel za autem, takže jsem nemohl vyjet. Ale jsou to krasavci. Občas je potkám jak sedí nad parkovištěm na stromě a řvou na turisty :).
)
Největší atrakcí parku je ale obří přírodní gejzír Old FaithFul, který tryská v pravidelných intervalech zhruba 60-70 minut. Obyčejně stihneme první erupci a než se pak projdeme po okolních jezírkách, stihneme i druhé tryskání. Mimochodem, pokud se chcete v klidu najíst a něco si nakoupit, běžte tam těsně před tím, než gejzír začne prskat, po tom se tam všude nahrnou obrovské davy a je to dosti nepříjemné.
)
To už se ale pomalu chystáme opustit YellowStone. Nicméně čeká nás další přejezd plný fantastických výhledů a zastávek. Nesmíme ale vynechat výhled na jeho obří jezero a ještě několik dalších jezírek.
)
)
)
)
Těsně za branou YellowStone se nachází další přírodní národní park Teton, jehož ostré štíty s výškou přes 4 tisíce metrů jsou parádní podívanou.
)
To už se naše cesta na „severu“ pomalu chýlí ke konci. Ještě přenocujeme ve Wyomingu, ale ráno už zamíříme zpět na jih přes Idaho do Utahu a slavného Salt Lake City, kde už otočíme na tachometru 5000 ujetých kilometrů.
- Den třináctý – Zpět na jih do Salt Lake City a popíchnout Mormony
Další den nás čeká dlouhý přejezd přes Idaho do Utahu s cílem ve městě Salt Lake City, což je centrum Mormonské církevní sekty.
)
Cesta vede přes hory pěknými průjezdy, až se dostaneme k dlouhé dálnici.
)
Město Salt Lake City, kam se dostaneme po téměř 200 mílích je však parádní. Na jeho vršku stojí výstavní Capitol.
)
Uvnitř jsem letos našel zajímavou výstavku:
)
Samotné město je také parádní. Nato, že se opět nacházíme vlastně uprostřed pouště, je všude zeleně a vody dost. Mormoni se tu o to pěkně starají a ve svém centru dole ve městě s výstavními církevními i světskými budovami lákají další ovečky do své církve.
)
Mladá děvčata nahánějí potencionální ovečky do center. Nejprve zavedou přátelský rozhovor, který následně stočí na jejich víru a už to jede – něco jako Jehovisti, ale ač o něco slušnější, o to vytrvalejší a v propracovanějším a mohutnějším měřítku. Já se do Salt Lake City jezdím vyloženě bavit. Minule to byl téměř dvouhodinový rozhovor s těmito naháněčkami, kdy jsem je opakovaně dostával do úzkých. Je škoda, že většinou poměrně mladá a možná perspektivní děvčata mají ty mozečky tak vymyté, až se tomu nechce věřit. Ale pro „tradiční“ pojetí manželky-služtičky, jsou asi vychovány dobře – takže pokud máte zájem, víte kam i zajet.
Letos jsem vyzkoušel Mormonskou toleranci a smysl pro humor se zajímavým tričkem, které nebylo nijak mířeno proti nim :). Normálně jsem se promenádoval před centrem (nikoliv v kostele apod.). Chvíli mi to procházelo, pak přiběhla ochranka, že takhle by to nešlo. Tričko si mám prý otočit naruby, nebo odejít. Svoboda vyjádření, to se u nich nepěstuje. Vtipné bylo sledovat reakce dívek naháněček, které tam chodí v hojném počtu. Některé se smály a zdravili, jiné zaskočeně utíkali (ty mě pravděpodobně naprášili podle toho, co říkala ochranka). Nicméně bohužel nebyl čas vyzkoušet něco dalšího a letošní dobírání si Mormonských sektářů bylo nutné odročit na příště, protože byl čas jet dál.
)
(už jsme zase v pouštní oblasti, takže podobné výhledy nás zase čekají až za pár dní ... )
Je škoda, těch sektářských prvků, některé věci se na jejich společenství dají ocenit, jako pracovitost apod. ale jiné nelze než odsoudit. Mimochodem mají vše i v češtině, což samozřejmě okamžitě bylo naší skupině nabízeno :). Salt Lake City naštěstí nejsou jen oni. Město je to jinak parádní, nás ale zajímá hlavně jeho okolí, protože blízko se nachází slavná Bonnevillská dráha. Na tu se ale vypravíme až zítra.
