Recenze hry a test HW nároků: BioShock Infinite - vynikající nikoliv však dokonalá příběhová akční h |
Napsal Jan "DD" Stach a redakce | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Úterý, 09 duben 2013 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
- vynikající nikoliv však dokonalá příběhová akční hra BioShock Infinite má všechny kvality prvního "podvoního" BioShocku a přidává pár vlastních.
Zklamání ze zastaralého, zbytečně zrecyklovaného a nudného Bioshock 2 je zapomenuto. Bioshock je zpět ve velkém stylu. Pokud čekáte nějaké zázračné novinky, tak nečekejte, Bioshock infinite je zkrátka jako původní Bioshock Rapture jen v jiných kulisách a s lepším stylem vyprávění příběhu. A není vůbec špatný, leč po dvojím dohrání musíme říci, že zdaleka není tak dobrý, jak by být skutečně mohl.
Stejně jako se první díl Bioshocku odehrával v utopistickém světě, odehrává se v něm i díl druhý. Podmořské hlubiny ale vystřídá město v oblacích. Základní stavební kameny však zůstávají a to i co se týká herních prvků. Podruhé zkrátka do úplně stejné vody nikdy nevstoupíme. Proč ale nezkusit vstoupit do vod podobných a trochu jinde. Bioshock Infinite je od základu postaven jako singlplayerová příběhová koridorová arkádová střílečka. Nic více, nic méně. Žádné zbytečnosti jako komunitní funkce, multiplayer ani nic podobného. Všechen čas a vývoj byl investován do samotné hry. A je to rozhodně vidět na propracování jednotlivých lokací i propracování příběhu. To je něco, co mnoha současným hrám chybí a mnozí herní tvůrci si sázkou na multiplayer a komunitou snaží ušetřit jen práci, případně ušetřit peníze. A je to často vidět. Pokud jde o příběh, který je základní složkou zábavnosti a obsahu celé hry, nechceme samozřejmě dělat žádné spoilery. Takže jen ve stručnosti, víte přesně, kdo jste, váš hrdina není nemluvný a prožíváte jej z pohledu první osoby. Za úkol máte přivést dívku jménem Elizabeth, a postupem času zjistíte, že všechno je poněkud složitější, než se může zdát. Opravdu nechceme prozrazovat více, protože příběh je opravdu parádně zamotaný, na konci se ovšem v jedné minutě vše jasně vyjasní a je to opravdu parádní story a zápletka. Podívejme se tedy na další aspekty hry ....
Tvůrci skutečně nevymýšleli herně vůbec nic nového. Jedinou věcí, čím se Infinite liší od původního Rapture, je opravdu hlavně to prostředí, které tak poskytuje lehce jiný herní zážitek. Rapture se odehrávalo v uzavřených temných prostorách, zatímco Infinite je v otevřených vzdušných prostorách. Zbytek je ale v podstatě stejný. Herně jasně ohraničené a "úzké" koridory, které v mnoha částech hry procházíte tam a zase zpět. "Teleportující" se nepřátelé okolo vás, útočící ve "smečkách" nejevící absolutně žádné známky inteligence. Nepřátele můžete likvidovat klasickými zbraněmi nebo speciálními schopnostmi. Oba systémy jsou ale víceméně známé již z prvního BioShocku a zde byly vlastně jen drobně upraveny. Opět budete potkávat automaty, ve kterých si můžete za sbírané peníze nakupovat věci, vylepšovat zbraně či schopnosti. Máte ale omezený počet jak zbraní, tak schopností, které najednou můžete využívat a samozřejmě i omezený počet nábojů a síly do schopností. To je zásadní věc v určitých částech hry, kde je nedostatek těchto zdrojů zásadní pro hratelnost hry. Infinite ale proti Rapture přichází do hratelnosti s jedním aspektem. Tím aspektem je postava Elizabeth. Ta vám v boji a při průchodu hrou může pomáhat a to ve smyslu podávání věcí, nebo "zhmotnění a přenášením" překážek, pomocníků atd. O Elizabeth se nemusíte nijak strachovat ani starat, postará se sama o sebe velmi dobře. Během průchodu hrou máte možnost učinit i pár rozhodnutí, nevšimli jsme si ale nějak zásadního vlivu na samotný příběh a jeho vyvrcholení. Co se kolem vás ale mění je svět, což je ovšem součástí samotného příběhu hry.
