• Spotřeba, teploty a taktování

Spotřeba procesorů je dnes ale značně dynamickou a neustále se měnící veličinou. Jak Intel, tak AMD procesory mají značně propracované dynamické systémy řízení taktů a spotřeby v závislosti na aplikaci, momentálním vytížení a také aktuálních dosahovaných teplot v různých částech čipu. V některých případech mohou dokonce dočasně překračovat svá udávaná TDP/napájecí limit a tak dále.

Testujeme všechny CPU s nastavením TDP tak, jak jej uvádí výrobce. Nemáme v základu aktivní žádné taktování či trvalé překračování TDP nad rámec specifikací. Aktivní jsou pouze běžné/výchozí boost/turbo technologie, nikoliv tedy MCE apod. U Intel Core 14000 a Core Ultra 200 používáme tzv. Performance režim, kdy PL1=PL2 (min=max). Testujeme s výkonným chlazením, takže procesory mají možnost boostovat na udávaná základní maxima. Nutno říci, že AMD a Intel udávají své limity a hodnoty TDP naprosto odlišně a nelze tak hodnoty mezi výrobce úplně přímo srovnávat. AMD třeba uvádí 120W TDP u 7700X3D, což ale znamená reálně limit kolem 162W pro napájení samotného CPU (PPT) z desky a v žádném případě jej nepřekročí. Intel však třeba sice udává 125W TDP, ale ve skutečnosti je jeho „Max Turbo Power“ až 250+W i když v jeho případě by mělo (původně) být časově omezeno jen na pár desítek sekund, Intel i výrobci desek u některých modelů to dnes zcela obchází, protože Intel ta pravidla dost rozvolnil, jinak by výkonově AMD prostě nestačil. Současně ale nechce do specifikací uvádět skutečné to reálné TDP, protože by těch 250+W, vedle těch 120W u AMD, vypadalo prostě marketingově špatně. U Core 7 a Core 9 modelů tak limity většinou dnes všichni (až na OEM výrobce PC) obchází trvale (vyjma OEM PC, kde se dodržuje a výkone je tak nízký), protože by prostě jinak nebyl dnes konkurenceschopný výkonem, kdyby to neběželo v zátěží pořád na těch 250W. Intel to oficiálně posvětil, ale bohužel ne všechny desky to zvládají. U AMD tomu tak není, tam i v nejlevnější desce bude výkon CPU prakticky stejný, jako v té nejdražší.

Z hlediska spotřeby jsou mezi CPU dost velké rozdíly. Intel žere hodně, novější generace je ale přeci jen efektivnější, zejména u her je spotřeba už přijatelnější, na rozdíl od jeho starší generace. U AMD je spotřeba velmi dobrá a speciálně u některých modelů s nižším TDP je i efektivita senzační. Speciálně X3D procesory jsou extrémně efektivní ve hrách a to tak, že AMD má několika-generační náskok před Intelem.

AMD má v oblasti efektivity CPU dnes jednoznačně a výrazně navrch, zejména jeho 65W a 120W mainstreamové modely. Intel dnes nedokáže AMD efektivitou plně konkurovat, což v minulosti rozhodně nebývalo (situace byla často opačná). Současná generace Intel CPU je alespoň o něco lepší než tragická na krev hnaná Core 14000 série.

• Chlazení

Intel Intel Core 200K nejsou podobně jako Ryzen 7000X/X3D i 9000X/X3D dodávány s továrním „BOX“ chladičem, jak tomu bývalo u procesorů v minulosti. Intel dodává chladič ale k levnému Core Ultra 5 225, i když z jeho výkonu nadšeni nebudete. Obecně prostě platí, že slušné CPU chlazení si musíte opatřit sami. Současná generace procesorů obou firem je navíc čipletová, už to není jen jeden čip, ale hned několik vedle sebe. Rozložení tepla je tak poněkud jiné a je koncentrováno v jiném místě, než kdysi tradičně prostě uprostřed CPU, jako tomu bylo dříve. A výrobci některých chladičů na to reagují speciálním designem základny chladičů, aby chladili přesně ono místo. Takže novější modely chladičů proti starším verzím mohou být i o několik °C lepší, i když celkový design může vypadat stejně.

Na většinu mainstreamových CPU dnes stále stačí rozumný věžový chladič a nepotřebujete nutně to nejlepší (a nejdražší). Ale u TOP variant současných desktopových CPU je výkonné AiO obecně doporučeno.

• Taktování

Intel umožňuje plné taktování u „K edic“ procesorů v kombinaci ze „Z“ verzí svého čipsetu už celé roky a zatím se na tom nic nezměnilo. Pokud byste ale osadily ty „K“ CPU do levnější desky, na rozdíl od AMD platformy o možnost taktování přijdete. Stejně tak nelze nadále taktovat procesory Intelu, které nejsou „K“ edicemi, zatímco AMD až na výjimky, taktování neomezuje. Avšak nutno říci, že oba výrobci ladí své procesory tak, aby využily maximum výkonu rovnou v základu. Další zvýšení výkonu je obvykle zanedbatelné, a to za cenu velmi vysoké extra spotřeby. Nejinak je tomu i u Intelu, kde lze navýšit výkon tím, že jim vypnete limit té spotřeby, ovšem i když začnete cpát do těch CPU o desítky W více, ten výkon už moc nenaroste. K edice procesorů Intel lze ale taktovat i tradičně, individuálně a pak prostě záleží na desce, napájení a hlavně chlazení. Se standardními neextrémními chladiči ale o moc lepší výkon, než jaký mají ty Intel CPU v „základu“ (PL1=PL2 nastavení TDP), prostě nepočítejte. Takže z hlediska taktování prakticky není o čem mluvit. Smysl domácího taktování byl v tom, že jde si z levného CPU mohli udělat ten výrazně dražší model s vyšším taktem a výkonem. To u moderních CPU nejde, protože jádra jim nepřidáte. Takže z Core 5 neuděláte Core 9. A tím domácí taktování prakticky pozbylo významu, speciálně u „K“ edice procesorů Intel, které jsou sice odemčeny pro OC, ale současně mají nejvyšší takty ze všech modelů a jsou nejdražší. Takže důvodů a přínosů taktování u nich je ze všech nejméně.

Samozřejmě ladit můžete paměti, které dnes dokáží také výkon v některých aplikacích zlepšit. U Intel Core 200 série a Z890 jsou oficiálně plně podporovány CUDIMM DDR5-8000+ paměti. Ty tedy dokáží výkon někde navýšit, ale to platí i při jejich osazení k AMD (i když to nemá oficiální podporu). Pochopitelně, v době psaní a vydání této recenze, je tohle jen akademická diskuse, protože AI nám zařídilo, že ceny DDR5 pamětí jsou nejen extrémně vysoko. A prakticky nic lepšího než DDR5-6000 není pro hráče stejně ani fyzicky k dispozici v obchodech, natož za rozumnou cenu. Takže dnes doporučit lepší a rychlejší paměti k domácímu PC, je jako doporučit při pobytu na Marsu moc zhluboka nedýchat. Prostě doporučení je to hezké, ale v praxi ne moc využitelné …

Teď se podívejme na závěry …