 Je vůbec něco, na čem může dnes Intel stavět? Nebo všude zaostává, že musí začít od znovu?
Nový CEO společnosti Intel vidí věci a mluví o nich o poznání realističtěji, než jeho předchůdce. Ten celé roky stavěl legendární nádherné vzdušné paláce a leštil svou sbírku zpětných zrcátek. A nedivil bych se, kdyby za jeho „vyhazovem“, byl fakt, že mnozí ve firmě už začali pochybovat o jeho duševním zdraví, když každý kvartál vykládal o neexistujících technologických a výkonových leadershipech Intelu, o tom, jak AMD vidí daleko za sebou a o nových výrobních procesech, které firma zrovna nasazuje (nenasazovala). Nic z toho totiž neodpovídalo realitě, a to ani vzdáleně se zavřenýma očima a v tmavé místnosti. Bohužel tohle je asi jediná pozitivní, a hlavně viditelná změna, která byla v poslední době provedena u Intelu. Tedy fakt, že nový CEO přiznává, co jinak dávno viděl každý i slepý.
Bude však trvat dlouhé roky, než se věci s nějakou novou generací technologií a produktů skutečně změní. Pokud se tedy vůbec něco změní. Aktuálně je Intel nucen škrtat a masivně propouštět. Od konce minulého roku během letošního by měla být vyhozena rovnou celá třetina(!) zaměstnanců. Firma totiž masivně prodělává a jednoduše nedokáže ty lidi ani zaplatit. Nový CEO také poprvé otevřeně přiznal, že 18A výrobní proces, do kterého vkládali obří naděje, se definitivně také nepovedl. Žádné zákazníky nepřitáhl a kvůli konkurenceschopnosti případných produktů na něm vyrobených, to dokonce nevypadá, že by jej využil sám Intel pro svou další generaci CPU. Nová naděje v podobě 14A technologie výroby, je tedy v přípravě. Ovšem nemalý šok mezi investory a letitými zaměstnanci vzbudilo vyjádření, že pokud se nepovede ani on, a Intel nesežene kromě sebe další zákazníky pro své továrny (nestane se tedy tím, čím je dnes TSMC), bude muset nejspíše skončit v oblasti vývoje nákladných špičkových technologií a přímé výroby pokročilých mikroprocesorů. To by byl konec Intelu, jak doposud existoval, jak jej známe, a jak fungoval a zejména jeho největší (a dnes vlastně jediné) konkurenční výhody vůči AMD = tedy obří kapacity výroby schopné obhospodařit většinu potřeb x86 trhu. Nejde ovšem o jediné selhání, které nový CEO firmy přiznává.
- Zrušit Hyper-Threading (HT neboli SMT)
byla strategická designová chyba.
Asi víte, že současná generace procesorů Core Ultra 200 nemá „HT“, neboli SMT, tedy Simultaneous Multi Threading, kdy jedno jádro procesoru umí současně zpracovávat více vláken. U Intelu a AMD to byla (u AMD stále jsou) konkrétně 2 vlákna na 1 jádro.
Výhodou této technologie je lepší využití zdrojů celého procesorů, které jinak jedno vlákno plně vytížit nedokázalo, protože aplikace musela čekat na zpracování či data, takže využití CPU bylo horší. 2 vlákna na jádro se sice nevyrovnají výkonu 2 fyzických jader, ovšem stále dokáží nahnat až desítky % praktického výkonu proti jednomu vláknu na to samé jedno jádro. Výhodou také je, že 2 vlákna na 1 jádro jsou o poznání méně „nákladná“ v rámci konstrukce čipu. Tedy množství tranzistorů na plochu proti 2 klasických jader. Intel právě proto SMT (marketingově u Intelu označeno od dob Pentií 4 jako „HT“) nasadil univerzálně ve svém designu v roce 2008 s prvními Core procesory a před tím u některých vybraných Pentium 4 CPU.
