• Den patnáctý – k vrcholu cesty přes Tahoe a Mono Lake

                                                                           až k průsmyku Yosemite

Ačkoliv se naše velká cesta blíží pomalu ke konci, v dalších dnech nás čeká podle mě to nejlepší vůbec. Jak z pohledu řidiče, tak z pohledu návštěvníka je pro mě cesta do Yosemite tím nejlepším vůbec.

V Nevadě se ještě podíváme na parádní horské jezero Tahoe, které díky větrům připomíná svými vlnami moře.

Pak už se vydáme směrem do Californie, kde nás jako první čeká zastávka u jezera Mono Lake.

To je unikátní z mnoha důvodů. Parádní je i terénní cesta k němu, kdy nelze vynechat zastávku na úbočí velmi mladých sopek. Kolem nich se totiž válí hromady Obsidiánu, který si samozřejmě nasbírám. Oficiálně by se neměl vyvážet ze země, nakonec jsem ho dotáhl 2,5kg a pěkné velké kousky, a je to mými známým ceněný suvenýr.   

Jezero Mono Lake je zajímavé tím, že díky poklesu hladiny je možné nalézt útvary, které se tvoří jen pod vodní hladinou, a normálně se k nim musíte jinde potápět. Tady se můžete suchou nohou mezi nimi projít. Připomínají tak trochu scénu z jiné planety.

To už ale začínáme opět stoupat do pohoří k národnímu parku Yosemite. Do něj vstupujeme ve výšce 3700 metrů nad mořem, přičemž kolem nás už se povaluje první letošní sníh. Zatímco dole u jezera bylo k 27°C, zde nahoře už je teplota kolem 8°C.

Výhledy jsou ale fantastické. I samotná cesta parkem po klikatých horských silničkách se značnými převýšeními je zábavná. A to nás ty nejlepší výhledy teprve čekají. K večeru sjíždíme pod Yosemity do výšky pouhých 300 metrů nad mořem. Hodně zatáček, hodně dlouhé a klikaté, a pasažéři ani nedutají, jako na horské dráze :). Dnes jsme tedy překonali převýšení 2600 metrů. Zítra nás čeká hlavní atrakce úžasných Yosemittů - parádní údolí a obří Sekvoje! Ale také hodně dlouhých úzkých a klikatých stupání, klesání a přejezdů se značným převýšením.