 Výrobci základních desek a OEM uvádí „řešení“ pro nestabilitu procesorů Core.
Už před pár měsíci jsme vás informovali o rychle se množících problémech počítačů s procesory Intel. Speciálně těch s modely Core i9-13900K/14900K a také Core i7-13700K a 14700K. Vypadá to, že mezi postiženými modely jsou hlavně nebo dokonce výhradně tyto. Mají jeden společný aspekt, kterým je vysoký takt a současně velmi vysoká spotřeba těchto 10nm monolitických kusů křemíku. Po několika měsících se zdá, že problém se výrazně zvětšil. Rychle přibývá více a více uživatelů těchto procesorů a platformy Intel, kteří hlásí problémy se stabilitou svých systémů.
Intel se k tomu oficiálně nechce moc vyjadřovat (neexistuje totiž pro něj žádné dobré řešení z jeho strany), omezil se na obecné vyjádření, že: „problémy prověřuje“. Nicméně výrobci OEM PC a výrobci základních desek potvrzují velký rozsah potíží a vypadá to skutečně na to, že problém je široce rozšířený, zejména mezi nadšenci, kdy drtivá většina uvedených K procesorů zamířila pochopitelně mezi nadšence. Nabízí se tedy vysvětlení, že prostě se hnaly věci až příliš daleko, protože téměř výhradně se problém týká těch nejvyšších modelů s vysokou TDP a takty. Je pravděpodobné, že zkrátka dochází k rychlejší degradaci křemíku, což není nic neobvyklého u podobně „přetaktovaných čipů“. Není tajemstvím ani novinkou, že u některých systémů časem nastavení, které bývalo stabilní, prostě a jednoduše už stabilní není. Jak to řešit?
OEM výrobci PC striktně doporučují nepřesahovat 5GHz u Intel Core 13/14 série procesorů. Výrobci základních desek pak přispěchali s aktualizacemi BIOS, ve kterých zavádí tzv. „Intel Baseline Profile“. Co to je? Jednoduše nastavení, které přísně dodržuje původní parametry Intelu. Možná si říkáte, že ono snad bylo možné je nedodržovat? Oficiálně nebylo, neoficiálně jej téměř všichni porušovali s plným vědomím Intelu.
Jistě víte, že výkon posledních generací procesorů Intel není zrovna nejlepší. Speciálně pokud by měly dodržovat předepsané hodnoty TDP. To je problém hlavně u těch dražších modelů jako jsou právě Core i7-13700K/14700K nebo Core i9-13900K/14900K. Vezměme si za příklad Core i9-14900K. Intel u něj udává TDP 125W, což je absolutní žvást, protože ten procesor 125W nikdy v žádné řádné zátěži v praxi nemá. Musel by jet na mnohem nižších taktech, než Intel udává, aby měl jen 125W v zátěži v praxi. Ve skutečnosti má běžně v zátěži 254W TDP a krátkodobě může mít dokonce přes 300W, ovšem s jistými pravidly. Tyto hodnoty odpovídají těm udávaným 5,8GHz. Vtip je v tom, že by takty přes 5GHz na celku natož těch 5,8GHz na pár jádrech, měly být skutečně krátkodobé. Jenže výrobci základních desek u některých lepších modelů nabízí své BIOS se „základními“ profily, které ty vysoké takty a překračování TDP umožňují v zátěži prakticky trvale (v závislosti na chlazení). To samozřejmě zvýší výkon. Problém je, že tím fakticky porušují parametry Intelu = taktují. Jenže to za taktování úplně jasně neoznačují nebo dokonce ty OC profily vydávají za základní nastavení z jejich strany.