Dnes už můžeme otestovat hru po opravách ovladačů a tak dále. Zhodnotit také můžeme finální podobu hry. Pokud jde o výtvarnou stránku a gamedesign, myslím, že se shodneme, že Infinity předvádí skutečně originální přístup. Výtvarná stránka je parádní. Bohužel vlastní grafika hry samotná je asi největším problémem hry. Hra využívá okoukaný a notně upravený Unreal 3 engine. Ten už ale dnes mele z posledního. Přes veškerou snahu tvůrců hry i AMD, spousta dnes už běžných grafických technologií chybí a na mnoha prvcích hry je to vidět. Postavit tuhle hru na Unreal 3 Engine byla ovšem chyba hlavně z jiného důvodu, kterým není rozhodně to, že by se na hru dobře nedívalo. Hra se snaží vyprávět napínavý příběh s filmovým prožitkem s živoucí herní hrdinkou. Bohužel Engine nedokáže vtáhnout do hry jako například nedávno u nového Tomb Raider. Je to velká škoda, protože Elizabeth by rozhodně měla potenciál. Vím, že spousta lidí bude říkat, že ta grafika je přeci dobrá. Ano dobrá je, jenže Bioshock Infinite si zasloužil něco lepšího. Jsem si naprosto jist tím, že pokud by autoři použili modernější a realističtější herní engine a technické zpracování, zážitek ze hry a možnosti vyprávění příběhu by byly výrazně lepší. Bohužel použit je tedy Unreal 3 Engine, což znamená poměrně malé herní prostory s častějším nahráváním nových kolací, v podstatě nulová interakce prostředí, zničitelnost nebo desktrukce objektů skoro chybí, totální absence AI je evidentní a tak můžeme pokračovat. Tvůrci hry se ve spolupráci s AMD snažili vylepšit U3 engine jak se dalo a těžko budete hledat lépe vypadající U3 hru, ovšem ne všechno se prostě vylepšit dá. Například absence Tessellace je hodně vidět, ale po neblahých zkušenostech jiných tvůrců ji do enginu dostat, od toho zde bylo upuštěno. Zpracování postav je také jednoznačně spíše komiksové než realistické a Elizabeth, přes veškeré kvality, prostě nikdy nepůsobí jako skutečně živá osoba, i když se ona i tvůrci mohli přetrhnout, aby tak působila. Ale jak jsem řekl, tohle všechno je prostě a jednoduše způsobeno použitím zastaralého Unreal 3 engine. Ostatní součásti zpracování však působí více než velice solidně. Vynikající je nadabování postav, stejně jako celkové ozvučení hry a hudební podkres. O výborné výtvarné stránce utopistického světa už řeč byla. A nakonec je zde samozřejmě výborná optimalizace pro ovládání klávesnice+myš. I když je bohužel vidět, že hra dělá ústupky pro méně přesné ovládání gamepadem, takže s myší rozdáváte headshoty jeden za druhým a hru na PC nemá smysl hrát na nižší než druhou nejtěžší obtížnost minimálně.
Nedávno jsme těsně před vydáním hry otestovali nároky hry s ovladači a na verzi hry, kterou jsme měli k dispozici. Nyní už je situace jiná a vyšlo několik dalších ovladačů, takže se situace s výkonem grafik zase trochu změnila. Aktuálně to vypadá následovně: Hra je v základu DX9 s několika málo DX11 prvky a není nijak zvlášť náročná. V plných detailech ji v 1080p rozjedete i na grafikách střední třídy. Původně jsme přemýšleli o nasazení této hry do velkých testů grafik, nicméně nakonec musíme uznat, že není vhodná. Je technicky zastaralá na pomalu končící verzi herního engine a nereprezentuje vůbec technologickou úroveň aktuálních i brzy příchozích her, kvůli kterým si výkonné DX11 grafiky vůbec kupujeme. S blížícím se nástupem nové generace konzolí a Unreal 4 enginu nemá smysl hry s Unreal 3 engine okořeněné pár maličkostmi s DX11, brát v potaz. BI nemá prostě technologickou vypovídající hodnotu z hlediska nároků a využití moderních grafik z hlediska nových blížících se her.
