Velkorozpočtová seriálová adaptace zaklínače od Netlixu, měla být velkou událostí. Speciálně když představitel hlavní role, Henry Cavill, je nejen masivním fandou knižní i herní podoby, ale především do role Geralta padne doslova jako „hrnec na pr**l“. V historii filmů a seriálů byste těžko hledali více padnoucí roli a jejího představitele. NETFLIX a jeho team se také dušovali, že seriál bude ctít předlohu. Jenže nectil. Ba hůře, řadu klíčových aspektů světa Zaklínače tvůrci zcela záměrně překopali a zjednodušili, údajně proto, že je to americký seriál pro primárně americké publikum. A pro ně jsou prý předloha a komplexní svět Zaklínače prostě moc složité. Není tedy divu, že v dalších sezónách rostla nespokojenost publika i Henryho Cavilla s tvůrci série. Ten to nakonec nevydržel a tvůrčí team jej dokázal ze seriálu vyštípat. Pro čtvrtou a pátou sezónu tak Geralta hraje Liam Hemsworth. A bohužel, ukázky jasně svědčí o tom, že se do role nehodí, že přeobsazení zásadní postavy (a ne jediné), byla chyba a nesmysl, který ničemu a nikomu neprospěje. Mnozí mu dokonce začali říkat „Geralt z TEMU“, ačkoliv nový představitel rozhodně celý problém nezpůsobil. Tím zásadním problémem a původcem všeho zůstává tvůrčí team a jeho vedení, které NETFLIX realizací seriálu pověřil. Naprosto pošlapává originální předlohu, mění události, prostředí, charakter postav a výsledek je prostě něco, co spolehlivě naštve každého fandu Witcher knih a her. Otázkou je, pro koho pak ten seriál má vůbec být, když ne pro fandy předlohy a her, kterých jsou přitom desítky milionů? Pro běžné mainstreamové publikum, kteří Zaklínače neznají, je to jen další tuctová fantasy. Pro NETFLIX samotné jde ovšem o pořádně drahý projekt, který se mu ale jeho vinou jednoduše rozpadl pod rukama. Seriál tak neslavně končí. Ještě před odvysíláním čtvrté série s novým představitelem, byla dokončena i pátá série, a současně oznámeno, že ta je poslední. NETFLIX totiž zase není tak mimo aby neviděl, že si naštval většinu publika, pro které ten seriál dělal. A než aby se snažil o nápravu, raději to ukončí. Bohužel tak celá NETFLIX Witcher série vstoupí do historie jako naprosto zpackaný projekt, kde si neschopný tvůrčí team myslel, že může měnit a zjednodušovat předlohu, aniž by to výsledku uškodilo a nenaštvalo publikum, pro které měl seriál být. Výsledkem je, že se nějakého pořádného seriálového zpracování Witcher hned tak asi nedočkáme. Přitom připravovaný čtvrtý herní Zaklínač je jednou z nejočekávanějších her následujících několik let (pravděpodobně vyjde po vydání nových konzolí tedy asi 2027). Ještě je čas sebrat Netflixu práva a dát je někomu, kdo by měl zájem udělat to pořádně. Ale to si asi představuji věci moc jednoduše … každopádně čtvrtá série bude zpřístupněna od 30.10.2025. A nevypadá bohužel, i kvůli změnám vůči předloze a představitelích rolí, vůbec ani trochu dobře. A to prý těchto 8 dílů stálo NETFLIX rovnou 220 milionů dolarů. Smutné:
No, jakože velký fanda knih, polského seriálu a všech 3 her jsem u první série kroutil očima, ale tak nějak jsem doufal, že druhá série bude lepší. Druhou jsem dokoukal jen se skřípěním zubů a na třetí jsem se ani nepodíval. Ale podle ohlasů jsem o nic nepřišel. Takže čtvrtou a pátou už neberu ani v potaz.
Aneb jak zpackat něco, na co v podstatě ze scénaristického pohledu nemuseli sáhnout. Stačilo jen řemeslně dobře natočit to, co Sapkowski napsal. Tohle např. pochopil Jackson s LOTR , bohužel netflix si asi myslí, že dokáže psát lépe, než spisovatel, který to dělá celý život..... To je vidět, jak západ vč. USA stále pohrdá bývalou východní evropou....