Intel, ačkoliv normálně tvrdě vymáhá dodržování některých svých pravidel, speciálně třeba pokud by výrobci chtěli umožnit taktování jeho procesorů, které to ze strany Intelu neumožňují, tak v tomto případě vše toleroval. A dělal to schválně a vypočítavě. Mnoho neobjektivních recenzí je totiž testováno s procesory v tom jejich TDP „nelimitovaném“ nastavení, což tedy pomáhá Intelu v tom, že jeho procesory pak vypadají výkonnější, než ve skutečnosti na uváděných parametrech jsou. A ten rozdíl není zanedbatelný. Core i9-14900K tak v některých recenzích má v CB R23 výkon přes 40 000 bodů. Jenže v tom „OC“ režimu, který trvale umožňuje jet na těch 300W+. Tedy jde o přetaktování. Pokud ale použijete jen ten „nový“ BIOS režim „Intel Baseline Profile“, který výrobci desek nyní přidávají, tak ten výkon odpovídá tomu, jak má jet procesor v základu. Tedy dosahovat výkonu běžně do 36 000 bodů. Proč se Intel nebránil recenzím a výsledkům, které jeho 14900K ukazovaly s těmi 40 000+ body, je celkem jasné. Protože konkurenční AMD RYZEN 9 7950X na skutečných výchozích 170W TDP bez nějakého taktování, dělá klidně cca 38 až 39 000 bodů. Takže kdyby všechny recenze ukazovaly Core i9-14900K s tím skutečným výkonem jen 36 000 bodů, nevypadalo by to vůbec pěkně. Nemluvě o herním výkonu, kterým dnes Intel nestačí na konkurenční RYZEN 7000X3D modely. Intel i výrobci desek tedy moc dobře vědí, proč dělali, co dělali. Ano, Core i9-14900K dokáže těch 40 000 bodů v CBR23, ale jak se ukazuje, to nastavení které je na to potřeba, není dlouhodobě udržitelné a degraduje procesor.
A týká se to prostě všech Core i7 13700K/14700K a i9-13900K/14900K. Jejich výkon v základním nastavení nestačí na konkurenci. A tak Intel trpěl výrobcům desek, aby ta referenční nastavení obcházeli bez toho, aby uživatelům říkali jasně, že to „optimalizované výkonové nastavení či MCM enhanced režim“ je prostě a jednoduše taktování, při kterém trvale zatěžujete vyšší spotřebou a zahříváním čip na hranice jeho možností a riskujete tak jeho rychlejší nevyhnutelnou fyzickou degradaci, či dokonce přímo poškození a s tím související minimálně nestability systému. Nemluvě o trvalých problémech s řízením jader ze strany Windows, kdy procesory Intel obsahují dvě zcela odlišné architektury jader a jejich výbavy, což dělá problémy se stabilitou a výkonem od samého počátku.
Není přitom tajemstvím, že řada zejména OEM PC, ten základní profil nastavení přísně dodržují, viděl jsem dokonce OEM PC, které nepřekračují těch 125W základních TDP ovšem s tomu odpovídajícím výrazně nižším výkonem v zátěži. Takže u nich problém většinou není. Ovšem také v praxi nemají ten výkon, který ukazují mnohé recenze těch CPU nebo slibuje sám Intel, což je samozřejmě problematické z mnoha důvodů. Nicméně u některých OEM PC došlo k použití lepší desky a často také k aktivaci těch „vylepšených“ BIOS nastavení umožňující trvale překračovat ta základní TDP a tím zatěžovat čip. A problémy se prostě dostavily. A samozřejmě mnozí z těch, kteří si Core i7/i9 pořídili samostatně spolu s pořádnou deskou, to také provozovali přetaktované, ať už úmyslně vědomě, nebo neúmyslně nevědomě, protože u mnoha lepších desek byla ta nastavení nelimitovaného TDP výchozí profil, protože výrobce desky chtěl mimo jiné, aby jeho deska vypadala „výkonnější“ v testech. A mnoho recenzentů neověřuje dostatečně, zda ten výchozí profil je skutečně základní nastavení a nejde o taktování. Nicméně po nějaké době, když už se problémy projeví, dodatečně to přepínat na ten „základní“ profil, není fakticky řešení.
Jednak to vyžaduje aktualizaci BIOSu, což mnozí uživatelé stejně dělat nebudou, takže u nich problém zůstává. Jednak výrobci desek nikdy neměli co nasazovat výchozí profily v BIOSu, které umožňují překračovat TDP a boost udržovat trvale, aniž by jasně upozorňovali na riziko za které ručí uživatel. No a hlavně pokud už váš systém vykazuje nestabilitu, obvykle je pozdě. Ten procesor je tzv. „střelený“. Snížení taktů a TDP maximálně sníží četnost problémů, ale degradace už dosáhla kritického stupně a už tedy ani základní nastavení téměř určitě už nebude vždy 100% stabilní.
Upřímně není žádným velkým překvapením, že k podobným problémům došlo. Intel si je moc vědom faktu, že své 10nm čipy tlačí poslední generace na absolutní limit. Proto také ty limity jasně nastavil a definoval. A je jeho chybou, že jejich dodržování přísně nevymáhal po výrobcích desek a OEM PC, ačkoliv víme z jiných případů, jak si dokáže vymoci jiné věci. Nevymáhal to však zcela záměrně, protože potřeboval, aby jeho procesory vykazovaly zejména v recenzích nadšenců pro nadšence lepší výkon, než jaký reálně na těch jeho limitech mají.