Používal ho tak donedávna. Až u současné Core Ultra 200 série procesorů jej „zrušil“ (i když velká jádra jej technicky stále mají, ovšem pro desktop je neaktivní). „Nahradil“ jej totiž menšími jádry vedle těch velkých. Intel si od toho sliboval lepší efektivitu. Jenže možná to myslel dobře, ale dopadlo to jako obvykle, tedy přesně naopak. Jeho současný TOP model v podobně Core Ultra 9 285K má 24 jader/vláken, ovšem jen 8 jich je těch výkonných (P-Core) a rovnou 16 jsou tzv. E-Core. Jenže ta jsou kompletně odlišné starší architektury, nemají ani stejnou výbavu a schopnosti jako ta větší jádra a ano, ta menší jádra nemají HT vůbec, ta větší jej mají, ale vypnutý, a protože to Intelu dělal problém z hlediska rozdělení zátěže, tak to vypnul i u těch velkých. V praxi tak Core Ultra 9 285K, pokud dodržuje udávané TDP 125W (s krátkým časově omezeným boostem na PL2 250W, pozor v některých recenzích podvádí a TDP 250W je konstantní, což je taktování), nestačí celkovým multijádrovým výkonem na 170W AMD Ryzen 9 9950X, které přitom má „jen“ 16jader (ale ta jsou všechna velká a současně mají SMT, tedy 32 vláken celkem):
Problém je také v tom, že Windows má celkově problémy přiřazovat aplikacím správně jádra/vlákna, protože pracuje s různými verzemi jader v případě Intelu. Ten tak musel přidat extra vrstvu scheduleru přímo do procesoru, a i tak to má stále funkční problémy. Prostě 8 výkonných jader není pro výkonný procesor dnes rozhodně dostatečné a těch 16 slabších k tomu věci jaksi nedožene, protože prostě nemá stejné schopnosti, výbavu, možnosti a tím pádem ani výkon. Ještě větší FAIL je fakt, že celá konstrukce čipu, která opuštěním HT měla být efektivnější, je vlastně tedy ve všech ohledech naopak méně efektivní. Čipy jsou mnohem komplikovanější, současně Intel chtěl mít ve skutečnosti 16 velkých jader a 16 menších u této generace, ovšem kvůli efektivitě a výtěžnosti nemohl tuhle konfiguraci jednoduše použít, nevešel by se s tím s rozumným konkurenceschopným výkonem do 125W a výtěžnost by byla tristní.
Nyní nový CEO přiznává, že opuštění HT (SMT) byla prostě chyba. A chce ji napravit, tedy prý SMT do procesorů Intel vrátit. Tohle vyjádření zdvihlo nejedno obočí, protože realitou je, že Intel zrušil, či přesněji řečeno vypnul HT pouze u mainstreamových spotřebních CPU a jejich velkých jader. Core Ultra 200 série tedy jako první generace od dob prvních Core, HT oficiálně nemá. U serverových CPU však procesory stále v aktuální generaci HT normálně mají. Znamená to, že další chystaná generace XEONů nemá HT, když jej CEO chce do designu vracet? To by byl skutečně problém a jak říká šéf Intelu, jde o značnou konkurenční nevýhodu dnes nemít SMT proti AMD.
