Hra, která znamenala revoluční posun v grafice, technologie ale i her jako takových, slaví čtvrtstoletí.
Některé mladší čtenáře možná při pohledu na tuhle hru napadne, co je na ní tak zajímavého. Starší ročníky a hráči ale dobře vědí, že DooM je legenda, která posunula a definovala věci tak, jako prakticky žádná jiná hra v celé historii počítačových her:
10.12.1993 vyšel první DooM od iD Software. Prakticky na koleni parta nadšenců posunula hranice technologie počítačové grafiky, her a žánru FPS, jak už se to nikdy nikomu dalšímu nepovedlo. A i když dnes mají hry rozpočty i stovky milionů dolarů, často z toho vylezou hry, které jsou horší než předchůdci. Evidentně to prostě není o penězích ale o zájmu. V dobách prvního DooMa a ještě pár let po něm, byl skutečně zájem věci vyvíjet, dělat hry prostě co nejlepší z hlediska hratelnosti, nikoliv z hlediska prodejnosti. Posouvat technologické hranice a výkonu nikdy nebylo dost. A přesně tak byl dělaný DooM.
První velká FPS hra s pořádnými texturami, schody, výtahy a prostě funkční iluzí 3D prostoru. Používala řadu přelomových technologií, které se dnes používají naprosto standardně. Sama hra se pak stala legendou žánru a spolu s předchůdcem (Wolfenstein 3D) definovala žánr FPS her a od té doby jsou prakticky všechny akční střílečky z první i třetí osoby dělané podle stejné šablony. Včetně neméně slavného Half Life, který vyšel 19.11.1998 a celý koncept příběhových stříleček dotáhl k dokonalosti a k tomu, jak se používá a jak vypadá nejen žánr FPS dodnes.
Série DooM se navíc dočkala výborných pokračování, včetně nedávného „restartu“ který opět posouval technologické hranice, zejména v tom ohledu, že použil nové API VULKAN, optimalizované API využívající možnosti a výhody CPU i GPU a tak i když hra má velmi pěknou detailní grafiku, jede jako z praku na všem a 4K rozlišení v plných detailech není problém ani na solidním mainstreamu. Na cestě je už i pokračování této pecky a opět se tak máme na co těšit:
Každopádně je neuvěřitelné, že je to opravdu 25 let. Přitom si docela dobře pamatuji, jak jsem zejména DooM II hrál a byl to nezapomenutelný zážitek dodnes. Parádní grafika, napínavá akční hratelnost, atmosféra že jsem se doma opravdu bál. Prostě úžasný. A IDDQD a IDKFA mám také zaryto v paměti navždy :). Je skvělé, že moderní pokračování, zejména to poslední je minimálně stejně dobré, takže pořád se dají udělat dobré hry, i když zejména ta letošní herní bída velkých vydavatelů a odpadky prošpikované mikrotransakcemi, které nám servírují, trochu kazí náladu. Ještě že je tu ten DooM na odreagování :).
Tak kvůli Doomu jsem na začátku roku 1994 kupoval svou první zvukovou kartu, samozřejmě z druhé ruku od spolužáka, co musel mít vždy všechno první. Variaci na Sound Blastera od nějaké firmy, co už zmizela v propadlišti dějin... ISA sloty, propojky na kartě na nastavení přerušení a manuály k hardware tak tlusté, že se s nimi dal umlátit Cacodémon…
To byli časy... Ale tady je alespoň slavná značka v dobrých rukou a u posledního dílu jsem se bavil jako před lety, to samé jako Wolfenstein
Doom je klasika.
Když otčím přitáhla první PC do baráku (Fujitsu Siemens, 486 na 25Hz, 8 MB RAM, iGPU byla myslím 0,5MB s 16bit barvami a 170MB HDD) a oddělal MS-DOS tvrdým vypnutím, začala moje "éra" v informatice.
DOS jsem zprovoznil díky kámošovi a chodil na PC potají pařit DOOMa o kterém otčím neměl ani páru Následovalo první OC (pomocí jumperu) na 33Hz, pak Win 3.1 a už se to se mnou vezlo
Krásná doba, kdy se člověk musel prostě věci naučit, hry nevodily za ručičku (naopak byla to opravdu výzva) apod.
Přesně tak, já měl první pc 386DX40, 4MB RAM a 80MB disk. U Dooma jsem strávil nespočet hodin a spolužáci se ke mě chodili na to dívat a s úžasem odcházeli domu. A pak další pecky jako Dune2, pak Command and Conquer atd...
Nejhorší bylo něco někomu na více disketách nahrát hned napoprvé, protože skoro vždycky nějaká disketa chcípla. Pak taky pamatuju první instalaci Win95 asi na 20 disketách, to bylo na celé odpoledne, ale to už jsem měl Pentium 100
Jj, s disketama byla sranda. Instalace Win95 a 19. disketa z 20 byla vadná. Se ty soubory člověk z ní snažil dostat a ona chroupala a chroupala a.... prd z toho
Tyhle staré strategie mě minuly (jsem spíše na FPS (DOOM, DUKE, Blood, Quake,...)), první co jsem hrál byl až Starcraft u bratránky, velká pecka
Jo jo... pamatuju, jak jsem si vezl Raptora na disketách a jedna z nich byla nefunkční. Pak následovaly 3 týdny čekání, než se zase ke kámošovi dostanu Nebo ten krásný pocit, když jsem si domů nesl Crusader: No Remorse na 21 disketách a podařilo se to nahrát na první pokus Na tohle vzpomínám opravdu rád.
