• Výkon v praxi

Udávaná kapacita 2TB v praxi znamená, že disk po zformátování ve Windows má 1863 GB využitelného prostoru. Fyzické osazení disku je stejné, jako u jiných M2. modelů. Můžete jej samozřejmě osadit i pod pasiv, a docela ho doporučím. V maximálních rychlostech se bohužel dokáže bez pasivu přiblížit 90°C, a tedy trochu omezovat výkon. Nejde ale celkově o vyloženě náročné řešení. Použitelný je tak rozumně i v noteboocích. Kromě PC je vhodné a splňuje potřebná výkonová minima i pro osazení do PS5 apod.

Vzhledem k tomu, že jde o NVMe PCIe 4.0 řešení, tak pokud chcete mít onen udávaný maximální možný výkon, musíte jej osadit od odpovídající verze M.2 slotu vašeho PC. Dnes však v PC najdeme i PCIe 5.0 sloty, samozřejmě je s ním plně kompatibilní. Vyvarujte se ovšem pokud možno osazení do staršího PCIe 3.0 slotu, kdy sice fungovat normálně bude, ale pochopitelně maximální rychlosti budou limitované na polovinu toho, co by jako PCIe 4.0 měl nabízet. Nicméně většina moderních PC má dnes Gen4 sloty běžně.

(i klasická SW aplikace, kterou WD poskytuje k diskům nyní výrazně propaguje logo SANDISK)

• Výkon

Ve srovnání máme celou řadu SSD disků, a to různých verzí PCIe a tedy i různých tříd rychlostí.

Co by PCIe 4.0 řešení je SN5100 se svými rychlostmi blízko maxim, která tohle rozhraní dokáže přenést. Z hlediska toho si tak i v konkurenci TLC Gen4 SSD vede velmi slušně, speciálně na poměry QLC.

V náročnějších režimech se ovšem začnou ukazovat limity. Ale není to zdaleka tak špatné na poměry QLC, jak známe z minulosti. Dokonce překonává i mnohé starší generace TLC řešení s DRAM. Slabinou jsou IOPS, kde sice na poměry QLC opět patří k nejlepším, ale celkově zde konkuruje jen starším generacím TLC a na ty nové zdaleka nestačí, ty mají běžně téměř dvojnásobek IOPS.

Absence DRAM je další praktickou limitací, ovšem WD patří ke zdaleka nejlepším výrobcům DRAM-less řešení, kdy většina uživatelů běžných PC by na zásadní limity narazit neměla. Ale jsou zde. V praxi má testovaný 2TB model limit zhruba 460GB SLC Cache, do jejíž vyčerpání drží rychlost zápisku v pohodě běžně kolem reálných 5000MB/s v praxi. Jakmile ten limit překročíte, nastane masivní propad někam k pouhým 400MB/s. Tedy bavíme se i SATA rychlostech. To je samozřejmě mnohem horší, než u TLC disků s DRAM, které v extrémech budou mít pořád kolem 1800MB/s běžně. Stále je to ovšem lepší, než u mnoha levných QLC řešení, která jsou prakticky pod hranicí použitelnosti a jejichž rychlosti padnou ke 100MB/s, tedy na úroveň HDD. Zde je WD se svým QLC DRAM-less diskem alespoň použitelně konzistentní.

V teoretických testech v absolutně brutálním (do značné míry uměle vysokém) vytížení po delším čase a zátěži a vyčerpání cache klesla tedy rychlost v absolutních extrémech až k 400 MB/s. Ale to se v běžné praxi 99% normálním PC uživatelům rozhodně stávat nebude. V běžném PC a běžném použití  a zatížení, počítejte že padne maximálně někam ke 5000MB/s pro čtení i delší zápis. Při plnějším disku ale bude následovat větší propad, jak je řečeno výše. Takže vyšší kapacity jako 2TB+ dávají rozhodně smysl.

Zkrátka ani papírově nejde o zdaleka nejrychlejší SSD řešení dnes, ovšem ani jím být nemá. Co by cenově rozumný SSD disk je výrazně rychlejší než předchozí Blue generace a nabízí onu rychlost využitelně bez negativ jako je nějak vysoké zahřívání apod. Ač tedy nejde o dnes modernější Gen5 SSD apod. v mnoha běžných aplikacích vlastně bohužel nepoznáte moc rozdíl co by uživatel. Bavíme se maximálně o malých sekundách, často ani to ne. Takže i když jde „jen“ o QLC a bez DRAM, v mnoha ohledech má podobný běžný aplikační výkon jako TOP Gen5 SSD řešení za násobné ceny. Samozřejmě rozdíly se projeví v extrémech, větších vytíženích, větších objemech dat atd. Ovšem pro ty jsou určené vyšší modelové řady WD Black apod., kdy Blue série je skutečně pro méně náročná běžná PC a uživatele.

Takže k závěrům …