• V praxi

Použití obou disků je triviální, stačí je pouze rozbalit z krabičky a zapojit do počítače. V mém případě notebook Dell s dokovací stanicí Sandberg. Oba Flash disky se ihned objeví mezi již stávajícími disky a je možné s ním tedy okamžitě pracovat. To samé platí i pro microSD kartu.

Pokud se zaměřím na reálné testy z každodenního požívání u většího 128GB modelu U366, jal jsem se kopírovat velký 20GB soubor z mého rychlého SSD disku a výsledný čas se zastavil na hodnotě 512 sekund (přes 12 minut), průměrná rychlost zápisu se pohybovala kolem 39 MB/s. To je o více jak 10MB/s více, než u minule testovaného modelu U365. Proto si myslím, že tento model je už mnohem vhodnější i pro zápis větších dat, ovšem na ultra rychlé Flash disky s rychlostí 100MB/s při zápisu to stále nemá, ovšem vůči nim je zas U366 mnohem levnější.

Pokud jsem disk zaplnil z 50% a kopírování zopakoval, došlo k nepatrnému zpomalení na 35 MB/s, tedy nic hrozného. Testy kopírování opačným směrem dopadly ovšem mnohem lépe, protože rychlost disku je skoro na hranici 250MB/s. Pokud tedy potřebujete z disku spíše data kopírovat ven, je tento proces mnohem rychlejší, než data zapisovat.

U menšího 64GB modelu jsem naměřil skoro ½ hodnoty, zápis klesá k 20MB/s a čtení někam k 135MB/s. Pokud tedy potřebujete opravdu rychlejší hodnoty, držel bych se alespoň 128GB modelu a výše. Oba disky jsem tedy ještě přeměřil v programu ATTO.

U většího modelu U366 nastane maximum rychlosti někde kolem velikosti souborů 256 KB. U menšího 64GB pak mnohem rychleji, už od velikosti 64 KB.

Naposled jsem tedy ještě proměřil rychlost microSD karty Exceria Plus v jeho prémiové 1TB edici. Nejprve v programu Crystal disk Mark, kde jsem dosáhl skoro na papírové hodnoty z DataSheetu, disk za svým teoretickým maximem zaostal opravdu jenom o jednotky MB/s.

Velmi podobně jsem dopadl i v ATTO.

Pojďme tedy k závěru.