 Jak to vlastně je s tím Okenářem, co se až moc začíná kamarádit s tučňáky?
Článek netradičně začnu tím, že budu kalkulovat „flame“ v předchozím článku, kdy jsem představoval Ubuntu 9.10 Karmic Koala. V diskusi se pomalu roztrhl pytel s tím, že jsem udělal pár chyb, které jsem buďto udělal záměrně, či nikoliv. A čeho se dočkáte?
Historie v kostce Jsem oběť svého vlastního výzkumu, kdy jsem se s Linuxovými operačními systémy seznámil v době, kdy jsem prováděl testy na vývojové konfiguraci nLite. Tehdy jsem byl opravdu hlupák, že jsem si zahesloval složku s dokumenty, do které jsem se nemohl dostat ani po přeinstalaci plného Windows XP Home. Jinými slovy, chyba nastala mezi židlí a klávesnicí s obrazovkou.
Slax, který mám do teď, na jednom zapomenutém přepisovatelném CD tato data dostal zpět a to byla první rána pro Windows. No jo no, měl bych říct pro uživatele. Uživatel si ladil operák, nainstaloval jej a poté vzteky mlátil do stolu.
A co z dat zbylo? Nic! Vše začalo morálně stárnout, ironií bylo, že jsem začal nové dokumenty vytvářet už týden po záchraně a ty staré přišly zkrátka. Tehdy to byly uložené hry do Sims 2 (což je dneska historie ležící na jiném stole, nikoliv na mém), Depedent Component list pro nLite, nějaké kresby a tak dál. Vše se ztratilo a místo toho se objevily nové věci. Zbytečnost. Ovšem první krok k Linuxu. Slax Linux logo
Vaše hlavy si dovolím zamotat ještě teď, co Vám k vašemu vzteku z nechronologičnosti řeknu, že prvního Slaxe jsem získal od známého. A to byl ten Slax, co zachraňoval data. Pěkný guláš, že? Kdo je viníkem? Můj přítel, náruživý Widlák. Dal mi do ruky zbraň, kterou později užiji na soukromém zájmovém srazu nLite/vLite Tuning Arena. Ovšem, nepředbíhejme.
Další olej do ohně přilil i DDWorld, ovšem ještě předtím oheň zapálilo fórum-poradna na Idnes, když jsem si dával dohromady tipy na stavbu nového PC, jaké komponenty a jaký case. A jeden z diskutérů dal odkaz na DDWorld. A co se stalo?
Tuner se dal do křížku s openSUSE 11.1. Narazil na něj v jednom článku popisujícím funkce a použití v domácnosti. A co se dále stalo? Chytl jsem se. A nějaký měsíc na to jsem začal stahovat openSUSE 11.1. Suse Linux logo
Po stáhnutí OS jsem ho nastartoval jako Live distribuci a vybralo si KDE. Ovšem to byl první kámen úrazu. KDE bylo ve verzi 4.3, zatímco Slax disponoval 3.5. „Tři pětka“ vypadala skoro stejně jako Windows v klasickém nastavení, zatímco „Čtyři trojka nabízela rozhraní podobné Windows Vista nebo Windows 7, ovšem bez druhého panelu se zástupci. Abych byl přesný, tak šlo o jen nabídku „Programy“, která byla de facto stejná jako u šesté a nyní i sedmé generace Winů.
Ubuntu přichází
Po tomto „neúspěchu“ navázat s Linuxem přátelství, přišel další impuls. Opět se situace přesunula na Idnes, kde jsem se seznámil s Wubi a tím pádem s Ubuntu. Stáhnutí Wubi byla záležitost jedné minuty, zatímco download samotného Ubuntu přes Wubi coby aplikace Windows byla na delší počkání. To jsem využil k menšímu náhledu na to, co mě čeká. Celý systém ovládání Ubuntu byl stavěn na Gnome, s kterým jsem se v té době viděl poprvé v životě. Stavba operačního systému byla naprosto rozlišná. Zatímco KDE bylo podobné Windows, Gnome sázelo na jednoduchost. A to také byl plus pro seznamování.
