Recenze: Homefront – extrémně nadějná akční hra s velkým nápadem

je jedním ze zklamání roku

Mnoho her neznámých značek dokázalo v minulosti příjemně překvapit a stát se legendami. Homefront mohl být jednou z nich, protože v době všeobecně nudných a stereotypy prolezlých stříleček přišel s velmi odvážným námětem s potenciálem více než obrovským. Jenže snad všechno, co se zkazit dalo, autoři také pokazili. Osobně mám navíc pocit, že hra z počátku nebyla vyvíjena směrem a do podoby, ve které skončila, ale úspěch posledního Call of Duty, který je po všech stránkách špatnou hrou a kde autoři investovali mnohonásobně více do marketingu než do hry samotné, povzbudil autory a vydavatele hry Homefront přesně směrem posledního Call of Duty.

• Originální a neotřelý námět

Mnoho akčních her nabízí příběh, kdy technologicky vyspělé západní státy bojují proti teroristům, či v zemích různých autoritářských režimů a je to jak střílení veverek. Samozřejmě jsou tu i hry, kde bojujeme proti invazi vetřelců z vesmíru a tak dále. Homefront přišel s námětem, co kdyby Severní Korea v dalších letech obrátila zcela situaci, získala vliv na úkor oslabujících a v problémech zmítaných USA. A postupně získala takovou sílu, že úspěšně zaútočila a porazila kdysi nejsilnější stát na světě. Stát by se tak mělo zhruba za 15 let. Jinými slovy se ocitáme v situaci, kterou náš západní svět v podstatě nezná a nepřipouští si ji. Nejen ve hrách, ale i ve filmech je podobný scénář poměrně vzácný. Ale řeknu to na rovinu. Homefront není originální. V podstatě identickou situaci (v dobovém pohledu) představil film Rudý úsvit (Red Dawn) z roku 1984. Mimochodem na tento film byla i přímo narážka v Call of Duty 2: MW!

HomeFront nás tedy uvádí do situace poraženého státu, jehož obyvatelé jsou vyhlazování komunistickou vládou Severní Koreje, která v té době ovládá značnou část světa. Podle plánů by HomeFront neměla být jedna hra, ale celá série. Podání celého příběhu je dost naturalistické, zejména úvodní část hry je rozhodně hodně drsným, na druhou stranu bohužel ne tak nereálným obrazem možných věcí budoucích.

Na druhou stranu se nechce moc věřit, že by se podobná věc mohla stát tak rychle. Je bohužel pravdou, že Západní svět si žije nad poměry a místo do vzdělání, armády a technologií utrácí za sociální „jistoty“. Důsledkem toho jsou dluhy, krize a tak dále a to vede k oslabování pozic ve světě, právě s ohledem na růst Asie, kam západ přesunul v podstatě veškerou výrobu. USA se dnes potýkají s podobnými problémy, které povedou k oslabení vojenské síly, což v konečném důsledku může znamenat vážná rizika a příležitost, jejíž využití by mohlo vést k důsledkům, jak je prezentuje HomeFront. Obecný úpadek zájmu o obranu demokracie a pacifistické sklony jsou velmi nebezpečné, protože to budou právě tito pacifisté, kteří budou jako první volat o pomoc, až někdo, kdo ve stejné hodnoty nevěří, využije situace a chopí se příležitosti. HomeFront názorně, i když utopisticky a ne úplně realisticky ukazuje, jak by náš svět a Euroatlantická kultura mohla dopadnout.

Bohužel zajímavý námět je to jediné, kde HomeFront boduje. Všechno ostatní je jedna velká katastrofa ….