V nejnovějším dílu se pozornost obrací k samotným autům a hlavně závodnímu dojmu. Velký návrat slaví pohled z vnitřku auta a nutno zvolat: „3x sláva!“ Už opravdu bylo na čase a návrat je to velkolepý, ve hře najdeme pár desítek aut a zpracování jejich interiérů je opravdu luxusní a velkou ozdobou celé hry. Dojem jízdy z vnitřku auta je v NFS opravdu špičkový a vděčíme za to 100% právě autorům hry GTR2 apod.

Samotných aut je ve hře několik desítek v několika kategoriích (4) a samozřejmě se liší jízdními výkony i pořizovací cenou. Výběr aut je velmi dobrý (nic moc rozdílů prosti starším dílům a kromě lepšího zpracování vnitřku samotný model aut nedoznal velkých zlepšení. Bohužel opět chybí Ferrari, což je poměrně viditelné pro všechny fandy rychlých kol. Chápu, že při kvalitě posledních dílů NFS nechce mít Ferrari s NFS nic společného, SHIFT ale mohl být dílem, který by je mohl, ale také nemusel přesvědčit svůj názor změnit.

O důvodech, proč Ferrari nedá licenci EA a NFS pro svá auta, se spekuluje, oficiálně je to prý proto, že Ferrari nechce vidět ve hře svá auta rozbitá. Já říkám, že je to blbost, rozbitá auta Ferrari nikdy nevadila, pokud vím, je staví svá auta bezpečná a rychlá a pro závodění a počítá s poškozením. Navíc v NFS je model poškození vždy minimální. Tím se dostáváme k tomu, jak je na tom SHIFT. Slibován nám byl realistický model poškození s vlivem na jízdní vlastnosti. K dispozici je v menu opravdu nastavení modelu poškození, jako pouze vizuální, nebo reálný, upřímně řečeno, ale není ani v jednom případě o čem mluvit.

Model poškození je poněkud až směšný, co se výsledků týká. Od NFS ProStreet se nic moc nezměnilo! Hra vůbec nezná nějaké rozbití, či vysypání oken, umí jenom pomuchlat plechy i jiné materiály, které zmuchlat normálně nejdou. Nechat něco odpadnout, to už se musíte sakra snažit a rozmlátit auto na prvočinitele nejde vůbec, i když při určitém stupni poškození pro vás závod končí. Proti rok starému Race Driver GRID a jeho velmi dobrému modelu poškození je to, co předvádí SHIFT, výsměch a facka moderním technologiím. První velké kroucení hlavou. Je konec roku 2009, na trhu minimálně tři fyzikální systémy (NFS by mělo mít PhysX – soudě podle obsahu instalačního DVD a nutnosti jej instalovat) a NFS stále nemá destrukční model poškození, který by vůbec stál za řeč! Poškození má sice slušný vliv na jízdní vlastnosti – v podstatě s poškozeným autem nejde vůbec jet v režimu simulace, jediné, co mohu pochválit je zpracování dojmů při nárazu z pohledu řidiče, nicméně jinak velké sliby a houby z toho a v této rovině má NFS stále mezery obrovské.

Proč dávám výše uvedené věci do jedné kapitoly? No protože spolu přímo souvisí. Bohužel, u EA neradi přijímají nové věci a ještě více neradi zavrhují ty okoukané, stupidní a recyklované, okterých si myslí, jak jsou super. Tuning si opět někdo vydupal. Naštěstí sám o sobě není zpracovaný špatně a svou složitostí odpovídá cca NFS5 a neotravuje a nedělá auta přeplácanými plechovkami. Jenže vážným způsobem ovlivňuje celý způsob, jakým hra přistupuje k jízdnímu modelu.

Na počátku máte základní vůz. Pokud se pustíte do jízdy s vozy první výkonnostní třídy, je všechno OK. Při nastavení největší reality, jásáme blahem, světě div, se auto se skutečně chová jako auto a autoři GTR jsou hodně znát. Bohužel, jak se dostáváte ke stále rychlejším autům, najednou narazíte na dost zkaženou věc. Auta se přestanou chovat jako auta a chovají se jako neřízené střely! S čímkoliv rychlejším se nedá jet!