U nas to bylo velmi podobe, starsi bratr dostal repasovany PC Siemens s 486sx 25, 8MB RAM a graf. kartou Tseng Labs ET4000AX S 0,5MB RAM pripojenou pitomym proprietarnim ISA konektorem, protoze to tehda bylo u pc vyrobcu popularni, takhle to vypadalo Obrázek. K monitoru se to pripojovalo pak (pokud mi pamet slouzi) konektorem na desce, takze bych se nedivil, kdyby jste mel podobnou sestavu.
Kdyz sem s k tomu mohl dostat, bylo s tim tuna srandy Byt co si pamatuju, tak treba Doom 2 uz byl citelne pomalejsi, byt stale v pohode hratelny
Ano, tenkrát to byla pecka, ale nečekejte, že dneska někdo udělá takhle revoluční hru, že by na ní vzpomínali generace. To prostě nejde.
Posunem vpřed je VR, ale ta přichází postupně, a tak se nedostavuje takový šok a úžas, jaký nastal v případě DOOM. To byl blesk z čistého nebe a pole neorané. A hlavně byla jediná.
Dnes máme s prominutím "všeho plnou p**el" a okolo nás je tolik věcí a technologií, že i když vyjde dobrá a zajímavá hra, tak si ji budeme pamatovat pár let, ale nebudeme na ni vzpomínat za 30 let a přihlouple se usmívat kolektivně u piva s konstatováním, že tenkrát bylo líp.
Vzhledem k tomu co plodí velká studia, je pro mě revoluční KCD, i přes nějaké porodní bolesti. Revoluční je díky mixu hratelnosti, uvěřitelnosti a v rámci nějakých mantinelů realismem, to vše v pěkném kabátu. Bohužel u nových her mám pocit že se zaměřili pouze na wow efekt s hezkou grafikou.
Zkoušel jsem pár her ze série assassins creed a ani jednu jsem nedohrál. Řekl jsem si že prostě stárnu a hry tolik nehraju. Potom přišel KCD ve kterém mám odehráno přes 110 hodin a jsem teprve u úkolu dostat se do Vraníku. Přitom se těším že po dohrání si hru zahraji znovu. A tohle se mi zatím stalo pouze u prvních dvou falloutů a Abe Exoddus.
Myslím že by bohatě stačilo kdyby vycházelo i pár her které jsou prostě trochu reálnější, příp. aby herní reálie dávaly nějaký smysl a ne že při hraní budu stydět za vydavatele.
vladislavpokorny:
Průkopníkem byl Wolfenstein 3D, nebyla to sice první FPS ve "3D", ale určila směr. Doom je "jen" Wolfík v lepším kabátě s přidaným multiplayerem. Tím nechci nějak urážet kvalitního Dooma, ale pravda je trošku jinde než autor článku uvádí.
Ty nej pecky přišli až později cca 96-98, nejprve Duke Nukem 3D, pak Unreal(Glide) a Half Life. A to ani nemluvím o Unreal Tournamentu: LAN party v šesti lidech a zejména na mapě Face to face, to byla prostě zábava. Jen to tahání CRTéček byl opruz :-)
Nic proti, ale Unreal nikdy neměl ten WOW efekt jako Doom. A ani se tak moc nehrál, to Duke 3D byla jiná liga
A co že to bylo dřív než Wolf ve 3d? Nějak nevím a to jsem v téhle době vyrůstal...
Já sice netuším která hra byla první "3D" a první FPS multiplayer. Ale rozhodně pamatuju "3D" FPS a multipalyer už na 8bitech v 80tých letech. Například Midi Maze. Já měl v té době Sinclair 128 a výše uvedenou hru jsem na revanž často hrával u kámošů co měli Atari.
Dále netuším proč srovnáváš Doom s Unrealem? Pokud by jsi ty hry znal, tak víš že mají hodně odlišné datum vydání. A Unreal měl neskutečný "WOW efekt" kvůli nádherné grafice v podání Glide a skělému zvuku, takže zase plácáš nesmysly.
A když už bys chtěl něco porovnávat tak porovnávej Doom2 vs Unreal Tournament - hrávali jsme na Lan párty Dooma 2. Jak ale vyšel UT tak s převahou vítězil.
Chápu, že Doom je srdcovka, ale těch spousta "nových" věcí, které nesl už měly hry před ním. Revoluční byl tedy spíše Wolfenstein 3D před ním. Říct že s tím přišel až Doom by bylo jako tvrdit že Apple měl první smart phone. Ve skutečnosti až první masově úspěšný na trhu, podobně je na tom i Doom.
Jinak pamatuju na ty doby 320x200 a bolení hlavy po 6 hodinách hraní, jo to bylo hardcore - AMD 486 DX4 120Mhz, 8Mb RAM S3 Trio 1MB, jelo to jak raketa. Na stejné sestavě po ugpradu RAM na 16Mb a grafiky na 2Mb jsem hrál ještě takové SVGA (640x480) pecky jako KKND nebo WC2
Tak na mašině co jmenujete, jsem hrával u kamaráda. Jo to byly časy. Doom, Wolf 3D, Comand atd. Qukeho jsem hrál už na svém Pentiu 100mmx. A když jsem dokoupil VOODo kartu, to všichni kámoši čučeli na ty super efekty, kdy např. raketa za letu krásně osvětlovala temnou chodbu. Jo, jo, dnes je to světelné roky dál.
Hra, která znamenala revoluční posun v grafice, technologie ale i her jako takových, slaví čtvrtstoletí.
