• RECENZE: Dishonored - příjemné herní překvapení roku

                                                                               ale i nevyužitý potenciál

Hra Dishonored působila celý rok jako možný černý kůň letošní herní sezony. A povedlo se.

Po několika velkých zklamáních, který letošní rok na poli her přinesl v čele s nepovedeným Diablo 3 nebo rozporuplným zpracováním Mass Effect 3, dorazilo i několik příjemnějších překvapení. Mezi nimi například Sniper Elite V2 a před pár dny také Dishonored. Obě tyto hry mají společného to, že se jedná o menší tituly, které ale v zábavnosti a neokoukanosti překonají mnoho velkých AAA titulů.

Na druhou stranu tvrdit v případě Dishonored, že se jedná o úplně originální hru, zase dost dobře nejde. V první řadě je to hra, kombinující styl Bioshocku s Hitmanem. Na druhou stranu stejně jako u nedávno vydaného Borderlands 2, které také staví na sice důvěrně známých, ale prostě fungujících prvcích, i Dishonored prostě funguje. Potenciál této hry je jasně vidět, i když zdaleka ne ve všech ohledech byly možnosti a šance využity na 100%.

Stejně tak nevěřte některým recenzentům, kteří označují Dishonored za hru v otevřeném prostředí. Dishonored rozhodně žádné otevřené prostředí nemá. Lokace jsou striktně uzavřené a stejně omezené, jako v jiných akčních FPS, jen máte možnost se mimo jedné chodby, pohybovat i ve vedlejší chodbě.

• Dishonored - z vrcholu na dno a zase zpět

Celou hrou se táhne příběh o zradě a touze po moci. V jeho středu a hlavním hybatelem jste vy. Vy svými činy rozhodnete, jak to vlastně celé dopadne. Ačkoliv je Dishonored hlavně akční hra, to, jak hrajete, jakým způsobem se rozhodnete splnit jednotlivé úkoly, to rozhodne o tom, jakou závěrečnou animaci uvidíte a také, jak v pozdějších fázích bude vaše hra vypadat.

Příklad, rozhodnete-li se jít hrou jako Rambo, a zabíjet všechno, co vám přijde pod ruku, jednak uvidíte město ve stále zuboženějším stavu, jednak bude prostředí a načasování vašich misí temnější a závěr vám příliš radost neudělá (tedy pokud nejste sadističtí absolutisti a diktátoři). Pokud se rozhodnete jednat více v rukavičkách, nezabíjet (za celou hru nemusíte zabít vyjma jedném osoby vůbec nikoho), ale hledat rafinovanější cesty ke splnění úkolů, čeká vás pár trochu jiných cest vývoje příběhu a jeho zakončení.

Každopádně jak už jste si asi odvodili, hra nabízí poměrně hodně možností, jak si ji zahrát a minimálně jednou si ji zopakujete. S tím souvisí i herní délka, napoprvé trvalo dohrání téměř 12 hodin (zabiják), napodruhé, jsem ji "za hodného" proletěl za pouhých 5 hodin. Každopádně celou dobu se budete dobře bavit, i když hra bohužel vizuálně kvalitativně hodně ztrácí. Poměrně originální steampunk zpracování a grafický návrh by si skutečně zasloužil grafickou úroveň alespoň roku 2010-2012, nikoliv 2006, kterým disponuje. Dishonored je bohužel další hrou, která názorně dokazuje, že jen parádní grafika sice skvělou hru nedělá, ale pokud parádní hra má mizernou grafiku, hodně to kazí dojem a zážitek.

Podívejme se na Dishonored trochu více z blízka.