Call of Juarez 2: Bound in Blood

– akce a akce v neokoukaném kabátku

Westernových her je skutečně málo a tak v záplavě akčních her, kde je většinou přesnost nahrazena palebnou silou a množstvím munice, je tu hra, kde automatická puška neexistuje a nasázet žhavé olovo tam, kam potřebujete, dá přeci jen trochu zabrat.

Hra nabízí několik kapitol a celkem 15 rozličných misí se zajímavými úkoly, včetně pár přestávek a vedlejších odboček. Samozřejmě důležitou součástí akční hry jsou zbraně. Těch samozřejmě díky době, kde se to odehrává, nemůže být přehršel, jako v moderních akčních hrách, nicméně autoři se docela vyřádili a najdeme zde opravdu zajímavé kousky. Každý se navíc ve hře nachází ve 4 stupních kvality, což má vliv při jeho použití. Zbraně se ovšem nijak neopotřebovávají a víceméně i se základním vybavením se dá dost dobře hrát a vyhrát. Je to je o fous těžší.

Jednou z nepříjemných, leč bohužel nezbytných součástí hry je naprosto striktní nalinkovanost, skriptovanost a hra vás táhne doslova za ručičku a nesmíte se vůbec odchýlit od kurzu. Občas tak v průběhu hry trochu nadáváte (bohužel nejvíce to naštve hned v první misi), ale pak si zvyknete, na hru přistoupíte a budete se docela bavit. Je to prostě klasická střílečka, kdy se prostřílíte z bodu A do bodu B, následně do bodu C a D a tak pořád dokola. Není to originální, ale zabaví to.

Potěší některé předskriptované situace, jako třeba když můžete ve zpomaleném čase dvěma zbraněmi vystřílet bar předtím, než do té místnosti vlítnete. Jistým rozptýlením jsou i typické souboje jeden na jednoho v pravé poledne s kolty proklatě nízko u pasu. Ty se autorům povedly, ale je jich tak akorát, aby zabavily a zároveň neunudily, protože jsou v podstatě pořád stejné a jakmile přijdete na správný fígl, jak na to, už to jde samo.

V akční stránce hry rozhodně hraje hlavní roli to, že musíte pořádně mířit. Protivníků je hodně, ale nemáte automatickou pušku a každý výstřel a hlavně nabití si vezme dost velký čas. Potěší tedy automatické krytí za překážkami. Ale pozor, ne všechno je neprůstřelné, ve hře jsou také olejové lampičky, které vás mohou šeredně popálit, na druhou stranu je můžete hodit i vy po protivníkovi, či je rozstřelit a vyhnat jej z jeho úkrytu. Takže přestřelek si užijete do sytosti a stejně jako míření. Co mě ale zamrzelo je to, že hra nebere v potaz chvění hlavně. Zkrátka je statická až nepřirozeně, ať už střílíte v kleče, ve stoje, v běhu, či na koni, dá se trefit úplně stejně dobře.

Pokud jde o prostředí, tak to hraje hlavní roli. Scenérie přírody i měst jsou velmi pěkné a udávají vynikající atmosféru celé hře. Když už jsme u toho, pojďme se tedy podívat na zpracování a test grafik …