Ve světě grafických karet je pojem historie používán opravdu velmi často, dost podobně jako je tomu i u ostatních počítačových komponent. Nemůžeme říci, že by existoval podobný trh (počítám celkově trh elektroniky), kde by výrobek po roce či ještě menší době byl nahrazen výrobkem jiným a tudíž se vyráběl i přes svou kvalitu tak krátce. V elektronice jde vývoj mílovými kroky dopředu, a tak jsme si tuto situaci tak nějak zvykli. Co půl rok bychom si vlastně mohli kupovat novou grafiku, o chlup výkonnější a modernější.

  Novinky v naších rukou nám dělají potěšení. Kdo by neznal ten pocit, když mu poštou přijde balík s komponentou. Těšíme se jako malí jardové. Onen pocit se z velké části vytratí v té chvíli, kdy komponenty zavřemě do case (i s průhlednou bočnicí – můj případ) a necháme je svému zahřívacímu a chladícímu osudu (ne, nemyslím tím ani ironicky situaci ohledně nVidia „povedených“ jader:)).

  A proto nevadí čas od času skříň otevřít, komponentám uvolnit od nahromaděného prachu a trochu se s nimi „pomazlit“. Podobnou situaci jsem zažil právě v těchto dnech, kdy jsem se rozhodl vyčistit své dvě domácí PC zevnitř. Zaměřil jsem se přitom na dvě grafické karty ukryté v těchto strojích. Jsou jimi HIS ATI Radeon HD3850 a HD3870. Obě Vám dnes představím.