• Interiér

Po odkrytí dnes trochu netypicky pevné neprůhledné bočnice, se naskytne náhled na celé uspořádání vnitřku skříně. Rozložení skříně je celkem tradiční. Na pravé straně od pozice pro základní desku se nacházejí pozice pro 2.5“ SSD disky. Ovšem pokud tyto krytky sundáme, lze místo nich namontovat další čtyři 120mm ventilátory, nebo až 480mm radiátor vodního chlazení.

Pokud se podíváme na druhou stranu skříně, i sem lze také umístit několik SSD disků. Další tři do levé sekce a další dva nad napájecí zdroj. Celkem lze tedy do skříně umístit úctyhodných jedenáct 2.5“ disků, to už je velmi slušná porce diskové kapacity.

Pokud jde o instalaci kabeláže, ta je vcelku snadná, protože mezi plechem a bočnicí je hned několik otvorů kudy lze kabely do základní desky zapojit. Jenom škoda, že nejsou výplně opatřeny gumovou výplní, ovšem zas tolik to nevadí, protože skříň nemá prosklenou bočnici.

Pokud jde o vnitřní proud vzduchu, skříň v základu pracuje v takzvaném přetlakovém režimu. To znamená, že je vzduch dovnitř skříně vháněn větším tlakem, než je schopen zadní ventilátor odsávat ze skříně ven. Část ohřátého vzduchu je tedy samovolně vytlačována skrze perforace v zadní části skříně. Pokud byste toto chtěli vyrovnat, stačí pouze přední dva ventilátory nastavit tak, aby měly o něco nižší otáčky, než má ventilátor zadní. Každopádně obecně je skříň orientována hlavně na co nejtišší provoz, ne na maximální výkon chlazení a tedy přístup vzduchu.

Podívejme se tedy na to, co se dá do skříně namontovat a jaká je v praxi …