Že už klasické velkofilmy nevznikají? Po třech letech své tradiční přestávky mezi svými filmy, přichází Christopher Nolan a vyvádí všechny z omylu. Jeho epické zpracování klasické Oddysea je velkofilm ze všech úhlů pohledu. Navíc natočený speciálně pro IMAX a velká plátna. Je velký, výpravný a velmi umělecký. Není dokonalý v žádném případě. Na své si tak přijdou rádoby pravicoví konzervativci/ profesionální tlachalové/trolové a tzv. anti-Woke bojovníci, kteří se po filmu vozí kvůli transgender herci/herečce a přítomnosti lidí s jinou než světlou barvou pleti. Naopak, z druhé strany spektra jinak ale stejných šílenců, tedy tzv. „woke“ skupinám zase vadí málo žen v silných a moderních rolí, příliš tradiční zpracování žen a malý prostor herečkám. A také málo řeckých herců v tomto americkém filmu (ano, je to americký film natočený Angličanem). Prostě každý rádoby politický exhibicionista si zjevně také přijde na své :), Nolan zjevně ví, jak oslovit všechny. Film také není klasickou akcí (i když i té je samozřejmě dost, spoilerovat nebudu, ačkoliv jak se vyhnout spoilerům 2000+ let staré předlohy?), je to více umělecké (možná až přeumělkované) drama. Ale jeden by řekl, že to vlastně odpovídá stejně tak hodně přepáleně uměleckému originálu. Jen prostě se snahou udělat to nějak zajímavé a snesitelné pro současné mainstreamové publikum, které udrží pozornost maximálně 30 sekund, než vyžaduje emoční podporu a prášek proti rozrušení. Jak zvládnou 172 minut dlouhý film, a tematicky mnoha vrstvou Oddyseu, je pro mě tedy trochu záhadou. Nicméně film je prostě další Nolanova velkolepá umělecká klasika a pecka a nikdo nedělá filmy, jako on. Takže ideálně pro pořádný projektor, až to bude nějak rozumně k dispozici mimo kina ;).