KDE logo
Po stáhnutí jsem zkoušel instalaci jako klasickou aplikaci ve Windows. Toto Ubuntu se honosilo jménem Odvážná volavka, v anglickém originálu Hardy Heron. Ovšem na číslo verze si vzpomenout nevzpomenu, ani kdybych se rozkrájel.
Číslovky verzí hodím za hlavu s argumentem, jak to vlastně dopadlo. Vše dopadlo na výbornou. Ubuntu mi najelo, si po menším čekání, ale najelo. A seznamování začalo. A to je výsledek dneška. Výzkum, který nevyšel, skončil stejně jako Rezonanční kaskáda v Half-Life.
Pravda klepe na dveře
Těžko se to přiznává, ovšem je to tak. První pokus vyšel, druhý ne, a poslední výzkum rovná se výsledek Rezonanční kaskády ve výzkumném středisku Black Mesa v Novém Mexiku.
První verzi Hardy Heron jsem poté odinstaloval a nešťastnou náhodou minul Gutsy Gibon (pokud se nemýlím). Jenomže šel čas a na PCTuningu se objevil Jaunty Jackalope, známý jako Pivoň lesní a Čilý zajdalen. Řekněme, že správné jméno je Pivoň a ten se v notebooku zabydlel. Hned vedle testovací konfigurace Windows 7.
Prvním olejem do již rozhořeného ohně byla stará verze vLite, která je už tak zastaralá, že s ní nešlo konfigurovat a získat tak lepší výsledky. Jediné, co šlo, bylo jen přidávat funkce a stále upravovat tak, aby byly Windows 7 rychlé. Jediným plusem bylo jen síťování, jelikož v domácnosti byly dva počítače. Statický a laptop. Statický jsem ponechal „svému osudu“, zatímco laptop se stal mojí pojízdnou „laboratoří“. A co je nejlepší? Nejsem na hlavním, který sdílím s ostatními (a tak se nemusím bát „Co to zase je?“), ale pěkně na svém. A to je další půllitr benzínu. Ubuntu "Hardy Haron" logo
Ubuntu se mi tak zalíbilo, že jsem se rozhodl udělat si menší sbírku. Zatímco Hardy Heron se sháněl na Stahuj velmi pěkně, šedesátičtyř-bitový Jaunty se hledal hůře. Mám x64 procesor, tak na co sakra 32 bit?! I teď používám softwarový odpad ve formě x86 softwarové výbavy notebooku.
Nicméně, Jaunty Jackalope se objevil v notebooku jak v zastaralé „dvaatřicítce“, tak v novém AMD64. Zatímco první jmenovaná šla na testy na Statik, AMD64 se usadilo v notebooku. A čekání na další, společně s Windows 7 se zastaralou architekturou, začalo.
Karmická koala získala jasné slovo
Po tom čekání se objevila i Karmická Koala. První věc bylo samozřejmě bootování, které mi vzalo dech. Jo, někteří namítají, že se nic nezměnilo, ovšem já to beru z té jiné stránky, kdy Windows 7 nabootuje pomaleji, než Ubuntu.
A když už jsem znovu u Windows 7, tak připojím ke slovu i Vistu. Někteří namítali, že srovnávám Vistu s Ubuntu a poté vyřknu ortel nad W7. Za prvé, Vistu jsem použil jako vynikající příklad toho, jak vypadá operační systém zdevastovaný nenasytností po penězích jedné bezcitné společnosti, která se neštítí i špionáže. O tom za chvíli.
Ortel nad Windows 7 jsem vynesl, protože jde konečně o odladěný systém, který stojí za to hodnotit. Jasně, opět tu bude flame, že mám používat jen to co mám. Řekl jsem Vistu proti Ubuntu, tak budu hodnotit Vistu s Ubuntu. Ovšem je to zbytečné – Vista nemá ani „tělo“ na to, aby mohla s Linuxem zápasit. Zatímco Windows 7 jej má, ale i tak to je pořád mastodont.
Nebudu tu nadržovat Linuxu, Ubuntu je taky pěkný Otesánek a těch 5-6 GB na disku je taky docela dost na to, abych to mohl hodnotit jako brzdu. Ovšem to je HDD a pokud by tam byl SSD, tak se část těchto problémů prostě ztrácí. Správně bych to srovnávat němel, ovšem když už, tak už. Byl by asi hřích nezmínit neschopnost Visty inteligentně použít úložiště typu SSD. Opak by měl být pravdou u nastávajícího Ubuntu s podtitulem Lucid Lynx, který má nabootovat během, nebo při troše štěstí, i pod deset sekund.
