• Gameplay

Stylově se jedná pořád o akční survival FPS v post-apokalyptickém prostředí s několika prvky RPG (možnost nakupovat a vylepšovat zbraně). Druhý díl se v podstatě v ničem neliší od prvního. Dokonce je znát, že občas navštívíme téměř stejné lokace.

Hra je přísně lineární, kdy máte ale možnost si ty tamní na dnešní dobu malé a uzavřené levely, projít vlastním způsobem. Buď můžete jít stylem Rambo, nebo můžete zabíjet potichu, či v podstatě nemusíte zabíjet vůbec. Nemusíte jít jen jednou cestou, můžete se proplazit kolem nepřátel (kteří jsou totálně slepí, pokud jste ve tmě, a nevidí vás, ani když stojíte před nimi) apod. Pokud spustíte poplach a nepřátelé vás objeví, jdou po vás do posledního. Až je vystřílíte, jdete dál. Tam vás buď čeká skript s nějakou další akcí (většinou někam spadnete, něco se na vás vrhne apod.) anebo nahrávání další lokace s poznámkami o tom, co se událo a kam jdete.

To je jediná příležitost, kdy uslyšíte "váš" hlas. Váš hrdina totiž jinak nemluví, což je často dosti trapné, protože se hodně často účastníte rozhovorů s dalšími osobami, které se vás na něco ptají a podobně, a vy jen mlčíte a rozhovor přitom běží vesele dál. Působí to ne trochu, ale hodně hloupě.

Co se týká vlastních akčních pasáží, v druhém díle strávíme více času na povrchu než v podzemí, což v prvním díle nebylo. Povrch je lépe udělaný než v jedničce, zatímco podzemí je skoro stejné, jako v prvním díle. Prostředí je po nukleárním holokaustu, takže zničené se všudypřítomnou radiací, takže musíte mít ochranné prostředky včetně plynové masky. U ní musíte měnit pravidelně filtry, občas ji čistit a také měnit, když se poškodí. Tohle všechno samozřejmě přispívá ke správně stísněné atmosféře boje o život. Nemluvě o hromadě monster i zlých lidí, na které cestou narazíte.

Bohužel souboje s nimi nejsou až takovou výzvou a to ani na nejvyšší obtížnost (navíc extra placenou). Některé levely nemusíte vystřelit ani náboj. Stáčí ji rychle proběhnout k dalšímu skiptu (pozici s automatickým uložením). To se hodí, protože některé ty pasáže jsou vážně nudné a přesně víte, kde na vás co vyskočí. O moc zajímavější nejsou bohužel ani souboje s lidmi, kde absence jakékoliv umělé inteligence vynikne extrémním způsobem. Takže jsem celou hru prošel stylem "head shot".

Ve hře můžete mít několik zbraní, zajímavé jsou ale jen tři. První z nich je samopal, který lze dovybavit zaměřovačem s nočním viděním, pažbou pro lepší úchop a hlavně tlumičem. To je základní a velmi dobrá zbraň na rozdávání "head shotů" nic netušícím lidským protivníkům. Někteří mají ale silnější brnění, na ně ovšem také stačí jedna rána, třeba z pušky, což je druhá výborná zbraň, vhodná do výbavy. No a to můžeme doplnit o třetí zbraň, nejlépe brokovnicí na několik způsobů. Nejlepší je brokovnice upravená na loveckou pušku, která má největší účinnost a většinu i nejsilnějších protivníků zabije na jednu ránu. Občas narazíte na bossy, do kterých toho musíte nasypat trochu více.

Kromě tří hlavních zbraní můžete nést ještě sekundární. Nůž, vrhací nože, miny, granáty a zápalné granáty. Všechno můžete nakupovat u obchodníků v několika lokacích, kterými budete procházet, nebo to všechno jednoduše seberete z mrtvých lidí a beden. Kromě nejvyšší placené obtížnosti (ano je dodatečně po zakoupení hry ještě extra navíc placená) Ranger, je ve hře nábojů více než dostatek (tedy pokud trochu míříte). Nikdy jsem se nedostal do situace nedostatku munice (když máte zbraně na tři druhy různé munice). Jinak musím dodat, že autoři hry nijak nerozšířili ani nevylepšili ty RPG prvky a celé ono nakupování zbraní, či nábojů je tam tak nějak do počtu a kdyby tam nebylo, nic se neděje. Opravdu to není RPG typu STALKER.

Shrnutí: Druhé Metro nepřináší herně vlastně nic nového, co by již nebylo v prvním Metru. Některé pasáže jsou skoro stejné, monstra i lidé na vás nabíhají v určitých počtech, než spustíte další skript. Přibylo několik nových příšerek, na které narazíte, jinak je vše při starém. Herně tak hra nabízí jen jedinou volbu a to, jakým stylem a kolik nepřátel při průchodu odstraníte. Zda všechny nahlas, všechny tiše nebo jen nějaké, či skoro nikoho a tiše. Jinak postupujete lineárním koridorem s několika slepými odbočkami, kde lze narazit na nějaké užitečné "suroviny" ke sběru, od skriptu ke skriptu až k finále hry. Pocit strašidelnosti je hlavně v jinak prázdných levelech, kde žádné skutečné nebezpečí nečíhá. Hra bohužel nemá tak komplexně stísněnou atmosféru, jako například STALKER, i když se snaží.