Nicméně také je to chyba všech uživatelů, kteří si koupili Core i7-13700K/14700K nebo Core i9-13900K/14900K procesory nebo PC s nimi. Všechny objektivní recenzi a testy jasně říkají, že neexistuje žádný dobrý důvod, si kterýkoliv z těchto procesorů pořídit. Jednoduše jsou hnané na limit, mají sice OK výkon, ale s příšernou spotřebou a zahříváním k tomu. Především ale konkurence v podobě AMD RYZEN modelů nabízí stejný, nebo spíše lepší výkon s poloviční i nižší spotřebou a často i za lepší cenu a pro celkově mnohem lepší AM5 platformu, než je mrtvá LGA 1751. Pořídit si prostě kterýkoliv z těchto Core procesorů bylo koledování si o problém od samého začátku a kupování si objektivně horšího produktu, než jste za dané peníze mohli mít. Core 13000 a 14000 série prostě nejsou dobré produkty. A nikdy nebyly. Intel sám to moc dobře ví, také v současné podobě nikdy neměly existovat! Ale prostě nic lepšího nemá, a to co měl mít dávno na trhu, tak prostě také nemá. Takže hnal spolu s partnery 10nm čipy na limit možností, aby se vůbec udržel na dohled mnohem lepší procesorové konkurence, a tohle je výsledek. Nic z toho ale není žádná novinka ani překvapení. O všem jsme jako nezávislí objektivní novináři a uživatelé, nejen na DDWorld.cz, psali a mluvili celé roky a ze všech stran. A pokud někdo stejně šel, koupil si Core i7/i9 a používal ho dokonce přetaktovaný, a teď má potíže, nemůže být ani trochu překvapen. Samozřejmě hlavní vinu nese ten, kdo to výchozí nastavení a parametry ignoroval a překračoval.
Jednoduché řešení prostě dost dobře není. Pokud už nějaký systém vykazuje ty problémy se stabilitou, snížení taktů pomůže maximálně dočasně snížit četnost potíží, ale neodstraní je zcela. Reklamovat desku a procesor? Prodejce nebo výrobce řekne, že jste to provozovali přetaktované, a tedy na vlastní riziko a vše tedy záleží na jejich libovůli, jestli vám to uznají. Pravdou ale je, že případě Core 13000K/14000K, Intel i výrobci desek to riziko značně bagatelizovali. Snažili se všem namluvit a ukazovat, že provozovat 10nm mainstreamový procesor na až 300W při 100°C i s AiO chlazením, je prý normální. Není. Ty čipy na to stavěné nejsou a moc dobře to všichni ví! Ale každé % výkonu prostě hrálo v marketingu roli, když konkurence dokáže s méně jako poloviční spotřebou mít lepší CPU výkon … o ničem jiném to prostě nebylo. Pokud by Intel byl výkonově konkurenceschopný, nikdy by to tak vysoko se spotřebou a teplotami nehnal, a rozhodně by výrobcům desek a OEM netoleroval překračování těch jeho limitů v praxi tak flagrantním způsobem. Dříve Intelu na efektivitě záleželo a není náhoda, že už roky o ní prakticky nemluví.
Naše doporučení je každopádně stejné už nejméně dva roky: Neexistuje žádný objektivně dobrý rozumný důvod si koupit dnes Intel Core i7/i9 procesor nebo PC s ním, když na trhu existuje po všech stránkách objektivně lepší AMD RYZEN 7/9 série procesorů. Dříve to bývalo produktově vyrovnanější, poslední 2 roky však nepředstavuje platforma Intel funkční konkurenci a dost dobře ani alternativu. Ale není to žádná novinka ani překvapení. Pokud teď máte výše uvedené problémy s vaším Intel PC, šli jste jim jeho nákupem naproti, přestože jste na to byli z mnoha stran upozorňováni … zde se hodí ono obligátní: „jsem vám to říkal“. Skutečným řešením případných problémů se stabilitou je tak dnes pouze výměna a následné provozování maximálně na bezpečných nastaveních dle specifikací Intelu a žádné taktování. Ty procesory to prostě dlouhodobě nesnesou, nejsou na to dělané a nikdy také nebyly původně zamýšleny s takovými takty a spotřebou.
| AUTOR: Jan "DD" Stach |
|---|
| Radši dělám věci pomaleji a pořádně, než rychle a špatně. |
|
)
)
)
)
)
