Problémy se množí, firma masivně prodělává a propouští. Už to samo o sobě je ale problém. Mnozí poukazují, že firma velikosti a významu Intelu se nemůže takové propouštění dovolit, protože pak mu budou chybět, protože konkurence mu utíká. Není však sporu o tom, že ty lidi nyní nezaplatí. Hlavním problémem firmy je však fakt, že zjevně nemá dlouhodobý životaschopný plán. Aktuální nový CEO byl dosazen proto, aby udělal škrty, ale neprezentoval jediný skutečný víceletý plán, jak vrátit Intel zpět do sedla. Bývalý CEO ho prý měl, ale než jej stihl dokončit (a trvalo by to dalších několik let), dostala se firma do současných problémů. Takže byl odejit a nový CEO má za úkol šetřit. Jenže s tím vyhodí také spousta lidí, kteří připravovali ty budoucí produkty, a které měly Intel vrátit zpět ke konkurenceschopnosti. Zákulisní informace potvrzují, že řada produktů a teamů byla prostě zrušena a tím pádem Intel zrušil ta světla na konci toho tunelu, kde nyní je. Krátkodobě se tedy novému CEO může podařit zastavit finanční krvácení, dlouhodobě ale hrozí, že se Intel stane absolutně nekonkurenceschopným. Vlak mu i na poli CPU ujede stejně jako mu ujel, pokud jde o AI a výrobní technologie. Mnozí se tak oprávněně ptají, zda to, co právě sledujeme, je konec firmy Intel jako takové, a to i proto, že zatím nevidíme nic z toho nutného obratu, jaký nastal u AMD v roce 2014. Přitom právě to by Intel potřeboval udělat. Prý se o to vyhozený CEO snažil, ale akcionáři a vedení Intelu neměli tu trpělivost čekat dalších několik let na výsledky. Otázkou je, jestli touto netrpělivostí pád Intelu spíše definitivně nezpečetili …
