• Výkon a teploty

Samotné testování jsem se rozhodl provádět v zátěžovém testu OCCT, který opravdu dokáže z procesoru vyždímat maximum a otestovat chladič na hranici jeho možností.  Dále jsem použil méně náročný Unigine Valey 1.0, jakož to simulací herní zátěže, kde ve většině her není využito všech 8 jader procesoru. Nakonec jsem otestoval chladič v režimu, kdy na PC neděláte nic náročného, například brouzdání na internetu apod.  U všech měření jsem vždy počkal 30 minut, aby se teploty ustálily.

Jak je vidět z grafů, chladič se umístil na předních příčkách a dokázal porazit všechny předešlé vodní sety se stejně velkým radiátorem. Celo-měděná konstrukce funguje opravdu dobře, i když ne s diametrálním rozdílem, což je důvod, proč se prostě běžně nepoužívá. Je totiž výrobně dražší.

V Unigine Valey, kdy procesor neklade tak obrovské nároky na chladič, jsou obecně teploty o něco nižší a ani jeden z chladičů neměl problém i při 5V režimu.

V době nečinnosti nejsou nároky na chlazení procesoru Ryzen 1700X kdovíjaké. Procesor se dost podtaktuje a sníží svoji spotřebu na naprosté minimum. Zde se tedy chladiče srovnávají skoro na identické teploty. Rozdíly jsou minimální.

Jako bonus jsem ještě proměřil procesor v přetaktovaném stavu s velmi vysokým napětím 1.45V i když tento konkrétní kus zvládá tuto frekvenci i s 1.37-1.4V. Chci tím nasimulovat opravdu vysokou spotřebu třeba i horších kusů procesorů Ryzen, které pro chod na 4GHz vyžadují větší napětí a tím se pak i více hřejí.

Jak je vidět z grafu, Eisbaer 240 LT zvládl přetaktovaný procesor uchladit i v režimu 5V na ventilátoru, ovšem výsledná teplota už byla hodně na hraně. Ale ukazuje se zde v dobrém světle, protože dokáže konkurovat i vodním setům s větším 360mm radiátorem a třemi ventilátory.

Pojďme tedy k závěru a hodnocení.