Na dnes už starším modelu grafické karty si ukážeme, co se skrývá pod pojmem Voltmod a jak je využít.
Taktování grafické karty je dnes poměrně snadnou záležitostí. Sami výrobci čipů do svých ovladačů pro grafické karty umístili propracované možnosti taktování a testování taktů. Pomoci ale může i software třetích stran, stejně jako mnohé speciální edice grafických karet, které jsou na taktování zaměřené a mají vlastní software. Taktovat jde každá grafická karta. Liší se jen ve svém potenciálu, tedy v tom, o kolik jde zvýšit frekvence GPU (grafického jádra) nebo grafických pamětí. Obojí výkon přidává. Samozřejmě záleží také na počtu jednotek v daném grafickém jádře, o kolik se celkový výkon karty zvýší a jak znatelné to v reálu bude.
Dnes se podíváme na techniku, zvanou Voltmod. Ta spočívá v lehké úpravě grafické karty a donucení běžet jádro i paměti na vyšším, než výrobcem stanovené voltáži, což dopomůže k vyšším frekvencím a tedy i výkonu. Musíme se ale zmínit, že tato úprava grafické karty je určena jen znalým uživatelům a zasahujete přímo do HW grafické karty, takže je to úprava nevratná, jinými slovy, že s případnou reklamací takové grafiky v 99% neuspějete, protože tato úprava na ní bude poznat. Asi jste pochopili, že touto úpravou hrozí vaší grafické kartě újma. Proto ji skutečně doporučujeme jen znalým uživatelům, kteří vědí, proč a co dělají. Pro vás ostatní je dnešní článek jen takovou zajímavostí, jak se dá také taktovat a proč někdo dokáže ze stejného modelu grafické karty, jakou máte třeba doma, vyždímat daleko více, než vy. Voltmod je běžnou praxí u všech taktovacích soutěží, bez něj nemáte šanci vůbec uspět.
Upravit grafickou kartu tzv. Voltmodem jde u každého modelu grafické karty. V zásadě se postup u žádného modelu neliší, protože grafické karty mají víceméně stejnou konstrukci. Liší se samozřejmě hodnoty Voltáže. V čem vlastně to riziko spočívá?
Výrobce každé grafické karty nevyrábí a netestuje dlouhé týdny a měsíce své grafické karty v referenční podobě jen tak pro srandu králíkům. Kromě mnoha jiných věcí zkoumá i kam může s hodnotami napětí pro jádro a paměti zajít, aby každá karta fungovala v bezpečných limitech a také aby daná hodnota byla přijatelná pro spotřebu karty a samozřejmě i životnost karty. Výše napětí přímo ovlivňuje spotřebu a také nároky na chlazení a tedy i ceny chladiče. Finální hodnoty napětí pro jádro a paměti jsou pak u referenčních modelů vždy velmi konzervativní, tak aby výrobci mohli vyrábět grafické karty ve velkém a nemuseli se starat o to, jestli GPU a paměti vydrží nebo nevydrží – prostě vydrží. Hodnoty jsou stanoveny i s ohledem na to, že výrobci chtějí dělat OC verze, které mají napětí mírně zvednuté a tak pro to musí být rezerva. V současnosti tak téměř každá grafická karta má referenční napětí hluboko pod nějakými mezními hodnotami a tohoto potenciálu pak využívají overclockeři v honbou za rekordy. Dnes se ukážeme hned dva způsoby, jak fyzicky úpravu napětí provést.
Pro naši ukázku jsme si připravili jednu zajímavou grafiku ….