A kde je ta pravda, o které tady melduju už od začátku? Použitelnost a jednoduchost! Za prvé, Ubuntu není Windows a vice versa. Windows jsou mastodonti (Windows se propadají pod vlastní vahou, citace neznámého člověka), zatímco Linux, a konkrétně Ubuntu, také. Ovšem umí toho využít. Dalším plusem je příkazová řádka, kdy stačí napsat jen jméno programu a ten se spustí, a to je to, o čem si Windows může nechat jen zdát. Dalším kladem je Centrum Softwaru pro Ubuntu, ale i pro ostatní distribuce. Není tajemstvím, že třeba takové Kopete, běžně se vyskytující ve Slaxu lze doinstalovat do Ubuntu jak přes Centrum, tak přes „komandlajnu“.
Na druhou stranu je faktem, že Ubuntu na rozdíl od Windows neumí některé grafické karty. ATi na Linuxu však nejsou problém. Jaká situace panuje u nVidie (jak je to správně? hm...), nevím, jelikož se řídím uživatelskými recenzemi a ty neslavné přehřívající jádra v noteboocích mě přesvědčily k volbě konkurenční ATI, které důvěřuji i jako majitel integrované ATI Radeon 9100 IGP na statickém PC.
Zpátky k tématu. Dalším faktem ovlivňující mé kladné hodnocení Linuxu je, že jako běžnému uživateli a nyní i členovi projektu Reconstructor (o tom příští článek, „nLite pro Ubuntu“, který nevím kdy vyjde, až si Reconstructor okoukám), Linux začíná stačit. Sám si všímám toho, že v Ubuntu trávím najednou více času, mám tam své data, články, knihy, které píšu v OpenOffice.org (ano, vracím se zpět k opensource, ale i tak mám koupené MS Office 2007), či poslouchám hudbu ve VLC. Taktéž si všímám krásy příkazové řádky, kdy stačí napsat jen jméno programu a on se prostě spustí.
Windows mám nedobrovolně pro to, abych mohl pracovat ve škole. Někteří budete namítat, že je nemám používat. A jak bych je mohl nepoužívat, když tam mám dokumenty v „uzavřeném formátu“ (jak by říkali někteří příznivci opensource), které neotevřu nikde jinde, než v MS Office nebo další hauzomera, jako například vektorová kresba, se kterou si rozumí Corel.
A opět, najdou se tací, kteří mě budou nadávat, že mám používat Wine. Jo! Wine. Jo ale já jej nemám nainstalován. Instalací nic nezkazím, ovšem chci si ještě užívat té romantiky, kdy je ještě Ubuntu neposkvrněno balastem z Windows. Tento „balast“, jak jsem naschvál řekl, není nic jiného, než viry a spyware. Je to chyba to tak říct, ovšem zastávám názor, že Linux bez Wine je proti virům nikoliv imunní, ale rozhodně se v něm nešíří tak dobře, jako v systému barevného motýla.
Největším důvodem však zůstává stále „vystačím si s tím“. Nevidím důvod, proč bych měl nadále setrvávat u Windows, když mi Ubuntu nabízí docela i více. Stále se pohybuji v oblasti „běžný uživatel“. A ten běžný uživatel říká, že mu to stačí. Líbí se mu to.
Já to potvrzuji. Vyhovuje mi to. Windows přestávají sloužit, jediný účel, který mají, je jen Corel, MS Office a pěti-hodinová výdrž. Ubuntu nabídlo více, Compiz, volně stažitelný software, vynikající funkčnost hardwaru...
|
Můžeš mi to trošku víc osvětlit?
jeho rozšírenie sa pohybuje na úrovni štatistickej chyby. najlepšie na tom je že pre bežného užívateľa je absolútne nepotrebný. neprítomnosť výrusov na Ubuntu(a dalších OS postavených na Linux jadre s GUI nadstavbou) je len kôli nízkej rozšírenosti a nie kôli dokonalosti OS samotného. A to vie každý kto sa do toho rozumie. 
