|
Strana 4 z 4
- Zaostáváme pánové a dámy ... je na čase balit kufry?
Optimisticky ale bohužel skončit nemohu. Jak už jsem řekl v úvodu a z nadpisu je to myslím jasně čitelné, můj dojem po opětovné návštěvě Asie a speciálně Taiwanu je, že oni a poslední tři roky dohnali 10-15 let náskoku západního světa. A to tak, že v mnoha oblastech nás zcela dostihli, a začínají nám utíkat. Takže se nedivte tomu, že Čína a Asie obecně začíná přebírat iniciativu.
(staří i mladí se chodí pomodlit a nikomu to nevnucují a nikoho s tím neotravují, natož aby vyhlašovali svaté války - proč to nejde i jinde?)
500 let nadvlády západní civilizace nad světem se chýlí ke konci a můžeme si za to sami. Místo rozvoje a budování budoucnosti, jsme si budoucnost prospali a prožrali socialistickým a byrokratickým zřízením (hlavně v Evropě), takže jsme zadlužili už i naše děti (a hádejte komu dlužíme, či kdo skupuje ty dluhy a za čí peníze). Nechali jsme si sem natahat multikulturismus (něco co se v Asii moc nepěstuje a vědí proč). A hlavně jsme si zničili celé hospodářství a ještě se tu dohadujeme, proč tu není práce. No protože jsme to všechno přesunuli do Asie. Takže Čína (i Taiwan) vyrábí nejen pro sebe, ale i pro nás a vydělává tedy 2x. Budují a staví si budoucnost i za naše peníze a už nás dohnali v mnoha ohledech. Ekonomicky bych řekl, že jsou i před námi. Mají nízké daně, nízké zadlužení (pokud vůbec nějaké) a minimální zátěž s výdaji typu sociálního systému - důchody v podstatě nejsou, většinu našich sociálních dávek nestačili ani vymyslet a tak se tam musí opravdu makat - dokonce už mnozí mají i volné celé víkendy, i když dovolená jako u nás je tam stále vzácnost (někteří nemají nárok na žádnou). A i vztah k práci, ať už je jakákoliv, je tam úplně jiný - váží si jí a dělají jí s nadšením a s nasazením (nebo to alespoň dobře předstírají).
(Na konec této hlavní ulice nebylo vidět ... a takových tam bylo několik vedle sebe)
Upřímně mohu říci, že v jediné věci nás ještě nedohnali. A to je organizace práce a vůbec efektivita práce. Bohužel pro nás to není věc, kterou by v Asii nějak museli řešit, jednoduše proto, že jich je hodně a tak to problém vlastně nepředstavuje. Problém (pro nás) je i rostoucí vzdělanost a výzkumná činnost, protože tam je přístup k učení úplně jiný - i v tom zaostáváme. Každopádně díky tomu, že jsme výrobu přesunuli do Asie, která už navíc není levná, jako byla, nemáme u nás práci, nejsme soběstační, ničíme se daněmi (skutečné zdanění a odvody státu činí asi 70% všech peněz, které vyděláte) a sociálními výdobytky, na které si stejně půjčujeme a prožíráme budoucnost a přitom nemáme šanci, že se něco zlepší. Hlavně díky tomu, že dáváme vydělat na nás Asii, tak postupně začínají přebírat některé zajímavé podniky u nás. A abyste se za pár let nedivili, že makáte pod čínským vedením a za jiné peníze a jiných podmínek, než na co jste byli zvyklí a ještě za to budete rádi, což je ten lepší scénář naší Evropské budoucnosti.
(noční Taipei .... to nalevo co svítí nad vším je 101)
Každopádně mám pro vás jediné vhodné doporučení, učte se Čínsky, Korejsky a Japonsky. Bude se vám to hodit. A kdo může, měl by uvažovat o změně působiště, protože tady v tomhle marastu a hloupé společnosti volící neexistující "jistoty" a sliby "pečených holubů do pusy", není naděje na změnu a bude jen hůř. Jinými slovy, krám je snědený, poslední zhasíná. A nedělám si s tímhle pesimismem vůbec legraci, ani nepřeháním. Bojím se, že až příště pojedu na Taiwan, tak už budu já ten z rozvojové země. Technologicky už nás předběhli (třeba internet je skoro všude a často zadarmo, internet je i v metru a internet používá i ten největší odrbanec na ulici, u nás ho používá tak polovina společnosti, digitální úřady jsou stále jen na papíře atd.).
