 Poslední generace procesorů Intel jsou mizerné. A mizérie má pokračovat i nadále. Obrat je otázkou.
Společnost Intel aktuálně ohlásila mnohem lepší hospodářské výsledky, než všichni čekali. Překvapení je to proto, že ty výsledky vůbec neodpovídají reálnému stavu a schopnostem jeho současné produktové nabídky. Intel za to zlepšení totiž ve skutečnosti vůbec nemůže a bylo zcela mimo jeho kontrolu a ovlivnění. Realitou totiž je, že zkrátka zákazníci vyčerpali produkční kapacity mnohem lepší konkurence, a nakonec tedy museli začít nakupovat i od Intelu, aby bylo čím pohánět hlavně servery. Nadšeni z toho nejsou, současná Intel XEON je horší řešení ve všech ohledech proti EPYC a to výrazně, ale pořád lepší něco než nic.
Za normální situace na trhu by tak zcela určitě pokračovala mizérie firmy, která v posledních letech i letos hlavně hodně slibuje, ale realita kulhá za sliby na všechny čtyři. A firma bez přehánění opakovaně lže, kdy prokazatelně slibuje věci, které už v té době ví, že nebude schopna skutečně splnit. Přesto je jeden kvartál slíbí, aby v dalším kvartálu bylo vše jinak. To je to, co nám asi vadí nejvíce. Že co Intel slibuje neodpovídá tomu, co už v té době ví interně že bude. A tak velký rozdíl mezi sliby a realitou, snad u žádné současné velké HW firmy neexistuje. I proto se dnes nechce moc věřit tomu, že by nový výrobní proces Intel byl v tom stavu, jak poslední dobou z některých zdrojů zaznívá. Kolikrát už jsme to navíc v posledních generacích Intel výroby zažili? Téměř jistě bude vše trochu jinak.
Každopádně Intel alespoň nedávno přiznal, že ho trápí současná i nadcházející generace procesorů, u které se projevují strukturální konstrukční a zjevně chybná rozhodnutí z minulosti. Speciálně odstranění HT z procesorů atd. Celá současná architektura i konstrukce procesorů Intel je prostě problematická, komplikovaná, neefektivní a jednoduše nedosahuje potřebné konkurenceschopnosti. Fakt, že Intel přiznal ty chyby je hezký, ale bohužel náprava mu bude ještě dlouho trvat. Bez přehánění potřebuje nějaký CORE 2 DUO moment. Ten poslední přesně před dvaceti lety se mu povedl, i když si k tomu finančnímu úspěchu s ním částečně pomohl porušením zákonů …
- Přelomové CORE 2 DUO a konec Pentium 4 slaví 20 let!
Je tomu totiž přesně 20 let, kdy Intel v létě 2006 ohlásil a uvedl první desktopovou generaci Core 2 Duo procesorů, tedy 65nm E6300/6400/6600/6700 a X6800. Ukončil tak velmi problematickou éru Pentium 4. Pravda, hodně si pomohl kopírováním technologií a konstrukce procesorů AMD, které s jeho Athlon 64 X2 procesory, podobně jako se současnými Ryzen, ukázal technologicky a zejména efektivitou Intel procesorům záda. Černou kaňkou na tom je, že úspěch objektivně dobrých prvních Intel Core generací, si firma pojistila tím, že průkazně dle antimonopolních vyšetřování zneužila dominantního postavení na trhu a zabránila AMD v nástupu a možnostem prodejů hlavně u OEM. Za což sice dostala pokuty, ale naprosto směšné ve srovnání s desítkami miliard dolarů a pozicí, kterou díky tomu Intel na trhu s x86 CPU v dalších letech získal.
Současně to byl i základ pozdější éry stagnace (což jsme v té době ještě nevěděli), kdy po několika letech vybudování svého praktického monopolu na PC s Core procesory, Intel přestal se skutečným vývojem. 4jádra prostě najednou musela stačit všem, a hned několik generací a let po sobě přinášelo zanedbatelná zlepšení CPU výkonu. A jen rostla cena a číslovky ve jméně nových procesorů. Zaostávání Intel Core procesorů pak zdůraznil opětovný nástup znovu vybudovaného AMD, a jeho zcela nových ZEN procesorů.