Už jsem se chytil na toto téma i na jiném webu, ale logické diskuse jsem se nedočkal. Tak že to zkusím zde. Může mi někdo vysvětlit, proč má člověk který zná knižní předlohu a třeba i hry se dívat na seriál, který se perfektně drží předloh a který důvěrně zná? To má ten člověk tak chabou představivost, že to co si přečte v knižní předloze potřebuje ještě vidět zfilmované? Vždyť pak ty knihy co přečetl fungují jako spojler a on ví, kdy a jak kdo v příběhu skončí. To je jako jít na film do kina a někdo vám ten film odvyprávěl předem. Nebo jít na kriminálku kde dopředu víte kdo je oběť a kdo vrah a jak ho usvědčí. Jak toto může někoho bavit? Tady se střetávají dva světy, ten první zastávají lidé co nikdy hry nehrály a knihy neznají a tedy nemají srovnání s knižní předlohou a tedy to ani neřeší a těch je většina. Druhý svět jsou fandové co čtou a i hrají a ti vzhledem k tomu, že ten děj důvěrně znají a tedy nesledují děj proto jak dopadne, protože to vědí a berou to sledování spíš jako zaměstnání aby porovnávali knižní a herní předlohy s tím co vidí na obrazovce. To mě ale přijde poněkud ujeté.
Tak tedy můj příspěvek do diskuse:
1) já si dovedu užít hru/knihu/film, i když vím, jak to dopadne. Jsou knihy/hry/filmy, na které se rád podívám znovu a opakovaně, třeba s odstupem pár let. Nová zpracování vždy uvítám, ale samozřejmě u nich pak srovnávám s předchozími
2) u zpracování originálu (zde knihy) netrvám na doslovném zpracování, ale chci, aby tam byly pevné základy z originálu - například charaktery a motivace postav a klíčové události děje. Vůbec by mi nevadilo, kdyby Geralt, Marigold, Yennefer,... prožívali úplně nová dobrodružství, ale pořád to byly charaktery z knih.
3) Neřekl bych, že je nespokojená jen "menšiniová komunita" znalců knih. To by Netflix seriál nerušil a rýžoval těžké prachy na spokojené většině.
4) Je zajímavé, že hrám se navázat na knihy podařilo - vzali jádro a to přirozeně rozšířily. Podle mě je to díky tomu, že se neměnil charakter postav a světa
Tak hra a kniha nebo film jsou různé kategorie. Nejpasivnější a nejhorší je film. Tam jen tupě sledujete děj, dokud se neobjeví Ende. U knihy už čtenář musí zapojit fantazii, aby si si text převedl na scénu ve své hlavě a tedy do toho už musí něco dávat a proto má každá kniha na různé lidi pokaždé jiný dojem. Protože každý má schopnost představivosti jinou a tedy je pak výsledný dojem z románu u každého jiný. Hra aktivně člověka zapojí do děje a tedy ho nejvíc vtáhne, ale zase na druhou stranu je vyžadována určitá zručnost a rychlá reakce, nebo chcete li uplatnit jemnou motoriku rukou, při ovládání něčeho ve hře.
Troufám si říci, že v tomto případě vždy vede kniha, až pak hra. V knihách je to, co autor chtěl a zamýšlel. Hra dle knih už je kousek vedle, tam už se pojí původní příběhy, náměty a postavy s invencí tvůrců hry. A seriál NETFLIX – škoda, velká škodam že si pořád někdo myslí, že to upraví a napíše lépe než autor předlohu. A druhá chyba, že je nikdo po první sérii nepopadl za prdel a nevyhodil…
Já bych to zkusil úplně od základního faktu:
Něco si představovat a něco na vlastní oči vidět, je diametrálně odlišný zážitek.
Nevím, zda má smysl ještě něco dodávat, ale zkusím to.
Jak už tu zaznělo, spousta z nás se na oblíbený film/seriál ráda podívá nejen jednou znovu, ale třeba i mnohokrát. Své nejoblíbenější filmy a knihy jsem viděl a četl určitě více než 3x a to číslo ještě hodně poroste.
A třeba bych strašně rád viděl zfilmovanou svou oblíbenou knižní sérii (20+ knížek). Vidět své oblíbené postavy jako reálné lidi prožívající věci, které důvěrně znám z knih, bych si rozhodně užil. Star-Trek nebo Pána Prstenů jsem také nejdříve četl a pak viděl a nijak mi znalost knižní předlohy nezkazila zážitek z filmu.
Zkazí mi ho jen to, když se scénář nedrží knižní předlohy, což je bohužel častější než to, kdy je film/seriál natočen kvalitně dle ní:-(
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!
