Recenze: StarCraft II: Wings of Liberty

- Dlouho očekávaný comeback špičky RTS žánru

Jak se povedl nový druhý StarCraft, jehož první díl udílí tempo v RTS hrách už řadu let?

Možná až příliš dlouho očekávaný comeback. Ostatně, není co se divit. 12 let mezi díly, to nepřekoná ani Duken Nuken Forever, který vyjde snad velmi brzy. StarCraft 2 byl ohlášen už před dlouhou dobou, stejně jako Diablo 3 (které doufám, taky někdy vyjde a víme, že v roce 2011 to pravděpodobně stále nebude). Bohužel jako spousta her, která má dlouhou dobu mezi ohlášením a vydáním, byla očekávání opravdu velmi vysoká. Dostála hra očekávání?

Hry hraju už dlouho, zhruba 15 let. Ovšem původní StarCraft sem hrál relativně nedávno. Když odmyslím grafiku na dnešní dobu opravdu postarší, tak to považuji za velmi dobrou RTS se skvělým multiplayerem a velmi dobře odlišenými a vyváženými stranami konfliktu. Mínusem byla singleplayerová kampaň, která sice když si člověk dal pozor na to co se děje mezi misemi (klasické briefingy) dávala smysl, ale přiznávám, že sem časem spíš odklikal, co mám udělat a dál to moc neřešil. Úroveň vtáhnutí do děje, nic extra.

Nicméně díky multiplayeru se hra stala legendou. Obzvláště v Asii, kde se dělají opravdu velké turnaje i s pro nás neskutečnou diváckou účastí. Mínusem tak dlouhé doby existence je, že od legendárního základu čekají hráči legendární pokračování. Upřímně nezávidím Blizzardu designování této hry. Osobně jsem originální multiplayer moc nehrál. Pro nového hráče to bylo poněkud hodně hardcore a většina průměrně dobrých hráčů byla schopná rozmést nováčka během chviličky.

Na co jsem se těšil? Na pokračování příběhu. Což je také důvod proč jsem to hrál. A proč ta hra opravdu stojí za to si jí zahrát. Pokud jste hráli někdy WarCraft 3 (a datadisk), tak si jistě pamatujete velmi dobrý příběh a mise prokládané opravdu skvělými animacemi. V případě, že očekáváte od StarCraftu 2 to samé, jděte si to rovnou zahrát. Singleplayer StarCraftu 2 lze shrnout jako perfektní příběh, který hráče vtáhne do děje a opravdu zabaví. Nicméně, není to celé dokonalé.

Tákže nastartujeme hru, nahodíme Single Player a kliknem na Campaign. A následuje první šok. V tomto případě grafický. Čekali jste krásnou renderovanou animačku? Mm, čekali jste špatně. Animačka je, ale v in-game enginu, který sice je dobrý, ale na renderovaná videa ala WarCraft 3 tedy nemá ani vzdáleně.

Když už nic, alespoň pěkná atmosféra. Náhled do baru, kde se nachází hlavní postava, nám ukáže, že od doby kdy Jim Raynor byl velkým hrdinou, uplynula nějaká doba a stal se pro Říši desperátem a takřka úhlavním nepřítelem (hned po Zergách). Což mu na kvalitách neubralo, nicméně to naznačuje směr, jakým se bude hra ubírat.

Hrdina je poněkud použitý, permanentně upíjí whiskey a pokuřuje doutník. Bar vyhlíží jak z divokého západu a hudba ten efekt jen dokresluje (vůbec celá kampaň připomíná stylizací seriál FireFly). Po televizních intergalaktických zprávách hrdina naštvaně odpráskne televizor, zkoukne fotku své dávno zesnulé lásky, nahodí laptop a vy se můžete vrhnout zvesela do první mise. Která mimochodem docela připomíná tu první z původního StarCraftu …