- Problém je ovšem celá konstrukce a architektura
Nový CEO však spíše musí řešit celkovou totální ztrátu konkurenceschopnosti Intelu, a jeho „rozbitý“ design čipů samotných. Intel objektivně zcela prohrává nejen s AMD, a to prakticky ve všech myslitelných ohledech. Včetně oblastí, kde dříve jasně dominoval a vedl. Například roky měl jediný implementaci AVX-512 (ne moc efektivní, ale měl ji), i tu však musel u nové generace Core Ultra 200 CPU vypnout, protože ji mají jen ta velká jádra, malá ne a funkčně to je problém z mnoha důvodů (zahřívání jedné části, nekonkurenceschopný výkon a problémy s vytížením). AMD naopak přišlo s novou implementací AVX-512 u nové generace ZEN 5, která v případě dosavadní implementace Intelu typicky zvýšenou spotřebu nemá. Navíc dnes, kdy se AVX-512 konečně prosazuje do praxe, tak paradoxně AMD AVX-512 nyní běžné nabízí, Intel nikoliv. Tohle je však jen vrchol ledovce, ale následek mizerné konstrukce nových generací procesorů firmy Intel. AMD dnes prostě dokáže se dvěma verzemi svých jinak jednotných mini čipů (CCD), poskládat je do různě výkonných procesorů/produktů v celé šíři nabídky a zaměření, a mít tak vždy vyšší výkon. A hlavně mít mnohem lepší provozní a nesrovantelně lepší výrobní efektivitu, než cokoliv, co nabízí Intel. Ten naprosto zaspal na poli čipletů, roky se jim dokonce v oficiálních prezentacích vysmíval, že jsou to slepence. Ačkoliv to byl kdysi právě Intel, který skutečné slepence ve formě Q6600 apod uváděl jako první na trh. Čiplet moderního AMD procesoru žádným „tupým“ slepencem není. Je to naopak efektivní funkční design a praktické řešení hned několika zásadních problémů v obecné konstrukci a výrobě moderních komplexních CPU i GPU. AMD díky čipletům za posledních 5 let zajistilo nejen na poli CPU, APU ale i GPU, objektivně větší výkonový, technologický a efektivní posun, než to Intel dokázal za posledních 15 let. Aktuální Intel procesory jsou sice také již čiplety, ale nesrovnatelně komplikovanější a výrobně mnohem méně efektivnější, než co má AMD ve všech ohledech.
Výsledkem je, že AMD dnes má v řadě oblastí ve stejné generaci běžně 2x výkonnější procesory se současně stejnou, nebo spíše nižší spotřebou, než co dnes nabízí Intel. Speciálně v serverech je Intel bez přehánění totálně v háji. Na desktopu to není o moc lepší, kdy efektivita a funkčnost Intel procesorů je dnes tak mizerná, že nadšenci poprvé v historii téměř úplně přestali Intel Core procesory nakupovat. A když si někdo přijde dnes Intel CPU koupit, všichni na něj z dobého důvodu koukají, jak na blázna. Situaci zachraňuje OEM a hlavně mobilní trh, ale i zde má dnes AMD objektivně lepší, efektivnější a výkonnější CPU, a především APU, než Intel. Vše díky efektivnější čipletové konstrukci, mnohem jednodušších čipů, ale také celkově mnohem efektivnější celkové konstrukci architektury ZEN a platforem pro ni.
Už jen pohled na současné procesory Intelu, mixování v nich rovnou tří zcela odlišných verzích jader, odlišných architektur, celé technologické výbavy a lepení hned několika různých čipů k sobě, je prostě peklo. Není divu, že jako celek to moc dobře natož efektivně nefunguje. Problémem také je, že každá z těch nových generací velkých i malých jader, zaostává za sliby, a hlavně očekáváními a plány, kdy posun výkonu a efektivity je velmi malý, zatímco technická komplexnost roste. Ostatně v řadě věcí je Core Ultra 9 285K stejně výkonný, nebo dokonce slabší než klasický monolitický předchůdce Core i9-14900K. A to přes fakt, že nový čipletový model je výrazně složitější a dražší na výrobu a představuje skok hned o několik generací technologií výroby čipů i jejich konstrukce. Přesto má v praxi ve výsledku velmi podobný výkon, jako o generace starší monolit na staré 10nm výrobě. Jestli tohle názorně nedemonstruje, co je problém Intelu, tak nevím co ...
Obrovská ostuda, a hlavně bytí ohrožující problém značky Intel je, že ty aktuální Core Ultra 200 procesory technicky ani nejsou poprvé v historii „Intel CPU“, protože je není schopen vyrábět ve svých továrnách. Ty čipy totiž vyrábí u konkurenčního TSMC, kdy Intel tedy sype nemalé miliardy dolarů konkurenci, zatímco jeho vlastní továrny miliardy prodělávají a zejí prázdnotou. Jinými slovy, Intel jako firma má problémy, kam se podíváš a může si za něj jen a pouze on sám. Jeho architektury postrádají efektivitu a jasný čitelný efektivní designový směr. Jsou komplikované tak moc, že sám Intel ty čipy ani nedokáže vlastními silami vyrábět, což byla jeho hlavní konkurenční výhoda posledních 30+ let. Není tedy divu, že je situace, jaká je. Nesmyslné opuštění efektivního konceptu SMT (HT) bylo jen jednou z mnoha chyb, kterých se Intel u konstrukce svých nových generací CPU dopustil. Vrátit jej do designu nadcházejících čipů, však bude trvat. Tím spíše, kdy pravděpodobně nejbližší připravované generace CPU jej dle předchozího plánu nejspíše opět funkční neměly.