(Umíte si tohle v některých státech světa představit??? - aby to vydrželo a neválela se kolem hromada mrtvol a sutin?)
Společensky jsou také spíše dál, protože kromě kapitalismu tak pořád funguje hlavně rodina, neničí si tam prostředí "multi-kulti morem" a budhismus je mnohem praktičtější a tolerantnější náboženství než ta jinde, takže si jím nekomplikují život. Našinec si hned všimne také toho, že se na vás lidi usmívají, ne jako u nás, kde vás po ránu naštve na ulici, či v obchodě první člověk, kterého potkáte. S údivem koukáte na nezamčené domy, nezamčená auta, kdy si přijede někdo před dům a odběhne si, má stáhnutá okénka a otevřený kufr a nikoho nenapadne mu něco brát apod. V Metru se nejí, nepije a stojí se pěkně v řadách a spořádaně a nikdo nepředbíhá. Prostě elementární slušnost, něco, za co vám tady u nás může hrozit úraz - i to je vizitka společnosti - a mají tam demokracii a kapitalismus už dlouho.
Zaostáváme dámy a pánové. Zaostáváme ve všem, co si umíme představit, nejen ekonomicky ale i společensky a naše budoucnost, na rozdíl do té jejich, neslibuje vývoj k lepším zítřkům. Taková je realita. Je smutné, že tohle je můj největší dojem z letošní cesty po Asii a Taiwanu. A to budu mít ještě srovnání se situací v USA, kam se zase jedu na delší čas podívat za pár měsíců. A už teď se bojím, že ani ve srovnání s USA z toho nevyjdeme příliš dobře. Rád bych pro vás měl lepší závěr, ale prostě nemám. A to tenhle článek píši s odstupem.
(mají se čím chlubit ....)
Jsem založením optimista, o to vážnější je, když začnu být i já pesimistický ohledně zdejšího vývoje. Ale události posledních let a poslední několikery volby v této zemi neukazují nic dobrého. A to nejhorší teprve v dalších 4-5 letech zažijeme - na to bych si klidně vsadil. Místo schopných lidí se zde prosazují hlavně všehoschopní a na výběr tu máme jen levicový socialismus vydávaný za pravicové demokratické strany a strany středu, populistický levicový socialismus definovaný neustálou lacinou kritikou všeho, co udělá ta první levicová socialistická grupa s následným přiznáním, že to vlastně bylo dobrý a rušit se to nebude. A poslední skupinkou je zde pomatený ultra levicový socialismus, definovaný a zastávaný amorálními zrůdami, kteří kdyby měli tu možnost, už tu všechny úspěšnější a chytřejší drží pod krkem a věší na šibenice. To je výběr, to vám tedy povím a tohle má být naše budoucnost!
(Co jsem se díval, tak místo by tam zatím bylo ;) )
Na závěr snad jen tolik, že pokud si někdo myslí, že se tu máme, či spíše měli jsme se do teď špatně, máme draho a tak dále, měl by vycestovat, protože by rychle zjistil, že si tu žijeme v klídku a pohodlí, o jakém se jinde ani v těch nejrozvinutějších zemích, většině obyvatel ani nezdá, rozhodně ne většinové společnosti! Problém je, že si žijeme na dluh budoucnosti, který nemůžeme splatit. Přichází tedy doba, kdy si ti v dobrém slova smyslu schopní začnou ve velkém říkat, zda opravdu není čas balit kufry. Smutné ...
| AUTOR: Jan "DD" Stach |
|---|
| Radši dělám věci pomaleji a pořádně, než rychle a špatně. |
|
)
)
)
.
(ne ani tak štěstí jako poctivost lidí), budovy nejsou z papíru jako v Číně (budovy mladší 50-ti let musí odolávat zemětřesení minimálně mag. 8.0), vysoké školy jsou tu mnohem kvalitnější (soustředí se hlavně na výuku prostřednictvím výzkumu, ne cpaní z 90% neužitečných teoretických nesmyslů do hlav studentů, kteří jsou pak v průmyslu nepoužitelní), provázanost škol s průmyslem je dost silná (tak to má být)
.
