Recenze: Homefront – extrémně nadějná akční hra s velkým nápadem
je jedním ze zklamání roku
Mnoho her neznámých značek dokázalo v minulosti příjemně překvapit a stát se legendami. Homefront mohl být jednou z nich, protože v době všeobecně nudných a stereotypy prolezlých stříleček přišel s velmi odvážným námětem s potenciálem více než obrovským. Jenže snad všechno, co se zkazit dalo, autoři také pokazili. Osobně mám navíc pocit, že hra z počátku nebyla vyvíjena směrem a do podoby, ve které skončila, ale úspěch posledního Call of Duty, který je po všech stránkách špatnou hrou a kde autoři investovali mnohonásobně více do marketingu než do hry samotné, povzbudil autory a vydavatele hry Homefront přesně směrem posledního Call of Duty.
- Originální a neotřelý námět
Mnoho akčních her nabízí příběh, kdy technologicky vyspělé západní státy bojují proti teroristům, či v zemích různých autoritářských režimů a je to jak střílení veverek. Samozřejmě jsou tu i hry, kde bojujeme proti invazi vetřelců z vesmíru a tak dále. Homefront přišel s námětem, co kdyby Severní Korea v dalších letech obrátila zcela situaci, získala vliv na úkor oslabujících a v problémech zmítaných USA. A postupně získala takovou sílu, že úspěšně zaútočila a porazila kdysi nejsilnější stát na světě. Stát by se tak mělo zhruba za 15 let. Jinými slovy se ocitáme v situaci, kterou náš západní svět v podstatě nezná a nepřipouští si ji. Nejen ve hrách, ale i ve filmech je podobný scénář poměrně vzácný. Ale řeknu to na rovinu. Homefront není originální. V podstatě identickou situaci (v dobovém pohledu) představil film Rudý úsvit (Red Dawn) z roku 1984. Mimochodem na tento film byla i přímo narážka v Call of Duty 2: MW!
HomeFront nás tedy uvádí do situace poraženého státu, jehož obyvatelé jsou vyhlazování komunistickou vládou Severní Koreje, která v té době ovládá značnou část světa. Podle plánů by HomeFront neměla být jedna hra, ale celá série. Podání celého příběhu je dost naturalistické, zejména úvodní část hry je rozhodně hodně drsným, na druhou stranu bohužel ne tak nereálným obrazem možných věcí budoucích.
Na druhou stranu se nechce moc věřit, že by se podobná věc mohla stát tak rychle. Je bohužel pravdou, že Západní svět si žije nad poměry a místo do vzdělání, armády a technologií utrácí za sociální „jistoty“. Důsledkem toho jsou dluhy, krize a tak dále a to vede k oslabování pozic ve světě, právě s ohledem na růst Asie, kam západ přesunul v podstatě veškerou výrobu. USA se dnes potýkají s podobnými problémy, které povedou k oslabení vojenské síly, což v konečném důsledku může znamenat vážná rizika a příležitost, jejíž využití by mohlo vést k důsledkům, jak je prezentuje HomeFront. Obecný úpadek zájmu o obranu demokracie a pacifistické sklony jsou velmi nebezpečné, protože to budou právě tito pacifisté, kteří budou jako první volat o pomoc, až někdo, kdo ve stejné hodnoty nevěří, využije situace a chopí se příležitosti. HomeFront názorně, i když utopisticky a ne úplně realisticky ukazuje, jak by náš svět a Euroatlantická kultura mohla dopadnout.
Bohužel zajímavý námět je to jediné, kde HomeFront boduje. Všechno ostatní je jedna velká katastrofa ….