- Den čtrnáctý – 1000 km za volantem … od SaltLake za Reno
Tento den jsme absolvovali nejdelší přejezd. Bezmála 1000 kilometrů ze Salt Lake City v UTAHU do přes téměř celou Nevadu až do jejího hlavního města Carson City. Cesta to je dlouhá a většinou po dálnici.
)
Mě ale celkem baví. Něco přes 100 mil od Salt Lake City totiž leží slavná Bonnevillská rychlostní dráha na solném jezeře, kde byl před lety zajet stále platný rychlostní pozemní rekord. A jezdí se tam stále.
)
Bohužel podmínky nám nepřály, jelikož solná pláň byla poměrně mokrá, takže se to trochu bořilo a nebylo to ono. Navíc s našimi auty Chevrolet Suburban (etc.), jsme měli předem jasný výsledek, jelikož mají elektronicky omezenu maximální rychlost na zhruba 96 mil za hodinu (154 km/h).
)
Takže jsme pokračovali dál a dál, až do téměř 500 mil od Salt Lake City vzdáleného města Reno. To je upřímně pěkná díra, takové hodně chudé Las Vegas a dále dosti upadá. Nicméně pohled shora na něj je opravdu pěkný.
)
Kousek za ním navíc v kopcích leží autentické městečko z dob zlaté (zde ale vlastně stříbrné) horečky. Samozřejmě v původních starších domech se prodávají už jiné věci, ale spousta artefaktů a dalších věcí je původních.
)
Naši téměř tisíc kilometrů dlouhou cestu zakončujeme na noc v Carson City, což je hlavní město státu NEVADA. Další den zamíříme do nádherného národního parku Yosemmitte. Tím se už vracíme na území státu California, kde za pár dní naši cestu ukončíme. Aktuálně máme již za sebou přes 6300 kilometrů.
- Den patnáctý – k vrcholu cesty přes Tahoe a Mono Lake
až k průsmyku Yosemite
Ačkoliv se naše velká cesta blíží pomalu ke konci, v dalších dnech nás čeká podle mě to nejlepší vůbec. Jak z pohledu řidiče, tak z pohledu návštěvníka je pro mě cesta do Yosemite tím nejlepším vůbec.
)
V Nevadě se ještě podíváme na parádní horské jezero Tahoe, které díky větrům připomíná svými vlnami moře.
)
Pak už se vydáme směrem do Californie, kde nás jako první čeká zastávka u jezera Mono Lake.
)
To je unikátní z mnoha důvodů. Parádní je i terénní cesta k němu, kdy nelze vynechat zastávku na úbočí velmi mladých sopek. Kolem nich se totiž válí hromady Obsidiánu, který si samozřejmě nasbírám. Oficiálně by se neměl vyvážet ze země, nakonec jsem ho dotáhl 2,5kg a pěkné velké kousky, a je to mými známým ceněný suvenýr.
)
Jezero Mono Lake je zajímavé tím, že díky poklesu hladiny je možné nalézt útvary, které se tvoří jen pod vodní hladinou, a normálně se k nim musíte jinde potápět. Tady se můžete suchou nohou mezi nimi projít. Připomínají tak trochu scénu z jiné planety.
)
To už ale začínáme opět stoupat do pohoří k národnímu parku Yosemite. Do něj vstupujeme ve výšce 3700 metrů nad mořem, přičemž kolem nás už se povaluje první letošní sníh. Zatímco dole u jezera bylo k 27°C, zde nahoře už je teplota kolem 8°C.
)
Výhledy jsou ale fantastické. I samotná cesta parkem po klikatých horských silničkách se značnými převýšeními je zábavná. A to nás ty nejlepší výhledy teprve čekají. K večeru sjíždíme pod Yosemity do výšky pouhých 300 metrů nad mořem. Hodně zatáček, hodně dlouhé a klikaté, a pasažéři ani nedutají, jako na horské dráze :). Dnes jsme tedy překonali převýšení 2600 metrů. Zítra nás čeká hlavní atrakce úžasných Yosemittů - parádní údolí a obří Sekvoje! Ale také hodně dlouhých úzkých a klikatých stupání, klesání a přejezdů se značným převýšením.