- Plány a situace kolem nových generací Intel CPU jsou nejasné …
Realita Intelu ohledně nových generací procesorů je v tuto chvíli poněkud nejasná. Plány se totiž rozhodně budou výrazně měnit. Dříve nalajnované roadmapy procházejí revizemi a významnými škrty. Firma navíc také vyhodila a ještě vyhodí, velkou část inženýrů, které na těch produktech pracovala. Včetně rozpuštění klíčových teamů, které posledních 20+ let vytvářely všechny hlavní procesorové generace. Je tak těžké v tuto chvíli vůbec říci, co přesně firma chystá a nepřekvapilo by mě, kdyby to nevěděl ani Intel sám. Praktickým problémem v tuto chvíli ovšem je, že se současnou generací produktů si objektivně jaksi nevystačí, protože ta na konkurenci evidentně nestačí už dnes a firma díky tomu rychle ztrácí podíl na trhu. A hlavně finanční stabilitu s nimi. Intel je s maržemi dnes tak nízko, že není schopen jako firma prostě fungovat. S nejbližšími naplánovanými novými generacemi CPU však těžko dokáže z hlediska jejich vývoje v tuto chvíli něco udělat, protože vývoj celé nové generace zabere nejméně 4 roky. Protože ty nejbližší nadcházející generace produktů vznikaly za předchozího vedení a s teamy, které současné problémy způsobily, je téměř jisté, že nejen že nebudou nic z palčivých problémů řešit, ale spíše udělají mnoho věcí ještě horších. Naplno se projeví všechny chyby ještě více, než je tomu u současných produktů.
Jenže pokud by tyhle nejbližší nové generace produktů firma nyní zrušila, rázem by neměla, čím současné už teď nekonkurenceschopné produkty nahradit. A to rovnou několik let! I kdyby teď Intel reorganizoval teamy, začal zcela na zelené louce vývoj nové jednodušší a efektivní architektury po vzoru AMD a jeho ZEN, stejně by i tak trvalo nejméně 3 až 4 roky, než by z toho byl fyzický procesor jako produkt na trhu. A to za předpokladu, že by šlo vše hladce, což je jedna z věcí, která u Intelu rozhodně nejde posledních 15 let. Jinými slovy přelom 2028/2029 nejdříve při nejlepším vývoji věcí, pokud by Intel teď hned udělal to, co AMD udělalo v roce 2014 = začal s novými lidmi na zelené louce s vývojem nové generace CPU. Otázkou je, zda pokud Intel a jeho nový CEO chtějí věci skutečně řešit, mají vůbec na výběr nějaký jiný scénář. Ze situace AMD přesně víme, jak to vypadalo, kdy firma kutila ZEN a co měla ty roky na trhu. Intel dost možná nemá na výběr a bude si muset projít tím samým, kdy stávající generace produktů a jen nepatrně lepší ale stále velmi problémová další generace, budou to jediné, co firma dokáže nabízet další 3 – 4 roky.
Tohle se nám asi nový CEO svými velmi negativními vyjádřeními a změnami chce říci. A nechce to asi teď říci investorům na plnou hubu, že nejspíše do konce aktuální dekády, pokud budou věci, jak jsou (nebude třeba válka s Čínou o Taiwan apod.), tak Intel je i podle jeho vlastních očekávání evidentně naprosto ze hry. Skutečně konkurenceschopný produktově prostě v dohledné době nebude. Není tedy vyloučeno, že jakkoliv jsou nyní věci špatné, to nejhorší od Intelu teprve přijde v následujících 1-2-3 letech …
| AUTOR: Jan "DD" Stach |
|---|
| Radši dělám věci pomaleji a pořádně, než rychle a špatně. |
|
)
)
