• GAMEPLAY

Tvůrci měli k dispozici oficiální licenci a také ji řádně využili. Možná tak, jako zatím žádná jiná Vetřelčí hra. Hra opravdu připomíná výtvarnou a vizuální stránkou původní filmovou předlohu! A také příběh tomu odpovídá. Žádný drsný mariňák, hlavní postavou je "křehká" dívka :). Tedy zase tak křehká není, ale bojíte se s ní i o ní. Navíc mluví, což je jeden z prvků, který v mnoha hrách chybí. Tady je vaše postava opravdu trochu uchopitelná a živá (Ne tak jako u Tomb Raideru, ale dost).

Při pátrání po osudu vaší matky se dostanete na vesmírnou stanici Sevastopol, kterou potkal neblahý osud. Po její palubě se prohání co jiného, než Vetřelec a v podání tvůrců je nesmrtelný. Kromě něj budete bojovat i s ostatními přeživšími, androidy, ale také potkávat či ztrácet spojence. Zkrátka filmový příběh se vším všudy na cestě při pátrání po pravdě a hlavně přežití.

Ačkoliv je hlavním prvkem nesmrtelný Vetřelec (a opravdu i když to zkusíte, tak jej prostě nezabijete), on vlastně tak často na scéně není. Samozřejmě doby, kdy se objeví a vy se doslova krčíte pod nejbližším stolem, nebo jste schoulení ve skřínce a tváří v tvář vetřelcovi zadržujete dech, patří k pořádným atmosférickým momentům, nicméně pro utvoření atmosféry strachu stačí už jen to vědomí, že na vás odkudkoliv a téměř kdykoliv může vyskočit. Přidejte k tomu fantasticky udělané obrazovky smrti, kdy vás Vetřelec zabíjí na několik způsobů a je prostě vymalováno.

Pokud jde o herní prvky, vašimi zbraněmi je hlavně plížení a důvtip. Nejvíce času tak trávíte hledáním způsobů jak otevřít nějaké dveře a shromažďováním a výrobou užitečného vybavení, které pak pomáhá k přežití nejen vám. Při tom všem se plazíte a plížíte, či strachy utíkáte. Nejlépe tak, abyste nepřilákali Vetřelce, či šílené vraždící Androidy nebo ke všemu připravené lidské přeživší. Ale můžete i Vetřelce využít ke svému prospěchu a nadělat z nepohodlných přeživších Vetřelčí svačinku. Jen pozor, ať se sami nedostanete na menu.

Právě atmosféra maskuje fakt, že hra po stránce herního obsahu vlastně moc nenabízí. Herní mechanismy jsou trapně jednoduché, nic objevného v žádném slova smyslu. Koridorovosti a skriptů si při tom strachu ani moc nevšímáte, nemluvě o tom, že do toho prostředí to prostě skvěle zapadá. Asi nejzajímavějším prvkem je tak hackovací minihra a sběr potřebných komponent pro výrobu některé výbavy. Naopak zbraním se v této hře věnovala menší pozornost, takže v tomto ohledu asi jen zaujme to, že když někoho praštíte po hlavě a upadne mu zbraň, tak ji nemůžete sebrat, což je trochu zvláštní. Nejzajímavější a extrémně silnou zbraní je tak plamenomet, což ale vzhledem k tomu, že hra se odehrává na vesmírné stanici, by bylo docela vážné riziko jej používat. Ale k čertu s logikou.

Podívejme se na zpracování, které je u podobného druhu her mimořádně důležité ...