|
Strana 2 z 4
Jak už jsem napsal v úvodu, po příběhové stránce je hra opravdu skvělým počinem, ovšem po stránce herní a hlavně zpracování je to dost zklamání.
(hra v Eyefinity - pro zvětšení, klikněte na obrázek)
ME3 je herně zklamání. Hlavně ale, pokud srovnáte 1 a 3 díl, uvidíte bezprecedentní příklad současné módy neustálého zjednodušování všech herních mechanismů a prostě „zblbnutí“ her. ME1 bylo parádní směsicí propracovaných RPG funkcí se zásadně funkčním managementem tvorby postavy, inventáře, výbavy apod. To všechno v perfektním funkčním světě plných rozhovorů s různými způsoby jejich vedení a ovlivňování a plnění následných úkolů. ME1 také obsahoval prvek průzkumu planet v parádním vozítku. Zkrátka ME1 nebyla jen akce, ale parádní propracované příběhově dobrodružné RPG. A co z toho zůstalo v ME3?
Vlastně jen ta akce a příběh. Rozhovory už zůstaly jen u zásadních věcí, jinak vedete rozhovory stylem: přijdete k postavě a oni začnou vést rozhovor (aniž byste cokoliv mohli ovlivnit), tak se dozvíte o úkolu. Úkol zní klasicky: „najdi to a to“. Ale vlastně to nehledáte, normálně procházíte 1 planetu po druhé a na každé je jen jedna věc, kterou najdete jednoduše. Dáte skenovat planetu, pak vypustíte sondu a máte to. Žádný skutečný průzkum, žádná zábava, prostě nic. Aspekt dobrodružství a jakéhokoliv průzkumu a objevování se zcela vytratil.
A co zbylo z RPG? Po velkém zjednodušení u ME2, kde se po mnoha RPG prvcích slehla zem, a bylo to hodně kritizováno, se opravdu tvůrci pokusily do ME3 nacpat trochu více. Ale celé to působí tak, že je to tam jen proto, aby kritikům zavřeli huby. Funkční přínos je totiž extrémně malý. Možnost vybavení zbraně, nebo brněním je jen stínem dopadu a rozsahu managamentu z prvního dílu. Škoda, že si s tím autoři více nevyhráli. Ale jsme vděční i za to, že to tam je.
Takže zbyla ta akce s příběhem a rozhovory. Tedy vlastně nemusí, hra má systém, kdy si na začátku hry zvolíte, jakým stylem chcete hrát. Zda mít plnou kontrolu nad tím zbytkem rozhovorů a vývojem postav apod. Nebo mít jen akci s příběhovými videi, či ještě třetí možnost, která spočívá v něčem mezi tím. Bohužel hra na jakýkoliv způsob doslova řve, že je udělána hlavně jako příběhová akce a hlavně jako akce typu CoD. Chvílemi máte pocit, že místo ME3 hrajete opravdu Call of Duty. Ano, ME3 nám bohužel hodně z akčněl, a to tak, že je to někdy až nad míru zábavnosti.
(hra v Eyefinity - pro zvětšení, klikněte na obrázek)
Jdete jen z bitvy do bitvy, což je sice pochopitelné, zuří intergalaktická válka o přežití, na druhou stranu nepřátelé jsou totálně hloupí, je jich jen hodně a občas se přistihnete, že už se při 5. minutě a vlně nepřátel nudíte a modlíte, aby už byl konec. Opravdu se bitvy a střílecí pasáže stanou rychle opakujícími se. Jediné, co se mění, jsou přísně koridorové lokace. Jinak ale už na začátku hry se dostanete k nejlepší zbrani (podle mě částicová puška) a výbavě (munice – v podstatě nekonečná + účinek) a brnění také měnit nemusíte a jedete stejný styl, až do konce (pokud používáte Biotické schopnosti je to podobné). No a nic jiného se ve hře nedělá. Takže se prostě prostřílíte z bodu A do bodu B,C,D, tam se odehraje kousíček příběhu a míříte zase jinam, kde se to všechno opakuje.
(Eyefinity vs 1 monitor - pro zvětšení klikněte na obrázek)
Ne, že by některého bitvy nebyly povedené a nezapamatovatelné, opravdu je tu několik hodně silných momentů, ale bohužel to celé kazí těch 90% ostatních, naprostá absence umělé inteligence nepřátel, kteří sice provádějí něco jako krytí, ale za překážkami, které je nekryjí apod.
("krytí" v praxi - Eyefinity vs 1 monitor - pro zvětšení klikněte na obrázek)
Takže ME3 je takovým Call of Duty s hodně silným příběhem, kdy se mnoho vedlejších bitev vysloveně těšíte, až skončí a vy se posunete v příběhu dál. A že ten příběh, včetně vedlejších linií a událostí rozhodně stojí za to! Ale i to dokázaly BIOWARE a EA pokazit …
|
)
)
)
)
)
)
)
