• Rychlost pamětí

U „RAM“ modulů narazíte na dva hlavní pojmy, obvykle vyjádřené číselně přímo v názvu produktu. Jedná se tedy o rychlost, která je občas udávaná u DDR5 buď poněkud nepřesně v „MHz“, anebo častěji a přesněji v tzv. „MT/s“ neboli megatransferech za sekundu. Ty udávají efektivní rychlost přenosu dat mezi procesorem a pamětí. V názvu u současných modulů tohle „rychlostní“ číslo najdete hned za „DDR5“. Například tedy DDR5-6000 znamená DDR5 paměti na rychlosti 6000MT/s.

Rychlost paměti tedy určuje přenosovou rychlost dat. Zde se projevují výhody konstrukce tzv. „DDR typu pamětí“ a dvou a více kanálových režimů komunikace. U současných mainstreamových platforem (desktopové i mobilní AMD/Intel) máme 64-bit sběrnici na kanál, tedy ve dvoukanálovém (dual-channel) osazení bude propustnost rovna (2x 64-bit) násobeno rychlostí v MT/s. Teoreticky (i prakticky) vyšší rychlost znamená jednoduše vyšší propustnost, a tedy potenciálně rychlejší systém a zpracování dat. Bohužel to má své praktické limity a specifika, dané také designem konkrétní generace procesoru a jeho paměťového řadiče a také možnostmi z hlediska maximálních podporovaných rychlostí vnitřní sběrnice CPU. Jinými slovy, u každé generace platformy/CPU je jasný praktický maximální limit, jak rychle a současně stabilně a spolehlivě, lze ta data zpracovat, tedy jak rychle může paměť jet. Vyšší, než konstrukční rychlost znamená obvykle problémy se stabilitou systému atd.

U současných generací procesorů AMD Ryzen (7000/9000) i Intel Core Ultra 200 je vnitřní sběrnice CPU synchronizována s rychlostí osazených RAM. Ona CPU sběrnice má tedy svá konstrukční funkční maxima, jak rychle vůbec může jet. A ta praktická maxima jsou v současnosti níže, než jak rychlé už dnes existují DDR5 moduly v nabídce obchodů. Proto od určité rychlosti (u AMD nad DDR5-6400, u Intelu lehce výše) je nutné zapnout tzv. děličku, kdy tedy bude možné ty rychlé RAM sice funkčně osadit, ale aby to skutečně fungovalo, tak vnitřní sběrnice procesoru pojede v jiném poměru než 1:1 (berte to něco jako převodovku).

I proto je dnešní článek zajímavý, protože jak uvidíte z příkladových testů, zatímco rozdíl výkonu v běžných aplikacích i hrách mezi základními DDR5-4800 a dnes optimálními DDR5-6000 či DDR5-6400 je dost významný, rozdíl proti ještě rychlejším DDR5 pamětem tak velký v praxi není, jelikož narážíme na limity samotné konstrukce současných generací CPU. Ty rychlejší paměti jsou také obvykle dražší, někdy až násobně, takže i z pohledu ceny existuje rozhodně jeden výhodnější výběr a nákup pamětí, než jiný.

• Časování pamětí (latence)

Druhý důležitý údaj, který obvykle také najdete v názvu vyjádřený stylem „CL 00-00-00-00“, je tzv. časování, nebo někdy označovaný jako „latence“. Obecně řečeno tahle čísla určují, jak rychlý je přístup k datům na pamětech. Časování moderních RAM je poměrně složitá věc. Dělí se totiž na tři skupiny (primární, sekundární a terciální), přičemž každá má ještě několik dalších podskupin. Ovšem ta hlavní a nejvíce ovlivňující jsou ona tzv. primární, tedy především CL a to jsou ona čtyři čísla, která jsou obvykle udávána přímo v názvech a hlavních parametrech u každých pamětí.

Nicméně pro představu, specifikací časování pamětí je ve skutečnosti rovnou několik desítek a samozřejmě je lze najít (a přenastavit či tzv. vyladit) přes speciální programy ve Windows anebo samozřejmě v podrobných nastaveních v BIOSu základní desky. Pokud vás přeci jen zajímá, co které nastavení vyjadřuje, tak tady je namátkou pár z nich:

• CL (CAS Latency) - zpoždění mezi odesláním požadavku na čtení dat a jejich dostupností
• tRCD (RAS to CAS Delay) - zpoždění mezi aktivací řádku a aktivací sloupce paměťové buňky.
• tRP (RAS Precharge Time) - doba k deaktivaci řádku paměti před aktivací dalšího řádku.
• tRAS (Active to Precharge Delay): minimální doba, po kterou je řádek paměti aktivní.

