• Call of Duty 5 - zpracování

  Začněme u grafické a technické stránky hry. Ani zde nejsou žádné velké novinky. Call of Duty 5 staví na Call of Duty 4, vizuálně jsou si velmi podobné, nepochybně je ale 5tka o něco hezčí. Na druhou stranu fyzikální model je dost mizerný nemluvě o nezničitelnosti mnoha překážek a pevně ohraničeném prostředí, kde se smíte pohybovat. Neviditelné stěny jsou zde přítomny na každém kroku. Tohle nemá ve hře z roku 2009 co dělat a neexistuje pro to výmluva ...  

   Vylepšeními prošly efekty s ohněm, protože se ve hře objevil plamenomet a zápalné lahve. Nicméně proti zpracování stejných efektů Far Cry 2 tedy docela pokulhávají. Nicméně je to prvek zajímavý a je celkově jedním z mála plusů celého hry. Nově lze pozorovat účinky zásahu zbraní na protivnících.

  Nechci říkat super, abych nebyl považován za úchyláka vyžívajícího se v násilnostech a odletujících krvavých končetinách, ale myslím, že tak nějak to do válečné hry patří. I tak nejsou tyto výjevy zdaleka tak realistické, jak by být měly, ale je to značný posun k lepšímu.

   Na druhou stranu za obrovský nedodělek považujeme jen minimálně zničitelné prostředí. Obyčejné lahve nejdou rozmlátit ani raketometem, budovy zůstávají stát, stejně jako dřevěné předměty v okolí, Újmy dozná jen to, co je součástí příběhu. Jinak nerozmlátíte nic. Jedná z AA her roku 2009 s takto chabou zničitelností prostředí? To opravdu není dobrá vizitka. Graficky jinak hra vypadá docela dobře, špička to sice není, ale neurazí. Jen optimalizace mohli být lepší. Hudební doprovod je až na pár okamžiků také slabou stránkou hry, moderní melodie se do prostředí absolutně nehodí ...

   Ve hře se nachází poměrně hodně zbraní, zajímavý arsenál, bohužel se mi úplně nezdá reálnost jeho zpracování, zbraně jsou až příliš přesné a některé až příliš rychlopalné a přesné, včetně jednoranných pušek. Některé zbraně mají také opět neomezené množství nábojů :/.

   Co se mi nelíbí je zvuk některých zbraní, třeba vím, že německé těžké kulomety mají zvuk rozhodně zcela jiný a ani s dalšími zbraněmi nejsem spokojen. Samostatnou kapitolou jsou granáty. Ty zde jsou využívány v hojné míře, což je jak ku prospěchu vašemu postupu, tak proti němu. Granáty můžete házet zpět nepříteli, ovšem když přilétnou tři, vaše šance k přežití je rovna 0 (na vyšších obtížnostech), následuje nevyhnutelná smrt a znovunačtení předchozí samoukládací pozice. Na vyšších obtížnostech je nemožné se několikrát takové smrti vyhnout. Souvisí to i s tím, že protivníci vyskakují nerealisticky ze všech stran a koutů a objevují se i ve vyčištěných prostorách.

   Hra je opět udělána tak, že čeká, až vy uděláte krok dopředu a nějakou činnost, která umožní mase vašich spolubojovníků postup a zastaví stálý přísun nepřátelských vojáků. Bohužel, opět je to velmi okaté. Stejně tak jsou na tom i vaši spolubojovníci, jejich počet a přísun je také neomezený, vydrží poměrně hodně zásahů, ale nikdy vám nedojdou. Přečíslení je zde okatě patrné, i když se mi nezdá, že by vždy měli ve skutečnosti Američani proti Japoncům až takovou početní nevýhodu - boj i tak připomíná spíše procházku než tu hrůzu, co si museli američtí vojáci v Pacifiku prožít.  

  Na druhou stranu vím, proč to tak je. Inteligence nepřátel je nižší než inteligence bublajícího bláta. Sice se kryjí (občas), celkově ale chodí jak drůbež a porážku, v tomto ohledu se proti Call of Duty 4 nic nezměnilo, naprosto nerealistické. Není to sice nezábavné, ale je to poměrně okatě nereálné a člověk se nemůže zbavit dojmu, že tohle už někde hrál. Ty skripty jsou totiž stejné jako ve čtyřce. Stejně jako se v rámci chabého příběhu objeví sekvence, kdy se někam dostanete, hra vás zbaví možnosti střílet a vás napadne nějaký protivník a musí vás zachránit spolubojovník ...  

Pojďme si udělat tedy nějaký ten závěr ...