• Auta, destrukce, rychlost

Samozřejmě hlavní roli ve hře hrají automobily. U těch se zastavíme. Ve hře jich je aktuálně 75, kdy jsou vždy minimálně 2 stejného typu. Tedy základní model získáte snadno, druhý si musíte vyjet v časovce v závodu z místa A do B a získáte tak lehce vylepšený model toho základního. Bohužel auta nemají žádné podrobné parametry a i ony tři přítomné (rychlost, nitro, síla), jsou dosti špatně srovnatelné, protože když si zkusíte pár modelů, zjistíte velmi rychle, že mnohé jsou stejně rychlé, i když ony tři parametry ukazují něco jiného.

Chybí také jakákoliv možnost úpravy auta jinak, než lehce barva, či design potisku. Díky přídavkům do hry najdeme i rozšíření o 4 motocykly, které mají vlastní licenci a úkoly. Ovládají se o něco lépe než auta.

Auta také nesou vymyšlená označení, i když tvarově snadno mnohé reálné předlohy v jednotlivých modelech objevíte. Jízdní vlastnosti se lehce liší a rozhodně poznáte 4kolku od 2kolky. Některé modely se ovládají hůř jiné lépe, při rostoucí rychlosti se rozdíly zmenšují, téměř všechny auta lze ve vysoké rychlosti ovládat dobře, až do chvíle než se budete snažit zastavit, protože některé modely zejména velkých aut, se brzdami zastavují opravdu těžko.

Hra je čistokrevná arkáda a je udělána na pohodlné ovládání klávesnicí či joyPaddem. Hru ale lze stejně hrát i na volantu, zde však máme pocit, že to není úplně ono. Burnout Paradise má poněkud odtažité řízení, kdy nemáte moc pocit, že auto skutečně řídíte (maximálně doporučujete směr) a veškerá radost a dojem z jízdy je zde dost matný.

Samotná auta jsou modelově zpracována velice pěkně. Důraz je kladen na všechny části a to proto, že hra obsahuje i podrobný destrukční model.

Ten je na poměry například NFS série přímo božský. Nicméně na PC platformě máme o dost lepší destrukční modely. Ten v Burnout Paradise je propracovaný pro každý model auta, kdy má každé mnoho destrukčních částí, které se dle stupně nárazu bortí nebo rovnou odpadají.

Nicméně je faktem, že není zdaleka realistický, samotný skelet auta se totiž nerozpadá a i ve vysoké rychlosti se auto při nárazu maximálně lehce zbortí do sebe, místo aby se rozletěl na několik kusů.

Ještě hůře jsou na tom ostatní účastníci provozu, do kterých když narazíte (a to často) tak sice také doznají změn, ale stupeň poškození je o mnoho menší než u vás, což je kravina, protože při nárazu se rychlosti sčítají (pokud nenarazíte zezadu).

Postupem času vás také animace poškození a zničení rychle omrzí, protože vás nepříjemně vytrhnou ze závodu, kde jde doslova o vteřiny. Většinou pak už nemáte šanci dojet včas. Stupně poškození jsou v zásadě, dva, lehčí, kdy ještě odjedete a větší, kdy už ne, ale dostanete hned nové auto a pokračujete. Poškození ale nemá žádný vliv na jízdní vlastnosti a jako takový je ve hře hlavně pro „Wow“ efekt.

Je ale pravda, že bez něho by hra působila dost divně, na druhou stranu není poškození tak zábavným prvkem, jako je třeba v Race Driver GRID či v králi destrukčních závodů FlatOut Carnage Ultimate. Srovnání s FlatOut vám ihned přijde na mysl, když se pustíte do destrukčních závodů s cílem odstranit určitý počet protivníků. Proti FlatOut je to zde téměř jako parodie a víceméně jen bezduché křižování silnice a vytlačování všudypřítomných protivníků na svodidla.

Bourání se v zásadě nevyhnete, protože Burnout je hlavně o vysoké rychlosti, kdy v pozdějších fázích hry už jedete stylem: „plný plyn, nitro a snad se někam trefim a nikdo tam nebude“. Naštěstí jsou kolem cesty bariéry, od kterých se lze do určitého úhlu odrážet, auto samotné drží jak žehlička, a tak se jen snažíte vyhýbat občasnému účastníku provozu a vybírat vhodné zkratky bez toho, abyste se efektně rozprskli o nějaký ten předěl mezi silnící a zkratkou. Vaši soupeři vám to ale rozhodně neulehčí …