Z dalších často laděných nastavení můžeme jmenovat CR (Command Rate), tRFC (Row Refresh Cycle Time) nebo tFAW (Four Activate Window). Existují extrémně podrobné návody a kalkulačky, jak které hodnoty, u kterých platforem, jak konkrétně nastavit a vyladit, nicméně pro praktický měřitelný přínos nemá smysl se většinou z nich moc zabývat. Nejzásadnější je ona hodnota CL a ty tři dále jmenované. Ty ovlivňují praktický „výkon“ pamětí zdaleka nejvíce. I proto jsou to právě tahle čísla, která výrobci udávají a také se v případě tzv. ladění/taktování pamětí upravují. Bohužel to není tak jednoduché, protože záleží také na fyzických vlastnostech paměťových čipů, nastaveného napětí, ale třeba i kvalit základní desky apod.

• Jaké jsou nejlepší paměti? Ty nejrychlejší ...

                        se současně co nejnižší latencí! Ovšem má to háček …

V ideálním světě by bylo skvělé mít třeba DDR5 10000MT/s na CL30 a níže. A nejspíše se k takovým pamětem časem i vývojem v praxi dostaneme. Zatím však takové dnes nejsou. Zjednodušeně řečeno, čím vyšší rychlost pamětí, tím je těžší nižší časování udržet. Samozřejmě technologie se vyvíjí, což ostatně vidíme i na DDR5 pamětech. Třeba ADATA a prakticky všichni výrobci modulů před cca 2-3 lety, když DDR5 přišly na trh, tak nabízely jen mainstreamové moduly DDR5-4800/5200/5600 při relativně vysokých časováních kolem i nad CL40. Jenže výrobci samotných DDR5 čipů zlepšovali a ladili, ladění i nových generací se dočkaly i samotné Intel a AMD platformy. A dnes tak základní DDR5-4800 CL40 nahradily už dávno v běžné nabídce moduly na běžných DDR5-6000 CL32, které přitom před dvěma lety byly prakticky nevyrobitelné. Dnes jsou zcela běžnou záležitostí. A vše se neustále zlepšuje a vyvíjí. Nyní tedy i v mainstreamové řadě modulů jakou je DATA Lancer NEON RGB, najdete rovnou paměti až na DDR5-8000MT/s. Ostatně některé jsme už i testovali:

Výrobci samotných DDR5 paměťových čipů jsou firmy jako SAMSUNG, Hynix a Micron. Ti dodávají čipy výrobcům modulů samotných, jako je právě ADATA XPG apod. DDR5 čipy a moduly s nimi mají jasně dané tzv. JEDEC standardizované parametry, pokud jde o rychlost, časování i napětí. Nicméně jak se vývoj posunuje, standardy musí také a někdy vývoj dokonce i předbíhá samotné standardy.

Každopádně platí, že čím rychlejší paměť, tím je prostě těžší udržet nižší časování z mnoha důvodů. Zpoždění dané v nanosekundách je tedy v poměru mezi frekvencí a latencí. A na internetu lze nalézt kalkulačky, které počítají ono zpoždění pro různé rychlosti a nastavení CL. Problém prostě je, že od určité rychlosti pamětí nelze udržet tak nízké časování, a tak výsledná odezva/výkon může být ve výsledku u „pomalejších“ pamětí s jejich nižším časováním lepší, než u pamětí se sice vyšší rychlostí ale horším časováním. A tady právě nastupuje onen „správný výběr pamětí“, kdy lze najít ten optimální poměr rychlosti a časování současně za současně rozumnou cenu.

Nicméně i pokud ty správné paměti vyberete, musíte je také správně nastavit ve vašem PC. Pokud prostě jen fyzicky osadíte paměti s udávanou DDR5-6000 rychlostí do vašeho PC a nenastavíte v BIOSu, že na té rychlosti mají běžet, tak na ní nepoběží! Naštěstí výrobci tohle usnadňují tzv. profilováním. I v základním nastavení na úvodní straně BIOSU (u většiny výrobců desek) lze tedy aktivovat dnes potřebný paměťový profil doslova jedním klikem.

Ono profilování se označuje jako „XMP“ (původně Intel záležitost, ale dlouhodobě funguje jako standard pro Intel i AMD procesory a platformy) nebo „EXPO“ (AMD variace na Intelovo XMP, speciálně optimalizované pro moderní AMD Ryzen). Právě tohle je vůbec nejdůležitější nastavení a „optimalizace/zlepšení“ výkonu, kterou byste měli udělat při osazení operačních pamětí do svého PC …

Takže se na to podívejme a otestujme i vliv toho, když to neuděláte správně a vliv rychlejších pamětí …