- Den šestnáctý – Nepřekonatelné výhledy a cesty v Yosemite
Dnes nás čekají fantastické přírodní scenérie národního parku Yosemite. Ale opět si musíme vyjet pěkně vysoko, neustále stoupající klikatou horskou silničkou, na které ale musíme ocenit vynikající náklony zatáček.
)
Všechno se dá jet naštěstí pěkně svižně, i když musíte dávat pozor, protože silička je to úzká, těsně po srázu a svodidla tu nejsou.
)
O to lepší jsou ale výhledy, kterých je zde hned několik a všechny patří k tomu nejlepšímu, co vůbec na světě můžete kde vidět.
)
Ohromující scenérie ledovcového údolí, které se táhne do obrovské vzdálenosti i hloubky. Nic podobného jinde na světě není k vidění. Pro mě osobně asi nejkrásnější a nejpůsobivější scenérie z celého zájezdu.
)
Sebelepší fotografie bohužel nedokáží vykreslit ty obrovské rozměry celé scenérie! Jste na hraně kaňonu a pod vámi je 1km sráz dolů na dno údolí, kam se potom vydáme. Bohužel na podzim se mě osobně zdají Yosemity trochu chudší. Vodopády jsou skoro bez vody.
)
Ale má to i výhodu. Na jaře je výstup kolem vodopádu adrenalinová záležitost, suchou nohou to nejde. Šplháte po skále, úzkých přírodních schodech, které jsou mokré, studená vodní tříšť všude kolem, proti vám navíc lezou lidi dolů, prostě adrenalin :). Na podzim je to bez té vody, tedy o dost klidnější a bezpečnější.
)
Ty rozměry těch skal a krajiny se skutečně špatně zachycují. Ale pro představu, dvě fotografie. Tohle je jedna z nejznámějších horolezeckých skal na světě. Má skoro kilometr na výšku a stojím přímo pod ní. Ta, kde ukazuje šipka jsou horolezci:
)
A teď s maximálním zoomem mého 36x ultraZoom fotoaparátu:
)
Bez dalekohledu nebo ultrazoomu ty lidi nejsou ani vidět. Tak obří ta skála a vše okolo je. A k takovým skalám patří i obrovské stromy. Na úpatí skalistých hor rostou největší stromy a živé organismy světa. Sekvoje Obrovské.
Gigantické stromy a jeden z největších a pravděpodobně nejstarší živá věc na světě (přes 3000 let!) má tenhle GRIZZLY GIANT:
)
Všude okolo rostou naprosto běžně opravdu obrovské stromy, Borovice a Jalovce, které snadno předčí největší stromy, které rostou u nás. Ale i ty jsou vedle těch sekvojí prostě mrňavé.
(protože se to špatně popisuje, tak jsem to pro vás natočil ... doporučuji 1080p kvalitu ;) )
A to nás zítra čekají ještě další. To už si ale na noc sjíždíme z hor opět téměř do 0m/nm, takže opět příjemné teplo i večer. Zítra se ale do hor vrátíme ...
- Den sedmnáctý - Mezi giganty, medvědy
a dlouhá cesta do San Francisca
Naše dlouhé putování se pomalu chýlí ke konci. Dnes nás čeká poslední, ale opravdu dlouhý přejezd do našeho cíle v San Francisku. To je ale ještě stovky a stovky mil daleko. Před tím se ještě jednou vrátíme do hor a to rovnou do Háje Gigantů.
)
(začínáme sotva pár metrů na mořem, pěkně zůrodněná poušť - pěstují citrusy)
Příjezd k nim je opět parádním zážitkem. Nádherně klikatá, úzká silnice s klopenými zatáčkami, na jejímž konci se najednou ocitnete hned vedle stromových gigantů.
)
(po pár desítkách mil už zase překračujeme 2500 metrů nad mořem)
Cesta k tomu vůbec největšímu nás ale ještě čeká. Takže další stoupání do 2500 metrů nad mořem. Cestou musíme počkat, protože honáci ženou před zimou dolů stáda krav.
