• DISHONORED 2 – Recenze a Benchmark TEST

                                                                       jedné z nejlepších her roku!

Zajímavě nelineární lineární příběhová akční hra se dočkala pokračování, a to se docela povedlo. Herní rok 2016 se chýlí ke konci a vydavatelé se letos moc nepředvedli. V podstatě nejlepšími hrami roku, jsou ty z minulého roku, jež se dočkaly herních přídavků DLC (Fallout 4 nebo Witcher 3). Mezi čistě akčními hrami tak hrou roku bude pravděpodobně DooM nebo Battlefield 1, ačkoliv mě nepřijde úplně férové stavět tyhle hry do stejné skupiny proti sobě. Mezi příběhovými akčními hrami se pravděpodobně souboj smrskne na Rise of the Tomb Raider (ačkoliv to je technicky hra z 2015) no a nový DISHONORED 2, tedy druhé díly navazující na silné první.

• Nelineárně lineární DISHONORED 2

Pokud jste hráli první díl, tak víte, o čem mluvím, pokud ne, tak se DISHONORED těžko popisuje. Představte si lineární koridorovou akční hru, kterých vychází opravdu hodně a takovou je i DISHONORED. Nicméně zde i v relativně malém koridorovém prostředí existuje nejen několik cest k cíli, ale hlavně možnost zvolit několik problémů řešení, o kterých ani nemusíte vědět, pokud si neuděláte větší průzkum prostředí.

Na místo splnění jednoduché mise „najdi a zabij“, což je pořád možnost takto plnit, tak můžete stejnou misi vyřešit zcela jinak, včetně možnosti nechat žít, či dokonce zachránit atd. Řešení navíc není vidět na první pohled. V tomto tak na první pohled jinak běžně vypadající příběhová akční hra působí jako zjevení, kdy mnoho her, včetně řady RPG, chtělo podobného stylu dosáhnout, mnohé ale neuspěly nebo zůstaly jen na půl cesty. Tvůrci navíc po nečekaném úspěchu prvního dílu dostali chuť vyzkoušet i pár nových věcí a možnosti rozšířit.

Klíčovou věcí tak je, že DISHONORED 2 jsou fakticky minimálně 2 hry v jedné, dokonce bych řekl i více. Kousek po začátku hry totiž dostanete zásadní možnost rozhodnout, za koho chcete hrát, zda ze Emily (dcera a císařovna) nebo Corva (otec, původní postava prvního dílu). Hra se hraním za obě postavy může diametrálně lišit, a to i některými příběhovými dialogy. Hlavně se ale liší schopnosti obou postav, kdy je dokonce i možnost, že Emily nemá žádné zvláštní „kouzelné“ schopnosti (příběhová volba) a hraní tak bude ještě úplně jiné, protože nemáte schopnosti k vyloženě nadpřirozeným schopnostem, které tak trochu připomínají cheaty.

Ať už si zvolíte jakýkoliv způsob procházení hrou, vždy budete mít k dispozici řadu možností, výbavy, zbraní atd. Nutno ovšem říci, že ve hře fakticky nemusíte nikoho zabít. I to má vliv na výsledek hry a podobu závěru. Hrou tak můžete procházet jako „stín“ a stává se z toho docela zajímavá stealth akce anebo ji můžete projít stylem „Crysis“, což mě ale osobně přijde příliš jednoduché. Hře hodně pomáhá zajímavá stylizace, překvapivě fungující obtížná AI protivníků a zajímavě navržené prostředí.   

Výsledkem je tak velmi působivá hra, která na první pohled vypadá obyčejně a jednoduše, ale rychle zjistíte, že má značnou hloubku a při opakovaném hraní objevíte úplně nové věci. Kromě hodnocení samotné hry se podíváme i na její technické zpracování a výkon našich PC :). Takže jak šlape?