• Gameplay

Stylově je tahle hra přísná koridorovka typu "chodička mlátička". Občas něco proskočíte a přeskočíte, jinak jdete úzkým koridorem od skriptu ke skriptu. Občas na vás vyskočí parta nepřátel, které zmydlíte svými kopy a chvaty a jdete dál. O nějaké AI u protivníků si nechte zdát, žádná není. Všichni jsou jen boxovací pytle.

Ano, je to přesně tak klišovité a nezáživné, jak to zní. A hra měla navíc. Sem tam si všimnete náznaků hádanek, ale místo toho, abyste si nad nimi a postupem hrou museli trochu lámat hlavu, přispěchá hra s "ghost" scénkou, takže řešení je tu hned a nemusíte nad ničím přemýšlet a naopak přemýšlíte, k čemu vás ta hra jako hráče vlastně potřebuje, když se klidně může hrát sama.

Díky zastaralé technologii Unreal 3, která pohání tuto hru, je herní prostředí velmi stísněné sterilní, absolutně prázdné a bez nápadu. Všechno je díky engine ještě uzavřenější, než by bylo dobré. A to určuje bohužel celý herní zážitek. Se svou hlavní hrdinou nemáte co prozkoumávat ani se s ní nějak sžívat.

Soubojový systém je v podstatě jedinou interakcí, ale i ten zůstal na půl cesty. Je sice hezké, že si můžete dělat vlastní komba a rychle se dostane pod kůži, ovšem stejně rychle se stane nudným a nezáživným. Je jedno, jak silný je váš protivník, prostě stačí zmáčknout včas dané tlačítko a je vyřešeno. Zde tedy nerozhoduje žádný herní um, ani nic jiného. Souboje se stanou rychle nudnými a tak si rychle uděláte jedno brutální zakončovací kombo, abyste to během pár vteřin vyřídili a šli dál alespoň v tom příběhu, který je ovšem také poněkud neoriginální.

Všechno. Ano, tohle je celé gameplay. Nic víc, nic míň. A tím se dostáváme ke zpracování, které vlastní gameplay samozřejmě přímo ovlivňuje.