)
No a nahoře nás čeká hned u parkoviště medvědí rodinka (Černý medvěd) . Máma se dvěma medvíďaty, takže máme příležitost si tyto divoké medvědy vyfotit opravdu z blízka. A tím myslím opravdu z blízka:
)
)
Samozřejmě se to nesmí a někteří to přehnali a v jednu chvíli už se máma medvědice rozeběhla. Takže následoval rychlý úprk. Jinak ale platí, že když si jich nebudete všímat, nebudou si všímat oni vás. Stejně se ale mějte na pozoru. To už nás čeká cesta k tomuhle:
)
Největší strom a živý organismus na světě .... General Sherman. 11 metrů v průměru, 31metrů obvodu, kolem 90m na výšku (nejvyšší zdaleka není), ale hmotnost má 1300 tun! Jen jeho větve mají velikost a průměr největších stromů, které u nás můžete vidět ;).
)
Následují nejen procházky, ale i průjezdy autem kolem dalších sekvojových velikánů. A nemůže chybět ani zastávka u jednoho padlého, ve kterém je průjezd pro auta:
)
To už se naše horská etapa chýlí ke konci. Ještě než se vydáme na hooodně dlouhý a klikatý sjezd k moři, ještě nás čeká výšlap na vyhlídku.
)
Zkusil jsem i panoramatickou fotografii:
)
Pak už ale míříme na mnoho stovek mil dlouhý přejezd, do našeho cílového města. To už si to valíme pěkně v hustém provozu po dálnici, předpisovými 75mph.
)
Do San Franciska přijíždíme až za noci, a jedem už po novém mostě, který má na sobě snad 10 proudou dálnici. Pokud si myslíte, že všude v USA mají rádi velká auta, tedy jako naše SUV, tak San Francisco je jedna velká výjimka. Tahle auta jsou do tohoto města jednoduše moc velká a opravdu to není sranda se sem s nimi vejít, hlavně zaparkovat a nepobořit motel.
Zítra se vydáme do ulic tohoto fantastického města ...
- Den osmnáctý - neuvěřitelný jasný a slunný den v San Francisku
a pod Zlatou bránu.
San Francisco je město u moře. Klima je tu většinou takové, že je minimálně z jedné strany mlha. Nás i místní ale překvapily dva dny, které přinesly absolutně nevídané jasné počasí bez mlh.
)
Takže jsem využil situace a vydali jsme se na nahoru nad SF a pořídil pár fotografií.
)
Na těch je vidět všechno. Centrum, Alkatraz i Golden Bridge. A všude jasno.
)
Přes SF se pak vydáme na Ostrov pokladů, kde si to všechno vyfotíme ještě z druhé strany.
)
A pak dalších pár zastávek.
)
Vynechat nemůžeme ani slavnou klikatou ulici, kde jsou davy turistů. S pobavením (a zděšením) sledují, jak se tam s těmi obrovskými auty a kvílejícími gumami snažíme to rychle sjet. A to u toho ještě stačím fotit :).
)
Pak už zamíříme k jedné z nejznámějších staveb světa. Známému Golden Gate Bridge.
)
Nesmí ale chybět ani projížďka tramvají, které jsou taženy lany z hlavní strojovny. Mě osobně baví hlavně viset zvenčí :). To by se u nás asi moc nesmělo.
)
Návštěva (a hlavně oběd) v Čínské čtvrti je nutností.
)
A pak nás na večer čeká plavba k mostu a Alkatrazu na menší lodi. Obyčejně to pořádně fouká (moře je zde hodně studené), ale dnešní den se nadmíru vydařil. Je pořád jasno, takže snímky a výhledy jsou famózní.
)
)
Pod mostem to pak bereme zpět k Alkatrazu. Mezitím zapadá slunce, což dělá výhledy ještě lepší.
)
Pak už nás jen čeká opět pár přejezdů, stoupání a klesání v ulicích SF k našemu ubytování. Mimochodem, naše auta v tomhle městě žerou v průměru kolem 75 litrů na 100km a brzdy se přímo pečou. Tohle opravdu není město na tahle obří SUV :).
- Den devatenáctý - Poslední den v San Fraciscu a odlet domů
A je to tady. Poslední den v SF. Včerejší naprosto jasný den překvapil i místní, a asi nikdo nečekal, že přijde hned druhý úplně stejný den.