Intel dokonce „dokázal“ v posledních letech hned u dvou svých nových generací (speciálně Core 11000 a Core Ultra 200) přijít s vývojem věcí směrem vzad, kdy jeho novinky měly v řadě věcí horší výkon, než jeho předchozí generace procesorů. Nejaktuálnější Core Ultra 200 série není sice rozhodně to nejhorší po letech, speciálně poměr cena/výkon mají velmi solidní, ale bohužel téměř pro nikoho dnes nestojí ani za úvahu. Jsou naprosto nezajímavé, protože jsou určeny pro sice zcela novou ovšem hlavně současně zcela mrtvou platformu. A nemá prostě smysl si dnes v desktopu kupovat něco jiného, než AMD AM5 platformu. A velký problém muže být nová generace NOVA LAKE (opět pro novou patici, a tedy zcela nové desky), která nabírá zpoždění, a hlavně podle zákulisních zdrojů nedosahuje jaksi výkonu ani efektivity nadcházejících konkurenčních AMD ZEN 6 (stále s výhodou kompatibility s existujícími současnými AM5 deskami). Mimo jiné Intel nedosahuje svých vlastních plánů i proto, že CPU mají chyby z minulosti, tedy překomplikovaný design koncepce velkých malých a ještě menších jader různých architektur a výbavy. A chybí jim opět i HT. Intel sice ohlásil návrat HT (HyperThreading) do jeho CPU, ale u budoucích serverových XEON se tak prý stane v roce 2027/2028 nejdříve u desktopových modelů pak ještě mnohem později (2029+).
Jinými slovy, nějaký ten „CORE 2 DUO“ moment, který by Intel evidentně zoufale potřeboval jako kdysi před těmi 20ti lety, je minimálně několik let daleko. Pokud vůbec nastane. Problém Intelu je, že svět, celé PC a technologie kolem, jsou totiž úplně jinde, než byly před těmi 20ti lety. Intel x86 procesory už nejsou nepostradatelné, AMD má dokonce evidentně lepší, a hlavně spousta uživatelů a výpočetních zařízení dnes vůbec x86 platformu nepoužívá a nepotřebuje. Před 20ti lety byl svět úplně jiný a bez Intel x86 platformy to nešlo. Dnes? Nebýt kapacitních produkčních omezení konkurence, svět by se bez Intel CPU úplně v pohodě obešel. Také konkurence je jinde. Nejen AMD, ale především ARM se tlačí i do PC, zatímco na poli SoC Intel totálně vyhořel a svět mobilních řešení funguje zcela bez Intelu. Také jediný x86 konkurent AMD je úplně jinde jako firma. Sice se stále nemůže srovnávat s Intelem, co do celkového objemu kapacit produkce x86 CPU, ale co do technologií a vlastností produktů je jednoznačně o více než generaci dnes dál. A hlavně nezpomaluje. Nedává si na dekádu oraz ve stylu „4 jádra musí stačit všem“. Naopak. Nastupující ZEN 6 a již v dohledu se nacházející i ZEN 7, budou další masivní skok ve všech ohledech, na což Intel se svou nabídkou Core i XEON procesorů zjevně není ani trochu připraven. A jen díky současné AI horečce a situaci mimo kontrolu prakticky všech, není Intel jako celek v pokračující ztrátě. Speciálně když ví, že ty jeho skutečně nové generace procesorů, které by měly šanci něco změnit, jsou minimálně 2+ roky daleko.
Pokud tedy je nějaká naděje na nový „CORE 2 DUO“ moment Intelu, tak ne dříve jak přelom 2028/2029, či spíše později kolem 2030. Snad jedině pokud by začala válka s Čínou o Taiwan a byly by tak zničeny TSMC továrny, pak rázem bude Intel opět králem výroby CPU a CPU technologií s převahou. Protože nikdo mít nic lepšího fyzicky v potřebně velkých kapacitách nebude … pokud ovšem válka s Čínou o Taiwan nebude, TSMC zůstane stát a fungovat, Intel by podle mého názoru potřeboval udělat mnohem větší posun a mnohem lepší práci, než udělal kdysi před těmi 20ti lety s Core 2 Duo proti Pentium 4. A to jen aby stačil konkurenci, natož aby ji překonal. Otázkou je, zda současný Intel je jako firma vůbec schopen něco podobného realizovat, protože prokazatelně dnes není technologickým tahounem ve výrobě, technologii, konstrukci, výkonu procesorů, a to ani na „jeho“ x86-64 platformě. A současné fungování celé firmy, snaha omezovat rizika ve vývoji budoucích produktů a snížením vývojových výdajů a zmenšením teamu, neslibuje, že by se na tom mělo něco měnit … před 20ti lety byla jiná situace. Ta se výrazně změnila, svět se brutálně změnil, Intel jako takový však skoro vůbec a když, tak jen k horšímu. A nebýt současné tržní AI bubliny, nejspíše by byl stále trvale ve ztrátě, kvartál za kvartálem, a nic by se na tom v dohledné době nedalo změnit. Nový Core 2 Duo moment je daleko, ale tak moc by jej potřeboval …
| AUTOR: Jan "DD" Stach |
|---|
| Radši dělám věci pomaleji a pořádně, než rychle a špatně. |
|
)