- HomeFront – gameplay a zpracování
Hra, která měla ambice být jedním z vrcholů nejen letošního herního roku všechno zkazila už na začátku. Technické zpracování je jedním slovem strašné! Zastaralý grafický engine je snad ještě o kus horší, než ta hrůza, kterou předvádí poslední Call of Duty. Píše se rok 2011, v počítačích máme šestijádrový procesory a supervýkonné DX11 grafiky a autoři HomeFront nám předloží tohle …
Hra vypadá, jako by o 5 let zaspala vydání. Hranaté, nedetailní a hnusné modely celého prostředí. K tomu toporné nerealistické postavy a naprostá absence umělé inteligence. Celé to korunuje herní fyzika prostředí realizována skrze PhysX, která je snad nejhorší ukázkou herní fyziky v historii a je velkou chybou, že PhysX nebylo pohřebeno už s koncem firmy AgeiaX před několika lety. Fyzika ve většině akčních her stojí za starou belu, ale to, co předvádí PhysX v této hře, z toho by se chtělo brečet. Fyzika v této hře nefunguje, což je bohužel hodně vidět a v některých případech to zasahuje i do hratelnosti. Upřímně řečeno, skriptovaná fyzika v Battlefield Bad Company 2 a tamní zničitelné prostředí je jako z jiné planety a dovolit si vydat hru bez něčeho srovnatelného, tomu se nedá již říkat ani odvaha.
A aby toho nebylo málo, tak samozřejmě je celá hra postavená na skriptech, ne nepodobných Call of Duty. Zde je to však s tím rozdílem, že ty skripty nefungují moc dobře, postavy se zasekávají, vojáci se teleportují za vaše záda a všude v lokacích jsou skříně a další pitomosti, které vám vždy váš doprovod musí odstrčit, čímž se vaše hra posune. Prostě děs a hrůza. Přitom některé akční momenty a scény nejsou zase tak špatné, ale bohužel se z nich povede jen několik minut, poté však následuje kolaps a nějaká naprosto idiotská nerealistická událost, která celou scénu zdegraduje.
Například silná scéna je, když se musíte ukrýt do masového hrobu na basebalovém hřišti, načež nepřátelští vojáci do vás vysypou v podstatě celý zásobník a nic se nestane. Pak třeba perfektní scéna s nepříliš podařeným útokem na zásobovací depo, jež se následně zvrhne na nerealistické sestřelování ve skupinkách přibíhajících vojáků vždy na stejné místo. A tak bychom mohli pokračovat. Celá hra je skript na skriptu, žádná AI není přítomna. Vojáci mají určitý bod, kam mají doběhnout a tam jsou, dokud je neodstřelíte a nepřiběhne tam hned náhrada, která se teleportuje za plot, který musí přelézt. A když jej sundáte už na tom plotě, tak voják po vašem zásahu nejdříve dokončí přelezení, následně se postaví a až potom se skácí k zemi. Následuje hned další voják a můžete je střílet jak slepice, dokud máte náboje.
A tím se dostáváme ke zbraním. Inspirace u Call of Duty snad nemůže být viditelnější. Bohužel to celá hra okopírovala se všemi chybami. Zbraní je hromada, všechny ale střílí víceméně stejně účinně a hlavně neskutečně přesně na jakoukoliv vzdálenost. Nic realistického nehledejte. Na PC díky přesnosti myši rozdáváte headshoty kulometem, jak bombóny. Místo ostřelovací pušky používejte klidně pistoly, na půl kilometru je stejně přesná a jen o málo účinnější. Nepřátelé příliš dobrou mušku nemají, i když samozřejmě na nejvyšší obtížnost vás nesmí trefit vůbec, protože nic nevydržíte. Uzdravujete se opět pomocí ukrytí se a vyčkáním, než začervenalá a udýchaná obrazovka zmizí. Děs běs a hrůza. Zvuky v celé hře jsou nerealisticky tiché a vůbec nepříliš vyvedené.
Design úrovní má několik silných momentů. Povedená, tedy s přivřenýma očima nad skripty, je například vrtulníková mise a závěrečná zhruba hodina hry boje o Golden Bridge. Jenže nepovedených momentů a úrovní je ve hře výrazně více. Celá americká armáda, proti vašim dobrovolníkům, vypadá jak banda idiotů, kteří poprvé drží zbraň. Mnohé úrovně jsou vyloženě stupidní. Dost pobaví, což ale rozhodně neměla, scéna v internačním-utečeneckém táboře umístěným na stadionu. Všichni tam nosí stejnokroj, ale vy ne, vy tam napochodujete ve vlastním vybavení a požadavek na nenápadnost je tak vyloženě směšný, když uprostřed hnědých kombinéz vaše skupinka v bojovém vybavení svítí, jak Vánoční stromeček. A takových nelogických scén je tam hned několik.
