Situace se nezlepšuje a určitě se hodně věcí mění a změní. Ale na tak, jak si mnozí přejí.
USA a Donald Trump především vyvolal probíhající obchodní válku s Čínou, s cílem, aby firmy přesunuly výrobu do USA. Tedy aby došlo k vyrovnání objektivně nevyrovnané situace. Potíž je, že jak prostředky, které v boji používá, tak efekty a kýžený výsledek, vše je špatně. Probíhající spor navíc ovlivňuje i nás v ČR a lidi po celém světě. Globálně působící firmy samozřejmě počítají a rozhodují globálně, a tak tarify, které v USA platí tamní zákazníci snižují prodeje, což firmy ovlivňuje, ovlivní i ceny u nás. Navíc spory nekončí. Tarify jsou z principu hloupost, tím spíše když místo Číny postihují zákazníky v USA a ne přímo Čínu, která je ve výsledku neplatí. Nicméně samozřejmě Čína má také problémy. A ne malé.
Fakt, že Čína a její dominantní postavení ve výrobě prakticky čehokoliv a naše (zbytek světa) závislost na výrobě v ní, je problém, o tom jsme už mluvili a nikdo to asi nezpochybňuje. Nicméně USA nepostupuje rozumně, a především v souladu a ve spolupráci s ostatními zeměmi. Tlak na Čínu je tedy značně nejasný a nevyrovnaný. Nicméně má své výsledky. Ale nejsou to určitě ty výsledky, ve které doufal Donald Trump. Firmy totiž nepřesouvají výrobu do USA. Ale to, že přesun výroby mnoha věcí, zejména elektroniky, do USA je nerealistický, na to spousta lidí dávno upozorňovalo.
Potíž je prostě celý výrobní řetězec. Většina surovin, zejména ty vzácné, se prakticky těží a zpracovávají pouze v Číně. Na Západě na to nemáme vybudované kapacity ani provozy, a kvůli dodržování přísných ekologických pravidel by to bylo mnohem, ale mnohem dražší a složitější. Veškerá výroba komponent a součástek také probíhá hlavně v Číně, opět na Západě nejsou žádné podobné továrny ani kapacity a opět by výroba byla dražší a složitější. No a tak konečné produkty jsou také dělány v Číně. To se ale postupně mění.
I bez těch tarifů firmy v posledních letech přesouvají svou výrobu mimo Čínu. Problém Číny totiž, je, že už není zdaleka tak levná, jako kdysi. Dokonce mnoho firem říká, že vyrábět zpět doma na Západě by nebylo o moc dražší, než výroba v Číně dnes. Potíž je samozřejmě celý ten dodavatelský řetězec. Firmy musí zůstat prostě poblíž, a tak výrobu z Číny přesouvají, ale jen do okolních států. Zatím jasně největším výhercem v celém sporu mezi Čínou a USA, je Taiwan. Tam spousta značek přesouvá výrobu klíčových produktů, které by jinak byly zatíženy tarify. Jde o desítky % objemů, které Taiwan získává. Například i nové Radeon RX NAVI a jejich čipy na sobě mají loga made in Taiwan, stejně tak základní desky a spousta jiných věcí také. Tím na ně neplatí ty zvýšené USA tarify, ale náklady na jejich výrobu jsou vyšší, kvůli vytíženějším linkám, ale hlavně obecně dražšímu Taiwanu atd. Výroba se ale přesouvá i do dalších států v okolí Číny. Například Thajsko či hlavně Indie, které jsou i levnější. Například Apple (Foxconn) se ve velkém stěhuje do Indie. Tedy klíčová americká společnost, kterou chtěl Trump donutit hlavně k přesunu výroby do USA. To se ale nestane. V USA neexistuje výrobní řetězec, výroba by byla násobně dražší, a výsledné produkty taky, čímž by byly nekonkurenceschopné.
Jak jsem tedy napsal už ve starším článku. Tažení Trumpa a USA je sice pochopitelné a má i své racionální chvályhodné důvody a cíle, ale je naprosto mizerně provedené a prakticky hloupě nijak skutečně naplánované. Ano, je zcela správné omezit vliv Číny a vzít jí její dominantní výrobní pozici, ale tenhle tah nemůžeme udělat na Západě bez toho, abychom tu měli připravené výrobní linky, kapacity a všechno, kam bychom to mohli přesunout. A to nemáme! Takže je někdo překvapen, že výroba se nestěhuje z Číny daleko, ale jen na sousední ostrov a dalších sousedních států, kde americké tarify neplatí? Navíc to pořád neřeší ten problém, že Čína má pod placem těžbu a zpracování zásadních surovin, které nelze jak nahradit. Celý spor mezi USA a Čínou má tak vlastně dva prohrávající. Čínu a USA. Zcela určitě je a bude na tom Čína bita mnohem více, její zadlužená a zadlužující se ekonomika zpomaluje a nedokáže bez výroby pro celý svět fungovat dál. A zásadně to ovlivní ekonomiku světa, pokud přijde další krize, což přijde, bude to kvůli Číně, kde to minimálně odstartuje a znásobí problémy, které máme s předlužením i u nás. USA však můžeme za poražené také označit. Minimálně nevyhrávají. Tamní zákazníci platí tarify, takže je zboží pro ně dražší, firmám to pochopitelně ubližuje také, ale do USA se stejně nestěhují. Takže cíle té obchodní války jsou naprosto nesplněny a není moc šance, že by se je naplnit podařilo.
Každopádně nějaké řešení situace je zdá se v nedohlednu. Možná až problémy, které to přináší se výrazně promítnou i do reálné ekonomiky v USA a hlavně v souvislosti s volbami snad nového prezidenta příští rok, může potenciálně dojít ke změně. Nicméně tarify a další věci jen urychlují to, co se dělo už pár let. Tedy přesun firem z Číny, která nedokáže již nabídnout tak atraktivní podmínky, jako kdysi. Problém je, že v řadě případů to jen přesouvá problémy o pár států vedle. Ať už ohledně ekologie, práv atd. Ve výsledku samozřejmě čekejte, že všechno bude nadále zdražovat a věci budou o něco komplikovanější. Platíme náklady na přesun, platíme budování nových kapacit, platíme dražší distribuci v rámci výrobního řetězce, kdy v Číny byly navazující továrny jen pár kilometrů od sebe, nyní se věci budou tahat i tisíce kilometrů z továrny v Číně do továrny v jiném vedlejším státě. Určitě ale radši vidím na produktu made in Taiwan, než made in China. Dvě velice rozdílné země a jedna je nám mnohem bližší. Situace to ale prostě neřeší, spousta věcí to ještě komplikuje. A předpokládám, že komplikace ještě porostou a poznáme to i u nás v mnoha ohledech.
AUTOR: Jan "DD" Stach |
---|
Radši dělám věci pomaleji a pořádně, než rychle a špatně. |
|