Dělat recenzi na Bioshock Infinite se ukázalo být trochu obtížnější, než se zdálo. Neměl bych samozřejmě problém popsat všechny aspekty hry, ale to bych vám prozradil věci, kvůli kterým vlastně celou hru hrajete, a okradl vás o herní zážitek. O to více oceňujeme, že se tvůrci zcela primárně zaměřili pouze na singlplayer. Kéž by takových bylo více. Není pochyb o tom, že BioShock Infinite je velmi dobrou hrou, ve srovnání s mnoha jinými vlastně výbornou, ačkoliv sám o sobě nepřináší nic zásadně nového. Využívá osvědčený recept a herní prvky, kterými zaujal před lety "podmořský" BioShock Rapture a prezentuje nám vlastně téměř tutéž hru ve zcela jiných (vzdáleně však nenáhodně podobných) kulisách, přidávající navrch silnější, zamotanější a více se hráče dotýkající příběh. Pokud bychom hodnotili zvlášť jednotlivé složky hry, obávám se, že by to příliš dobře nedopadlo. Ostatně vy, kteří jste hru již dohráli, tak dobře víte, o čem je řeč. Odmyslete si příběh a Elizabeth, a co vám zbude z herního hlediska? Malé uzavřené koridory s několika málo druhy nepřátel bez špetky inteligence, které prostě po spuštění skriptu zkosíte a jdete dál koridorem k dalšímu skriptu - vše v 1000x vídané podobě v jiných hrách. Upřímně řečeno, myslím, že složka soubojů je něco, na co by se tvůrci u nějakého dalšího pokračování Bioshocku měli zaměřit a udělat je prostě úplně jinak. Vyřknout finální hodnocení hry bylo tedy obtížné. Stejně jako mnozí další jsme koketovali i s myšlenkou udělení absolutní známky 100/100. Jenže pokud se na hru podíváte více s odstupem a objektivně, musíte uznat, že dokonalá rozhodně není a letos minimálně jedna hra dokázala nabídnout o něco lepší příběhový herní prožitek, ačkoliv sama také nebyla dokonalá. Při hraní Bioshock Infinite s jeho slušnou herní dobou (cca 13 hodin) jsme se bavili sice celou dobu, nicméně během té doby jsme si měli čas všimnout mnoha nedostatků. Při naší redakční diskusi jsme došli k jasnému závěru, prostě tvůrci udělali velmi dobrou hru na a ve zcela nevhodném herním engine. Ten velmi omezuje možnosti více poutavé vizuální prezentace jinak dobrého příběhu, omezuje působivost velmi dobré výtvarné stránky a hlavně možností zajímavých herních charakterů. Není náhoda, že faktu, že to prostě není ono, si všimlo mnohem více lidí, než bychom jinak čekali. Zvlášť ti, kteří se snažili celou věc odbýt tvrzením, že nechtějí na hře hledat mouchy. Ano hra vypadá dobře, ale představte si, jak by působila, vypadala a o co více poutavěji by mohla vyprávět, pokud by využívala možností modernějšího herního engine, například CryEngine 3 apod. O co více by mohla Elizabeth působit živějším a živelnějším dojmem, stejně jako prostředí utopistického světa. Bioshock Infinite prostě jednoznačně dokazuje, že na grafice a vizuálním zpracování her hodně záleží a jeho příběhový potenciál bohužel vsadil na špatného koně v tomto ohledu. Že je tomu skutečně tak, dokazuje pohled na předchůdce. Když přišel Bioshock Rapture před lety (2007), byl absolutní vizuální a technickou špičkou, jednou nebo snad vůbec první hrou s prvky DX10! Bioshock Infinite k současné vizuální ani technologické špičce zdaleka nepatří a této rezignace tvůrců na to udílet krok, je věčná škoda.
Bioshock Infinite je nejjednodušší popsat jako Bioschock Rapture v oblacích. Tím ale také nabízí jiný pohled na jinak v podstatě herně stejnou hru. Silnější příběh, propracovanější postavy tomu dodávají více šťávy a výsledek je opravdu herně parádní. Věčná škoda, použití špatného zastaralého technologického a grafického základu v podobě Unreal 3 engine. Dát hodnocení 100/100 jí v tomhle stavu prostě nikdo rozumný a při smyslech nemůže. Si představte, kdyby někdo přišel se stejnou hrou třeba právě ve vizuálu a možnostech CryEngine 3. A to se dnes klidně může brzy stát. Zatímco v roce 2007 byl Bioshock absolutní grafická a technická špička, Infinite v roce 2013 se jí ani neblíží - už jen proto není absolutní hodnocení vůbec na místě a jen to dokazuje, že se nesmí usnout na vavřínech. Nicméně je nutné zohlednit aktuální kvality hry a tomu odpovídá naše výsledná známka. Bioshock infinite je rozhodně jednou z nejlepších letošních her, nemyslíme si však, že je lepší než původní Bioshock, ani že by to skutečně byl nejžhavější kandidát na titul hra roku 2013. Pokud by vyhrál, považovali bychom to vůči řadě jiných her, včetně původního BioShocku, minimálně za neférové. Že však stojí za zahrání a za případné pokračování, o tom není sporu.
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář! |