)
Ten byl navíc sváteční, takže Američani vyrazili na výlety za město i do města. SF je hodně aktivní město, hodně se zde sportuje atd.
)
A protože náš odlet byl naplánován až na večer, rozhodli jsme se ještě spálit trochu benzínu a vydali se za město přes Golden Bridge.
)
Parádní silničky do přírodního památníku, kde rostou vlastně ty pravé sekvoje. Ty obří sekvoje, které jsem vám ukazoval pár dní zpět, jsou vlastně správně Sekvojovci. Tohle jsou ty pravé Sekvoje.
)
Nejsou tak pěkné, jsou tenčí, ale vyšší. A nejsou zdaleka tak vzácné. Ale procházka po takovém pra-lese jen pár mil od San Francisca? Paráda.
)
Cestou zpět jsme se zastavili na pár dalších výhledů:
)
Zbytek dnes jsme strávili ježděním a prohlídkou dalších částí SF, včetně místní pláže.
)
K večeru už ale byl čas vyrazit na letiště, kde vracíme auta a letíme zpět do Evropy ...
- Závěr
Když jsem v San Francisku na letišti vracel auto, měl jsem na tachometru ujeto od začátku 7963 kilometrů. 8 tisíc kilometrů po 7 státech po pouštích, horách i úrodných nížinách za pouhých 19 dní. Výlety a výšlapy po nejkrásnějších přírodních scenériích, jaké Země vůbec může nabídnout. Západy slunce nad pouští, horami atd., či východy slunce a chladná rána nad horskými jezery a tak dále. Asi každý, kdo měl příležitost podobný výlet absolvovat bude souhlasit, že tohle pravděpodobně žádná další cesta nepřekoná. Za těch 19 dní vidíte více, než mnoho lidí za celý život a ani většina Američanů vlastní zemi tahle neprocestuje.
)
Byl jsem podruhé, a kdyby to šlo, hned bych to v SF obrátil a dal si to ještě jednou. To se prostě nikdy neokouká. Ano je to hodně náročné, a pro řidiče opravdu extrémně ale je to jedna z nejlepších cest, kterou vůbec můžete po světě absolvovat. Osobně bych ji klidně ještě natáhl na měsíc. Některé lokace by si totiž zasloužili více času a pár zajímavých parků a míst jsme ani nestihli. Určitě se ptáte, které lokace jsou pro mě ty nejlepší a které doporučuji rozhodně nevynechat ...
)
Osobně na první místo řadím rozhodně Yosemity a Sekvojovce, ale těsně na druhém místě je YellowStone a Mohavská poušť a okolí. Upřímně, na třetím místě by toho také bylo více, Grand Canyon, Arches, Skalisté hory (Independence pass) atd. Prostě ta rozmanitost je neuvěřitelná. Všechno stojí za vidění a nejlépe několikrát.
)
No a pokud to chcete také vidět, nemohu než doporučit. Ideálně podobně organizované, protože pokud byste se tam vydali sami na vlastní pěst, věřte, že byste toho za stejnou dobu viděli třetinu a většinu času byste zkoumali kam a kudy vlastně jet a kde se ubytovat. Není to tam tak jednoduché, jak si myslíte, zvlášť v sezóně a některých parcích. Takže pokud máte zájem o stejnou cestu, dá se objednat zde:
Na výběr jsou termíny květen/červen nebo září. Obojí má svá pro a proti. A pokud byste se podobným způsobem chtěli podívat jinam, nebo i něco jiného než poznávačku, máme pro vás v nabídce v podstatě cokoliv - pobytovky, poznávačky, výlety, hory i nížiny a moře i oceány :). Jen si vybrat!
| AUTOR: Jan "DD" Stach |
|---|
| Radši dělám věci pomaleji a pořádně, než rychle a špatně. |
| Komentáře |
|
| ||||||
Paradni clanek, hned bych jel taky 
| ||||||
| ||||||
| ||||||
můžeš mít to větší auto za původní ceníkovou cenu toho menšího ...
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
tu si budu užívat delší dobu, ale na takovouhle cestu se jednou budu muset rozhodně vydat taky.
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||