Chladit nemusí znamenat

     nechat se obtěžovat hlukem ….

Hluk je jeden z hlavních důvodů, proč měníme chladiče a ventilátory. Dnes prostě není sebemenší důvod nechat se tímto nepříjemným elementem otravovat. Vše je možné uchladit účinně a také tiše. Bohužel toho se chytla i řada výrobců, jejichž produkty mají do tichosti daleko. Takže označení jako supersilent, ultra silent a další giga/mega super silent dnes musíme brát  s rezervou. Taktéž udání hodnoty hlučnosti je u mnoha produktů spíš pro matení nepřítele. Neexistuje žádný jednotný způsob měření a bohužel jsou i výrobci, kteří na svůj produkt napíší cokoli, jen aby nachytali pár špatně informovaných lidí.. Skutečná míra hlučnosti totiž může mít do výrobcem udané opravdu hodně daleko a bohužel častěji k horšímu než naopak. Navíc výrobci nás stále zkouší a testují, momentálně zkouší naší bdělost změnami jednotek, ve kterých hlučnost udávají.

Jak se udávají hodnoty hladiny hluku? Nás přirozeně nejvíce zajímá, jak je to právě s nejčastěji udávanými dB či sony. Celá problematika je opět velice složitá. Zabývá se jí fyzikální vědní obor akustika. Abychom mohli vysvětlit, co je to hluk, musíme vědět nejdříve, co je to zvuk.

Zvuk obecně můžeme definovat jako mechanické kmitání, které je charakterizováno parametry pohybu částic pružného prostředí nebo u vlnového pohybu parametry zvukového pole (není nad fyziku :) ). Část zvuků se projevuje jako slyšitelný zvuk - což je akustické kmitání pružného prostředí v pásmu frekvencí od 16 Hz do 20 kHz, schopné vyvolat zvukový vjem. Frekvenční závislost definice slyšitelného zvuku je individuální, tedy u každého člověka jiná. Jen málokdo je schopen vnímat celé pásmo frekvencí, hlavně horní hranice je velmi proměnná a závislá na věku člověka. Zvuky mimo toto pásmo neslyšíme, přesto jsme je schopni vnímat a mohou mít i nepříznivý vliv na zdraví a psychiku. V našem případě jsou to právě určitě druhy obtěžujících zvuků u počítačových komponent. Pískání či vrčení jsou velice obtěžující elementy, což mi určitě dáte zapravdu.  Zvuky pod slyšitelnou hranicí ( tj. 0,7 - 16 Hz) označujeme jako infrazvuk. Jsou to velmi nízké frekvence, lidské tělo je vnímá hmatem, protože jsou schopny rozvibrovat celý povrch těla či bránici. Kupříkladu tohle dokáže i velmi intenzivní zvuk závodních automobilů, pokud stojíte u pitwall. U slabších jedinců a lidí, kteří na to nejsou zvyklí, to může být velmi nepříjemné a vyvolat nevolnost. Navíc tento zvuk dlouho a těžko dostáváte z hlavy. Zvuky nad slyšitelnou hranicí (tj. do 50 kHz) pak nazýváme ultrazvuk. Z těch dokáže pořádně rozbolet hlava.

Dalším důležitým pojmem je hlasitost a akustický tlak (intenzita). Ty jsou v určité závislosti a zde se již blížíme právě k vysvětlení  naší otázky. Intenzita je udávána ve všeobecně známých decibelech  [dB]. Hlasitost má fyzikální jednotku fón [Ph] a odpovídá hodnotě intenzity při frekvenci 1 kHz. Pěkně názorně je to vidět v grafu.

Z grafu je patrné, že hodnoty intenzity v [dB] a hlasitosti ve fónech [Ph] jsou odpovídající jen přibližně  kolem frekvence 1 kHz. Pro nižší a vyšší frekvence je pro stejnou hlasitost nutná vyšší intenzita zvuku. Naopak kolem frekvence do cca 5 kHz  nižší.

Určování hlasitosti ve fónech je matoucí, protože vyjadřuje hlasitost při poslechu jediné frekvence. Vnímáme-li více zvuků současně, což je normální, tak uvedené závislosti neplatí. A zde přichází na scénu náš son. Ten se užívá u obecného zvuku, kde se tak  hlasitost vyjadřuje v jednotkách son. Bohužel neexistuje přesný poměr mezi son a dB. Orientačně jeden son odpovídá subjektivní hlasitosti tónu 1 kHz na hladině 40 dB.

Doufám, že jsem tedy vnesl trochu světla do problematiky dB-son. Každopádně obě tyto hodnoty jsou přibližné. Těžko říci jak k nim který výrobce dospěl. V praxi většinou udané hodnoty odpovídají víceméně jen u kvalitních výrobců.