• V praxi

Pro otestování základní desky jsem použil procesor Intel Core Ultra 7 265K s celkem vysokým TDP 250W (oficiálně by měl mít 125W, ale jak víte, Intel to pouští výrazně výše v tzv. boostu, a hlavně toleruje stálý provoz na těch 250W, protože bez toho by neměl výkon, který recenze a testy ukazují a nebyl vůbec konkurenceschopný vůči AMD dnes). Tento procesor by tedy neměl problém tuto základní desku náležitě otestovat. Procesor má celkem 20 jader, z toho 8 výkonnějších „performance jader“ zbylých 12 jsou takzvané „Efficient core“. Celkem tedy procesor poskytuje 20 nativních vláken. Nejvyšší frekvence je pak 5,5GHz.

Abych dokázal prověřit možnosti desky na maximum, zvolil jsem AIO vodní chlazení společnosti Arctic s modelem Freezer III Pro 280 A-RGB. Jako referenční disk jsem nakonec použil NVMe SSD disk Samsung 9100 Pro 8TB s rychlostí skoro 15 GB/s. Základní desku jsem pak testoval na testovacím benchtable od společnosti Thermal Grizzly.

Paměti nakonec dorazily od společnosti G.Skill v parádní edici TridentZ Royal ve zlatém provedení na frekvenci 8000Mhz v kapacitě 2x24GB, ovšem v rámci testování jsem měl připravené i nové CUDIMM Lancer od ADATA na ještě vyšší frekvenci 8400Mhz. Mohl jsem tedy otestovat skoro naprosté maximum, co deska momentálně oficiálně podporuje a samozřejmě jsem vyzkoušel paměti ještě nadále přetaktovat.

Testovací sestava pak byla napájena značkovým zdrojem od společnosti ASUS o výkonu 750W s GOLD certifikací.

Pokud jde o to, jak se na těchto desce chová procesor se základním nastavení BIOSu, kde jsem pouze zapnul XMP profil na pamětech, tak fungoval zcela ukázkově. Při zatížení jednoho jádra se běžně frekvence pohybovala na Core Ultra 7 265K 5486MHz v případě výkonnějšího jádra a 4589MHz v případě toho pomalejšího, tedy skoro přesně tak, jaké jsou oficiální parametry. V případě vytížení celého procesoru se výkonnější jádra držely maximálně na 5187MHz a ty méně výkonné pak na 4588MHz.

Kde se Intel hodně poučil z předchozí 13 a 14 generace je spotřeba. U minulé generace základních desek totiž můj předchozí procesor Core 9 14900K dosahoval až na téměř 400W spotřebu, tedy značně nad oficiální specifikace, ovšem v případě použitého Core Ultra 7 265K se deska zcela ukázkově držela maximálně na těch zvýšených 250W.

Pokud jde o teploty procesoru, zde jsem byl mile překvapený, protože s použitým celkem běžným a levným AiO chladičem jsem se dosáhl při zhruba hodinovém cyklování v zátěžovém programu Cinebench R23 jenom na maximálních 74 °C, což je opravdu velké zlepšení vůči vrcholovým procesorům 14 generace, kde jsem velmi často atakoval hranici 90-100 °C.

Co mě ale hodně překvapilo, byly teploty základních desek, kde jsem se dostal maximálně na 52 °C, chlazení je i přes malé rozměry velmi efektivní a účinné. Hodně tomu pomáhá přítomnost heatpipe trubice a velmi tichého aktivního ofukování skrytého ventilátoru, který je opravdu velmi tichý a celou dobu testování jsem o něm nevěděl.

Ohledně podpory vysoko taktovaných pamětí, je levnější B650l o něco horší, než Z890 ale rozdíly jsou naprosto minimální, což jsem vyzkoušel s DDR5 pamětmi od G.SKILL na vysoké frekvenci 8000MHz, což dneska představuje asi to nejlepší, co momentálně seženete. Deska zde neměla jediný problém a naběhla na první dobrou. U této frekvence už tedy není problém pokořit rychlost 120 GB/s. Zkoušel jsem i rychlejší CUDIMM paměti od ADATA na frekvenci 8400MHz a ani zde jsem neměl jediný problém, propustnost se zvedla ale jenom minimálně na celkových 125 GB/s.

Pokud porovnáme výkon procesoru Core Ultra 7 265K proti již naměřeným procesorům 12, 13 a 14 generace došlo k celkem pěknému nárustu výkonu jednoho jádra. Například vůči podobně drahému i5-14600K došlo k navýšení jedno jádrového výkonu o 10,5%, v tom více jádrovém dokonce o 43%. Výkon procesoru se tedy velmi podobá totálnímu TOP modelu předešlé generace v podobě i9-14900K v některých aplikacích, což nezní špatně, problém je, že v herním nasazení proti 9000X3D zaostává v náročnějších scénářích, ale obecně leží největší problém LGA 1851 platformy Intelu jinde, než v těch CPU v očích většiny PC nadšenců.

Nakonec jsem otestoval i možnosti integrované zvukové karty Realtek ALC1220. To jsem prováděl pomocí reproduktorů Tannoy Revolution XT-8F ve spojení se zesilovačem Onkyo TX-RZ50. Tyto reprobedny už disponují opravdu kvalitním Hi-Fi přednesem a dokážou opravdu prověřit, jak si na tom zvukové karty stojí. Pozitivní je také dodávaný program Nahimic ve spolupráci ze společnosti Steelseries, která je známá svými kvalitními sluchátky a DAC převodníky. Zde musím konstatovat, že úroveň zvukové karty je vzhledem k ceně desky dostačující. Samozřejmě není to tak kvalitní jako třeba minule testovaná Z890 Taichi, kde byl mnohem kvalitnější kodek ALC4082 ještě podpořený DAC převodníkem SABRE. Pokud jste tedy vyznavači opravdu kvalitního zvuku a máte doma na to už dražší aparaturu asi bych doporučil koupi nějakého toho externího DAC převodníku, ovšem pro většinu ostatních PC hráčů si myslím že ten základní zvuk, co deska umí, bude stačit s naprostým přehledem.

Pokud jde o integrovanou síťovou kartu s rychlostí 2.5Gbit, testoval jsem její propustnost pomocí switche QNAP QSW-2104-2T. Neměl jsem jediný problém kopírovat data rychlostí přesahující 200MB/s.

Takže k závěrům …