Podívejme se tedy na závěr …
Při vší úctě k autorům, tahle hra, to je tedy dílo. Snaha svést se s neuvěřitelně marketingově tlačeném, ale herně mizerném Call of Duty, řve z celé hry na všechny strany. Homefront je tedy Call of Duty tak podobný, že by to klidně mohl být spin-off. Bohužel obsahuje všechny jeho chyby a nedostatky a některé ještě znásobuje.
Neuvěřitelně nadějný a silný námět je pohřben zpackaným zpracováním. Kromě příběhu hra totiž nenabízí nic originálního, ani nějak dobře udělaného. Hlavně působí ještě stupidněji, než poslední Call of Duty. Když tedy přistoupíme na utopistickou myšlenku, že blbci v našich zemích získali převahu a EuroAtlantická civilizace tak zdegenerovala do podoby, že kvůli sociálním výdobytkům a starostí o sebe samé, ztratila nejen vedoucí mocenské postavení ve světě za několik málo let, ale ještě nejsilnější stát na světě byl v podstatě celý obsazen Severní Korejí (která ovládla značnou část Asie a tichomoří), díky kvalitě zpracování celé hry to působí ještě směšněji, než jak to zní.
Vaše malá odbojářská skupinka kosí těžce vyzbrojené a letectvem i těžkou technikou podporované okupanty po stovkách! Díky tomu se opravdu nedá věřit tomu, že by tahle armáda dokázala porazit USA! Tedy za předpokladu, že nejste nadlidi, což tak trochu působí, protože závěrečná hra se odehrává už s přímou účastí armády USA na vaší straně. Ti vedle vás padají jako mouchy, zatímco vy běžíte vpřed a kropíte těžce obrněné jednotky nepřítele s kulometem v jedné ruce, přitom stíháte házet granáty druhou rukou a ještě navádět řízené střely, či ostřelovat. A když náhodou osedláte nějakou tu techniku, tak se s vámi na palubě stává nezničitelnou a zatímco vy s její pomocí kosíte nepřátele i jejich tanky jako na střelnici, oni se svými zbraněmi, vám tak akorát poškrábou lak.
Graficky je hra naprosto hnusná a zastaralá. Funkčnost Eyefinity si člověk musí doprogramovat. Textury mají nízké rozlišení, všechno je hranaté s minimem polygonů. Moderní efekty v podstatě chybí a celé to korunuje asi nejhorší herní fyzika, která se kdy v poslední době u akční hry objevila. Člověk si skoro říká, že autoři této hry musí PhysX hodně nenávidět, když ho takhle ztrapňují.
5 hodiny herní doby je další výsměch. Situaci trochu zachraňuje MP, který se ale silně opět opičí po Call of Duty. A upřímně vzato, pokud dnes hrát MP nějakou akční hru, tak Battlefield Bad Company 2 je se svým zpracováním jediná hra, která snad přichází dnes do úvahy. Tedy s výjimkou stále populárního hraní si na četníky a zloděje (Counter-Strike).
Viděl jsem hodnocení, ve kterých recenzenti tvrdili, že Homefront je poctivě odvedenou prací. Tohle opravdu nesouvisí se subjektivním názorem, ale prostým smyslem pro soudnost. Tvrdit, že je tahle hra povedená a poctivě odvedenou prací, to je skoro na zbavení svéprávnosti a je to urážka všech povedených a poctivě zpracovaných her – jestli tahle hra je povedená, co je pak Half Life nebo Battlefield. S výjimkou neotřelého námětu, který ale autoři převzali (viz. úvod článku) a slušného multiplayeru, tahle hra jen kopíruje všechno, co na současných hrách nesnášíme a ještě celkově o stupeň hůře. HomeFront názorně prezentuje situaci, jak lze pokazit všechno, co se pokazit dalo. Marketing dokázal prodat této hry přes 2 miliony kopií, musel to být marketing, protože kvalita to rozhodně nebyla. Jsem opravdu zklamán a o to více mě děsí, že by mělo následovat pokračování. Pokud autoři nevymění celý herní engine za něco minimálně srovnatelného s Battlefield3, pokud nevyrazí většinu grafiků a toho, kdo dělal fyziku a skripty, obávám se, že pokračování, které rozhodně má opět gigantický příběhový a obsahový potenciál, dopadne podobně tragicky.
| AUTOR: Jan "DD" Stach |
|---|
| Radši dělám věci pomaleji a pořádně, než rychle a špatně. |
|
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