Nějaký ….PÍP… v autorském teamu si totiž řekl, že samozřejmě aby bylo možné něco tunit, tak pro to musí být prostor. Bohužel takto zprzněná jsou vlastně všechna auta 2-3 kategorie. Doslova je to jako když vezmete podvozek z auta 1 kategorie, nejlépe asi Ford Escort a nacpete na to stále výkonnější a větší motor – to je jasné, že to nebude ovladatelné. Tak nějak bohužel to v NFS SHIFT vypadá. Auta vůbec moc nedrží na trati, některé směšně jako jojo na gumě poskakují na vozovce (Porsche Carrera GT třeba) a nelze je udržet v přímém směru ani s nimi dobrzdit do zatáčky! Ikony současného automobilového průmyslu a nejlepší auta planety se v základu v SHIFT chovají, tak, že byste se mohli v reálu zabít už při vyjíždění z garáže. Kdyby se takhle chovala ve skutečnosti, žádné by nepřežilo cestu z výrobní haly na parkoviště, natož do obchodu a už vůbec by si je nikdo nekoupil.

Pochybuji, že za tuhle neuvěřitelnou botu v herním konceptu SHIFTU, může někdo z autorů GTR2. Hra totiž umožňuje nejvyšší stupeň tuningu, kterým je předělání auta na závodní tovární speciál! Zapomeňte na imaginární nereální tuning, ale skutečně realistické zpracování továrního závodního speciálu se vším všudy. Po aplikování tohoto extrémně drahého vylepšení, nehledě na nerealističnost toho, co má z auta podle popisků ve hře udělat, se přepnete z NFS do GTR2! Jízdní model se zcela změní a spolu s tím i dojem z celé hry, přibude vám kompletní možnost nastavení jako ve skutečném závodním simulátoru. Bohužel i zde je znát vliv konzolí a zaostalého MENU. Ačkoliv jsou možnosti nastavení slušné, jejich prezentace je proti zvyklostem ze závodních simulátorů na zoufalé úrovni a za dva roky se určitě mohlo najít trochu času to udělat o dost lépe. Taktéž si jednoznačnou kritiku zaslouží absence Boxů! Ano na začátku závodu jsou u auta pěkní 3D mechanici, ale BOX a možnost do nich vjet, přezout, natankovat a něco nastavit v tomto „simulátoru“ zcela chybí, přitom kluci z GTR2 to určitě umí!

Celkový jízdní model závodního speciálu je pak ale fenomenální. Dojem ze SHIFTU se rázem změní a z příšerného, zavánějící až propadákem se najednou dostanete do závodní nirvány a jezdíte s vypětím všech sil s úsměvem od ucha k uchu. Auto se chová jako skutečný závodní speciál ve všech směrech. Výhodou je, že i s takto přestavěným autem první výkonnostní skupiny, v pohodě stačíte autům 2-3 kategorie – což je normální a reálné. Až zde ale začíná skutečná simulace a závodění. Bohužel než se k takové úpravě dostanete, projdete si s některými auty peklem. Osobně tak rychlejší vozy kupuji a používám, až mám dost peněz na tovární úpravu, do té doby je třeba tovární závodní speciál přestavěný z Audi TT z první třídy, úplně dostatečné. Jinak Lambo naštěstí zachraňuje situaci a na plné vytunění, to je teprva hra!

Je také poměrně rozdíl mezi auty s předním náhonem (ty jsou nejovladatelnější), mezi auty s náhonem na všechna 4, ty jsou velmi dobře ovladatelná, ale chovají se ve vyšších rychlostech trochu necitlivě, a u aut s náhonem na zadní si užijete nejvíce, ale udržet je mimo smyk je těžší, avšak se správným nastavením je to možné. Celkově je jízdní model v režimu továrního závodního speciálu opravdu vynikající.

Jízdní model v populárních Driftech, které jsou i v SHIFT, je také výrazně odlišný od toho, který se v NFS nacházel doposud. Ve starších dílech se z nepochopitelného důvodu auto přepnulo do jakéhosi modu mýdla na vlhké podlaze. V SHIFTU se vlastnost mýdla a klouzání téměř vytrácí a auto se chová o poznání reálněji a hodně záleží na nastavení. Při troše cviku se s tím driftovat dá velmi obstojně. Osobně by mi ale vypuštění Driftu vůbec nevadilo, měl jsem raději DRAG.

Podívejme se na vlastní technické zpracování hry a protivníků …